Píše se rok 1938, Německo se připravuje na válku. Pouze Erns Scheffer, vedoucí expedice ÜberMacht, se nachází ještě v tibetském městě Lhasa. Ale namísto navazování přátelství s mnichy a využívání jejich pohostinnosti se tu snaží nalézt tajemství, kterak navracet mrtvé zpět do života. A světe div se – podaří se mu to! Přijde na to, že šok smrti dává lidem nadpřirozenou sílu, díky které nejenže dokáží obživnout, ale jsou pak ještě mnohem silnější a nebezpečnější. Tuto schopnost chce Scheffer využít k postavení mocné armády jakýchsi nadvojáků.
„Přijde na to, že šok smrti dává lidem nadpřirozenou sílu, díky které nejenže dokáží obživnout, ale jsou pak ještě mnohem silnější a nebezpečnější.“
Jenže plán tak úplně nevyjde. Spolu se smrtí totiž vojáci ztrácí uvědomělost a smysl pro povinnost. Každý z nich si dělá doslova, co se mu zamane. Takřka žádný pak neuposlechl rozkazů německých důstojníků. Na zlepšení tohoto tristního stavu pomáhá pouze T9, speciální medikament, který umožňuje vojákům zpětně ukládat rozkazy. V prvním díle Übersoldiera jsme měli za úkol zničit takzvaný ZX1 komplex, odkud proudili živí mrtví vojáci do světa. To se podařilo, ale nyní se dozvídáme, že opět započala produkce T9. Je třeba tomu zamezit, stejně jako znemožnit německým oficírům, aby se ztratili v davu. Jelikož první Übersoldier patřil v roce 2005 k nejpříjemnějším překvapením a potěšil nás hustou atmosférou a zábavnou akcí, na pokračování jsme se docela dost těšili. Ačkoliv to není ta správná formulace – dlouhou dobu jsme totiž vůbec nevěděli, že je hra v přípravě. S propagací se nikdo příliš nenamáhal, a už to částečně indikovalo problémy. Po dohrání musíme konstatovat, že se dvojka skutečně nepovedla podle našich představ, ba je dokonce horší než jednička.