Unreal Tournament 2004 - král se vrací

Král všech turnajů po více jak roce znovu přichází. Vozidla, skvělé mapy, vyvedené módy, našlápnutý soundtrack... - vše pro dokonalou hru po síti; ale tentokrát si na své přijdou i bojovníci bez připojení k internetu.

Poznámka: Přestože je Unreal Tournament 2004 primárně multiplayer titul, příjemně nás překvapila i rozsáhlá hra pro jednoho hráče a právě proto si vzali hru na mušku dva autoři. Ondra Zach (bílý text) se zaměřil převážně na zkušenosti z multiplayeru, zatímco Petr Kárník podrobil svému zkoumání singleplayer (světle modrý text) – díky tomu se můžete snadno orientovat v textu podle toho, co vás zajímá. Tabulka s přehledem módů slouží především začátečníkům s tím, že jde zde podrobněji vysvětlen princip fungování premiérového režimu Onslaught.

(Ondřej Zach) Ohlášení akčního a i nadále brutálně dynamického Unreal Tournament 2004 zdaleka nevzbudilo pouze pozitivní reakce. Ptáte se proč? Podle původního plánu měl nový ročník vyjít zhruba o rok později s kompletně vykradenými střevy ročníku 2003 – mnozí majitelé se tak tehdy, a řekl bych že právem, cítili drobet ošizeni (Musím souhlasit - když jsem krátce po vydání UT2003 na internetu četl, že už započaly práce na UT2004, ve které budou přidány bonuspacky, patche + nějaké další drobnosti, neměl jsem slov - to se opravdu nedalo brát jinak, než jako ždímání peněz; pozn. Petr). V samotném výsledku však hned na začátku recenze rovnou rázem utneme spekulace o ždímání peněz, protože tomu tak jednoduše není. UT2004 samozřejmě nevyšel v původním termínu, což mu jenom prospělo a o tom, co nového přinese poměrně důrazně vypovídala vydaná hratelná demoverze. Právě ona demoverze, která na čas ochromila dění na internetu, mnohé přesvědčila – osobně musím znovu přiznat, že jsem u ní strávil více času než u naprosté většiny regulérních plných her (A nebyl jsi ani zdaleka sám :); pozn. Petr). Tak byla dobrá a světe div se, vše pouze na jedné mapě a u nového módu Onslaught (U UT2003 takto bodoval Bobing Run), i když se samozřejmě nabízely i další mapy na vyzkoušení. Kromě trefy do černého s Onslaught módem a samozřejmě perfektně ovladatelným strojovým parkem, což jsou dvě podstatné novinky, zmiňme však i návrat populárního Assault módu, lepší vybalancování zbraní a v neposlední řadě i konečně vyvedenou hru jedno hráče, o níž se teď rozepíše Petr. Předávám slovo.

Chci hrát sám, můžu?
(Petr Kárník) Co se týká singleplayeru, budou znalci UT2003 jako na koni, ale i pro ně je připraveno několik příjemných překvapení. Celý singleplayer je vlastně jedno velké sportovní klání. Úplně na začátku si zvolíte model své postavy a svůj tým v podobě dalších pěti bojovníků, kterým budete velet. Každý z nabízených spolubojovníků má čtyři základní atributy (nebojte, není to svatá čtveřice - síla, obratnost, vitalita a magie – zdravím Diablisty :)) a to přesnost, agresivitu, taktiku a hbitost. Ty jsou uváděny v procentech – před začátkem zápasu, konkrétně při loadování arény, se vaše i soupeřovy hodnoty zprůměrují a hned vidíte, v čem jste lepší a naopak, na co si máte dávat u soupeře pozor. V UT2004 je management týmu dokonce vypiplanější než v UT2003. Jak je v dnešní době zvykem, peníze jsou vždy až na prvním místě, proto i postup hrou závisí na vašem virtuálním kontě. Peníze získáváte překvapivě výhrami v jednotlivých arénách a potřebujete je k postupu dále, neboť vaši spoluhráči se dožadují žoldu. Před začátkem mapy si můžete vybrat, které spoluhráče do hry nasadit a na jakou činnost (obrana, útok, krytí, ...), občas vám některého zraní a vy ho musíte za poplatek nechat vyléčit nebo bude mít drtivě sníženy některé statistiky, ... Zkrátka je toho spousta. Za vyhrané peníze si také můžete najmout další spoluhráče, ale i měnit mapy (o tom bude řeč za chvíli) nebo vyzývat ostatní týmy. Co jsou to výzvy? Výzev jsou dva typy. První je klasický boj o peníze v malé aréně a jeden na jednoho. Vyzvat můžete koho chcete, ale také se připravte, že ostatní týmy také budou často vyzývat vás. Na výzvu si můžete vybrat vždy ze dvou náhodně vybraných arén a vsadit si nějakou sumu peněz. Pokud prohrajete, rozlučte se s nimi, pokud vyhrajete, dostanete dvojnásobek. Jak prosté. Pak tu ale máme druhý typ výzvy. V základní nabídce spoluhráčů není totiž nic moc výběr, vesměs samá másla, ale můžete vyzvat jiný tým na zápas. Ne o peníze, ale o jednoho z členů vyzvaného týmu. Taková výzva je logicky o mnoho těžší, protože proti sobě soupeří celé týmy, ale odměny kolikrát stojí za to, protože někteří členové nepřátelských týmů jsou totální borci. Samozřejmě také občas vyzvou nepřátelské týmy i vás, takže pokud se o nějakého spoluhráče utkáte s týmem, který má přesnost větší než vy a navíc se bude hrát „InstaGib“, což si také můžete zvolit, můžete se s ním rozloučit. Tedy pokud nehrajete na nějakou srabácky nízkou obtížnost (první čtyři z osmi).

Přehled herních módů

Onslaught – Novinka, která se rázem stala zdaleka nejpopulárnějším herním módem. Hráči se rozdělí na dva týmy, přičemž každý z týmů začíná ve své domovské základně. Tato základna, kde se obnovují zbraně a vozový park, obsahuje i jádro, po jehož zničení hra končí. Jenže, na jádro nelze útočit přímo – nejdříve je nutné obsadit zprvu neutránlní energetické uzly na mapě, které se vzájemně prolinkují až ke kýženému jádru. A právě o tyto energetické uzly se většinu hry svádí líté boje. Do čisté řeže tak vstupuje i koňská dávka taktiky, něhledě k tomu, že některé z uzlů k sobě přidružují i velmi zajímavý strojový park, který lze využívat pouze v okamžiku, pokud je energetický uzel pod naší nadvládou.

Assault – Hráči se rozdělí na útočníky a obránce. Útočníci mají za úkol splnit několik cílů, třeba otevřít zablokované dveře, položit výbušniny k danému objektu... obránci se jim v tom snaží zabránit. Poté se role vymění – hraje se na čas.

Deathmatch – Všichni bojují v aréně proti všem, vítězí ten, kdo zabije nejvíce protivníků.

Team Deathmatch – Jeden tým bojuje v aréně proti druhému týmu.

Bombing Run – Unreal obdoba fotbalu – čili poteče krev :). Hrají dva týmy, které se snaží proběhnou či vstřelit míč do nepřátelské branky. Držitel míče nemůže střílet, ale je automaticky léčen – tento mód si odbyl svoji úspěšnou premiéru v předchozím ročníku.

Double Domination – Dva týmy a dva body na mapě. Pokud se jednomu z týmů podaří obsadit a 10 sekud udržet oba z bodů, skóruje.

Mutant – Jeden z hráčů se stane mutantem, ostatní po něm jsou. Mutant disponuje všemi zbraněmi, ale klesá mu zdraví, které si doplňuje zabíjením zbylých hráčů. Okořeněno tím, že aktuálně nejslabší hráč může skórovat i zabitím jiného hráče.

Last Man Standing – Všichni bojují se všemi, zůstává ten nejlepší.

Capture the Flag – Dva týmy, každý se snaží proniknout do nepřátelské základny, sebrat vlajku a odnést ji do své základny, čímž, pokud není vlastní vlajka odcizena, skóruje.

Invasion – Hráči se spojí proti invazi nepřátel – pokud alespoň jeden z hráčů přežije, do dalšího kola ožívají všichni.

Co se týká samotné „kampaně“ - ta začíná tak, že po výběru spoluhráčů sehrajete zápas právě proti nim, abyste dokázali své postavení velitele, ale pak už vzhůru do turnaje, respektive do kvalifikace. Ta se skládá z několika deathmatchových levelů, které ale nejsou příliš obtížné. Až je projdete, ocitnete se na pokraji obrovského turnaje, který se skládá ze čtyř typů her po osmi mapách. První osmička map patří „double domination“, druhá je pro „capture the flag“, třetí pro „bombing run“ a konečně poslední pro skvělý „assault“. Na začátku máte přístupná pouze „deathmatch“, ale po dosáhnutí vítězství na prvních dvou mapách se odemkne „capture the flag“, atd. Když zvítězíte na všech mapách, odemkne se vám finální mapa. Podrobnosti o ní radši psát nebudu, přeci jenom je to jeden z hybných faktorů celého singleplayeru :). Já osobně jsem se těšil jako malý Karas :). Výborná věc je, že pokud se vám nějaká mapa nelíbí nebo se vám v ní nebude dařit a nebudete se moci dostat dál, můžete si ji za malý poplatek změnit za jinou (nelze to udělat u všech, ale u drtivé většiny ano). Výjimkou je pouze "Assault", kde je bohužel pouze šest map (na druhou stranu je ale jejich kvalita špičková). Samozřejmě mapu nemůžete zaměnit za jakoukoliv chcete, ale v nabídce máte vždy jen jednu navíc, ale i tak už se dostáváme k úctyhodnému číslu (a to jen v singleplayerové kampani, kde jsou jen čtyři módy) a to už je co říct.

Dobře, dobře, ale co ta auta?
Tím hlavním lákadlem se u UT2004 bezesporu stala přítomnost vozítek, vznášedel a letadélek. Běžný a nejhranější základ nám autoři přiblížili v demoverzi, nicméně to nám nebrání v tom si je hezky všechny postupně představit. První na řadu přichází ozbrojená bugina Scorpion určená pro jednu osobu – jedná se o rychlé vozítko vhodné především proti pěchotě, ale dobře se osvědčí i jako podpůrná jednotka k těžším strojům. Primární útok využívá plazmy, která se zákeřně obmotává kolem cíle, aby jej o několik okamžiků poškodila / zranila, či rovnou zničila. Sekundární útok spočívá ve dvojím vyklápěcím ostří na boku vozidla, což se perfektně hodí proti pěchotě. Ačkoliv se jedná o rychlé vozítko, v přímé zteči proti dělům obvykle prohrává (tj. děla jej stačí zaměřit). K náhlým průnikům se totiž daleko více hodí velice rychlé a snadno ovladatelné vznášedlo Manta, což je můj osobní favorit. Jako jediné může "nadskakovat" a pokud jeho řidič zvládne umění odrážení se od kopců a terénních nerovností, v mžiku se stává králem bitevního pole. Je sice pravda, že jedna tanková střela dokáže ukončit vaši hvězdnou kariéru, tedy stejně jako naváděná raketa či méně častý nemilosrdný zásah z obranné věže, ale jinak skýtá řízení vznášedla samá pozitiva. Zkušení hráči ji používají i pro počáteční převoz dvou dalších hráčů, kteří stojí na vzduchových polštářích – vhodné v módu Onslaught při počátečním obsazování uzlů. Manta ale snadno rozsévá smrt mezi pěchotou, kterou jednoduše masakruje tím, že přes vojáky přejíždí či na ně naskakuje. V módu Onslaught se hodí, když se stane přístupné jádro, k fantasticky rychlým průnikům; ve zkušených rukou dokáže Manta ustřílet i tank. Právě tank Goliath představuje první jednotku se slušným pancéřováním a pěknou palebnou silou, což vyvažuje nižší mobilita. Tank mohou ovládat dva lidé, což je více než vhodné – ten první se sice postará o řízení a ovládání hlavně, jenže proti leteckým jednotkám či rychlému vznášedlu se stává skoro bezmocný. Právě proto nastupuje na řadu druhý hráč, jenž se chopí ovládání kulometu.

Rovnou tři vojáky potřebujeme k tomu, abychom plně využili možností slušně opancéřovaného Hellbendera. Jeden z vojáků pouze řídí (v sekundárním módu si může zatroubit :), druhý se

Český manuál

Seven M jednoznačně zasluhuje pochvalu za to, že UT2004 se u nás prodává s minimálním zpožděním, tedy prakticky po uvedení, navíc s českým manuálem. Ten však bohužel stojí za starou bačkoru. Narazil jsem na nepřeloženou část, ale ani pokusy o překlad nedopadly zrovne nejlépe. Například mód Last Man Standing se v češtině dle překladatele jmenuje Stojící muž, Minigun, neboli rotační kulomet, zase minipuška :). Ani některé z dalších zbraní na tom nejsou lépe (Lightning Gun – Bleskovka, Shield Gun - Krytka) – naštěstí balení obsahuje i původní manuál. Když už český manuál, tak bych se do budoucna přiklonil k nepřekládání zbraní a těžko přeložitelných názvů obecně. Pak to dopadá takhle.

chopí plazmového děla a třetí EMP. Původně jsem tento stroj pokládal za slabší příspěvek vozového parku, nicméně – byla to špatná domněnka. V rukou tří schopných vojáků se totiž jedná o univerzální bojový stroj, jenž si snadno poradí nejenom s vozidly, ale i pěchotou. Podíváme se i do vzduchu, což prohlubuje strategický element – těžká technika z útoků z oblohy samozřejmě příliš radost nemá, protože se jim jen velmi špatně brání. Letci se ale hodí i k dobývaní a nahlodávání pozic daleko za nepřátelskými liniemi. Svoji roli sehrává i ze země naváděný bombardér Phoenix, jenž, v případě úspěchu dokáže v cílové oblasti změnit poměr sil. To samé platí i pro poslední kousek a ne nadarmo se říká "nejlepší nakonec". Jmenuje se Leviathan a pojme až pět vojáků. Nepohybuje se příliš rychle, ale když už, tak díky svým božským pancířům se v nepřátelských řadách zastavuje jen velmi těžko. Tank vedle něj připomíná vysloužilého trabanta... Z hlediska zbraňových systémů se až čtyři hráči chopí ovládání věží po stranách, řidič se ujme silných, částečně naváděných, paprsků. To nejlepší ale teprve přijde – Leviathan můžeme rozložit, čímž sice ztratí pohyblivost, ale silný paprsek, jenž lze posléze vystřelit, spolu s tlakovou vlnou ničí naprosto vše. Zničit Leviathan osamoceně je jasný rozsudek smrti – na tento kolos platí jen pomalé ustřílení, případně koordinovaný útok. Je proto logické, že Leviathan se nachází jen na některých rozlehlých mapách.

A jak si vede počítač?
Umělá inteligence botů je na velmi vysoké úrovni. Nejen že se výborně pohybují po nejefektivnější trasách, ale také bez problémů poslouchají vaše příkazy. Je tedy jen na vás, jestli je pošlete pro vlajku a sami ohlídáte základnu nebo si k sobě vezmete jednoho pomocníka a vlajku dostanete sami nebo uděláte hromadný útok na soupeřovu základnu bez ohledu na obranu vlastní vlajky. Totéž platí například i u „Double Domination“ – můžete si jednoho bota přivolat aby vás kryl a ostatní vyslat ke druhému bodu, atd. Možností je skutečně nepřeberně a je jen na vás, kterou si zvolíte. Vybrat si můžete z celkem osmi úrovní obtížnosti, ze kterých si vybere opravdu každý. První tři jsou pro opravdové začátečníky, ale dál už začíná přituhovat a poslední dvě jsou pro skutečné mistry. Boti znají dokonale celou mapu a využívají všech jejích výhod. Také reagují na opakující se situace, takže až budete potřetí utíkat s vlajkou tou samou cestou, připravte se na to, že se za rohem ocitnete na druhém konci soupeřova „Flak Cannonu“. Nikdy se nestane, že by se někde zasekli, nebo že by okolo vás jen tak proběhli. Hru navíc můžete zkrášlit některým z mnoha mutátorů, které hra nabízí, včetně oblíbeného InstaGibu (i ve variantě se zoomem) nebo LowGravity. Pokud nějaký použijete, boti se automaticky přizpůsobí, takže například u InstaGibu nebudou kontrolovat body, kde se objevují zbraně, protože tam prostě žádné nejsou. V nízké gravitaci také nebudou jen tak skákat, aby se stali snadným terčem, když se budou bezmocně plácat ve vzduchu. Bravo! Umělá inteligence je opravdu výborná.

Mapy jsou základem celé hry – a co internet?
Musím uznat, že mapy rozhodně netvořili nějací amatéři, ale zkušení profesionálové, protože jejich kvalita je opravdu na špičkové úrovni. Nejen že si jich pro nás autoři připravili něco přes 100 (!!!), ale každá je doslova unikátní grafickou podívanou, na kterou jen tak nezapomenete. Podíváte se do továrních komplexů, vesmírných stanic, rozlehlých lesů, na zmrzlé pláně, do rozbořených hradů, pyramid a do spousty jiných typů prostředí. Na každé mapě je vidět výborný smysl pro detail, kterým disponovali jeho tvůrci, protože každý kousek přímo kypí detaily, ale na druhou stranu nic není přeplácané a vše působí přirozeným dojmem. Před každým začátkem hry si můžete mapu proletět a objevovat různá skrytá místa a hlavně se kochat nad úžasnou grafikou, protože ve hře na to nebude čas. Mapy jsou převzaty z UT 2003 (jak bylo plánováno, obsahuje UT2004 oba předchozí Bonus Packy), samozřejmě doplněné úplně novými a najdeme tu také i některé perly z klasického UT (sem třeba patří božská mapa „Facing World“ z CTF). Jediný neduh, který se s mapami váže, je fakt, že se loadují celkem dlouho, ale na druhou stranu se díky množství detailů a modelů nelze divit (Při hře po internetu se po nahrání rozlehlé mapy chvilkově zadýchají i některé silnější stroje – pozn. Ondra). Samotná hra je ale díky perfektní optimalizaci plynulá a to i na pomalejších strojích.

Prakticky okamžitě po vydání se logicky objevila hromada serverů, na kterých lze hrát proti živým hráčům, kterých stále utěšeně přibývá. Ačkoliv nelze upřít nepopiratelné kvality hry jednoho hráče, stále se jedná především o hru více hráčů, kde singleplayer víceméně dobře poslouží jako vynikající příprava pro klání s živými soupeři. Hráč se především seznámí s mapami, projde si cestičky, nalezne, kde se ukrývají kvalitní zbraně, se kterými se důvěrněji seznámí... a pomalu se chystá k tomu, aby se připojil na internet. Není asi velkým překvapením, že suverénně nejhranějším módem se stal premiérový Onslaught, kterému se snaží konkurovat klasický Deathmatch (především pak rychlé mapy 1 on 1 mají svoje kouzlo). Určitě si zahrají i ti, kteří prahnou po režimu Bombing Run a Capture the Flag, zatímco zbylé módy se (zatím) příliš nehrají. Vyváženost Onslaught map potvrzuje i fakt, že se nevyprofilovala jedna oblíbená – vybere si totiž každý: od menších a rychlých, až po ty maximálně rozlehlé. Jinak popisovat hru proti živým hráčům je nošením dříví do lesa. Právě díky vozovému parku a zajímavé paletě zbraní možná o to více platí, že lidský protivník vás vždy dokáže něčím zajímavým a neobvyklým překvapit (případně pobavit :)). Vzpomínám například na své první setkání s naváděnými minami – pavoučky, které lze dobře použít v souboji jeden proti jednomu. Pokud to protivník nečeká... Vychytralost ale vládne živé hře; od schovávání odstřelovačů za listy, přes střelbu na cíl z neobvyklých míst, po záměrné blokování míst určených k teleportaci. A právě díky tomu je hra proti živým soupeřům taková zábava.

Nástroje zkázy
Co se týká zbraní, najdete tu všechno, co potřebujete. Většina zbraní je sice úplně stejných jako v UT2003 (minigun, shock rifle, raketomet, …), některé pouze změnily design (pulse rifle) a najdeme tu i nějaké novinky. Mezi ty patří třeba klasická odstřelovací puška, která v UT2003 tolik chyběla, mocný AVRiL, který využijete v módu Onslaught proti „dopravním“ prostředkům, granátomet nebo pokladač min. Nutno dodat, že každá zbraň tu má své místo a využijete opravdu všechny. Samozřejmě je nemáte k dispozici všechny najednou, ale v každé mapě jich je pouze pár, ale zato jsou pečlivě vybrány.

Mnoho se nezměnilo ani na poli multimediálního zpracování – na druhou stranu proč měnit něco, co velmi dobře funguje. Rychlá hudba stále atmosféricky podmalovává čas bitev, grafické zpracování se změnilo jen ve smyslu mírného pokroku. Stále ale fyzikální model a dobrá optimalizace patří k tomu nejlepšímu, navíc necelý rok a půl do vydání UT 2003 si mnoho z nás pořídilo nové stroje – tak asi proto :). I nadále ale můžeme obdivovat vydařenou architekturu úrovní, ať už v zdevastovaných troskách města nebo na povrchu rudé planety. Samozřejmě nechybí ani oblíbené sekvence smrti, kdy se na našeho bojovníka koukáme z pohledu pozorovatele a sledujeme, jak se efektně rozlétá (ve smyslu on sám i části jeho těla :) do stran. Z novinek zmínku zaslouží i podpora hlasové komunikace a možnost nechat si všechny vepsané hlášky hráčů převést do řeči. Relativně obstojně to funguje jen s angličtinou, ale i tak se jedná spíše o nepříjemný rušivý computerový hlas, jenž jsem po pár minutách zase vypnul. Co se týče hlasové komunikace, tým, jenž používá mikrofon, může být oproti týmu dorozumívajícímu se přes textové hlášky (nebo nijak :), znevýhodněn. To jsou však prorocká slova, uvidíme, jaká bude praxe.

UT2004 je bezpochyby výjimečná hra, která si zaslouží výjimečné hodnocení. Samozřejmě jako každá hra má i své mouchy, ale je jich tak málo, že snad ani nestojí za to je zmiňovat. Ale aby se neřeklo, mám konkrétně mysli celkem dlouhé loadování map nebo drsných 5,5 giga, které vám hra sežere (a troufám si říct, že na hodně dlouho). UT2004 je primárně hra pro multiplayerově založené hráče, ale s klidem v duši můžu říct, že ani hráči, kteří nemají možnost si s někým zahrát po netu nebo LAN nebudou zklamáni. Budou odměněni úžasnou hrou s dokonalou grafikou, perfektní umělou inteligencí a spoustou skvěle navržených map. Osobně doporučuji UT2004 úplně každému. Nezáleží na tom, jestli máte rádi strategie nebo sporty - UT2004 si prostě zamilujete ať chcete nebo ne. Myslím, že Petr to vystihl naprosto přesně – UT2004 je jednoznačně úžasná záležitost, která sice dovede pobavit i v singleplayeru, ale její kvality vynikají až při hře více hráčů. Jedná se o nový multiplayerový klenot, jenž – i díky snadné modifikovatelnosti – jen tak nezapadne.

Unreal Tournament 2004

Minimum:	CPU 1000 Mhz, 128 MB RAM (Win 98 & SE) / 256 MB RAM (Win 2000 & XP), Radeon 8000 / GF2 64 MB
Optimum:	CPU 2400, 512 MB RAM
Multiplayer:	ano
Další informace:	demo / screenshoty / trailer
Výrobce/distributor:	Digital Extremes / Atari
Distributor v ČR:	Seven M (český manuál)
Oficiální stránka:	homepage
Verdikt:	Úchvatná multiplayer akce s překvapivě solidním singleplayerem
Hodnocení: (info)	Ondřej Zach – 95%, Petr Kárník – 92%