Unikátní hra Braid dokazuje, že ještě nebylo vymyšleno vše

Braid je důkazem toho, že v herní branže zdaleka nebylo vymyšleno vše. S omezeným rozpočtem se tu podařil opravdový majstrštyk.

Braid

Při hraní jednoho z nejpříjemnějších herních překvapení poslední doby, logického rychlíku Braid, vám půjdou od úst především následující výroky: „jo, tak je to“, „aha, už vím“ nebo „jak to, že mě to nenapadlo dřív“.

Braid totiž na první pohled sice vypadá jako hopsačka v Mario stylu, ale ve skutečnosti je to krásně udělaná přehlídka promyšlených a zdánlivě neřešitelných hádanek. Takových, které vás nechají zapochybovat o vlastní inteligenci. Na první pohled se sice jejich řešení zdá nemožné, ale jakmile na něj po krůčcích přijdete, praštíte se do čela a vykřiknete jedno z výše zmíněných sousloví.

Popravdě, na PC už Braid není žádným velkým překvapením. Hra totiž vyšla na Xbox 360 již v srpnu minulého roku a od té doby její tvůrce Jonathan Blow, který do jejího vývoje mimochodem investoval 180.000 dolarů ze svých úspor, sbírá cenu za cenou. Právem. Tahle hra se totiž nezdá. Vypadá jednoduše, ale se svým jedinečným herním principem se vyrovná takovým nezávislým hitům jako World of Goo nebo Portal.

V první fázi Braid nejenže vypadá jako Super Mario, ale také se tak do značné míry hraje. Hopsáte po dvourozměrných úrovních, snažíte se zdolat různě postavené překážky, dostat se na druhou stranu obrazovky, skoky zlikvidovat takřka neškodné nepřátele apod. Na konci prvního úseku ale zjistíte, že princezna, za kterou se honíte, je někde úplně jinde.

Od té chvíle staví Braid žánr dvourozměrných hopsaček na hlavu. Stejně jako perský princ umí také zdejší hlavní hrdina Tim přetáčet čas nazpět, a to dokonce libovolně dlouho. Zeleně světélkující objekty, plošinky a nepřátelé však časové manipulaci nepodléhají a fungují či pohybují se nadále normálně, i když přetáčíte čas.

Z tohoto v zásadě velice jednoduchého principu dokázal Jonathan Blow a jeho nepočetný tým ušít spoustu perfektních hádanek, které jsou nenásilně zakomponovány do prostředí a působí maximálně přirozeně. Snad každá další hádanka je náročnější než ta předchozí.

Popravdě, obtížnost není z nejnižších a v průběhu hry se neustále zvyšuje. Brzy tak budete mít problémy s rozlousknutím některých oříšků a dost možná se uchýlíte k návodu. Přece jen, dnes už hráči nejsou tak trpěliví, že by na jednom místě byli ochotni trávit dlouhé hodiny. Dost také záleží na představivosti – buď ji máte a budete hrou procházet bez větších komplikací, nebo se opravdu hodně zapotíte. Je však třeba přiznat, že Braid zůstává od začátku do konce férový a nekomplikuje věci nad míru.

Přetáčení času je nejdůležitější komponentou hry, ale samo o sobě by nestačilo. V každém světe, do kterého Tim vstoupí, tak získá ještě jednu zvláštní schopnost. Například se může na povel oddělit od svého stínu, jenž při vracení se nazpět vykonává naopak věci kupředu, tedy ve správném časovém sledu. V šestém světe potom Tim může na zem položit prsten, jenž zpomaluje všechny pohybující se objekty v okolí.

Je skoro neuvěřitelné, jak tvůrci dokázali nakombinovat přetáčení času, jednotlivé vlastnosti a design úrovní. Vše do sebe fantasticky zapadá a jakoby tu nebyla žádná chybička či nesrovnalost. Tak například díky Timově prostenu zpomalíte koule vystřelované z kanónů, vylezete mezi nimi na žebřík, obstaráte si potřebný klíč, přetočíte čas zpět a zneužijete předtím zlikvidovaných nepřátel jako trampolín k tomu, abyste se dostali na jinak nedosažitelné plošinky.

Může to působit komplikovaně, ale jen do té chvíle, než to vymyslíte. Samotné provedení je díky vynikajícímu ovládání bezproblémové. I když za lepší považujeme ovládání gamepadem, na klávesnici jsou příkazy rozdělené trochu hůře a nedají se nakonfigurovat. Braid ale i na PC podporuje jen oficiální Xbox 360 gamepad, což je škoda. Také z konzolí známé HD rozlišení (1280x720) se nedá změnit. Konverze by si tak přece jen zasloužila ještě trochu dopracovat.

Braid je technicky malá hra, a tak je zapotřebí se smířit s kompromisy. Například co do vyprávění příběhu. Ten se tváří jako pohádka, ale ve skutečnosti odhaluje taje pomíjivosti času a končí v hluboce filozofickém finále, o jehož interpretaci horečně diskutují fanoušci na fórech a internetu. To vše je ale podáváno prostřednictvím prostého textu, meziherní vložky chybí. Stejně tak nepočítejte s namluvením.

To jsou ale jen malé chybky v jinak bezchybně fungujícím komplexu hádanek a neustálých překvapení a novinek. Ohromí vás například první setkání s tučným bossem, na kterého – jak jinak – vyzrajete jen chytrou manipulací časem. V posledním světě budete zase muset unikat nebezpečí.

Braid je v zásadě krátkou hrou. Kdybyste věděli, co a jak, proběhli byste jí velmi rychle. Vtip je ale v tom, že na mnoha místech budete váhat a přemýšlet a nebudete to považovat za ztracený čas. Je to součást hry. Za každou hádankou je navíc vidět spousta práce. Když víte, jak na ni, tak vám to ani nepřijde, ale s tím, jak ji odhalujete, odkrýváte i precizní vývojářskou práci. Navíc hra stojí na Steamu 13 euro, tedy 350 korun, což věru není mnoho.

Braid je v dnešní produkci doslova zjevením a důkazem toho, že nezávislá scéna s omezenými prostředky má stále na to, aby hráče ohromila. Braid hraničí s uměním, pokud už jím rovnou není. Dostanete s ním zážitek, o který se budete chtít podělit s přáteli a ne jen tupý spotřební produkt.