V Magazínu jsme nejprve přinesli preview navýsost technicky i herně zajímavého titulu MIA - takové RTS variace na Flashpoint, na níž je zajímavé, že vzniká pod enginem AGS určeným primárně pro adventury. Páteční článek pak nabídl rozhovor s týmem Le Crane Sombre Amusement, jenž má na svědomí kupříkladu skvělou Star Trek akci Red Alert.
V PHžurnálu jsme nabídli informace o hře LSARS s novým screenshotem, další obrázek se týkal titulu Karhulec, tisková zpráva informovala o prodeji Berušek 2, tým Zone Interactive zpravil ostatní o tom, že hledá programátora, autoři již zmíněné hry MIA doplnili hafo nových informací, objevila se nová verze hry Krkal ke stažení a tým PodVlivem Software dokázal novou zprávou svou existenci.
No Action Jackson - antihrdina v akci
No-Action Jackson. Hra, o níž se až do jejího vydání nevědělo prakticky vůbec nic je dalším z klenotů, jež vyprodukovala scéna okolo programu Adventure Game Studio. A podobně jako řada v AGS vyrobených klasik i No-Action Jackson odkazuje svým stylem, humorem i ovládacím rozhraním k titulům Lucas Arts z devadesátých let, byť inspirace Monkey Islandy či Day of the Tentacle zdaleka není tak zřejmá.
Děj poněkud ujeté adventury začíná záběrem na trojici fanatických hráčů stolních her na hrdiny. Jackson dělá pána jeskyně – a už tato první krátká dialogová scénka odhalí v plné kráse specificky absurdní humor hry. Následuje střih a obraz se ocitá v ložnici hlavního hrdiny. Ten je ze sna probuzen nepříjemnou návštěvou – maminka nejenže po něm chce splnění domácích povinností, ale ke všemu přijde se zprávou, že na návštěvu dorazili prarodiče, což by mělo pro Jacksona znamenat konec veškerých plánů na odpolední
hraní skvělé hry jménem Slackmaster. To se ovšem našemu klučinovi ani trochu nelíbí – a tak se hlavním cílem No-Action stává útěk, splnění všech odporných požadavků babičky a dědečka a konečně vytoužená partie domluveného RPG.
Katapult - drsné bitvy středověku
Auta, lodě, tanky nebo letadla lze ve hrách řídit opravdu velmi často. Již s menší pravidelností se však můžeme setkat s překrásnou vojenskou technikou středověku - s katapultem. Ovšem nepočítám-li několik historicky laděných strategických her ve stylu Warcraft nebo Age of Empires. U strategií ale stejně katapulty hrají hlavní roli jen málokdy.
Prostě a jednoduše katapulty ve hrách zase tak často nebývají tím hlavním, čeho se dané hry týkají. Tento nedostatek prezentace umění středověkého zbrojního průmyslu se rozhodli napravit autoři mnou dnes představované německé gamesy nazvané, jak jinak, než Katapult...
Soundboss Arkanoid - návykový remake
Autor Ladislav Soukup, jenž má na účtu hru Getaway (spekuluje se o druhém pokračování), vydal protentokrát arkanoid, který je taktéž popoháněn nástrojem Game Maker (málokdo z něho umí vymáčknout maximum), což vůbec neubírá na kvalitě, ba naopak. Začnete si říkat, že jde přeci jen o mocný nástroj. Co je arkanoid a jak se hraje snad ani nestojí za zmínku. Pokud vážně nevíte o čem je řeč, jde o míček, kterým je třeba rozbít všechny cihličky. Často se pod onou cihličkou nalézá nějaký dáreček v podobě bonusu (roztáhnutí spodní záchytné destičky, můžete si na destičku namontovat lasery, anebo získat jeden život, či raketu)
Prestrelka - akční hra z prostředí hospody
Na první poslech to zní velice dobře: dnes se setkáváme s hrou, jež vyhrála další z řady vývojářských rychlosoutěží, tentokrát tu vyhlášenou serverem Joynet.cz, kde hlavním tématem a zároveň jediným omezením bylo prostředí hospody, kde se vše mělo odehrávat. Smutným faktem ovšem je, že hra Prestrelka byla jedinou, již její autoři v daném limitu stihli vytvořit a zaslat organizátorům, a tak se stala vítězem vlastně bez boje. To znamená mimojiné i to, že vítězství samo nijak nevypovídá o jejích kvalitách – přesto si však pozornost zaslouží, neboť autoři nijak na neúčast ostatních nehřešili, ale pokusili se vytvořit v rámci možnosti kvalitní střílečku.
Super Tux - pomozte tučňákovi
Titulů, jež se odehrávají na chladivém pólu posetém tučňáky a dalšími polárními živočichy, jsme na Plných hrách měli již několik. Vzpomeňte si jen na sérii jednoduchých flashovek Yeti Sports, či třeba velice zdařilý a perfektním grafickým kabátkem oplývající Tux Racer. Jak na tom bude dnešní arkáda Super Tux?
Tux a Penny trávili společně volné odpoledne piknikem na nevelké ledové kře. Příjemné odpoledne se však rázem změní takřka ve zlý sen. Během toho, co se oddávají ničím nerušené svačině, se k jejich kře přiblíží podlý zloduch. Ten bez váhání srazí Tuxe k zemi, jakýmsi přesně mířeným bleskem. Než stačí zcela procitnout, je místo, kde ještě před chvíli seděla jeho přítelkyně, prázdné-jakoby se po ní slehla zem. Nedaleko však leží dopis adresovaný Tuxovi, z něhož se dozvídá, že byla unesena. Jelikož je Tux již od narození dobrodruh, ani chvíli neváhá a vydává se ji hledat.
Sven XXX - nadržený beránek si zase jednou užívá
Začíná se zdát, že po sérii Moorhuhn vytvořila firma Phenomedia AG další freewarovou herní legendu. Slepičky se dočkaly pěti regulérních dílů série, odbočky v podobě závodních Moorhuhn Kart či adventurního zpracování. Poslední dobou se jim ale v popularitě začíná přibližovat nenápadný, ale správný beránek Sven. Smysl jeho života je jediný a snadno definovatelný: soulož, soulož a ještě jednou soulož. Jeho jediným snem je rozdat si to se všemi ovečkami, co jich na světě je. A světe div se, toto prosté přání a jeho naplňování vystačí ne jen na jednu, ale hned na tři výtečně zábavná počítačové hry. První Sven sklidil úspěch zejména díky originálnímu hernímu námětu, pěkné grafice a řadě doprovodných artworků představujících Svena a jeho ovečky v nejrůznějších sexuálních polohách. V podobném duchu se nesl i Sven Zwo, přímé pokračování s více úrovněmi, novými polohami a něco málo prvky, které zpestřily hraní. A ani Sven XXX, již třetí díl (a to nepočítáme úchylnou homosexuální trpaslickou odbočku Lederzwerge), netěží z výrazně jiných dispozic.
Capture the Dude - pouliční rvačky
Každé malé dítě zná hru "na honěnou" nebo "na babu". Skupinka dětí se prohání po ulici a snaží se předat si "babu". Stejný princip je i v Capture the Dude, jenom že zde se "baba" (která se jmenuje Dude) předává tak, že nebohá osoba je zmlácena. Hry se účastní týmy, které se snaží Dude zneškodnit. A protože o výsledku rozhoduje celý tým, vypadá vše jako hromadná rvačka. Hru si proto vychutnáte při hře v multiplayeru, která je dostupná přes LAN nebo internet. Je zde však i singleplayer s počítačem ovládanými protivníky, takže ochuzen není nikdo.
Ve hře jsou dva tříčlenné týmy: červený a modrý. Nešťastník Dude je od vás barevně odlišen a je v zeleném oblečení. Hra probíhá v ulicích města, kde jsou na dvou místech umístěny kontejnery: jeden pro červený a druhý pro modrý tým. Pokud zmlátíte Dude nebo člena nepřátelského týmu do bezvědomí, jednoduše jej naložíte na ramena a utíkáte jej vhodit do kontejneru svého týmu...
Aftermath - výtečná RTS s příběhem
Někdy před pěti lety, v době počínající slávy serveru Plné hry, by se jeho tehdejší redaktoři nad titulem kvalit Aftermath asi hodně podivili. Střílečka z vlastního pohledu, jež se kvalitou technického zpracování vyrovná druhému Quakovi a nabízí i příběhovou kampaň, byla by dozajista považována za zjevení sorty nepochopitelných. Nynější situace na poli volně šířitelných akcí je poněkud optimističtější, ačkoliv stále FPS nepatří mezi nejčastěji vídané žánry (jejich vývoj přece jen JE dosti obtížný), mnoho velmi dobrých už jich světlo světa spatřilo.
Aftermath nabízí jednak zábavu singleplayerovou (o kampani již byla řeč v perexu i v úvodním odstavci), jednak multiplayer, a to po lokální síti či po internetu. Nutno dodat, že se jedná rozhodně o zajímavější variantu, protože jakkoliv může být hra v jednom zábavná, pět úrovní vydrží na několik nejvýše desítek minut a hrát hru na vyšší obtížnost je sotva motivací pro jejich opětovné procházení.
Klabutong - chyťte všechny dárky
Free Lunch Design, jež jsou známí hlavně díky své výtečné skákačce Icy Tower, v níž jste museli za každou cenu vyskákat co nejvíce pater (Australští šílenci zdolali i patro vyšší než 2000) a i když byl Icy Tower poměrně primitivní, vysloužil si mnoho „fan“ stránek, spousty hráčů, ale hlavně byl nesmírně návykový (dalo se to hrát i několik měsíců) a v nové mini hře, kterou nám autoři uvařili, tomu nebude jinak. I když hned na začátku musím uznat, že zase tak zábavný titul ve srovnání s Icy to není, ale bavit se u něj budete opravdu požehnaně a to minimálně na pár dnů (to víte, zase je v tom nápad, tak jako v případě Icy Towera)
