Galactic
Gladiator - vesmírný boj o přežití
Hodnocení: 8/10
U přijímacího pohovoru se ocitl další kandidát na tu nejnejnej vesmírnou střílečku. Ve frontě uchazečů, jejíž konec je v nedohlednu, se jistě necítí dobře, ale oproti jiným má hned několik výhod. Jde o mladou, věkem neopotřebovanou novinku, u níž se v rodokmenu vyskytují rodičové s modrou krví: zvukový a grafický systém kompatibilní s DirectX 9c a přídomek „taktická vesmírná akce“ také zní dobře. Když k tomu připočítáme na internet napojený propracovaný systém bodování a dokonce vlastní
fanklub, máme zde buď dokonalé dílko nebo až příliš ukřičeného a egoistického puberťáka.
Galactic Gladiator je klasická vertikální střílečka, která se nesnaží nijak zamaskovat svůj původ, ale naopak zaběhlý systém chce dotáhnout k dokonalosti a vylepšuje jej především po stránce hratelnosti. A tak zde vedle sebe nacházíme nálety nepřátel, závěrečného bosse, bonusy a prvky jako skirmish mód nebo
high-score list typické především pro simulátory a strategie.
Construction Destroyer 2 - arkanoid na staveništi
Hodnocení:
6/10
Připadají vám screenshoty u dnešní hry povědomé? Možná si vzpomínáte na akční hru s logickými prvky Building Panic, která pochází od stejného japonského vývojáře. I když mají podobnou grafiku a hlavním hrdinou je zase stavební dělník, nejde o přímé pokračování. Přesto je i dnešní Construction Destroyer 2 předělávkou klasiky, konkrétně klasiky všech klasik: Arkanoidu a jeho příbuzného Breakoutu. Nejde však o prostou kopii originálu, ale sama přináší některé originální prvky, stejně jako tomu bylo u Building Panic.
Na velkém staveništi budete hrát za stavebního dělníka s traverzou na zádech (taková neobvyklá pálka z Arkanoidu). Vaším úkolem je samozřejmě bořit cihličky, které zde však tvoří řady traverz. Cihličky mají různé barvy a jakousi barevnou posloupnost.
Poing!
- skvělá verze Akranoidu
Hodnocení: 7/10
V pozadí některých
her stojí příběh, který by vydal na celou telenovelu. První verze Poingu
byla napsána v roce 1992 pro Amigu. Po přidání vykřičníku a portu na PC
ji Firestorm vydali jako shareware. Dolárky místo zorniček však rychle
zmizely, distributor zmizel ze světa a autoři ztratili zdrojový kód. Naštěstí
předtím stihli hru vydat jako freeware a i přes několik drobných chybiček,
památného nápisu „shareware“ a nefunkčnosti jednoho z řady bonusů
Poingu! nic neschází, i když se bohužel dalších verzí nedočkáme.
Budeme kvůli tomu plakat? I když se může na první pohled zdát, že v
kategorii Arkanoidů a Break-outů může být originální snad jen položka
Credits, opak je pravdou.
Ultimate
Flash Sonic - Segová klasika se vším všudy
Hodnocení:
8/10
Kdyby někdy Sonic Team spatřil Ultimate Flash Sonic (odteď
SonicUF), řekl by si pravděpodobně: ,,O nás bez nás" a
charakterizoval by tímto úslovím hru zcela přesně. Nadšený fanoušek
Dennis Gid, se rozhodl převést toto dílo z GBA verze na PC a povedlo se mu
to neuvěřitelně věrně. Pokud jste někdy měli možnost hrát originál,
velice rychle postřehnete, že až na odlišný leveldesign je Gidův počin věrnou
kopií svého vzoru. Ano, jistě lze lamentovat nad nedostatkem originality
autora, nakonec i já jsem horlivým vyznavačem neotřelosti, a přesto musím
v tomto případě uznat, že držení se osvědčených postupů bylo cestou
možná zbabělou, zato plody přinášející. Předělávka je stejně jako
vzor extrémně hratelná a navíc neochuzená. Gid si dal tu práci a zmohl se
v programu i na efekty jež pro Sonic-freewareovky nebývají zdaleka tak běžné.
Special
Force - kolik za sebou necháte mrtvých?
Hodnocení:
6/10
Her, ve kterých se vžijete do role anonymního zabijáka, který
putuje skrz rozsáhlý labyrint chodeb a střílí vše, co se jen trochu
pohne, jsme mohli shlédnout již tucty. I přes většinou primitivní dějovou
linku a absenci jakékoliv formy myšlení jsme však mohli narazit na řadu úspěšných
a opravdu zábavných titulů. Special Force bychom také mohli zařadit do škatulky
zběsilých stříleček, o jeho kvalitách by se ale už mohlo pochybovat. Co
vás jednoznačně upoutá na první pohled, bude asi grafika, která je ve
srovnání s jinými freeware hrami na celkem slušné úrovni. Bohužel
Special Force je jasným důkazem, že slušivá grafika prostě není všechno.
Locatha
Joust - rytířské souboje
Hodnocení: 3/10
Jak už to
tak u logických rychlíků bývá, myšlenka celé hry je docela jednoduchá.
Veškeré dění je soustředěno na šachovnici, kde se nachází pouze dvě
figurky koní. Ty se řídí stejnými pravidly jako v Šachách, musí se tedy
pohybovat po šachovnici pouze pomocí skoků ve tvaru písmene „L“. Cílem
je buď nepřátelského rytíře zajmout (což neznamená nic jiného než že
ho prostě vyhodíte) a nebo mu znemožnit pohyb po šachovnici. Ptáte se jak
toho můžete docílit pouze s jediným koněm? Vtip je totiž v tom, že
jakmile políčko na kterém stojíte opustíte, zmizí v nenávratnu. Pokud
chytře odříznete soupeře a budete schopni po desce poskakovat dost dlouho,
nepříteli dojdou políčka a vy zvítězíte. Systém hry je tedy velice
jednoduchý a tak nezbývá než se pustit do hraní, vyzkoušet si jak souboj
s rytířem vlastně vypadá.
Maziac
– Indiana Jones je žena s velkou hlavou
Hodnocení: 8/10
Maziac
je hra, jež si odbyla svou premiéru již na ZX Spektru. Vaším úkolem tehdy
bylo procházet rozlehlé bludiště, zabíjet obludy a sbírat různé věci.
Maziac, který vám představím dnes je na tom, co se cílů týče obdobně.
Tím ale veškerá podobnost končí. Tuhle hru bych spíš přirovnal ke zlatému
fondu Nintendovské (Segácké) éry. Éry, kdy se hry hrály pro zábavu, ne
slintání nad technologickým pokrokem. To je patrné hned při prvním spuštění.
Nedivte se, když se vám z vaší nadupané reprosoustavy začnou linout
zvuky, nad nimiž hudební hnidopich jen ohrne nos. V tu samou chvíli na
monitoru po dlouhé době zříte hru, v níž rozeznáte jednotlivé pixely
(viz. Okolo se povalující obrázky). Nenechte se však odradit a pusťte se
statečně do toho – mnoho voleb, krom „New game“ stejně nemáte, nepočítám-li
„Options“, kde se krom hlasitosti a „high/low details“ nedá nastavit
nic, „Continue“ a „Quit“, kterému se prozatím vyhnete. Příběh hry
(kýčovitý a nedůležitý jako ve většině arkád) klidně přeskočte, o
nic nepřijdete.
Flipull
Advantage - stanete se závislými?
Hodnocení: 8/10
Japonská
společnost Taito je považována za arkádového guru let osmdesátých a
devadesátých. Pokud vám název něco říká, ale nemůžete si jej
asociovat s žádnou hrou, pak legendární Bubble Bobble je příkladem více
než výmluvným. Zatímco u nás proběhl v roce 1989 sametový převrat,
radovali se hráči z jejich další klasiky: logického rychlíku Plotting
neboli Flipull. Dnes vám představíme jeho předělávku Flipull Advantage,
po delší době další hru, jež mě dokázala přikovat k monitoru a i má -
jinak ke hrám odměřená - spolubydlící mě kvůli ní odmítala pustit k
napsání recenze. Cože opojného nám vlastně autoři do svého počinu přimíchali?
To se těžko dozvíme, protože jde o záležitost, u které vysvětlování
pravidel mnoho nepomůže a na první pohled ani nezaujme a zkrátka si ji musíte
několikrát zahrát a pak se začnou dít věci!
NecroSpace
2 - nebezpečný let mezi asteroidy
Hodnocení: 7/10
Původní
automatovka Asteroids přinesla tvůrcům z Atari jeden milý problém. Zájem
o ni byl tak velký, že bylo třeba zvětšit boxy na čtvrťáky, které se
do mašiny házely, jinak by se obsluha asi uběhala. Dnes nemusíte zaplatit
ani ten čtvrťák a stáhnout si zdarma praprapravnouče této klasiky. Tedy
pokud ovšem máte rychlejší připojení k internetu, neboť NecroSpace 2 má
50 MB. Větší velikost má na svědomí hlavně perfektní 3D grafika a
animace, tedy věci v dobách Asteroids nevídané. Pokud jste nehráli originál,
pak vězte, že jde o variantu vesmírných stříleček, ve které se ocitnete
se svým korábem uprostřed meteorického roje.
Tsunami
2010 - pod vlivem LSD
Hodnocení: 7/10
V době gigabajtových
dvd se velikost 100kB jeví jako pylové zrnko na kvetoucí louce. Komerční
hry obsadí několik cd a člověk se někdy diví, cože to tam ti vývojáři
vlastně naplácali. O to zajímavěji vypadala jedna ze zahraničních vývojářských
soutěží, v níž byla limitujícím faktorem právě velikost 100 kB. Pokud
dokázali Japonci smrštit 3D závody do 32 kB v El Loco Megabus, očekával
jsem od dnešního vítěze něco podobného. A také jsem se nemýlil, Tsunami
2010 je tak další hrou, u které musíte smeknout už před jejím spuštěním.
Autoři si pro propagaci zvolili heslo: 100 levelů, 14 nepřátel, miliony
pixelů a také mu dostáli. Protože by jedna detailní textura zabrala asi
celou povolenou velikost, vydali se cestou experimentální grafiky a co je ještě
zajímavější, také experimentální hratelnosti, i když podobný námět
se objevil již v ATARIovské klasice Tempest 2000.
