Tetris 3D - když dva rozměry nestačí...
Legendární hra Tetris sovětského programátora Alexeje Pažitnova letos slaví kulaté dvacáté narozeniny. Jeho dítko však rostlo se svojí popularitou a od prvotního konceptu skládání čtyřkostičkových bloků se evolucí rozkošatil na několik odlišných titulů. S nástupem 3D her se pro čistě dvojrozměrnou hru otevřela možnost poupravit pravidla i pro novou dimenzi. A tak vznikla skupina Block-outů. Na české scéně jich příliš nenajdeme, o to více potěší dnešní Tetris 3D.
Po spuštění vás nejprve zaujme nepříliš propracované menu, naštěstí samotná hra je po vizuální stránce již o něčem jiném. Začnete výběrem obtížnosti. Mimo klasickou lehkou, střední a těžkou si můžete kompletně nastavit výšku, šířku a hloubku hrací plochy a rychlost pohybu. Pokud vám vadí při padání kostky textura, můžete si ji taktéž vypnout. V menu jsou naznačeny i jiné varianty se složitějšími kostkami, ale ve hře nejsou k dispozici, možná je autor chce přidat až do dalších verzí.
CD-Man - PacManovo siamské dvojče
Pamatujete si ještě na Pacmana? Žlutou kouli bloudící labyrintem, požírajíc přitom spoustu malých bobulek a sem tam nějaké to ovoce? My jsme se rozhodli vypátrat Pacmanova mýtického sourozence. To se nám opravdu povedlo a nyní vám představujeme CD-Mana.
První a nejdůležitější otázka CD-mane: Jak si můžeme být jisti, že nás jen netaháte za nos a opravdu jste tím kým tvrdíte, tedy Pacmanovým siamským dvojčetem?
Tak za prvé se na nás stačí podívat. Jako by jsme si z oka vypadli. Dokonce máme i stejného koníčka – prolézání bludištěm a požírání sójových bobulek (poznámka autora: bratři Manovi jsou vegetariáni). Kdyby vám ani to nestačilo, tak se koukněte na tuhle ohromnou jizvu! A mimochodem, přátele mi říkají CD.
Rollminator - pomozte kuličce pryč
Jak se zdá, někteří tvůrci dokáží zplodit natolik chytlavý koncept, že mají následně o jeho několikaletou životnost postaráno. Jestliže se totiž lidé do jeho projektu zamilují, nenechají na sebe nové předělávky s různými vychytávkami a co možná nejlepší grafikou rozhodně dlouho čekat. To není jen příklad stařičkých Arkanoidů či Tetrisů, nýbrž také dnešního Rollminatora, neboť se ani zdaleka nejedná o originální počin. Na internetu se totiž válejí desítky podobných, lepších či horších, her. Odrazí se tento fakt nějak na výsledném hodnocení.
Opět jako již tolikrát se tedy zmocňujeme jedné drobné kuličky, která se nachází ve vskutku nezáviděníhodné situaci. Je totiž vyvržena někde ve vesmíru, obklopena temným nekonečnem a její jediná záchrana spočívá v přRollminatoresnosti a hbitosti hráče, který ji ovládá. A vězte že dostat ji z tohoto problému nebude nic jednoduchého.
Smoke Attack 2 – znovu proti kouření
Tato hra je pokračováním na Plných Hrách již recenzovaného Smoke Attack. Je dílem stejného týmu, totiž švýcarských Black Pencil, kteří mají na svědomí mimo jiné i populární Catch the sperm. Byla vytvořena, stejně jako její předchůdce, díky grantu Švýcarského spolkového úřadu pro zdraví – tady bych si dovolil malou noticku, a totiž tu, že je zajímavé sledovat postoj státních institucí k scéně počítačových her. To, co není ve Švýcarsku a vůbec v Evropě ojedinělé, totiž sponzorování her státními úřady se jeví u nás jako nepředstavitelné, dotovat vznik počítačové hry by naše Ministerstvo zdravotnictví nikdy nenapadlo. Smoke Attack 2 je propagován nejen na stránkách svého výrobce, ale i na serverech zabývajících se kuřáckou, respektive nekuřáckou problematikou. Kromě toho, že chce nějakým způsobem bojovat proti samotnému kouření, je to i freewarová akční arkáda a proto se dostala i ke mně.
Alien Takeover – zničte všechny!
Mimozemšťané jsou prostě zákeřní. Přiletí neznámo odkud a srovnají se zemí vaší rodnou planetu dřív, než se stihnete postavit na jakýkoliv odpor. Zpravidla navíc používají o hodně lepší vybavení než vy a nemají žádný smysl pro fair-play. A do takového vetřelce se vžijete ve hře Alien
Takeover. Jako správný alien máte k dispozici vlastní létající talíř, ze kterého budete bombardovat města pod sebou. Svou destruktivní sílu můžete uplatnit hned dvěma způsoby – buď klasicky pomocí střel, které se snesou k zemi a tam napáchají hotovou spoušť, nebo poněkud netradičně a to jakýmsi antigravitačním zařízením, se kterým můžete zvedat ze země různé předměty. Od nebohých obránců planety až po samotné stavby.
Vyzvednutý náklad poté můžete bez milosti shodit zpět dolů. Tímto zařízením lze také nasát nepřátelské jednotky na svou palubu. Bohužel nepřítel po chvíli své řady doplní. Posledním využitím pro tuto legrácku je sbírání bonusů, které vám různými cestami dokáží zpříjemnit život (větší rychlost střelby, životy navíc…).
GT Challenge - závody podnapilých řidičů
Osm závodních sporťáků seřazených na startovním roštu, šipka akcelerace zmáčknutá až na doraz. V tom se rozzáří zelená na semaforu a všichni vyráží vpřed. První zatáčka, bum, křach. Moje vozítko je odmrštěno stranou a klubko plechu se jen s obtížemi rozmotává. V normálním závodě by nejspíš na trať vyjel safety-car, ale zde se pokračuje dál a srážka na automobilech nezanechává viditelné stopy. Odjedu můj první závod na posledním místě. Záhy zjistím, že GT Challenge, závody viděné pohledem shora, nejsou o reálnosti, ale spíše o arkádovém přístupu. Po desítkách závodů si pořídíte superauto a stanete se bohy. Nikdo vás nedožene, vše vyhrajete a soupeře předjíždíte o dvě kola. To však není ideální a brzy by z toho byla jen nudná podívaná. Naštěstí se vám postupně otevře možnost zúčastnit se několika turnajů. Sice je to pořád o závodění na určitý počet kol, ale i tak je to zpestření.
Van Helsing - hra podle filmu
Hry založené na některém ze slavných filmů to mají oproti svým "obyčejným" kolegům podstatně jednodušší. I kdyby totiž obsahovaly co možná nejdementnější obsah a jejich hraní bylo nepochopitelně nudné, mají-li alespoň malé vizuální kvality, skalní fanoušci filmové předlohy si je s chutí stáhnout (jak dlouho u nich vydrží, toť je už otázka). Dnešní Van Helsing si za vzor vzal stejnojmenný filmový snímek z minulého roku, z něhož si však bere ukrutně málo, což je vcelku škoda.
Nutno hned zpočátku uvést, že tvůrci dnešního dílka rozhodně nikterak přehnanými fanoušky filmové předlohy nebyli, což je bezpochyby pro všechny, jimž se snímek líbil, špatná zpráva. Pod zvučným jménem se totiž neskrývá nic jiného než primitivní hříčka ne nepodobná hře Moorhuhn, která nepřekvapí, ovšem také bezpochyby neurazí.
Wuschels World – skákačka s chundelatým hrdinou
Pokud tvoří hru jediný soubor, přistupuji k ní trochu s obavami. Člověk nikdy neví, co může očekávat, a je velká pravděpodobnosti, že půjde o dílko narychlo slátané za pomoci nějakého instantního nástroje pro tvorbu her. Wuschels World je však po všech stránkách promyšlená hopsačka. Hlavním hrdinou je sice „jen“ malá kudrnatá potvůrka, ale jistě vám po pár kolech přiroste k srdci. Chlupáče budete muset provést 24 levely, jež jsou průběžně prokládány jakými bossovskými mezihrami. Zde se však neutkáte s obrovským protivníkem, ale budete se muset např. vyhýbat spršce barevných lentilek či závodit v běhu s jednou potvůrkou, přičemž využijete hlavně hbitosti vašich prstů. Jinak vás ovšem čeká klasické procházení levelů s nezbytnými plošinkami, pastmi, jezdícími deskami atd. Mimo skákání může náš chundeláč využívat i své schopnosti šplhání po stěnách.
Wuschels World vám nabízí dva grafické kabátky: zimní a letní. Toto nastavení však mimo vizuálního vzhledu nemá žádný vliv na hratelnost a design levelů.
Fatal Bout - osudový zásah
Fatal Bout, v překladu tedy osudový zásah, nebo osudové kolo, je akční plošinová hra pro jednoho, nebo dva lidské hráče a jednoho počítačového bota. Je dalším produktem velice populárního programu Game Maker. Prezentuje se jako hra pro celou rodinu, ale je především hrou pro lidi, kteří mají tu smůlu a neznají kvalitnější a zábavnější tituly. Je těžké definovat nudu a zvlášť tu nudu, která je v této hře. Z mého, totiž recenzentského hlediska se to obtížně popisuje, protože Fatal Bout by podle objektivních kritérií nudit neměl. Jak to myslím?
K dispozici máte šest rozdílných postav, se kterými můžete válčit. Specifikace je poměrně jasná – mariňák, sapér a další klasické charaktery.
Vzájemně se liší arzenálem, počtem životů, rychlostí a sílou skoku. Základně máte tři možnosti módu hry – zápas na fragy, zápas na života a zápas s časovým omezením.
Atomic Butcher – po apokalypse přijde řezník
Během studené války byla pravděpodobnost použití nukleárních zbraní asi vyšší, než je teď, ale stále je to velká hrozba a svět, který by přišel po nějakém jaderném bombardování, fascinuje jak filmaře, spisovatele, tak i herní vývojáře. Z normálních komerčních titulů je nejznámější asi skvělá série Fallout. Ta je plná mutantů, zamořených oblastí, krve a bezmoci. Stejně tak Atomic Butcher. Hned po spuštění je inspirace Falloutem velmi zjevná, ale rozhodně to není nějaké napodobování. Hra potěší hlavně všechny příznivce herních klasik jako byl Dangerous Dave, nebo
Postal. Atomic Butcher je totiž velmi zdařilý mix těchto tří kousků, z Falloutu si bere atmosféru, z Postalu přímou a lineární akci a z Davea zase plošinový systém. Toto prosté konstatování by asi zkušenějším hráčům stačilo, ale pro ty, kteří neměli tu čest se seznámit s výše jmenovanými, budu podrobnější.
Time Pilot – cestujte časem!
Téma cestování v čase se objevuje nejen v literatuře či filmu, ale zasáhlo také počítačové hry. Není to ostatně nikterak překvapivé, koho by nebavilo zkusit si v roli bojovníka z budoucnosti všechny ty úžasné zbraně a výdobytky nejmodernější techniky. V dnešní hře si, coby pilot cestující časem, vyzkoušíte jaké to je sestřelovat v supermoderním vznášedle piloty z dob dávno minulých. Má to ale jeden háček. Souboje jeden na jednoho se prostě nenosí a tak se budete muset vypořádat s houfy nepřátel, kteří se na Vás valí ze všech stran a střelivem rozhodně nešetří.
Vaše první zastávka Vás zavede do roku 1910, kde na Vás ihned vystartují celé letky dvojplošníků.
Vypořádat se s nimi je jednoduché, jsou pomalí a skoro nestřílí, takže postup do dalšího období je pouze otázkou času.
Bod Blob - buďte chytrou kuličkou
Když jsem tuto hru spustil poprvé, zaujala mě hned na začátku jednoduchá animace malé zelené kuličky s očima, jak utíká před mnohem větší potvorou za doprovodu velmi zajímavých zvuků. Věděl jsem, že tahle gamesa nebude jen tak nějakou odfláknutou hrou mizerné kvality, jaké vídám čím dál tím častěji, kdykoliv hledám nějaký kousek, na který bych mohl napsat recenzi. Hlavní menu, jež následovalo hned po animovaném intru, také upoutalo mou pozornost zajímavou pohádkovou grafikou, v níž se prohánějí naducané mráčky a v pravém rohu vše optimisticky dolaďuje slunce s rozčepýřenými paprsky. Pokračujíce dále jsem se ocitl v prvním levelu, kde jsem neměl zprvu vůbec ponětí, o co jde. Ale po chvíli uvažování mi došlo, že pomocí zelené kuličky, coby hlavního hrdiny, je nutno likvidovat všechny šedé kameny.
Robotragedy – co by tomu řekl
Asimov?
Asi by nemělo, ale přesto, překvapilo mne zjištění, že bodrý táta od rodiny si jednoho dne, zhnusen úpadkem současné herní scény, řekne: ,,Sakra, ty starý adventury.. Dyť to ještě není za zenitem. Ukážu těm mlíčňákům, jak to chodilo za našich časů.“ A pak se zavře na rok a čtvrt do pracovny a dá vzniknout takové pecce jako Robotragedy. No, i divy se dějí. Pijin Pastrana, autor díla, zůstal věrný všemu, co ho, jak sám v popisuje, v mladých hráčských letech na adventurách fascinovalo. Ať už z pohledu game designu, či technického zpracování, jehož limity má ovšem na svědomí zejména AGS, lze Robotragedy bez debat ocejchovat štítkem hry ze staré školy. Těší se precizní a značně detailní grafice, z níž vyloženě čiší péče s jako byla tvořena, nenucenému smyslu pro humor, dnes již nadprůměrné hrací době a pochopitelně brutálním hádankám, jež vás občas pořádně vydusí.
