Už je to pěkných pár let, co se na obrazovkách našich počítačů objevil první díl hry Ultima. Jednalo se o fantasy RPG a tato hra odstartovala celou sérii dalších dobrodružství. Sága Ultima má momentálně devět dílů, z nichž zatím poslední kousek (Ultima IX: Ascension) vyšel zhruba před rokem a půl. K tomu je nutno připočíst ještě onlinové šílenství Ultima Online, kterému i v Česku propadla poměrně široká hráčská obec. My se dnes vrátíme k dílu osmému, který je možno zařadit do klasiky žánru, ale zároveň není tak starý, aby ho pamatovali jen herní důchodci.
Hra Ultima VIII – Pagan vyšla roku 1994 a pochází (stejně jako ostatní díly) z kuchyně firmy Origin. Hlavní postavou je hrdina Avatar, který je sice známý i z dílů předchozích, ale to vůbec neznamená, že by Ultimu VIII (dále jen U8) nebylo možno hrát bez znalosti předchozích dílů. Právě naopak. U8 na starší díly příliš nenavazuje a ani koncept hry s nimi nemá mnoho společného. Děj se odehrává ve zničeném světe Pagan a hlavní postava je sem přenesena v podstatě proti své vůli. Po mnoha peripetiích se jí podaří (je-li vedena zručným hráčem) porazit Titány čtyř elementů a najít cestu zpět do svého světa, tedy na Zem. Na rozdíl od dílů předchozích se Avatar musí poprat se svým osudem sám, bez pomoci kamarádů, kteří by se připojili do jeho družiny.
Hráč ovládající Avatara se samozřejmě nevrhne do hlavního děje ihned, ale nejprve sbírá informace o novém místě svého působení, poté se věnuje řešení některých vedlejších úkolů a až v průběhu hry vykrystalizuje klíčová zápletka. Nepovinných questů je v U8 méně než v některých jiných RPGčkách, neznamená to však, že by Avatar úplně ztratil volnost svého jednání a byl tlačen po pevně vytyčené linii. V některých fázích hry je sice jen jedna možnost, jak postoupit dále, ale obvykle to není na škodu věci. Postupem času hráč samozřejmě svoji postavu zdokonaluje jak v boji, tak v magii. Pozitivní je, že se zdokonaluje právě provozovaná činnost (když neustále mlátíte zombie, zvedne se vám síla, pokud sesíláte kouzla jak na běžícím pásu, zlepší se vám magie), negativní je pak limit těchto vlastností, nad který již není možno dané statistiky vylepšovat. Rovněž Avatarovo vybavení postupem času dozná změn, přičemž získání kvalitního vybavení je leckdy vázáno na prozkoumání některých nepovinných lokací. Důležitou (a již zlehka zmíněnou) oblastí Avatarova života je magie, jejíž zpracování mne skutečně nadchlo. Magie je na Paganu rozdělena do několika sfér, které si hlavní hrdina s postupujícím dějem osvojuje. Některá kouzla se sesílají více méně klasicky, ale jiná je možno (nebo spíš nutno) míchat z ingrediencí. Toto zpracování magie se dodnes v mnoha hrách neobjevilo a tím spíš bylo dost 
originální ve své době. Namíchaná kouzla je navíc možno jaksi „předpřipravit“, takže se v boji nemusíte zdržovat složitým skládáním formulí z několika komponentů.
Tím se dostávám k další důležité složce této hry, k bojům. Vzhledem k tomu, že hra probíhá v reálném čase, jsou boje nejen otázkou taktiky a Avatarových dovedností, ale i otázkou zručnosti hráče. Stačí však trochu cviku a hráč se naučí ovládat svou postavu dostatečně. Vše důležité probíhá přes myš a dobré ovládání postavy je zde o něco důležitější než v jiných hrách s podobnou tématikou. Avatar se totiž několikrát dostane do situace, kdy musí přeskákat různé plošinky a podobné legrácky. Mě osobně tyto pasáže doháněly k šílenství, z úst se mi draly ty nejstrašnější nadávky a mé RPGčkářské srdce plakalo, ale překousnout jsem to musel. Někoho skákací orgie možná bavily, ale já bych řekl, že do hry typu fantasy RPG se příliš nehodí. Když už jsem se dostal k tomuto neduhu U8 (alespoň dle mého názoru), podělím se s vámi i o další výhrady. Jedním z dalších negativ je inventář. Pokud kliknete na Avatarův baťoh, objeví se před vámi otevřené zavazadlo, ve kterém jsou nahňácané všechny věci, leckdy je to opravdu páté přes deváté. Podle mého názoru je mnohem lepší klasický „čtverečkový“ inventář, řekněme ve stylu novějších Baldur´s Gate či Diabla, ale konec konců i stařičkého Dungeon Mastera a dalších. Na druhou stranu je v inventáři U8 i několik dobrých nápadů, jako například kroužek na klíče (i když v celé hře jsou snad jen tři a ještě dost schované) nebo možnost tahat sebou spacák a odpočívat i mimo město. Další, a z herního hlediska podstatnější nepříjemností je mapa,
respektive její absence. V roce 1994 sice určitě neměla všechna RPGčka automapování, ovšem lokace (zejména ty dungeonovité) v U8 jsou koncipovány tak, že je téměř nemožné mapovat je na papír. V některých podzemních pasážích je pak hra ne nepodobná speleologickému průzkumu, což je občas na úkor zábavy.
Vím, že v tuto chvíli už asi všichni příznivci ultimovské ságy začínají podomácku sestrojovat bombu a pátrat po mé adrese, ale nebojte se, tady se svou kritikou končím. I já totiž patřím k obdivovatelům této hry a rád uznávám, že její kvality bohatě převýší několik negativ, které jsem právě zmínil. Mezi přednosti U8 patří výborný příběh, přiměřené množství vedlejších questů, naprosto bezvadný systém magie a spousta dalšího, třeba i to, že většina ostatních postav žije svým vlastním životem dle časového harmonogramu. Velmi dobře si také autoři poradili s technickým zpracováním hry. Dnes už se těžko hodnotí sedm let stará hra, ale ve své době disponovala opravdu nádhernou grafikou. U8 je zpracována v izometrickém pohledu a všechny interiéry a exteriéry jsou velmi pečlivě vykresleny, navíc oplývají slušným množstvím detailů. Kvalitní jsou i postavy či monstra, potěší i dobrá animace. Na výbornou se autoři vypořádali i s hudbou a zvukovými efekty, místy se dokonce objeví i mluvené slovo (i když k tomu je zapotřebí samostatně prodávaný „kecací balík“, neboli speech pack, což je trochu nepěkný marketingový trik). Technické zpracování bylo ve 
své době impozantní, ale bylo také spojeno s poměrně vysokými hardwarovými nároky. To nás již dnes nemusí příliš trápit, stejně tak nesrovnatelné je však i technické zpracování - v současnosti už není nic moc, na druhé straně to ani dnes není úplná katastrofa.
Sečteno a podtrženo, U8 je rozhodně jedním z milníků počítačové zábavy, zejména co se žánru RPG týče. Chytlavý příběh a spousta revolučních myšlenek bylo zárukou toho, že se po vydání této hry mnoho pařanů zavřelo ve svých brlozích a nevyšlo z nich, dokud nebyla U8 pokořena. Ve své době byla hra zpracována opravdu výborně, ale osobně si myslím, že s lehce přivřenýma očima se dá její zpracování překousnout i dnes, v době graficky úžasných her v rozlišení 1600x1200 se spoustou 3D efektů. Pokud si totiž k U8 sednete a nebudete hledět jen na její grafickou stránku, je dost možné, že pro vás na nějakou dobu přestane existovat šedivá realita a vy se ponoříte do krásného dobrodružství ve světě Pagan. A taky proč ne? Hrát tuto kultovní hru je určitě mnohem lepší, než chodit do školy, pracovat, nebo dělat jiné hlouposti.
