Japonci nás ve svých freewarových hrách zahrnují vesměs nadprůměrnými tituly, a tak byste měli pokaždé zbystřit, když se u recenze objeví ikona právě s vlajkou Nipponu. V uplynulém týdnu se tomu stalo hned třikrát a všichni zástupci si vysloužili nadprůměrné hodnocení. Z nich byste rozhodně neměli minout manga mlátičku Super Cosplay War Ultra, u níž superlativy dojdou svého opodstatnění, a Akuji, dílko postaršího data, jež v sobě originálně mixuje klasickou plošinovku s příběhem a RPG prvky. Není tomu tak dávno, co jsme téměř na každém rohu viděli postávat partičku, v níž všichni předváděli psí kousky s pytlíkem zvaným hakysák. Pokud jste stejně jako já maximálně místo něj kopli kamaráda naproti, vyzkoušejte si bezúhonné počítačové zpracování The Hacky Sack Game. Posledním tipem pro tento týden je inovativní vesmírná strategie Gate 88. V magazínu jsme vám exkluzivně představili vizuálně povedený simulátor kulečníku Billiard Simulator a popsali soutěžní příspěvky z vývojářské soutěže na téma Útěk. Nezapomeňte se při návštěvě Plných her stavit i v sekci onlajnovek, kam přibyla nová várka her, jež můžete hrát bez instalace přímo v prohlížeči. Na co se můžete těšit v příštím týdnu? O tomto víkendu probíhá v brně Game Developers Session, ze které vám přineseme reportáž. Také se dočkáme recenze a reakcí na velmi očekávanou adventuru Pět kouzelných amuletů. Ještě se můžete těšit na jedno překvapení, ale to vám odhalím až v příštím souhrnu. :-)
Gate 88 - překvapivě originální dílko
Že nepřináší hra s velice jednoduchým označením Gate 88 do žánru nic nového a neotřelého? Že se jedná o pouhou tuctovou adrenalinovou vesmírnou střílečku? Nenechte se oklamat pouhou povrchovou slupkou pod níž se však krčí velice šťavnaté jádro. Ve skutečnosti je totiž Gate 88 hrou překvapivě zábavnou a hlavně komplexní.
Ostatně ruku na srdce, kolikrát jste již za svou hráčskou kariéru natrefili na klon vesmírné střílečky a strategie? Ano, čtete správně. Vedle likvidace velké hordy nepřátel je totiž nutno se soustředit rovněž na budování své vlastní základny, její obranu a rozšiřování. Tak tedy, jako ve většině vesmírných akčních her i zde se zhostíme ovládání jednoho nevýrazného vesmírného korábu, který si to šine nekonečným vesmírem jak se mu zachce. Může se volně pohybovat, kroužit kolem své základny a co je hlavní – na místě zastavit. Velice příjemná změna a v podobné sortě her nikterak frekventovaná.
Centipede - hade, nažer se!
Že si nedovedete představit, co všechno zvládne jeden nepředstavitelně nenažraný červíček, postavíme-li jej do bludiště, kde ho budou ze všech stran vábit stovky lahodných vůní? Pak by vám odpověď na tuto otázku měla poskytnout jednoduchá hra nazvaná Centipede, pocházející z nedávno proběhlého ročníku The Game Creators - 2004 Game Programming Competition, z níž jsme vám již přehršel klonů stařičkého Hada představili.
Trávíme s ním dlouhé chvíle na obrazovkách mobilních telefonů, nyní také stále častěji i na monitorech počítačů. O kom že to mluvím? Přeci o nejklasičtějším zástupci plazů vůbec a to jednoduchém Hadovi, který se již stal hlavním hrdinou v mnoha povedených gameskách. Do této kategorie se řadí rovněž Centipede, v němž opět autoři alespoň v rámci možností popustili uzdu své fantazie.
X-Goku – superhrdina v akci!
Pokud jste příznivci her typu Dragonball, je pro Vás dnešní hra přímo lahůdkou. Jedná se totiž o počin stejného typu, tedy o rychlou akci, kde nechybí spousta střílení a likvidace nepřátel, sbírání nezbytných bonusů a v neposlední řadě překonávání obtížných úrovní. Hra se nezdržuje s nějakým příběhem nebo něčím podobným, prostě Vás rovnou pustí do akce.
Vaším cílem je samozřejmě projít celou úroveň a pokud možno nepřijít ano o jeden z drahocenných tří životů. Na své cestě budete muset překonat bezpočet překážek. Tou první na kterou narazíte, je fakt, že nesmíte z plošinek spadnout až úplně dolů. To by vyústilo ve ztrátu životu, což samozřejmě nechceme. Po zvládnutí ovládání se ale do cesty připletou nepřátelé. Samozřejmě se jim můžete vyhnout, ale mnohdy je nutné odstranit tyto nepřátelské tvory z cesty. K tomu slouží tři způsoby. Tím prvním je klasický „mariovský skok“, kdy stačí skočit protivníkovi na hlavu a je po něm.
Big Mac - nejen Mario byl legendární instalatér
Při prohlížení starých her na Amigu jsem se dostal i ke hře Big Mac. Ta sice nevznikla původně pro tuto platformu, ale v osmdesátých letech bylo zvykem udělat každou hru pro Atari, Mac, PC, ZX Spectrum a další mašinky a neušla tomu ani zde představovaná
gamesa. Big Mac je další klasická hra. Vznikla pod hlavičkou Mastertronicu v roce 1985 a jejím autorem je vývojář Tony Kelly, ten vytvořil ještě řadu dalších her - třeba Street Devil nebo Ocean 1988, ale o nich zase jindy :-) Asi proto, že byl Big Mac oblíben u hráčů, začaly vznikat i jeho remaky. Jeden takový vám zde dnes představujeme, nese také název Big Mac a vytvořil ho německý tým BB Software (Roland Kunz + hudba od Epic) v roce 2004. Nutno říci, že se mu předělávka povedla, hlavně po grafické stránce hra vypadá oproti té původní mnohem lépe. Systém hry však zůstal zachován. A o co vlastně v gamese Big Mac jde? Hned vám to povím.
Je to vlastně obyčejná arkádová plošinovka. Ovládáte v ní postavičku jakéhosi instalatéra a musíte si dávat pozor na všemožné nástrahy, jichž je s přibývajícími levely čím dál více.
Super Cosplay War Ultra - super ultra manga mlátička
Pouhý letmý pohled na screenshoty nám hned dává tušit, že dnešní hra pochází z některé z východních zemí. Na svědomí ji mají tchajwanští vývojáři týmu Alicuu a jde o dvourozměrnou mlátičku. Od autorů jsme se dočkali již jednoho titulu ze stejného žánru: Fighters Kyodotai a podle jejích kvalit jsem se nemohl netěšit na pokračování Super Cosplay War Ultra. Ultra-super-hyper přívlastky se to v názvu jen hemží, ale nejde jen o bezsmyslnou nálepku a osmdesátimegový instalační balíček (tedy spíš balík) ukrývá hru v odpovídající kvalitě.
Na poli bojových her se objevují dvě základní varianty zpracování. Jeden najdeme třeba v Mortal Kombat, kde mají postavy víceméně ustálený vzhled a scéna se mění jen při použití comb. Freewarový Open Mortal jde ještě dál a snaží se o ještě věrnější zachycení reality a za své soupeře můžete zvolit a nakonfigurovat postavy s obličejem z fotografií.
Akuji – trable malého ďáblíka
Akuji je hra sice postaršího data, ale i tak jí patří právoplatné místo v našem rozsáhlém archívu. Její autor je japonského původu a namíchal nám skvělou a netradiční hopsačku s RPG prvky. Zní to podivně? Když si však zahrajete, naskočí vám na mysli otázka právě opačná: „Proč není podobný systém u více arkád?“. Akuji je malý a roztomilý čertík, která má jistě důležitý úkol. Protože jsem však recenzoval hru bez anglického patche, příliš jsem do jeho tajů v japonštině nepronikl. Každopádně se na plošinkách objevují cedulky, které nám postupně odhalují příběh, jenž ovšem pro hraní není vůbec podstatný.
AkujiNa počátku náš hrdina zvládá dvě základní věci: chození a skákání, což je pro většinu hopsaček zcela dostačující. Jakmile se ale dostanete o kousek dál, zaseknete se při přeskakování, zkusíte to znovu, potom ještě znovu, hlavou se vám začnou míhat hrůzné myšlenky, že to snad ani nejde dohrát či výrazy mnohem peprnější.
Schnappi XS - nakrmte krokodýla
Po krátké nečinnosti vyplavala na povrch další hra z dílen precizní německé Phenomedia AG, autorů mimo jiné fenomenální série Moorhuhn, která dodnes prakticky v dané oblasti nenašla svého pokořitele. Na kontě však má i několik dalších neméně povedených dílek, z nichž však většina již po několik let dobývá sharewarový trh a nám, kterým se za kompletní dílko nechce utrácet pečlivě našetřené peníze tak nezbývá nic jiného, než se spokojit s notně osekanou XS verzí, která zpravidla nabízí jen vskutku malý zlomek z výsledného dílka. Nabízíme vám jej však zde na plných hrách a to z jednoho prostého důvodu – hry od Phenomedie totiž vynikají nejen po stránce technické, ale i té hratelnostní. Tudíž se mnohdy i v malé verzi mohou rovnat jiným volně šiřitelným titulům.
Schnappi XS je ve své podstatě souborem miniher s roztomilým zeleným krokodýlem v hlavní roli, který e bude muset poprat s několika zapeklitými problémy. Z těch je nám však Schnappi XSzpřístupněn pouze jeden jediný, a navíc celkový počet levelů je z 20 osekán na pouhých 5.
Essence Child - zapřemýšlejte si
Logické hry jsou mnohými bezmezně milovaný žánr, který umně kombinuje prvky arkády obohacené o nutnost zapojit do řešení také šedou kůru mozkovou. A právě takový je rovněž projekt zvaný Essence Child, v němž se skrývá překvapivě svěží a zábavná logická hříčka.
Základem je pořádná porce levelů, které jsou rozčleněny do několika prostředí, do nichž jsou zasazeny. Postupně se tak budete prohlodávat jednou mapou za druhou, přičemž na každé jsou v jednoduchých políčcích umístěny dané levely. Odemknut je ale pouze jeden. Přístup k dalšímu se vám otevře až po dohrání toho předešlého, čímž si odblokujete cestu.
Hlavní roli zde sehrají tři různobarevné kuličky – jedna zelená, druhá červená a třetí modrá. Vaším úkolem pak bude dostat každou z nich do jamky příslušné barvy, což zejména v úvodních tutoriálových levelech vypadá velice snadně. S přibývajícím dokončenými mapami však bude podstatně přituhovat a vám přibývat více a více předmětů, které je pro dokončení nutno obejít či prostě jinak překonat.
The Hacky Sack Game - hbitost a přesná muška
Móda, zejména mezi mladými, se mění a to doslova nadzvukovou rychlostí. Rozhodně však nemluvím o té v oblasti oblečení, spíše o hitech, které si vždy na určitou dobu získají srdce mnoha mladých. Příklady takovýchto věcí by vydaly na samostatný článek, my se tedy zaměříme pouze na jeden jediný, často zvaný též jako „hakysák“, což je v podstatě jednoduchý hadrový či pletený míček, s nímž lze provádět doslova psí kusy.
I já tento velký hit pamatuji, ačkoliv jsem svůj vlastní bohužel neměla – byla to výsada především kluků. Hakysáky však ještě stále neztratily všechen svůj lesk, jak by se mohla většina mylně domnívat. I dnes totiž ještě občas natrefíte na hlouček lidí, kteří si s touto jednoduchou, leč geniální věcičkou, pořád hrají.
Nejen spolu se stejně nadšenými kamarády lze tento poněkud netradiční sport provozovat. Podobným radovánkám se lze oddávat i zcela osamocen, čehož je důkazem právě dnešní The Hacky Sack Game, kde hakys sehraje tu nejhlavnější roli.
Pepsi Pinball - pinball s příchutí coly
Už z principu nemám rád reklamní hry. Jedinou, kterou jsem si nechal vlézt pod kůži, kde zasadila semínko pochybnosti byla česká adventura Zlatý Kalich. Nejen proto jsem překvapeně hleděl na mou ruku, která křečovitě svírala myš, zuřivě klikajíce na link pro stáhnutí hry Pepsi Pinball. Mé hlavě to ovšem bylo úplně jasné. Zuřivá hádka s rodiči, dlouhá výměna argumentů se sourozencem a v neposlední řadě ne-až-tak vydařený školní den. To vše se nahromadilo během deseti hodin a vyvrcholilo tím, že jsem zabrousil na jednoho ze svých oblíbených dodavatelů freewareovek a vplul do neuvěřitelně odpočinkové rubriky „Pinballs“, jelikož zkušenost s čistě komerčními Balls Of Steel byla v živé paměti.
Po krátkém prolistování seznamu mě dle screenshotu zaujala právě tato hra. I neváhal jsem a klikl na odkaz. V hlavě se mi přitom honily myšlenky o skvěle prožitém podvečeru ve společnosti koule a páček. Ihned jakmile jsem obdržel zprávu o úspěšném downloadu jsem vyhledal archiv a rozbalil jej.
Huu Baku – zničte planetu z létajícího balónu
Před časem jsem si četl krizový plán Ministerstva obrany, jehož cílem bylo sestavit seznam možných druhů teroristického útoku na Českou republiku. Přišlo mi to jako hodně zábavné a je vidět, že jeho autoři rádi čtou levnou SCI-FI literaturu. Každopádně pokud by si zahráli dnešní Huu Baku, museli by na seznam přidat novou položku a tipnu si, že by se u nich umístila hodně vysoko. Jen si představte, že by nad Prahou poletoval horkovzdušný balón, jenž by místo pytlíků s pískem používal pro odlehčení třeba granáty.
Huu Baku je postarší japonská akce, ve které ovládáte létající balón a váš úkol je jediný: zničit všechny nepřátele a budovy, jinak zničí ony vás. Grafika má automatový nádech, o čemž svědčí i princip životů.
Ty jsou v sadách po obvyklých třech, ale jakmile je vyplýtváte, můžete využít kredit jako právě u automatů a pokračovat dál od místa zabití.
Super Megaman World – Mario ve skafandru
Z arkádových hrdinů je asi nejznámější japonská trojka instalatér Mário, ježek Sonic a Megaman. Zatímco Mário nedá dopustit na hopsání, připomíná styl boje u Sonica přeci jenom spíše cirkulárku. A třetí Megaman si v boji libuje ve vyloženě technických věcičkách a zbraních. Pokud se ve hře objeví jméno kteréhokoli z uvedených hrdinů, je o zájem fanoušků postaráno. V poslední době se to proto Márii jen hemží a nutno podotknout, že většinou jde jen o neslané-nemastné a častokrát vzájemně vykradené pseudohry. Není divu, že jsem k Super Megaman World přistupoval s despektem, obzvláště když jsem již před spuštěním věděl, že je vytvořen za pomoci Game Makeru, „instantního“ nástroje pro tvorbu her. Záhy jsem byl ale mile překvapen a dokonce odpustil autorovi, že ponížil Megamana použitím typicky Máriovského názvu a prapodivné poučky, jež vás informují o vskutku šokující věci: nejste Mário, používejte pistoli.
Ghostbusters 3D – pochytejte je všechny!
Crrr, crr, crr...,“ zuřivě zvonil telefon. „To jsou krotitelé duchů?,“ otázal se mě hlas na druhém konci aparátu. „Ano,“ přisvědčil jsem. A jak jsem se záhy dozvěděl, vedle v sousedním hotelu mají nějaké problémy s duchy, proto jsem na nic nečekal, popadl vybavení a vydal se na cestu.
Ghostbusters 3D jsou fandovskou počítačovou adaptací stejnojmenného filmu, který sice není nejnovější, avšak díky svému námětu dokáže oslovit spoustu lidí i dnes. Ve hře se vžíváte do role jednoho z duchobijců a vaším úkolem je co nejvíce vyčistit jeden hotýlek.
Vyjel jsem výtahem až do patra, v němž by měli ti neřádi úřadovat. A taky že ano, netrvalo to ani minutu a již jsem zdálky viděl zelenou zář přicházejícího ducha. Ještě v ten okamžik jsem začal žhavit svoji jedinou protonovou zbraň a chystal se k výstřelu. „Šmejd jeden, utek' mi,“zaláteřil jsem si.
MisAdventures of Sir Randolph
Doogleberry, British Explorer
MASRDBE není název žádné africké vesnice, ale zkratka trochu podivného názvu MisAdventures of Sir Randolph Doogleberry, British Explorer. Zdá se vám jméno britského dobrodruha Doogleberryho povědomé? Není se čemu divit, vždyť přednedávnem jsme vám na Plných Hrách představili druhé pokračování Another FINE MESS you got me into Doogleberry!. To bylo zpracováno ve 3D, ale my se dnes podíváme na první díl, který má ještě klasickou 2D grafiku, i když mezi vydáním obou dílů neuplynul ani celý rok. Zatímco ve dvojce jste pátrali po pokladech zatopeného města, v prvním díle vás britská královna pošle do Egypta, abyste obohatili muzeum o posmrtné masky a další artefakty faraónů.
MASRDBEHerní princip se od dvojky nijak neliší, opět si náš sir Doogleberry při svých dobrodružstvích bude muset především namáhat hlavu a žádní nepřátelé, oživlé mumie a jedovatí škorpióni se ani tentokrát nekonají.
Dan! Da! Dan! – nebezpečí v kostkovaném kabátě
Název hry není žádný ruský výkřik oslavující jednoho z našich redaktorů, spíše by se hodil jako sebevražedná hláška japonských sebevražedných Kamikaze. Dan! Da! Dan! Totiž pochází právě ze země vycházejícího slunce. Ono by možná stačilo si přečíst závěrečné hodnocení a juknout se na skóre, protože Japonsko je v oblasti freeware synonymem pro originalitu a její pořádná porce ani dnes nechybí. Možná byste si při pohledu na screenshoty řekli, že jde o další tuctovou střílečku, ale zdání v tomto případě klame. Ve hře sice ovládáte malou raketku, ale systém je prošpikován drobnůstkami, které vás donutí hrát stále dál, při každém opakování narazíte na nějaký nový prvek, jenž vás jako koření v pokrmu láká k dalšímu soustu.
Dan! Da! Dan!Herní plocha je téměř kompletně poseta různobarevnými druhy kostek, které tvoří samu podstatu hry. Abyste se totiž prokousali dál, musíte je sestřelovat a čistit si tak cestu. Pokud trefíte kostku určité barvy, dojde k explozi, jíž vyrušíte stejnobarevné kostky, se kterými se dotýká stranami.
