UFC Undisputed 2010 dělá z hráčů chlapy

Není čas naříkat, není čas oddávat se slabosti. Připravte se na nejdrsnějších patnáct minut v životě.

UFC Undisputed 2010

Kandidát na amerického prezidenta John McCain označil ultimátní zápasy za hrozbu Americe a lidskou obdobu kohoutích zápasů. Prezident společnosti Zuffa Dana White z ultimátních zápasů udělal nejrychleji rostoucí sport v USA. Boj muže proti muži s minimem pravidel ve stoje i na zemi se zároveň stal inspirací pro jednu z nejlepších a nejprodávanějších sportovních her loňského roku. Teď přišel čas obhájit roli šampiona. A nebudeme nic zastírat, úplně se to nepodařilo.

Hra sází na převedení fenoménu UFC do světa videoher. Je tu stovka skutečných bojovníků, jejichž jména ani vzhled českým hráčům bohužel moc neřeknou. Musíte tak věřit tomu, že jde o skutečnou elitu světa bojových umění. Mezi osmi stěnami ringu ohraničeného drátěným pletivem se mimo jiné utkává i několik členů amerického zápasnického olympijského týmu, několik mistrů světa v kickboxu a thajském boxu a mistři světa v brazilském jiu jitsu.

Celý příběh bojovníka neuvěřitelně otravný a frustrující.

Sto bojovníků, kteří bojují v UFC, ale nestačí. I mimo největší promotérskou organizaci se totiž najdou špičkoví borci, a tak hra ještě přidává propracovaný systém tvorby postav, který je připravený na dotvoření těch nejznámějších v čele s "posledním císařem" Fedorem Emelianenkem. Stejný systém navíc slouží k tvorbě vlastního bojovníka, se kterým je možné projít celou kariéru od amatérských začátků až po titul v jedné nebo dokonce dvou váhových kategoriích.

Tvorba vlastní postavy zabere v úvodu i několik desítek minut. Vybírat lze ze stovek kombinací těl, hlav, účesů, jizev, tetování, šortek a dalšího vybavení. Vybrat si hráč může také styl pohybu, pozdrav před zápasem, tón hlasu, oslavné tanečky pro případ vítězství a další detaily.

Už v loňském roce byla kariéra vytvořeného bojovníka hlavně nástrojem pro tvorbu dokonalého borce pro online zápasy s ostatními hráči. Nebylo to proto, že by hráče nelákala představa mistrovského pásu, ale kvůli spoustě drobných problémů a otravností, které vyvrcholily někde v polovině kariéry.

To už totiž hráči patřil titul světového šampiona a následujících dvacet zápasů musel hájit svůj titul proti třem, čtyřem dokola se opakujícím protivníkům, kteří se na rozdíl od samotného hráče už nezlepšovali. Hra navíc člověka obtěžovala desítkami herních e-mailů od sponzorů, trenérů a šéfů UFC a celý život bojovníka otravovalo dlouhé nahrávání.

Verze 2010 se snaží kariéru oživit, ale ve výsledku je celý příběh bojovníka neuvěřitelně otravný a frustrující. Mezi nejvýraznější změny totiž patří ochabování bojových schopností, pokud je hráč pravidelně nezlepšuje.

Dovedností je celkem šestnáct a k tomu je potřeba připočítat ještě tři základní atributy: sílu, rychlost a kondici. Pokud se děsíte, pak právem. Výroba schopného bojovníka byla bez pomoci internetových rádců složitá už ve verzi 2009 a letos jsou to úplné galeje. Zvláště na vyšší stupně obtížnosti. K frustraci nepochybně přispívá i další rozšíření možností simulace o boj v klinči nebo u stěny klece. Nováčci tak raději zůstanou u nejnižší obtížnosti.

Hra nabízí i drobný výlet do historie.

Pokud se hráč přenese přes trnité začátky, začne se objevovat světlo na konci tunelu. To spočívá v možnosti detailně upravit schopnosti vlastního bojovníka. Zatímco před rokem bylo nutné na začátku vybrat jeden bojový styl pro údery a jeden pro boj na zemi, ve verzi 2010 je možné naučit se v podstatě jakoukoliv techniku, která se ve hře vyskytuje.

Získání nových technik vyžaduje samozřejmě trénink, který je v mnoha případech těžší než samotné zápasy, ale výsledkem je unikátní bojovník, který kromě dělového levého háku z krytu vystřihne i ukázkovou páku na ramenní kloub, přibije soupeře na zemi nebo ho pošle do říše spánku díky pevnému sevření ohryzku svým bicepsem v chvatu nazvaném "škrcení anakondy".

Pokud hráč využije ověřené a popravdě nudné metody, jak vytěžit z tréninku maximum (srazit soupeře na zem, dát pár ran loktem, nasadit chvat, vstát, opakovat), dokáže na konci kariéry vycepovat borce, kterému dá hra číselné hodnocení 100. I ty největší legendy reálného UFC přitom ve hře mají pod osmdesát bodů.

To samozřejmě zní zajímavě pro hráče, kteří chtějí porazit řekněme Rampage Jacksona, ale do online hraní to vnáší spoustu problémů. Hlavně proto, že některé techniky ve hře jsou příliš silné a používají je v podstatě všichni, což z hraní s lidskými soupeři bere veškerou variabilitu a zábavu. THQ se navíc potýká s technickými problémy, které online hraní komplikují.

Další chybou v novém pojetí kariéry je nedostatek spojení s reálným světem UFC. Hráč totiž začíná v nižší soutěži WFA a u zápasů tak chybí skvělý komentář pánů Goldberga a Rogana stejně jako úvodní představování zápasníků, které má v UFC na starost Bruce Buffer. Na radost ze boje v UFC si tak člověk počká nějakých patnáct, dvacet zápasů.

To už je mnohem zábavnější a lepší zkoušet další herní režimy s originálními borci z UFC. Zkusit můžete skvělého George St-Pierra, kterému se neřekne jinak než GSP nebo některého z vítězů reality show The Ultimate Fighter, jako je Rashad Evans či Forrest Griffin.

Pro opravdové fanoušky UFC je tu pak režim Event Mode, který hráčům nabízí možnost zahrát si zápasy z aktuálních večerů UFC. V tuto chvíli je v nabídce trojice duelů z posledního UFC s číslovkou 114, ve kterém se utkal v zápasu večera Rampage Jackson s Rashadem Evansem.

Hra nabízí i drobný výlet do historie ve speciálním režimu slavných zápasů, ve kterých má hráč dosáhnout stejného výsledku, jaký se odehrál ve skutečnosti, ať už je to knockout soupeře v prvním kole, úspěšný chvat ve třetím kole nebo vítězství na body.

Brazilské jiu-jitsu mezi Araby

Fantastický nástup hry UFC Undisputed 2009 překvapil v podstatě všechny herní odborníky i samotné hráče. Stala se nejprodávanější hrou měsíce a i v recenzích získávala spoustu bodů. Úspěch přitom vycházel ze dvou stabilních pilířů. Prvním je popularita samotného sportu, který se stává globálním fenoménem s turnaji pořádanými v Británii, Německu, Austrálii a nedávno i v Arabských emirátech.

Druhým pilířem úspěchu je propracovaný bojový systém, který funguje dvojím způsobem. Pro hráče, které nezajímá spojení s UFC a nechtějí se starat o techniky boje na zemi, nabízí hra slušnou bojovku, která dokáže zabavit stejně jako Tekken nebo Soul Calibur. Ještě větší sílu ale má stejný systém, když se člověk naučí kompletní paletu bojových technik. Box, muay thai, řeckořímský zápas, brazilské jiu jitsu, to všechno tu je a dodává to hře na první pohled netušenou hloubku.

Odměnou za úspěšné splnění úkolu je krátké video skutečného průběhu souboje. Pro znalce historie UFC jde o příjemné rozptýlení, pro České hráče o zajímavou sondu do neznámého sportu.

A protože je UFC mimo dosah českých fanoušků bojových sportů (legálně se dá sledovat přes internet po zaplacení cca 1000 korun za jeden turnaj, což jsou asi tři hodiny akce), vyplatí se koupě PS3 verze hry. ta navíc obsahuje záznam pěti výborných duelů ve vysokém rozlišení, čímž demonstruje výhodu vysokokapacitního disku blu-ray.

Druhý ročník simulátoru bojových umění UFC přináší několik vylepšení i kroků zpátky. Pro fanoušky je sice stále jasnou koupí, ale v Česku skutečných fanoušků UFC moc není.