Übersoldier 2: The End of Hitler - Němci oživují padlé vojáky

Píše se rok 1938, Německo se připravuje na válku. Pouze Erns Scheffer, vedoucí expedice ÜberMacht, se nachází ještě v Tibetu.

Übersoldier 2

Píše se rok 1938, Německo se připravuje na válku. Pouze Erns Scheffer, vedoucí expedice ÜberMacht, se nachází ještě v tibetském městě Lhasa. Ale namísto navazování přátelství s mnichy a využívání jejich pohostinnosti se tu snaží nalézt tajemství, kterak navracet mrtvé zpět do života. A světe div se – podaří se mu to! Přijde na to, že šok smrti dává lidem nadpřirozenou sílu, díky které nejenže dokáží obživnout, ale jsou pak ještě mnohem silnější a nebezpečnější. Tuto schopnost chce Scheffer využít k postavení mocné armády jakýchsi nadvojáků.

„Přijde na to, že šok smrti dává lidem nadpřirozenou sílu, díky které nejenže dokáží obživnout, ale jsou pak ještě mnohem silnější a nebezpečnější.“

Jenže plán tak úplně nevyjde. Spolu se smrtí totiž vojáci ztrácí uvědomělost a smysl pro povinnost. Každý z nich si dělá doslova, co se mu zamane. Takřka žádný pak neuposlechl rozkazů německých důstojníků. Na zlepšení tohoto tristního stavu pomáhá pouze T9, speciální medikament, který umožňuje vojákům zpětně ukládat rozkazy. V prvním díle Übersoldiera jsme měli za úkol zničit takzvaný ZX1 komplex, odkud proudili živí mrtví vojáci do světa. To se podařilo, ale nyní se dozvídáme, že opět započala produkce T9. Je třeba tomu zamezit, stejně jako znemožnit německým oficírům, aby se ztratili v davu. Jelikož první Übersoldier patřil v roce 2005 k nejpříjemnějším překvapením a potěšil nás hustou atmosférou a zábavnou akcí, na pokračování jsme se docela dost těšili. Ačkoliv to není ta správná formulace – dlouhou dobu jsme totiž vůbec nevěděli, že je hra v přípravě. S propagací se nikdo příliš nenamáhal, a už to částečně indikovalo problémy. Po dohrání musíme konstatovat, že se dvojka skutečně nepovedla podle našich představ, ba je dokonce horší než jednička.

VIDEO

Nejenom protivníci jsou silní jak Herkulové, ani náš hrdina se před nimi nemusí zrovna stydět. Karl Stolz byl příslušníkem speciálních složek, ale konce války se regulérně nedožil. V roce 1944 ho zabili francoužští partyzáni, ovšem Karl byl jedním z oněch „šťastlivců“, kteří se o pár hodin později probudili do nového života. Jenže Stolz nikdy nebyl příznivcem Hitlera a jeho kumpánů, proto využívá příležitosti a ve spolupráci se sličnou rebelkou Mariou se přidává k odboji.

Díky speciálnímu zacházení může využívat zvláštních schopností. Stačí stisknout tlačítko a už se kolem hrdiny vytvoří jakýsi štít, který zadržuje nepřátelské kulky. Jde to dokonce tak daleko, že pokud se takto obrnění přiblížíme k protivníkům, můžeme je vykosit jejich vlastním střelivem. To ale nejsou jediné vychytávky. Pokud se vám podaří vykosit několik nepřátel rychle za sebou, dostanete se do berserku. V tomto stavu jste jak nezranitelní, tak nesmírně silní a z dalšího odstraňování fašistických pohůnků se stane procházka růžovým sadem.

Übersoldier 2 ale navzdory nadpřirozeným silám hapruje v mnohem prozaičtějších aspektech. Tak například grafika je více jak zastaralá. Dominují tu rozmazané textury, ošklivé a stále stejné modely vojáků a nudné levely, které jsou jen zřídkakdy opepřeny aspoň nějakým pěkným efektem. Chování aut a tanků, na něž narazíte při venkovních misí a z nichž si pouze zastřílíte, je více jak katastrofální. Špatný design úrovní, doražený skutečností, že nejde přeskočit malé zídky, je stejně tak včerejší jako mizerný fyzikální model. Postřelení odlétávají několik metrů daleko, když lehce vrazíte do židle, udělá totéž. Ovšem na střelbu či hozený granát okolní objekty prakticky nereagují. Jindy zase nefungují kolize, takže nepřátelé vás vesele pálí plamenomety přes zdi apod.

Hra je striktně lineární a odehrává se bohužel ve stále stejně vystavených komplexech domů. Z toho vyplývá, že i herní princip se nemění a probíhá podle jednoho vzoru. Vstoupíte do místnosti, popřípadě na nějaké to prostranství, vykosíte všechny přítomné, chvíli tu pobíháte, než přijdou nepřátelské posily, těch se zbavíte rovněž a běžíte do dalšího prostoru, kde uděláte to samé. Aspoň malým ozvláštněním jsou jednoduché hádanky, kdy se například dostanete ke dveřím, které jsou zamčené. Klíč budete hledat buď v některé z jiných místností, nebo přeběhnete nádvoří, jež hlídá tank, prolezete odvodňovacími trubkami a někde už si ho opatříte. Tyto momenty patří mezi světlejší chvilky hry. Dalším druhem ozvláštnění jsou jakési poskakovací pasáže, v nichž je zapotřebí zdolávat různé překážky a prohlubně. Takové zpestření nám ale do koloritu celé hry ani trochu nepasovalo a mnohem spíše rušilo.

Ani ozvučení není možné zrovna pochválit. Může se sice zdát, že zbraně znějí reálně, ale když jich nashromáždíte více a poslechnete si jednu podruhé, zjistíte, že všechny znějí také úplně stejně. Jinak je hra ozvučena spíše chudě, odmyslíme-li si trapné diskuze hlídek ve stylu „slyšel jsi něco?“ „jo, něco se tam šustlo“.

Na tomto místě jsme si původně chtěli stěžovat na umělou inteligenci, ale došlo nám, že Übersoldier 2 něco takového jako AI vlastně vůbec nepotřebuje. Vojáci, ať už řadoví nebo ti vytuhlí mrtvoláci stejně stojí na svých místech, a dokud nepřekročíte určitý spínač, ani se nehnou. Jakmile se vám to podaří, jdou sice do krytu, ale nelze říci, že by šlo o spontánní jednání. Vzhledem k malým prostorám si autoři mohli dovolit skriptovat i takovéto situace.

Naštěstí obsahuje instalace také multiplayer se třemi módy, do jejichž hraní se můžete vrhnout až s patnácti živými protihráči. Zahrajete si buď Deathmatch, Team Deathmatch či jakýsi ÜberMesser Deathmatch. Bohužel jsme nebyli sto rozpoznat rozdíl mezi posledně jmenovaným a dvěma prvně zmíněnými. Nebyla to ani tak naše vina, jako spíše důsledek faktu, že v době recenzování neběžel ani jeden server a nikde jsme nenašli hráče, který by byl ochoten se s námi na multiplayerová kolbiště vrhnout.

Přestože jsme celou recenzi víceméně kritizovali, zase tak velká tragédie to není. Jde o vcelku klasickou střílečku, která by nebyla špatná, jen kdyby neobsahovala všechny ty zmíněné nedostatky. Nejde nám do hlavy, proč autoři nevzali za základ první díl a dále ho nerozvíjeli. Takový projekt by musel dopadnout přinejmenším o řád lépe než to, čím je Übersoldier 2 nyní: máločím zajímavou (snad jen speciálními schopnostmi) a zastaralou akcí.