Hlavní pozornost byla na Tokyo Game Show věnována pochopitelně japonským hrám, respektive titulům, které jsou na tamné trh cíleny. Našlo se ale i pár zajímavých kousků „západního ražení“, které rovněž stálo za to si vyzkoušet. Jedním z nich byla připravovaná FPS Turok, která se bude snažit obnovit zašlou slávu již starší stejnojmenné série? Pamatujete si ještě příchod prvních Voodoo grafických karet na PC? Pak si jistě budete pamatovat i původního Turoka, jenž v té době představoval naprostou špičku v grafickém zpracování her a k mnoha Voodoo kartám dokonce bylo přikládáno i jeho demo jako demonstrace síly nového hardwaru.
Připadalo nám, že se tvůrci Turoka až příliš inspirovali u Gears of War.
Nový Turok ovšem přichází v době, kdy jsou next-gen konzole již nějaký ten čas na trhu, a tak bude muset ukázat víc než jen dech beroucí grafiku. Zda se
mu to ale podaří, to si zatím z předvedené hratelné ukázky nedovolíme odhadovat. Na první pohled vypadá Turok velmi dobře. Sice je stále zřejmé, že se jedná o
videohru a nikoliv o reality, ale i tak vypadá zdejší džungle dost pohledně, stejně jako agresivní dinousauři. I když ti se možná lesknou až příliš kýčovitě, ovšem i tak je celkový vizuální dojem více než uspokojivý.
Hratelnost na nás ovšem zapůsobila lehce rozpačitě. Kdybychom si mohli zahrát několik celých úrovní možná bychom změnili názor, ale takto nám připadalo, že se tvůrci Turoka až příliš inspirovali u Gears of War. Tento dojem částečně vyvolává již i grafika, ale když si při míření přiblížíte cíl pomocí tlačítka LT (hráli jsme na Xboxu 360), je tento pocit ještě o dost intenzivnější. Na druhou stranu vás pak ale již nijak zvlášť nepřekvapí, když se svým parťákem dojdete na nějaké místo, kde je potřeba rozdělit své cesty a vybrat si, kterou trasou se vydáte vy, a kterou tím pádem váš kolega.
Ne úplně ideálně na nás působil i poněkud pomalejší pohyb. Dalo se sice vypozorovat, že hrdina asi bude chodit pomaleji ve vysoké trávě nežli v místech s „hladkým“ povrchem, ale i tak se zdál pohyb celkově nějak utahanější než bychom čekali. Jasně, každá FPS nemusí být zběsilá rychlovka typu Quake, kde ještě můžete běhat po zdech a do větších výšek se dostávat střílením raket pod sebe, ale pomalejší tempo v novém Turokovi nás opravdu lehce zaskočilo. Sice netvalo vůbec dlouho, abychom si na to zvykli, ale první dojem poté, co vezmete ovladač do ruky, skutečně nenasvědčuje tomu, že by se mělo jednat o kdovíjak rychlou akci.
Naštěstí je ale nemusíte upižlat kapesním nožíkem, protože máte v zásobě vcelku slušný arzenál.
O co je ale pohyb na první dojem pomalejší, o to je následná akce překvapivější. Potulovali jsme se totiž v úrovni, kde byla vysoká tráva na každém kroku,
přičemž pojmem „vysoká“ nemyslíme výšku lehce nad kolena, ale vysoká tak, že by se v ní naprosto v klidu schovala i vysoká (zvěř). Tím pádem se
do ní v ještě větším klídku schovají i zákeřní dinosauři, což mimo jiné ústí v situace, kdy si tek volně vykračujete travičkou a najednou na vás bez varování vybafne zubatá příšera, která se vás navíc rozhodně nechce zeptat, zda nevíte, kolik je hodin. V tu ránu začína ten pravý ohnivý čardáš, kdy budete ze všech sil ustupovat, zároveň pálit hlava nehlava a k tomu se ještě modlit, aby to monstrum už konečně zalehlo do stavu věčného spánku. Místní potvůrky totiž nejsou žádné plyšové barbínky, a tak toho docela dost snesou a spotřeba olova na jejich porážku se počítá spíše už na kilogramy.
Naštěstí je ale nemusíte upižlat kapesním nožíkem, protože máte v zásobě vcelku slušný arzenál, z něhož nás nejvíce zaujaly jakési automatické duální pistole nebo co to vlastně bylo (odborníkům na zbraně a střelivo děkujeme za shovívavost). Jejich atraktivita spočívala v tom, že každá z nich stílela s jinou kadencí
a průrazností a navíc každá ještě ve dvou režimech. Tím pádem jste tak dotěrnou přerostlou ještěrku mohli z pravé ruky zásobovat granáty a zároveň ji z levačky s
vysokou kadencí sprchovat kulkami. Navíc se nám zdálo, že právě na těchto možnostech palby bude hra do jisté míry stavět, takže asi bude nutné správně a přesně jednotlivé zbraně kombinovat. Zda ale nakonec nebude nejvýhodnější prostřílet se celou hrou s jedním jediným „mašinkvérem“, to se ukáže až ve chvíli, kdy se nám do rukou dostane větší kus hratelného kódu.
Celkově to tedy v tuto chvíli vidíme tak, že Turok má dost prostředků k tomu, aby se stal něčím víc než jen řadovou FPS – ať již jde třeba o prostředí džungle, která stále není ve hrách tohoto typu zcela tradičním prvkem, nebo potenciálně zajímavou práci se zbraněmi. Z toho, co jsme si mohli vyzkoušet na letošní Tokyo Game Show, jsme ale zatím bohužel vypozorovali pouze tento potenciál. Zdali se jej podaří plně využít, to se teprve uvidí. Každopádně bychom si ale přáli, aby se to v tomto případě povedlo. Již jen proto, stejnojmenná hra byla zhruba před deseti lety tak velkým trhákem, který si mnozí dodnes živě pamatují.
Index očekávání: 75%
