Unreal Tournament 3: kdo přežije pár sekund, je dobrej

Fandové multiplayerových akcí rozhodně nešlápnou vedle, příležitostní hráči rovněž nebudou zklamáni.

Unreal Tournament 3 (PC) | foto: Bonusweb.cz

Unreal Tournament 3 je bezesporu titul vyhlížen ostřížím zrakem nejednoho milovníka akčních her, a proto jsme hru nechali zhodnotit hned jejich dva velké milovníky. David Sillmen se ponořil do příběhu, herních módů a hratelnosti, zatímco Petr Kárník hodnotí umělou inteligenci, design map a technické zpracování.

Od velkolepého ohlášení Unreal Tournament 2007 uplynula dlouhá doba. Tehdy šlo o jednu z prvních oznámených her na next-generation technologii, konkrétně Unreal enginu 3. Grafika na sebe strhla značnou pozornost, ovšem upozaděny nezůstaly ani herní aspekty – zábavnost je totiž tím, co celou sérii vyznamenává již od prvního dílu z roku 1999. Epic Games v průběhu vývoje novinky upustil od označování po vzoru sportovních titulů, takže aktuální trojka za názvem neodpovídá skutečnému stavu věcí (jde o čtvrtý díl), ale spíše reflektuje sledovanou revizi v současnosti nejpopulárnějšího enginu. Tyto záležitosti jsou ale druhořadé, důležité je, nakolik byla očekávání do hry vkládaná oprávněná a zda se na kvalitě náhodou neprojevil souběžný vývoj pro konzole.

Velkým tématem v reklamních materiálech a na předváděčkách byl singleplayerový mód. Tvůrci se nechali slyšet, že podle jimi provedeného průzkumu hraje polovina lidí UT bez připojení. Proto angažovali spoluscénáristku příběhu Bioshocku, aby připravila příběhovou linku pro jednoho hráče. Jak to dopadlo? Skutečně tu je jakási kampaň, ale stejně jako v kterémkoliv z minulých dílů slouží jen pro trénink. Rozhodně nečekejte nějaké zvraty, ani zvláštní, promyšlený design úrovní. Rozdíl tu však přeci jenom je: akce už v UT 3 není prezentována coby sport, ale prachsprostá válka. Hlavnímu hrdinovi zničili cizáčtí Necrisové domovskou kolonii a zabili všechny blízké. Proto se s přeživšími připojuje ke korporaci a válčí proti ostatním korporacím, aby na závěr konečně učinil odplatě zadost. (Dle mého názoru je příběh zcela ubohý a vymyslet takovou kravinu nemohlo zabrat více než několik minut. Zde mě UT 3 zklamal na celé čáře. -pozn. Petr)

Tréninkovou podstatu singleplayeru však dokládá i skutečnost, že nejde o více než jen poslepované multiplayerové mapy, na kterých nastupujete proti botům. A to buď s parťáky řízenými umělou inteligencí nebo až třemi živými hráči. To je sice příjemná alternativa, ale kolem a kolem není důvod, proč i za nepřátelské boty nedosadit reálné protihráče a nehrát rovnou regulérní multiplayer. Tím ale nechceme říci, že by umělá inteligence byla špatná – naopak. Opět ji lze nastavovat na široké škále, takže si adekvátní protivníky najde skutečně každý. Jen ti nejlepší se nechovají jako nejlepší hráči ve skutečnosti, ale jsou prostě nehorázně přesní a smrtící.

Musím potvrdit Davidova slova. Umělá inteligence patřila vždy mezi hlavní přednosti série Unreal Tournament a nejinak je tomu i zde. Na výběr je opět osm obtížností, z nichž první čtyři jsou spíše rozehřívací, ale zato druhá čtveřice už skýtá pořádnou výzvu i pro zkušenější hráče. Důležité je, že se zvyšující se obtížností neroste pouze přesnost botů, ale také jejich orientace v mapě. Zatímco na prvním stupni jsou to jen tupé loutky, které často jen stojí na místě a občas vystřelí, na vyšších obtížnostech probíhají mistrně mapou, neustále se otáčí a hledají cíle i nad sebou, podporují se a v případě těžkých zranění upalují pro lékárnu. Na nejvyšších levelech mají sice výrazně zvýšenou přesnost, ale kromě toho umělá inteligence nepodvádí a boti rozhodně nevědí, kde zrovna v mapě jste. Pokud hrajete rádi týmovou variantu Deathmatche, kooperaci s vašimi spoluhráči rozhodně oceníte. Svému týmu lze zadávat jednoduché příkazy od útočení po obranu a změnit v pravou chvíli strategii je kolikrát klíčové pro výhru. Umělá inteligence je zkrátka na mistrné úrovni.

V Unreal Tournament narazíte na rovných šest módů, což je nabídka slušná, v rámci série však nikoliv nejlepší. Nesmí chybět Deathmatch, kdy si nepokrytě zastřílí všichni proti všem. Pokud chcete základní rozdělení, zvolíte Team Deathmatch. Duel potom spočívá v tom, že proti sobě hrají pouze dva hráči, zatímco ostatní tomuto boji o každičký frag přihlíží. Tyto módy se v jádru neliší a lze je tak hrát na stejných mapách. Jinou písničku představují úkolové módy, kdy má každý z nich vlastní sérii úrovní. Opět je tu tradiční Capture the Flag, kdy se hráči rozdělí na dva týmy a každý z nich se snaží ukořistit ze soupeřovy báze vlajku. O poznání pestřejší je tato herní varianta s vozidly. Tak předpokládají mnohem větší mapy, na nichž se se všemi těmi zajímavými stroji dobře vyřádíte. Hlavní lahůdkou je potom mód navazující na Onslaught z UT 2004. Tentokrát se jmenuje Warfare a samozřejmě především v něm využijete rozlohu těch největších map a funkcí všech vehiklů naplno. Tady mají oba týmy jednu základnu s jádrem, přičemž jedno z nich logicky musí padnout pod tíhou líté palby. Ale není to tak jednoduché, jak se zdá. Jádro je zpočátku nepoškoditelné, což je třeba změnit zabíráním energetických uzlů, které poté spojíte v cestu vedoucí až ke kýženému objektu. Na Warfare je popravdě zapotřebí nějakou dobu zvykat. Přeci jenom nováčkům nebude zcela jasné, kde je jejich místo a co se od nich žádá. Často se tak hra změní spíše v chaos, ve kterém každý hraje na vlastní triko. Maximální počet fragů by však v ideálním případě měl ustoupit týmovému zájmu. Warfare je totiž skutečně strategický mód, na jehož mapách lze uplatnit celou řádku taktik, ovšem jen v případě, že se můžete opřít o sehrané parťáky. Ve chvíli, kdy proti sobě nastoupí dva zkušené týmy, bude vás Warfare opravdu bavit. Jinak se obávám, že po několikerém vyzkoušení dáte přednost instantnější akci zprostředkované ostatními módy. Tím bohužel výčet módů končí. Pápá dali vývojáři oblíbenému Assaultu (což mě z celé hry mrzí asi nejvíce, přeci jenom byl v UT 2004 mistrně zvládnut a i na serverech se dost hraje -pozn. Petr) a stejně tak chybí Double Domination, Bombing Run, Mutant či Last Man Standing.

Autory nabízený balík téměř čtyř desítek map patří zcela určitě k tomu nejlepšímu, na co jsme v Unreal univerzu dosud měli tu čest narazit. Je tu pěkná řádka různých prostředí, počínaje futuristickými areály, které jakoby vypadly z Gears of War (dokonce i postavy jsou si nesmírně podobné) a konče úrovněmi v asijském střihu. Jejich design je bez výjimek zcela jedinečný a i přesto, že ne všechny mapy jsou ke větším kláním vhodné, oko na nich spočine rádo. Najdou se tu tedy jak kousky excelentní, které si zamilujete na první pohled, tak „pouze“ dobré a také několik vcelku fádních, které, ač jsou graficky úchvatné, herní potenciál pro online hru skýtají mizivý. Drtivá většina map je zcela nových, remaků zde moc nenajdete, i když přítomnost geniálního Decku asi nikoho nepřekvapí, stejně jako oblíbeného Torlanu z minulého dílu. Naopak trošku zamrzí absence CTF mapy Face, která slavila úspěchy v každém předchozím díle, případně skvělé DM mapy Morpheus3, ale není to taková tragédie, jak si možná myslíte. U hry je opět přibalen editor a jak jistě víte, komunita kolem Unreal Tournament je tradičně velice činorodá, což dá jistě vzniknout nejen hromadě nových map, ale i nových módů či kompletních předělávek. A že ty k minulým dílům patřily k nejkvalitnějším! Jak už jsme ale zmínili, užijete si i se základní nabídkou. Pokud by se vám ale i ty desítky levelů náhodou ohrály, není problém sáhnout po některém z řady mutatorů. Tyto filtry a malé úpravy změní zdánlivě jen detail, ale brzy poznáte, že vliv na hru mají fatální. Určitě si nenechte ujít aspoň legendární Instagib.

Co se zbraní týče, změn je překvapivě málo. Brzy tuto skutečnost oceníte, protože se s kvéry sžijete během několika her a vytýkat autorům nedostatek iniciativy, by na tomto poli byla hloupost. Zbraně byly vždy silnou součástí Unreal Tournamentu a bez specifického raketometu s naváděnými střelami či typickou sniperkou, flak-kanónem a dalšími by to prostě nebylo ono. Nedílnou součástí hry jsou parádní stroje. Nesmí chybět tanky, různé poletuchy, novinkou pak je obrovitý a smrtící Dark Walker. Všechny vehikly se ovládají bezproblémově, což z nich ale občas činí přeci jen příliš těžké soupeře, jež bez adekvátní protizbraně není jednoduché překonat. V módech s velkými mapami můžete využít i vznášejícího se skateboardu, jenž automaticky dostane každý hráč. Jestliže vás z něj ale někdo srazí, má lehkou výhodu předtím, než se plně narovnáte.

Už dlouho před vydáním se vývojáři holedbali, že nový díl UT bude grafická špička, opravdová next-gen hra, bla bla bla, prostě nejlepší na světě. Nebudu to protahovat, po audiovizuální stránce se jim to rozhodně povedlo. Pokud se vám líbily nedávno recenzované Gears of War, bude se vám líbit i UT3. Obě hry totiž pohání stejný engine (Unreal Engine 3) a v některých věcech jsou si hry podobné jako vejce vejci. Vyzdvihnout musím perfektně zpracované a také rozanimované charaktery a spousty skvělých světelných efektů, kterých je ale občas až příliš. Kvality třetí generace enginu navíc dokazuje spousta licencí, díky čemuž se brzo objeví spousta neméně kvalitních her s podobně úchvatnou grafikou (ostatně to dokazuje i třeba již vydaný Bioshock, Medal of Honor: Airborne či Stranglehold). Zvuková stránka za grafickou rozhodně nezaostává a na celkové atmosféře má přinejmenším stejný podíl. Postavy mají profesionálně namluvené spousty hlášek, vše má svůj specifický zvuk, prostě paráda. Pozadu nezůstala ani hudba, která byla vždy chloubou celé ságy Unreal. Drsné elektronické melodie dodávají akčním soubojům v mapách ten správný adrenalinový nádech a pořádně vás rozparádí.

Pokud jste se strachovali o výslednou podobu Unreal Tournamentu 3, strachovali jste se zbytečně. „Unrealovštější“ hra už snad ani být nemohla. Na scénu se vrací stará dobrá, nesmírně dynamická hratelnost, která si s fyzikálními zákony dělá co se jí zachce. Nebýt výrazně vylepšené grafiky, bylo by UT 3 poměrně složité rozeznat od předchůdců. Neznamená to však, že nepřináší nic nového. Naopak – jsou tu nové módy, vozidla, vznášející se prkno a samozřejmě hromada nových úrovní. Snahu o vyspělejší singleplayerový zážitek ale neberu jako platnou, protože od multiplayeru se liší pouze zařazením botů a slabým příběhem. Ten však fandové série tak jako tak ke štěstí nepotřebují, takže není důvod proč se s koupí UT 3 zdráhat. Hodnotím 85%.

Unreal Tournament 3 je pro mě jednoznačně skvělé pokračování série, vynikající perfektní nervy drásající atmosférou. V kombinaci s excelentním designem map a parádním audiovizuálním zpracování dává dohromady jasnou volbu pro všechny milovníky nejen multiplayerových klání, ale i příznivce akčních her. Hra pro jednoho hráče je totiž rovněž zdařilá a pokud vám ve hře nebude chybět hlubší myšlenka, určitě se pobavíte. Dle mého názoru hru sráží pouze několik slabších map, které by zasloužily vyměnit za jiné, absence mnoha módů, v čele s Assaultem, a také trapný pokus o našroubování rádoby inteligentního (rozuměj trapného) příběhu do hry jednoho hráče. I přesto se ale jedná o nadprůměrný titul, který by rozhodně neměl uniknout vaší pozornosti. Já se u hry královsky bavil a hodnotím stejně jako David, tedy 85%.