Časy se mění, lidé stárnou, počítače jsou stále lepší a lepší, a "klasických" her přibývá. Netuším, kolik z vás mělo tu možnost pracovat na vykopávkách řady x86, v době kdy rozdíl 1MB RAM určoval, zda vlastníte superpočítač a nebo šunku, a kdy se 40MB harddisk partitionoval na několik částí, protože byl prostě VELKÝ. Není to až zase TAK dávno, deset nebo dvanáct let, ale připadá mi to jako prehistorie.
V těchhle pionýrských dobách, kdy všichni hltali první dvacetistránkové Excalibury a časopisy dovezené z Polska nebo Německa, vznikaly Hry s velkým H. Adventury od Sierry a LucasArts, strategie od Bullfrogu a Sida Meiera, a RPGčka od Infocomu a Originu. Nebo přesněji, od Looking Glass Studios a Warren "Lorda Britishe" Spectora. Jednu z těch nejklasičtějších v pravém slova smyslu, Ultimu Underworld I: The Stygian Abyss, bych vám rád v tomto článku představil.
Ve světě Ultimy jsme si měli možnost zahrát, vlastně PROŽÍT celou řadu příběhů, které se vesměs točily kolem věčného zápasu mezi zlem, personifikovaným nesmírně mocnou bytostí, Guardianem, a dobrem, které jste, jak už to tak bývá, museli suplovat vy osobně v podobě Avatara - vyvoleného zachránce. Tahle série začala vznikat zhruba v polovině osmdesátých let, a první díly jednak vypadaly (z dnešního pohledu) otřesně, a jednak se k nám tenkrát vůbec nedostaly.
Posledním dílem, který zatím vyšel, je Ultima IX - Ascension. Grafika se vypracovala z původních 2 barev a 2D až do dnešní nádherné ručně kreslené isometrické 3D. Celá série se vyznačuje pravidelně neuvěřitelně silným příběhem, množstvím subquestů, interakcí (a spoluprácí, v řadě dílů se k vám přidávají přátelé, se kterými potom putujete) a vynikající propracovaností celého systému tvorby, vylepšování a správy vlastní postavičky.
Nicméně, rád bych se dnes věnoval jedné podsérii a jejímu prvnímu dílu, z pohledu Originu možná slepé uličce, vzhledem k tomu, že vznikly pouze dva díly, ale z mého pohledu jedné z nejúžasnějších her, co kdy byly vůbec vytvořeny. Takhle silné tvrzení by mělo být patřičně podloženo, takže - v první řadě byla Ultima Underworld jedna z prvních her, která byla kompletně v 3D a z "vlastního pohledu", vznikla dokonce dřív než Doom, i když až po Wolfensteinu. Rozhodně to byla první hra, která v kompozici jednotlivých levelů obsahovala i jiné než pravé úhly, stoupání a klesání a umožňovala skákat, plavat, rozhlížet se nahoru a dolu nebo mířit. A konečně v neposlední řadě skloubila vlastní 3D akci s RPG prvky tak skvělým způsobem, který se IMHO od té doby vyjma jejího pokračování nepodařilo NIKOMU docílit.
V roli Avatara jste opět povoláni do Ultimy, a krátce po svém příjezdu falešně obviněni z únosu dcery Lorda Britishe.
Jedinou možností je vydat se po stopách únosců do Stygijské propasti (Stygian Abyss), a princeznu přivést zpět. Když jsem hrál UW poprvé, připadal jsem si opravdu jako Avatar, zamčený v propasti za něco, co jsem neprovedl, a totálně nejistý tím, jak vlastně dívčinu NAJDU, natož jak ji zachráním.
Propast samotná je velmi temné a zlé místo, něco jako Alcatraz ve fantasy provedení. Dovnitř jsou posíláni vyvrhelové a zločinci, s tím, že nikdo nečeká, že by se měli dostat ještě někdy ven. Tedy aspoň ne živí. Celá se hemží řadou nestvůr, od goblinů a přerostlých červů až po ghůly a vytuhlé démony. Sporadicky se zde vyskytují i bytosti vám přátelsky nakloněné, pozůstatky expedice Lorda Cabiruse, který chtěl Propast vyčistit a udělat z ní obyvatelnou kolonii. Celkem se budete muset probít a propřemýšlet osmi velmi dobře navrženými úrovněmi, a často se budete při plnění úkolů vracet o několik pater zpátky.
S většinou inteligentních bytostí (a tím nemyslím jenom lidi, ale třeba i trpaslíky nebo gobliny) se dá komunikovat a obchodovat, řada z nich vám poskytne cenné informace o vašem okolí i když jsou většinou rádi, že prostě přežívají a Propast příliš nezkoumají. Při rozhovoru máte vždy několik možností a na základě vašeho výběru se potom daná bytost (nebo i celá komunita) chová. Pokud urazíte jednoho goblina, máte velmi slušnou šanci, že na vás zaútočí, a s ním i zbytek celého kmene. Nebo lichoťte jejich náčelníkovi a dostanete mnohem víc a přesnějších informací.
Na začátku hry si při výběru postavy můžete vybrat z několika povolání, které posléze zhruba určují váš celkový vývoj. Základní vlastnosti jako obratnost nebo síla jsou neměnné, vylepšujete pouze své bojové schopnosti, umění ovládání jednotlivých druhů zbraní nebo kouzlení, a soubor dalších, podpůrných charakteristik typu opravování předmětů nebo plavání. Způsob, jakým se to provádí, je také velmi originální - se získanými zkušenostmi dostáváte i skill pointy, za které si vylepšíte na speciálních místech u ankhů meditováním manter, buďto mírně několik podobných schopností, nebo později, kdy najdete silnější mantry, i hodně jednu konkrétní schopnost. Výběr toho, co budete trénovat, závisí jen na vašem rozhodnutí, a tak z původního druida může být vynikající bojovník nebo z mága skvělý kovář (a opravář čehokoliv rozbitého ;-)
Kromě klasických políček na oblečení všemožných částí brnění, má vaše inventory jenom osm míst. Postupně ovšem budete nacházet misky, kotlíky, torby, pytle a krabice, do kterých podle jejich objemu (a vaší síly pochopitelně) můžete dát určité množství věcí, a dokonce jednotlivé kontejnery vkládat do sebe. Typický příklad - do jedné krabice dám dva pytle na útočné a obranné lektvary a k tomu ještě třeba zásobník, ve kterém mám další dva tubusy na svitky kouzelné a informační (a že jich ve hře najdete požehnaně).
Nesmím opomenout ani možnost kombinování předmětů, kdy třeba použití pochodně na kukuřici vytvoří mnohem výživnější popcorn (existuje tahle možnost i v jiné hře, než sérii Jagged Alliance?). Podobný stupeň volnosti a výběru toho, co a jak ponesete nemá IMHO žádná jiná hra.
Kapitola sama pro sebe je systém magie. Hned na první úrovni Propasti najdete speciální sáček na runy, ze kterých potom můžete skládat jednotlivá kouzla. Každá runa má nějaký význam, do té míry logický, že po nějaké době budete moci sami experimentovat a skládat kouzla vlastní! Samozřejmě, že většinu z nich najdete časem napsanou na svitcích, nebo vám je prozradí nějaká dobrá duše za splnění úkolu, ale samotná možnost tvoření mě fascinuje podobně, jako třeba v sérii Dungeon Masterů. Na seslání složitějších kouzel, složených z více run je potřeba dosáhnout určité úrovně a zkušenosti v jedné ze schopností.
Ultima Underworld přinesla i další věc, do té doby nevídanou - velmi podrobnou a přehlednou mapu, do které si můžete vepisovat vlastní poznámky, a kam můžete vkládat útržky map cizích, které při svém putování najdete. V takhle kvalitní formě se jedná opět o záležitost dodnes bohužel nezopakovanou.
Souboje a inteligence vašich protivníků jsou mírným šrámem celé hry (na druhou stranu, psal se rok 92, a tehdy to byla špička).
S každou zbraní a vlastně i bez máte na výběr tři druhy útoků, krytí supluje vaše manévrování. Nestvůry nikdo taktice nenaučil, ale co jim chybí na fintách nahrazují hrubou silou, takže u bojů budete muset myslet tak jako tak. Připočteme-li možnost střelby z luků, praků a kuší, a kouzlení, pořád se jedná o velmi slušný a variabilní arzenál. Naprosto běžné jsou situace, kdy ze břehu podzemní říčky nejdřív chvíli (vcelku neúspěšně) ostřelujete chobotnici nebo netopýry, abyste na sebe nakonec nakouzlili Water Walk, chůzi po vodě, a potvoru doběhli umlátit palcátem.
Jednotlivé úkoly, které dostáváte, nemusí mít vždy formu "puzzloidní", kdy musíte vyřešit nějaký problém, či "adventuroidní" typu dones to, tomu a tam. Často lze potvůrky převézt ukecáváním, zatajováním informací či lhaním a řada problému je čistě "akčních", spočívajících v zabití nějakého monstra nebo dostání se někam, přes lávové pole, propast plnou sloupů nebo měnící se bludiště. Hádanky se pohybují od primitivních až po delirické a v každém případě se vyplatí velmi dobrá znalost angličtiny. Jeden z problémů ve hře je dokonce lingvistický - kmen ještěrů sice rozumí obecnou řečí, ale není schopen jí mluvit a tak jejich odpovědi a reakce si musíte pečlivě zaznamenávat a jazyk se metodou pokus/omyl naučit!
Hru ovládáte pomocí klávesnice i myši, levá ruka musí zvládnout pohybování, úkroky, pohledy nebo létání, zatímco myšítkem útočíte a vůbec spolupracujete s okolím. Určitě se nedá říct, že by bylo jednoduché, ale dá se na něj poměrně rychle zvyknout a přesně tento systém přebral například i Systém Shock.
Vzpomínám si, že na 386ce s 4mi MB paměti se hra na nejvyšší detaily ošklivě cukala, v dnešní době těžko budete mít s výkonem nějaké problémy. Pravou část obrazovky zabírá vaše postavička a inventory, v levé části je menu, a uprostřed, v cca jedné čtvrtině celé obrazovky, vidíte vlastní prostředí. Všechno je pekelně zubatý, placatý a divně se to hýbe. Při pohledech nahoru a dolů se obraz "prohýbá" a vzdálenější části výhledu jsou jednoduše černé fleky. Co na tom ale záleží, když je hratelnost a atmosféra této hry natolik silná, aby mě dokázala přikovat k monitoru na desítky hodin a donutila simulovat rozličné nemoci, jen abych nemusel jet na víkend domů nebo nešel do práce, i letos?
Zvuky a hudba jsou vcelku obstojné a příjemně dotvářejí celou atmosféru. Opět ale nečekejte žádné zázraky, CELÁ hra se vejde všehovšudy na dvě diskety, tedy méně než má v dnešní době třeba jedna mp3ka.
Pokud dáváte přednost prezentaci a technickému zpracování před hratelností, pokud vám vyhovuje současný trend simplifikace her nebo nemáte rádi aktivní zábavu, u které musíte přemýšlet, pak vás tahle hra neosloví. Jestli ale dokážete překousnout s dnešními hrami nesrovnatelné technické provedení, nevadí vám archaická angličtina a máte rádi žánrově čisté fantasy RPG hry, zkuste si Ultimu Underworld zahrát, jsem si jist, že nebudete litovat. Apropos, podle toho, co nám poslali lidé z Originu, patří tahle hra do skupiny tzv. abandonware - her, které již nejsou vázány licenčními smlouvami a jsou volně šiřitelné, takže si ji můžete stáhnout třeba odsud (4,58 MB).
