Úkladný vrah řádí v Istanbulu. Recenze Assassin's Creed: Revelations

Další díl interaktivní učebnice dějepisu nepřináší žádné revoluční změny, ale důstojně uzavírá příběh známého zabijáka Ezia. Novinky nejsou nijak zásadní a stále nechávají ústřední roli hlavní příběhové linii.

Desmond Miles, asi nejméně oblíbená postava série Assassin's Creed, je v pořádném maléru. Po událostech minulého dílu Assassin's Creed: Brotherhood, které nebudeme nastiňovat (příběh navazuje), upadl do jakéhosi kómatu a je uvězněn v Animu. Přístroj, který mu pomáhá díky jeho DNA odkrývat odkaz jeho historicky aktivních předků, mu však i nadále pomáhá odhalovat minulost italského zabijáka Ezia Auditoreho da Firenze.

Zatímco bude Desmond bojovat s děsivými myšlenkami ve virtuálním prostředím Animu, seznámí se s mužem, který si říká Šestnáct. Animus je jeho nuceným domovem, protože se z něj už nemůže dostat ven. Aby jeho osud Desmond nenásledoval, plní jednu Eziovu příhodu za druhou.

Eziův příběh začíná v roce 1511, tedy celých dvanáct let po událostech Assassin's Creed: Brotherhood. Asasín přijíždí do Konstantinopole, dnešního tureckého Istanbulu, aby odkryl odkaz legendárního Altaïra Ibn-La'Ahada, hrdiny prvního dílu Assassin's Creed. Dostáváme se tak k odkrývání vzpomínek ve vzpomínkách, příběh se občas zamotává a my se stále nemůžeme zbavit pocitu, že sérii by prospělo vynechat celého Desmonda i Animus a soustředit se jen na historickou část.

Assassin's Creed: Revelations je poslední hrou z období renesance a poslední hrou s Eziem. Hraní za Desmonda, někdy nově i v první osobě, je přímočaré, a to samé platí o Altaïrovi, za kterého si rozhodně nezahrajete tolik, jak se tváří obal hry. Jde o vedlejší postavu a jeho úrovně jsou značně lineární. Působí tak jenom jako malé rozptýlení. I tak ale jeho přítomnost potěší, zvláště fanoušky.

Hlavní hratelnou postavou hry, která odkrývá pravou otevřenou hratelnost Assassin's Creed, je Ezio, nyní mnohem více prošedivělý, zkušenější a sarkastičtější. Konstantinopol je překrásné, rozlehlé a propracované město. Naleznete v něm bezpočet detailů, obyvatel, obchodů k renovaci a doupat asasínů k obsazení.

Nebyla by to ale série Assassin's Creed, aby se na scéně neobjevili zákeřní a manipulující templáři, kteří město chtějí ovládnout. Příběh je dobrý, ale mnohem úchvatnější jsou dobové virtuální kulisy a hodnotné informace, které ze hry můžete vyčíst a dozvědět se.

Kradmá hratelnost spojená s volným pohybem v prostředí je v Assassin's Creed: Revelations dosud nejvybroušenější. Lezení a běhání po věžích a střechách historického Istanbulu je stále velká zábava a pocit možnosti volného pohybu k nezaplacení. Vaše akrobatické a pohybové schopnosti jsou navíc ještě bohatší, než tomu bylo v minulosti.

Od místních asasínů totiž dostanete hák, kterým se můžete zachytit za budovy, a při skocích tak získáte několik dalších centimetrů pro zachycení k dobru. To samé platí i při lezení vzhůru po budově. Taktéž se dostanete dál než bez háku. Pomůcka přijde vhod i při sjíždění po lanech zavěšených na střechách budov.

Hák se navíc hodí díky svému tvaru i pro boj. A i když byly vaše pohybové schopnosti rozšířeny, doprava na delší vzdálenosti je komplikovanější. Oproti minulým dílům tu totiž nejsou koně. Jízdu na nich nahradilo pouze několik sekvencí, kdy je Ezio vláčen po zemi koňským spřežením, aby později mohl řídit nějaký ten povoz jím tažený.

Rekrutování asasínů, jejich cvičení a posílání na mise je lehce přepracováno a ještě přehlednější. Abyste do svého spolku získali dobrovolníka, nejdříve si budete musíte získat něčí sympatie. Nebožák, dopadený za krádež jídla pro vlastní rodinu, se vám ale vždy rád odvděčí. Spřízněné asasíny je možné si zavolat na pomoc, nebo je vyslat do různých měst na nejrůznější mise. Po tuto dobu je ale jejich pomoc nedostupná.

Jakmile budou asasíni dostatečně zkušení, mohou se starat o některé z vašich doupat. Během jejich obrany dojde i na jednu z dalších novinek, a to variaci na strategii v reálném čase, ne nepodobnou takzvanému "tower defense" žánru.

Musíte ochránit vchod do své budovy, takže po střechách rozmístíte asasíny, střelce, na zemi vybudujete bariéry a čelíte vlnám templářů. Na chvíli legrace, ale hru tato strategická minihra nikam dál neposunuje, a trochu tak její přítomnost působí jako pěst na oko. Jako něco, co vývojáři přidali, jen aby se neřeklo, že má hra málo novinek.

Hra se snaží být věrohodná, a tím pádem přináší i nemalou porci násilí. Ezio zabíjí svými vystřelovacími noži, ale občas dojde i na přímý kontakt. Zpracování soubojů zůstalo od minule nezměněné, opět můžete bojovat s více protivníky najednou a měnit cíle útoků. Ezio je ještě zkušenější šermíř a naučil několik nových chvatů. Do rukou dostanete občas i silnější zbraň jako palcát a pro likvidaci templářů ze střech postačí některé ze střelných zbraní jako puška nebo kuše.

Výbušné kuchtění

Jednou z největších novinek hry je tvorba vlastních výbušnin. Buďto na nákupech, nebo prohledáním mrtvých získáte nejrůznější ingredience, ze kterých sestavíte různé druhy výbušnin. Mohou to být klasické výbušniny, které po odpálení kolem sebe rozpoutají peklo plné létajících předmětů, nebo naopak bomby, které slouží jen k odlákání pozornosti.

Výbušniny se skládají vždy ze tří částí: obalu, střelného prachu a samotného obsahu bomby. Obal rozhoduje o tom, zda se bomba vznítí hned po dopadu na zem, nebo budete mít ještě nějaký čas na útěk. Různé typy střelného prachu rozhodují o výbušnosti, obsah pak o nejděsivější části bomby. Mohou jí totiž být šrapnely, ale třeba i krev, která odláká pozornost tím, že po výbuchu si všichni kolem budou myslet, že jsou zraněni.

Tvorba bomb je příjemné rozptýlení, ale nejde o stěžejní prvek hry. Pokud vás nebude bavit, bomby seženete na černém trhu.

Zpět je i paranoidní multiplayer, ve kterém se po většinu času snažíte zabít protivníka, zatímco si sami hlídáte vlastní krk. Přibyly nové režimy, jako je Deathmatch, ve kterém mizí radar odhalující přibližnou polohu nepřítele a odstraňuje i klony, takže přesně víte, po kom máte jít. Je to méně napínavé a více přímočaré.

Artifact Assault je pak variací na klasický multiplayerový režim Capture the Flag. Tento režim vynikne na Xbox Live asi nejvíce. Za úkol máte dostat nepřítelovu vlajku do svého brlohu. Měnit si můžete vzhled své postavy pro on-line klání a je možné, že vás hra více hráčů na chvíli zabaví. Přesto se však domníváme, že Assassin's Creed je hrou v prvé řadě pro jednoho hráče a multiplayer stále působí dojmem "aby se neřeklo". Kvalitativně se totiž s příběhovým režimem nemůže vůbec rovnat.

Hra vypadá na první pohled stejně jako minule a nutno říci, že jsme v grafickém enginu Anvil nenalezli žádné změny. Přesto hra vypadá báječně, viditelnost je velká a na obrazovce je tolik pohybujících se postav, že z toho jde občas člověku hlava kolem. Hudební doprovod je bravurní, stejně jako profesionální dabing, kterému nelze nic vytknout.

Assassin's Creed: Revelations tedy přináší hned několik novinek, z nichž některé jsou diskutabilní, jiné fajn. Hru však nikam příliš neposunují, protože tu táhne klasická, několika díly vybroušená asasínská hratelnost plná plížení, skákání, lezení a tichého zabíjení