Tento týden se návratu dočkaly dvě legendy. Série Moorhuhn se rozrostla o hopsačku Moorhuhn Schatzjagger a vyšlo také šesté pokračování české adventurní série Život není krásný. Právě tu jsem také pasoval do pozice nejlepší hry uplynulého týdne (do 18. října si ji můžete stáhnout exkluzivně jen z našich stránek). O dvě hry se rozšířily také řady králů hopsaček Sonica a Maria, i když tentokrát se hrdinové nepředvedli právě v nejpříznivějším světle. Naopak radost jistě uděláme všem příznivcům RPG, kterým jsme nabídli české The World of Magic a anglické Monster and Mayehem.
Život
není krásný 666: Flaška - krvavá sázka
Hodnocení: 8/10
Celkově na freeware scéně platí, že do paměti hráčů se daleko sytějším písmem zapíší ty, které oplývají nějakou tou novátorskou myšlenkou, vydařeným technickým zpracováním či hráčskou obec nějakým způsobem šokují a to jak v dobrém tak i špatném smyslu. A právě to se již po několikáté daří jednomu z nejkontroverznějších autorů na české nezávislé scéně – tvůrci série Život není krásný, která má nyní již svůj po dlouhou dobu vyvíjený šestý přírůstek.
Život není krásný 666: Flaška tedy opět dokazuje ono pravidlo, že život takového průměrného člověka skutečně nemusí být krásný a může se z minuty na minutu změnit v jeden ošklivý krvavý sen.
Bloody Massacre – pouze pro starší 16 let
Hodnocení: 7/10
Přesto, že jsem byl připraven na fakt, že v této hře potečou hektolitry krve, nečekal jsem, že autor se na její používání vrhne s takovou důsledností. U každé hry je důležitý už první dojem a u této je první dojem krvavý. Hned po spuštění (a po přečtení varování, které bych velmi volně přeložil jako: „Pokud je vám méně než 16 let a za zády vám stojí rodiče, tuto hru radši nehrajte, protože by se jim to nemuselo líbit.“) mě překvapil černorudý obrázek téměř hororové krajinky a přes něj padají krvavé sněžení. Následující hlavní menu bylo překvapivě také do krvava. Po této rozcvičce jsem spustil novou hru, která mi ve srovnání s krvavým sněhem připadala až mírumilovná. Silnice, pobíhající panáčci. Prostě idylka. Asi tak do té doby, než jsem trefil prvního civilistu. Kdo by to byl řekl, že z něj poteče tolik krve.
Fractal Tetris - legenda slaví kulatiny
Hodnocení:
6/10
Fractal Tetris není prvním pokusem Philla Hasseyho o předělání tetrisu do svého vlastního aranžmá. Pokusil se o to už v kolekci předělávek starých her nazvané "The Rustic Classics", ovšem zde hra díky nevalnému grafickému interface zanikala mezi ostatními gameskami. I když zábavná byla přibližně stejně jako skoro všechny klony starého dobrého Tetrisu. Tetris je totiž hrozně návykový a pokud ho některý z programátorů vyloženě nezmrví, dá se hrát téměř vždycky. A protože se Imitation Pickles nepodařilo Fractal Tetris zpackat, platí onen výše uvedený výrok o návykovosti a hratelnosti i o jejich hře, kterou zde dnes přinášíme.
Fractal Tetris je obyčejný Tetris napsaný za pomocí Pythonu. V hlavním menu umožňuje nastavit si obtížnost 1 - 10, která se pak projeví v rychlosti padání kostek.
Ghost - hopsačka s malým duchem
Hodnocení:
6/10
Server pro české herní vývojáře Gamecode se sice již odebral do věčných lovišť, ale hry vzešlé z jejich rychlosoutěží žijí dál. Ta s pořadovým číslem pět byla zaměřena na tvorbu hopsaček a vítězství si odnesl již dříve recenzovaný Stream. Dnešní Ghost tenkrát obsadil bronzovou příčku. Na starost dostanete malého ducha, s nímž musíte projít třicítku levelů.
R_Jakl k tvorbě použil program GameMaker a ze hry je patrný minimalistický přístup. Veškeré překážky, plošinky a úrovně jsou tvořeny sestavami drobných kostek, takže si budete připadat jako v nějakém království Tetrisu. Hrdina je malinkatý a mimo skákání a možnost aktivace tlačítek mu sudičky nedaly do vínku jinou vlastnost. I s těmito atributy lze udělat skvělou a zajímavou hopsačku, bohužel zde se to podařilo jen částečně.
ProToType - tajná mise na slizké planetě
Hodnocení:
6/10
Za pět minut se dá stihnout nebo zmeškat spousta věcí. Pokud si myslíte, že váš život plyne jako voda, stáhněte a zahrajte si dnešní hru. Budete prosit Velkého hodináře, aby zabral a hnul kyvadlem. Pod neustálou palbou a desítkami vln nepřátel totiž budete za každou uplynulou vteřinu, jež zbývá do konce limitu, ochotni zaplatit zlatem. Pravda, je to pořád lepší než životem. Pro-To-Type je futuristická skrolovací střílečka z Japonska. I když v ní není mnoho levelů, nebudete nijak ušetřeni, o čemž svědčí kvanta nepřátel, nemožnost sbírat bonusy a jakkoliv vylepšovat svou zbraň. Autoři nás nechají hezky podusit ve vlastní šťávě. Pokud jste se doposud nezalekli, můžete se vydat na cestu.
Zippir - fotbal trochu jinak
Hodnocení:
6/10
Kvalitních sportovních her a navíc ještě zadarmo je skutečně poskrovnu, o čemž by mohli vyznavači tohoto žánru myslím dosytnosti vyprávět. Málokdo si totiž troufne vytvořit nějaký ten dobře vypadající hokej, fotbal či cokoliv jiného a to je rozhodně obrovská škoda. O to vřeleji je třeba přivítat každého zástupce tohoto žánru, který mezi nás hráče zavítá.
Nečekejte však od dnešního Zippir žádné zázraky v podobě realisticky vypadající hry, která by se snadno mohla postavit komerční Fife od EA Sports. I přes to se však jedná o po mnoha stránkách zdařilé dílko, které si vaši pozornost rozhodně zaslouží.
Jak již tedy bylo poznat z předešlého odstavce, asi nejblíže ze sportovních odvětví má Zippir právě k oblíbenému fotbalu, ačkoliv se obvyklostem tohoto sportu v mnoha ohledech zcela vymyká. Základní kostra však pochopitelně byla zachována – ohraničený prostor, dvě naproti stojící branky, přičemž cílem každého ze dvou týmu je dopravit míč co možná nejvícekrát do protivníkovy branky.
Hotcars - roztřískejte své BMW
Hodnocení:
5/10
Team XTC má na kontě řádku her z různých žánrů. Na PH jsme vám již představili jejich real-timovou strategii Dark Konflict nebo trojrozměrnou variantu klasiky 3D Bubble Boble. Jejich hry tedy mají poměrně široký žánrový záběr, bohužel po technické stránce se vždy pohybovaly jen v oblasti průměru. Dnes vám představíme jejich závodní simulátor Hotcars. Opět disponuje 3D grafikou a navíc arkádovými prvky.
V garáži se vám povaluje několik zbytečných BMW, a tak do jednoho z nich sednete a vyrazíte do města na ilegální závody. Tak nějak by se dala vysvětlit zápletka, neboť právě výhradně automobily této značky se budou po tratích prohánět. Do šedivého a ponurého městského prostředí jsou zasazeny všechny tratě, žádný les, krajina, závodní dráha zde není. Je to škoda, protože okolní domy podobné jako vejce vejci brzy začnou nudit a prostředí je velmi skoupé na jakékoliv další detaily a mimo billboardy u cesty a semafory zde vlastně nejsou žádné další objekty.
Monster and Mayhem - do boje za bohatství a slávou
Hodnocení:
6/10
Samotní milovníci RPG čili her na hrdiny by mohli od rána do večera vykládat o tom, jak je čištění podzemních zapáchajících kobek s mečem v ruce neskonale zábavné. Že je nepřátel obrovská přesila? Tím lépe, vaše rychlé pohyby se s nimi totiž dokáží zpravidla hravě poradit a tím vás obohatit o nějakou tu novou výzbroj či měšce zlaťáků, které nesympatické příšery bezhlavě ztrácejí.
Fakt, že RPG zrovna nepatří k nejnabitějším žánrům není nic tajného, nicméně nějaké ty zajímavé pokusy jsme na nezávislé scéně měli a mnoho z nich dokonce i stálo za hřích. O pozornost RPG-chtivých hráčů se tedy nyní bude ucházet také Monsters and
Mayhem.
Moorhuhn Schatzjäger - hopsající slepičky
Hodnocení: 7/10
Pokud by se někdy dělala anketa o nejpopulárnější freeware hru, nejspíš by zvítězila série slepičích stříleček Moorhuhn. Německá Phenomedia od té doby vydává především sharewarové tituly s omezenou nabídkou levelů a klasickou příponou XS. Pokud si přitom proběhnete poslední hry, zjistíte, že kvalita jde rychle dolů a zatím poslední osekaná online hra Moorhuhn Invasion mnohé upřímně namíchla. Dnes se však série opět představí v plné parádě a lesku. Je již tradicí, že se slepičky neomezují jen na oběti šílence s brokovnicí, naopak jsou hrdiny, za něž sami hrajete. Byla jen otázka času, kdy po závodním simulátoru, adventuře, logických titulech a fotbalu se opeřenkyně objeví i v klasické hopsačce. A je to tady!
The World of Magic - výpravné české RPG
Hodnocení:
5/10
V poslední době si čeští vyznavači RPG nemohou ani v nejmenším stěžovat. Vždyť je tomu teprve pár dnů, co světlo světa spatřila mnohými netrpělivě očekávaný dungeon Cardhalia v jehož těsném závěsu přišli se svým poněkud méně ambiciózním, ovšem rozhodně také zajímavým dílkem, Element Software. Jejich nadějný The World of Magic se tedy hlásí i o vaši pozornost – jak dopadne v porovnání s gigantem jako je právě
Cardhalia? Že se k vývoji her hojně používá Gamemaker, to není žádnou záhadou. Na hry RPG ražení však většina tvůrců šáhne spíše po vhodnějším RPG makeru, nemusí to však být pravidlem, což dokazuje jak neustále vyvíjené nadějné Čerto, tak i The World of Magic, který však na rozdíl od většiny GM her je v plných třech dimenzích.
WAtomic - chemie trochu jinak
Hodnocení:
6/10
Jednou z těch známějších her, které se objevily na začátku devadesátých let byla i logická gamesa Atomix od týmu Thalion. Ta se objevila v roce 1990 a dodnes patří ke zlatému fondu logických pařeb. Vaším úkolem bylo sestavit z jednotlivých atomů nějakou molekulu podle předem daného vzoru. Atomy však byly poházené v jakémsi bludišti a pohybovat s nimi šlo jen ode zdi ke zdi. To znamená, že je nešlo zastavit někde v půlce cesty. Prostě atom, který jste si vybrali k přesunu, se pohyboval až do té chvíle, než narazil na nějakou zeď. A právě vymýšlení postupu, aby jste atomy poskládali, jak je určeno, to byl někdy docela tvrdý oříšek i pro otrlé hráče logických her. Protože hra byla velmi úspěšná nebo prostě jen velmi rozšířená, vzniklo v pozdějších letech mnoho jejích klonů a jedním z nich je i dnešní hra.
Sonic Ultra v2 - ježkovy další trable
Hodnocení:
4/10
Existuje určitá skupina her, jež z herní scény nikdy nezmizí. Jsou to gamesy s vysokou reprodukční schopností, takové, jež dokáží svými vnady svést začínající programátory, omotat si je zcela kolem prstů a zabřednout do mělčin freewareovek coby nové reinkarnace. Jistě tušíte o na které počiny herní historie narážím.. Stačí jediný výčet: Pong, Galaxian, Tetris, Sokoban, Mario a v neposlední řadě Sonic. Právě o jeho dalším klonu dnes bude řeč.
Již z kraje nutno předeslat, že se jedná o klon značně zdegenerovaný. Těžko říci, kde konkrétně došlo při procesu reprodukce k tak závažné chybě, nejspíš je na vině replikátor, neboť replikant je vskutku kvalitní. Sonic Ultra v2, bohužel patří k těm méněcenným členům široké rodiny, nad nimiž se sice občas někdo slituje a na svém PC je spustí, to ovšem pouze kvůli jejich hlubokým a tak tklivě podvědomím očím, jež na vás upírají.
Alpha Strike Retribution – likvidace ve velkém
Hodnocení:
7/10
Vesmírné top down shootery – na internetu jsou jich mraky a často se jeden od druhého téměř neliší. I přesto se ale občas z řad tohoto dnes již poněkud zatuchajícího žánru dá vylovit opravdový herní skvost. V případě Alpha strike retribution tomu tak skutečně je. Ptáte se proč? Především je to díky vynikající grafice, která se na poli freeware her nevidí zas až tak často. Celá hra doslova překypuje kolosálními efekty, které vás zde budou doprovázet téměř na každém kroku. Nepřátelé sami o sobě nevypadají nijak zvláštně, ale až se jich proti vám pohrne padesát najednou, určitě změníte názor. Likvidování tak vysokého počtu protivníků se samozřejmě neobejde bez patřičných výbuchů a tak se připravte na opravdová vesmírná jatka. Mnohdy není přes všechny ty exploze a světelné efekty takřka nic vidět, až mi to trochu připomnělo Jet’N’Guns. Pomyslnou třešničkou na dortu se pak stává výbuch atomové bomby, který smete vše živé z oblohy během pár okamžiků.
Mario in Worlds Unknown – tak trochu kastrovaný
Hodnocení:
2/10
Předpokládám, že tu není člověk, který by se nikdy nesetkal s Mariem. Ledaže by celý svůj dosavadní život strávil na měsíci, nebo trpěl silnou sklerózou. Jak všichni jistě víte, v originálu má chlapík v červených montérkách za úkol procházet levely, skákat na své nepřátele a sbírat různé power-upy. U této předělávky se autor rozhodl jít svou cestou - ponechal skákání, sběr bodů, procházení levelů, zlepšil kvalitu hudby a grafiku obšlehlou z originálu dal do vyššího rozlišení. Byly tyto změny k lepšímu, nebo naopak celkový dojem kazí?
Nemožnost zabíjení nepřátel skokem na ně bude pro fanoušky Maria (včetně mě) určitě frustrující. Pouhé vyhýbání se nástrahám a sbírání bodíků mi po chvíli přišlo velice fádní. Navíc se tu jaksi zbláznila gravitace a postavička skáče jako Neil Armstrong na měsíci. Výskok nemůžete pořádně ovlivnit, a tak se plachtění vzduchem stává další frustrující složkou celku. Jak jsem již předeslal v nadpisu je Mario opravdu tak trochu vykleštěný. Nejenže si nedokáže poradit s nepřáteli (kromě Bosse, na kterého vrhá koule), také mu změkla hlava a on nedokáže rozbíjet kostky (které jsou navíc „jen“ dřevěné).
