Představte si, že jste vzdálený potomek slavného piráta. V české kotlině asi dost těžká představa. Pokud se ale jmenujete Nathan Drake a před cca 400 lety byl vaším předkem sir Francis Drake (1540-1596), je to úplně jiný šálek kávy. Nathan však po svém prapraprapředkovi nezdědil pouze jméno a dobrodružnou povahu. Také prsten s koordináty jeho hrobu. Ten se zdá být, jak jinak než pod vodou. Ano, jsme na začátku hry Uncharted: Drake´s Fortune, která vzbudila zájem od prvních screenshotů, které z ní byly uvolněny. Na začátku, od kterého se můžete těšit na barvitý děj.
Berte Uncharted jako Indiana Jonese, kde hlavní je zábava a přemýšlení je pro suchary.
Naughty Dog nepatří mezi firmy, u kterých bychom byli zvyklí na nějakou snahu o realismus. Série Crash Bandicoot na PSOne a Jak and Daxter na PS2 získaly takovou popularitu, že první zmínka o jejich mnohem vážněji stylizovaném projektu asi každého dost zaskočila. Ostatně stejně jako Resistance od Insomniacu. V obou případech však naštěstí můžeme na přísloví o ševci a jeho kopytu zapomenout a je vidět, že tamní vývojáři nepatří mezi línou svoloč, která usíná na vavřínech, jak jen to je možné.
Nejprve si odbydu některá zklamání, abych se mohl věnovat té většině dobrých zpráv. Takže zapomeňte na to, že byste se pohybovali v skutečné džungli a v podobě Uncharted měli na PS3 něco, co by mělo cokoliv společného s PC hitem Crysis. Ano, jsou tu pasáže, kde okolo vás budou stromy, ale jde o naprosté minimum a hlavně o maličké koridory. Ano, vypadají překrásně, to se musí nechat. Kdo se ale těšil na běhání džunglí, lezení po stromech, číhání v zákrytu na nepřátele, ten má prostě a jednoduše smůlu. O tom zkrátka Uncharted není a ani se nesnaží takový být.
Druhé zklamání. Ne, nebudete tu řídít žádné auto, ačkoliv videa sugestivně mlží. Řídit bude váš komplic Elen. Jo, ženská. A ano, řídit moc neumí. Vy se budete věnovat palbě z kulometu a granátometu. Že jste to už někde viděli? No samozřejmě. V prvním dílu MGS a pokud jste ztloukli Liquida, dokonce také řídila příslušnice něžného pohlaví. Tedy tunel, ale pralesem a hlavně neskutečně zábavný. Můžete kosit stromy (dělejte to!) a měnit pronásledující džípy na součástky. Je to nádhera, sledovat v sugestivní explozi a přemetech končící džíp, jehož kola se skutálí z útesu, no prostě a jednoduše pohled pro bohy.
Dobrá zpráva. Nemusíte zoufat, že si nezařídíte. Ve hře je pasáž, která vám dokonale vynahradí absenci pozemního vozidla. Vodní skútr. A ten už řídíte vy a obstaráváte i palbu. Elen se sice hnala k řízení, ale Nathanovo suché „I will drive!“ poukázalo, že projížďkou pralesem byl navždy vyléčen z toho, přenechávat řízení ženám jakkoliv půvabným. Nejprve pojedete zatopeným městem, kde koloval život tak před stovkami let, nyní tu otravují jen bandité, ale pak jízda dostane ty pravé grády. Jedete proti proudu dravé říčky do kopců! Tuhle pasáž jeďte mnohokrát, protože patří mezi naprosto nejkrásnější a nejzábavnější moment celé hry. Vlhké kameny, zvířená voda, prudký proud, vodopády, větvení toku, všude samozřejmě nepřátelé, plující výbušné sudy. Neskutečná zábava a pastva pro oči.
Co vše ve hře děláte? V podstatě neustále bojujete.
Jedna věc předem. Nehledejte ve hře žádnou logiku, tedy mimo puzzlů. Berte Uncharted jako Indiana Jonese, kde hlavní je zábava a přemýšlení je pro suchary. Neřešte, jak je možné, že Nathan postřílí za hru tak tisícovou armádu, nelamte si hlavu, kde se berou v řece a v stovky let nenavštívených ruinách výbušné sudy vždy na místech, kde je člověk maximálně potřebuje či naopak absolutně nepotřebuje, zkrátka dle přání programátorů. Nechte logiku děje plavat. Scénář dokonale odpovídá záměru hry, jakou Uncharted je, Nathan si neláme hlavu s ničím, je lehkomyslný, vtipný a zábavný, Elen ho skvěle doplňuje svou mánií ulovit do své kamery „příběh století“ a Sullivan, byť již překročil střední věk, do trojice skvěle zapadá. Tedy většinou hrajete sami, maximálně ve dvojici, kdy nemůžete příliš s palebnou podporou AI parťáka moc počítat, i když Sally občas i něco zvládne odstřelit.
Prostředí se mění, z džungle se dostanete do indiánských ruin, budete ale i v troskách měst španělských dobyvatelů a zajímavé překvapení si autoři uchystali na závěr. Ačkoliv už v momentu, kdy v říčním toku narazíte na vrak nacistické ponorky, budete mít celkem jasno, že Hitlerboys tu nedělali nic dobrého. Inspirace Indiana Jonesem je tu mnohem patrnější, ačkoliv samozřejmě kořeny Uncharted jako hry hledejte v sérii Tomb Raider, i když tu spatříte hodně prvků z plošinovek – chviličkami jsem si vyloženě vybavoval scény z geniálního Heart of Darkness. A ano, svým způsobem tu najdete i Xbox 360 hit Gears of War.
Boj v Uncharted je totiž řešen celkem šikovným způsobem, který reflektuje dokonale herní prostředí. Jste v podzemních chodbách, prostorách domů a nebo venku mezi různými ruinami. Takže přikrčit ke stěně, vystrčit zbraň, zamířit a pal. Pustit tlačítko a Nathan se skryje. „Kupodivu“ najdete i množství kamenných kvádrů, které umožní zakleknout za ně a střílet (i naslepo) zpoza nich. Na rozdíl od Gears tu při zásahu od nepřátel obrazovka bledne a jakmile v zelené džungli najednou vidíte šedě a slyšíte tlukot srdce, pak soudruzi z NDR udělali něco špatně a vás čeká rychlá smrt. Naštěstí stačí se skrýt a po chviličce barvy zjasní a můžete zpět do akce.
Zbraní je dost, začínáte s pistolí a pak už okrádejte své protivníky dle chuti. Samopaly všeho druhu, brokovnice, magnum, granátomet a samozřejmě ruční granáty. Tedy hodit v této hře ŠIKOVNĚ granát není žádná legrace, protože opravdu imitujete jakýsi pohyb a míření natočením a pohybem Sixaxisu. Jinak nepřátelé hází samozřejmě granáty i po vás, zabliká ale varování. Naprosto fantasticky je zpracovaná animace nepřátel, kteří se po zásahu nádherně řítí ze skal nebo udělají efektní přemety. Boj můžete ale vést i nablízko, Nathan zvládá různá komba a není hezčí chvilka než příliš drzého lumpa umlátit bez ztráty jediného náboje. A propos, potěší i respawn, objevíte se poměrně blizoučko od místa skonu.
Sony se snaží a jede Je vidět, že interní týmy pracující pouze pro PlayStation 3 makají na plné obrátky. Po Heavenly Swordu a Ratchet and Clank: Tool of Destruction je tady nový jednoznačně MUST HAVE titul, který má velkou šanci v boji o titul hra roku 2007, pokud Assassin Creed v něčem selže. Mistrovský tým si vypůjčil ingredience, kde jen šlo, promíchal, ale nevznikl dort od kočičky a pejska, ale důkaz, že i když používáte známé herní prvky, můžete vytvořit hru, kterou každý bude hrát s chutí až do poslední minuty a nijak nebude plakat nad absencí originality. |
Co vše ve hře děláte? V podstatě neustále bojujete. Přestřelky vás doprovází celou hru takřka v každé lokaci až do posledního arcizloducha. Výjimkou jsou většinou lokace, kde řešíte nějaký ten puzzle. Pak vytáhnete deník a obvykle hledáte patřičnou rytinu na skalách, abyste mohli zatlačit na klíčový bod nebo otočili se sochou, zapálili oheň v podivném přístroji, taháte tu za lana, odpalujete dveře, zkrátka snažíte se dostat tam, kam potřebujete. A aby to nebylo nějak jednoduché, čekají vás prvky typické pro plošinovky, někdy je opravdu 3D spíše pro efekt, ovšem jde o fantastickou zábavu, když Drake přeskočí z jednoho parapetu na druhý a ten zapraská a po vteřině se utrhne. Nebo v momentu, kdy vám přes cesu stojí kyvadlo s ohněm a musíte vypočítat správný interval, abyste proběhli a naběhli pod to druhé a nakonec zjistili, že si z vás autoři vystřelili, protože se jde druhou stranou.
Dost jsem se trápil s tím, jak hru hodnotit čistě z vizuálního hlediska. Jelikož děj není vážný, i design je brán s určitým nadhledem. Ne, postavy nejsou infantilní, ale prostě mají v sobě určitý aspekt, který brání vzít je zcela vážně. Někdy je kamera hodně daleko, takže Nathan vypadá jako postavička. Pohyby jsou vynikající, ale přesto cítíte, že tady nešlo o to hrát si na realismus jako třeba v Crysis. Obličejová animace všech postav je naprosto fenomenální, dějové animace jsou absolutní zázrak, úchvatný je také efekt namočení (nejen) Nathanova oblečení. Zkuste si ostatně vlézt do vody po kolena, pak po pás a sledovat, jak se oděv mění. Když dáte přednost průzkumu s pohledem přes rameno, hodně blízkém stylu z Resident Evil 4, sice ztratíte na rychlosti, ale budete okouzleni z množství detailů na stěnách a kamenech. Ostatně okouzleni budete z celé hry, na to můžete vzít pixlu cyankali.
Hra se povedla. Na easy ji projdete do šesti hodin, na další obtížnost počítejte s minimálně deseti a můžete si užít i dvou nejobtížnějších. Vedle hlavní dějové linie, která je striktně lineární, můžete sbírat poklady, které vás pak obdarují nějakou tou drobnůstkou. Nepočítejte s tím, že dohrajete a odložíte hru do krabičky. Bude vás to táhnout neustále zpátky, nejen proto, že Uncharted se výborně hraje, ale protože design tu dělali mistři a je skutečně co okukovat. Na můj vkus bylo nepřátel až příliš mnoho, málo explorace, ale to už je daň, kterou v případě takto povedené hry rád zaplatím. Obdivuhodný je konec, kdy se dostaví naprostá změna hudby, hra získá na dramatičnosti, potkáte nečekané nepřátele a dozvíte se naprosto nečekanou pointu. Takže nezbývá než Naughty Dogu popřát, aby druhý díl byl ještě mnohem lepší.
