Mission Missyo - tři samurajové v logické hříčce
Pamatujete si ještě na příjemnou logickou hříčku jménem A.N.T.Z., která si získala srdce poroty minulého ročníku Becherovka Game, stejně jako hráčů, kteří tomuto chytlavému logickému projektu naprosto podlehli? A co víc, nešlo o nic originálního, vždyť s podobným principem jsme se mohli setkat již ve stařičkých Beruškách a rovněž v jejich komerčním druhém díle. Podobné projekty však vznikají neustále i na freeware scéně, čehož je příkladem právě dnešní Mission Missyo, která je až překvapivě kvalitním logickým rychlíkem.
Ač je to lehce netypické, hlavní roli zde hraje trojice samurajů, každý oblečený do jiné barvy to abyste je snadno rozeznali. Před těmito statnými bojovníky stojí úkol vcelku netypický, zapojit totiž budou muset své mozky, rozložit síly a postupně dokončit dvacítku stále složitějších a složitějších map.
Castlevania Quest - upírobijcem na život a na smrt
Žijeme ve světě plném moderních technologií. Máme svojí postel, televizi, vanu a myslíme si, že už nás nemůže nic překvapit. Přesto všechno se kolem nás dějí věci, které popírají nejen zákony fyziky a následně uváděné vzorce v učebnicích, ale navíc nás děsí svojí záhadností, protože nevíme, co od nich můžeme čekat, kdy se objeví a jak na ně zareagujeme.
Ať se badatelé snaží jakkoliv, nemohou přijít na to, proč se takové věci dějí a jejich teorie někdy bývají spíše k smíchu, než aby jimi mohli upokojit zneklidněnou veřejnost. Jsme sice malá planeta, ale výskyt fenoménů jakými jsou mizící lidé, poltergeist, zprávy z neznáma, předtuchy, podivné objekty, pekelné ohně, hrobky bez času, neklidní mrtví, poselství odjinud, rozplynutí se ve vzduchu, neviditelní sadisté, neznámá zvířata, monstra, fantómy, kletby, skryté síly, duchové, záhadné
obrazy, mimozemšťané a mnoho dalších je bohužel poměrně častý.
Moorhuhn Tennis - oblíbené slepičky sportují
Kdo by neznal zahraniční firmičku Phenomedia, jejíž zvučné jméno se poslední dobou hlavně rozmáhá po sharewarové scéně. Od tvorby kvalitních freeware titulů totiž již dávno upustili a svá dílka vždy prodávají vyjma notně osekané XS verze, která je nabízena zadarmo lačným hráčům s tím, že zalíbí-li se jim dílko, budou si jej muset objednat. Většina zmíněného však ani v nejmenším neplatí právě pro dnes recenzovaný Moorhuhn Tennis, který je v mnoha ohledech jedinečný.
To hlavní, co jej odlišuje od většiny tvorby Phenomedia za poslední období je fakt, že je prostě kompletně zdarma, bez nutnosti platby jediné korunky, což rozhodně potěší.
Aqua – živel v trubkách
Aqua je předělávka proslulé Pipemanie, která má za sebou už desítky, možná stovky klonů. Nejsem si jist, jestli Pipemania poprvé vyšla na Commodore 64, nebo na Amize, ale stala se z ní jedna z nejklasičtějších logických her. Svou slávou nedosahuje výšin Tetrisu, avšak zná ji skoro každý. Otázka je, co nám remake tak slavné hry může poskytnout. Jistě, technické zpracování je nesrovnatelně lepší, ale je tu také otázka hratelnosti. Skoro bych řekl, že snažit se dělat remake hry, která v době svého vydání všechny naprosto uchvátila, a nepřinést také něco nového, je zbytečné. Dopustil jsem se recenzentské perverznosti a vylil si srdce hned na začátku, ale nedbejte toho a čtěte dál.
Francouzský pracovní trh ohrožuje fenomén takzvaného „polského instalatéra“.
Gunroar - frenetická vesmírná akce
Vesmírné střílečky z dalekého japonska, to je kapitola freeware scény sama pro sebe. Ačkoliv by je mohl kdejaký laik velice snadno hodit do jednoho jediného pytle, liší se od sebe dosti razantně i když je pravda, že některé rysy mají nepopiratelně stejné. Vyznavači podobných her mají jistě hodně hluboko v paměti vrytý podařený kousek jménem Torus Trooper a mnoho dalších, jež lze do této kategorie zařadit. Jak v jejich konkurenci uspěje na první pohled přitažlivý
Gunroar? Jistě je vám již z okolních obrázků velice jasně patrné co je onou zmiňovanou věcí, která podobné japonské hříčky odlišuje od jiných, mnohdy tuctových vesmírných stříleček. Ačkoliv vám to přijde možná lehce podivné, je to právě ono zpracování, které z této hry činí dosti odlišný a v mnoha ohledech pro evropské hráče jedinečný kousek.
Xavier Rocket – blonďatý Mário v akci
V této arkádě se vžijete do role Xaviera - malého týpka s blonďatými vlasy a zeleným úborem. Váš úkol je jasný. Zachránit princeznu. Hlavní zápletka tedy nic moc, dokonce i celkový styl až příliš okatě připomíná klasiku všech klasik, Maria, ale na co by se vlastně měl měnit zábavný princip, který je navíc léty ozkoušený?
O zpracování tak nemá cenu psát příliš dlouho. Pohybujete se šipkami, můžete skákat a neomezeně střílet energetické koule. Novinkou je možnost přichytit se ve skoku stěny. Jako zpestření váš hlavní hrdina někdy pronese nepříliš duchaplnou hlášku typu : „Jak já nesnáším tohle místo.“, ale to také nikoho nevytrhne. Grafika je celkem roztomilá a v podstatě si ani jinou v této hře nedokážu představit.
Keith Goes Painting - natřete nábytek v celém domě
Domácí práce, ty nemá bezpochyby nikdo příliš v lásce, uklízení praní a když se do toho přimotají ještě větší sezónní akce jako jarní úklid či předvánoční, může se vám z toho velice pěkně zatočit hlava. Některým však nezbývá nic jiného, než toto zlo prostě podstoupit a to je rovněž případ sezónních brigád, na nichž si studentíci mohou vydělat nějakou tu korunu navíc.
A podobná situace přišla také na naši Keith, která je nucena do vcelku nepříjemné práce. Pře sebou totiž má dům obřích rozměrů. Naštěstí jej však nebude muset vypucovat až se bude lesknout. Čeká zde totiž poněkud jiná, ovšem neméně nebezpečná práce.
Pile Up – drahokamy, kam se podíváš
Jak již bylo zmíněno v úvodu, původní myšlenku dnešní plné hry nesoucí jméno Pile Up bychom mohli najít v ruském Tetrisu. Ta podobnost je tu patrná už od prvního okamžiku a jen tak se nostalgických vzpomínek na její slavnější a úspěšnější předlohu nezbavíte. Ostatně ono to ani pořádně nejde, protože společných aspektů je tu mnohem, mnohem více. Ale buďme konkrétní a podívejme se, o co že ve hře skutečně jde.
Základní herní obrazovka je ne nepodobná té z Tetrisu, tudíž vám z její horní části padají skupiny kostiček. Tedy, pardon – šperků. Ty jsou seskupeny po trojicích a většinou vám najednou spadnou tři různé klenoty lišící se barvou či tvarem.
Boppin – opravdu ztřeštěné dobrodružství!
Také jste si všimli té spousty her, ve kterých neohrožený hrdina likviduje bezpočty krvežíznivých nepřátel, aby tak spasil svět před jistou záhubou? Autoři dnešní hry to zaznamenali a rozhodli se na to reagovat po svém.V Boppinu jsou hlavní hrdinové rovnou dva, jmenují se Boik a Yeet. Když zjistili, že už nikde ve vesmíru nejsou žádná monstra, protože všudypřítomní hrdinové je všechny porazili, rozhodli se, že se vydají ona nebohá monstra zachránit. A tím se dostáváme do samotné hry. Po výběru jedné z kampaní a shlédnutí úvodního intra se ocitáte v prvním levelu. Vaším úkolem není nic jiného, než za pomoci Boika či Yeeta odstranit všechny předměty z obrazovky a dostat se tak dál. Mezi tyto objekty se řadí například květiny, diamanty, koule či krychle a podobné legrácky. Aby jste je z mapy úspěšně vymazali, je nutné jednu sebrat a hodit ji na věc stejného typu. Tím nejenže ony otravné věci zmizí, ale také se díky tomu zvýší Vaše skóre. Pokud se Vám náhodou (nebo cíleně) podaří zlikvidovat větší počet předmětů najednou, vysvobodíte jedno monstrum a získáte opravdu tučný bonus v podobě mnoha bodíků.
Sokoban Armageddon – skladník opět v akci!
Potěšen tím, že se mi konečně do rukou dostává hra z dílny českých autorů, pustil jsem se rychle do hraní. A hned prvních pár minut mě přesvědčilo o tom, že staré rčení „zlaté české ručičky“ platí nadále. Logické hry mám docela rád, ale přeci jen Sokobanů už jsem hrál nepřeberné množství, takže jsem byl zvědav, zda autoři přišli s něčím novým. První co mě příjemně překvapilo, bylo hned šest možností volby při započetí nové hry. Čekaly tu na mě tři kampaně odstupňované podle obtížnosti, tedy lehká, střední a těžká. Dále tu je možnost zkusit si kampaně, kde jste omezeni časem či počtem kroků, které smíte udělat. Poslední šestá možnost bylo hrát vlastní levely, což mě okamžitě upozornilo na přítomnost editoru, kterou jsem předtím nezaznamenal. Mimochodem, tvorba vlastních levelů je velmi jednoduchá, takže během několika minut už můžete trápit své kamarády vlastními zapeklitými úrovněmi. Zajímavé je, že můžete také měnit některé existující levely, ale do toho jsem se raději nepouštěl…
Glans – šílenství jménem koule
Ze sousedního Německa k nám neproudí mnoho her. A když už, to málo většinou pochází z nesmírně plodné továrny jménem Phenomedia AG, která má na svědomí desítky titulů v čele s nesmrtelným Moorhuhnem nebo věčně nadrženým beránkem Svenem. Protentokrát se však seznámíme s novým logickým titulem jménem Glans od téměř neznámého dua vývojářů říkajících si Dragon
Fly. Ta hra má koule! Vyložte toto tvrzení jak chcete, nicméně jde o holý a nezpochybnitelný fakt. Celý princip Glansu je totiž založen na transportu mnoha barevných kuliček pomocí vyhrazených drah, v nichž platí určitá pravidla. Na začátku každého z levelů máte určitý čas na rozkoukání, kdy se můžete prohlédnout, jak celá dráha vypadá a jakéže všemožné nástrahy si tu na vás autoři přichystali. V okamžiku, kdy budete mít rozmyšlenu taktiku, můžete spustit hru a rychle jednat.
Yetisports 9: Final Spit - poslední díl oblíbené série
V době kdy spatřil světlo světa první díl zajímavé flashové arkády Yetisports, těšila se série obrovskému zájmu hráčů, čímž se může ostatně pyšnit i dnes. Jak se tak zdá, několik měsíců slávy Chrisu Gilbertovi pomalu ale jistě končí. Na povrch se totiž dostává devátý díl, který je rovněž tím posledním v celé sérii, která byla průběžně vydávána již od ledna minulého roku. Některé kousky byly slabší, jiné naopak hratelnostně a nápadově výtečné – bude tedy Final Spit dostatečně důstojným posledním dobrodružstvím oblíbeného sněžného muže?
Na obrovské mapě světa, po níž jsme se postupně spolu se sněžným mužem pohybovali jsme vyrazili na poslední pouť a to do jeho rodných Himalájí, které se mohou pyšnit nádhernou a neporušenou přírodou plnou zvířátek. Nesetkáte se zde však pouze s typickými obyvateli zdejších krajů. Tam kde je totiž sněYetisports 9žný muž s naleštěným bílým kožíškem, tam musí zákonitě být i jeho ne/přátelé černobílí tučňáčci, s nimiž již tolikrát závodil, používal je ke svým ztřeštěným sportovním disciplínám apod.
Galaxy Invaders – emzáci útočí
Předělávky starších her jsou dneska v módě. Jinak si totiž neumím vysvětlit vlnu remaků starších klasik, která nás dnes a denně zaplavuje. Došly snad vývojářům nápady, že se stále častěji obracejí k léty prověřeným námětům? Doufám že ne. Spíše bych řekl, že se herní tvůrci snaží nabídnout tituly, po kterých spousta lidí lační. A právě díky jejich fungujícím mechanismům se nemusejí bát, že by je nikdo nehrál. A to je i případ dnes recenzovaných Galaxy
Invaders. Autoři dnešní plné hry se se svým dílkem nějak moc nepárali. Prachsprostě okopírovali stařičké Space Invaders, navlékli je do nového kabátku, tady něco přidali, jinde něco ubrali a dali tomu nakonec název Galaxy Invaders. Zhodnocení, zda to stačí či nikoliv, si ale necháme až na konec článku.
