Když jsem si vybíral oběť, na kterou se vrhnu, abych ji zrecenzoval, velká nabídka právě nebyla. Podívám se na záhadný titul Untouchable, prý jde o karate. Vzpomněl jsem si na čas strávený u relaxačního Mortal Combat. Ano, to je přesně ono, to potřebuju. Vždyť dnes to určitě bude o několik stupňů lepší, grafika neporovnatelné výš a... vůbec. A taky že ano. Vůbec nic.
Untouchable je původně hra pro Macintoshe. Na těch si své příznivce našel, především v důsledku akutního nedostatku podobných titulů pro tuto platformu. Nedávno se firma Globalstar Software rozhodla, že tuto hru dostane i na PC. To se jí povedlo. Bohužel, kvalita je na jiné úrovni, než by se od dnešní hry dalo očekávat.
Začněme grafikou, která je asi největším zklamáním. Doby Mortal Kombatu a Street Fightera jsou již dávno pryč, dnes se nosí 3D zpracování, hromada polygonů a dokonalé textury. Nic takového vás v Untouchable nečeká. Veškeré pohyblivé části, tedy vlastně pouze bojovníci, jsou snímaní z videa podle skutečných 
lidí. Jde o klasický plochý přístup herních automatů, a to ještě těch starých. Kvalita není nikterak vysoká, při kterémkoliv pohybu jsou postavy rozmazané, bez sledovatelných detailů. Nějaký ten ohňový efekt, objevující se z neznámého důvodu při zásahu, celý dojem nijak nevylepšuje.
Jestliže jste se zalekli, že je vzhled bojujících opravdu špatný, můžu vás uklidnit. Ve srovnání s pozadím je práce odvedená na pohyblivých částech obrazovky vlastně docela solidní. Přestože místo, na kterém se souboj odehrává, je vlastně jen podružnou záležitostí, přeci jen určitým způsobem dokresluje atmosféru. V případě Untouchable si však pozadí všimnete ihned, protože vás znechutí. Neuvěřitelně nekvalitní obrázky v rozlišení tak ubohém, že zuby na šikmých plochách lze přirovnat ke kvalitě z Commodora 64 nebo Atari. Při boji na letišti nelze přehlédnout zoufalé šedé hranatiny, které snad mají být stíhacími letouny. Podtrženo a sečteno, grafika je slabá, na dnešní poměry dokonce ubohá. Jediné, co lze přičíst k dobru, je alespoň snesitelné úvodní video, které sice také není příliš kvalitní, alespoň má však solidní 
dynamiku.
Samozřejmě nejen grafikou živ je člověk. Výborně hratelná a zábavná hra, která prostě jen vypadá jednoduše, může člověka u monitoru udržet hodiny až dny. Untouchable lze naprosto přesně přirovnat k jednoduchým videoautomatům. Plno akce, jednoduché ovládání, stereotypní řežba. Tvůrci se chlubí tím, že veškeré pohyby jsou reálné, přesně podle skutečných předloh v podobě lidských bojovníků. Základ je v podstatě správný, provedení někdy zaostává. Jedna z postav, do půli těla svlečený černoch, je evidentně nabitý energií až po uši. Poskakuje na špičkách pohotově a neustále, ovšem rychlostí asi dva skoky za vteřinu. Vypadá tím pádem jako nadopovaná kybernetická myš, která z neznámého důvodu ovládá bojová umění. Bohužel, na ocas tvůrci zapomněli.
K dobru lze přičíst dobře vyřešené vstávání na zem poražených postav. Z lehu se v reakci na zmáčknutou klávesu vymrští do stoje, při dobře načasovaném výskoku lze tuto techniku 
použít jako útok, který normálně zasáhne. Z vlastní zkušenosti sice nemohu potvrdit, zda je něco takového možné, ale boji to dodává něco na strategičnosti. Vstát rychle, ale šikovně.
Ovládání je prosté, každý ho pochopí během chvíle. Pohyb (doleva, doprava, výskok, dřep), kop, úder rukou, kryt. Vše potřebné pro to, abyste mohli bušit do soupeře jako šílení a nemuseli o tom příliš promýšlet. Opět se potvrzuje podoba s videoautomaty. Při Untouchable můžete vypít klidně deset piv a pořád budete bojovat stejně efektivně, stačí udržet frekvenci úderů. Mrzí mě absence magických fint, tak oblíbených v podobných hrách. Přestože do čistě reálného boje nezapadají, Untouchable by toto oživení potřebovalo jako sůl.
Malá, ovšem dosti podstatná poznámka pro ty, kteří budou Untouchable hrát. V menu máte možnost si nastavit klávesy pro ovládání. Nedělejte to. Z podivného důvodu reaguje menu jen na Enter, jinou klávesu nepřiřadí. Mohli byste pak skončit se všemi akcemi přiřazenými jedné klávese. Reinstalace nastavení neodstraní, je 
třeba jít do registrů a mazat.
Pokud jste se lekli, že po grafice nepřišla logický následovník, zvuk, nemusíte se bát. Jen se snažím postupovat podle důležitosti a tak mi zvuk padá kamsi na dno. Unifikované výkřiky bojujících jsou stále stejné. Kromě nich už uslyšíte jen prohlášení "first round" na začátku kola a "xxxxx wins" na konci souboje. Pohyb v menu podkresluje svižná, většinou popová hudba (ano, i M. Jackson), o které nelze říct nic negativního, ani pozitivního. A to je opravdu málo.
Rozhodně nesmíme opomenout zmínit se o možnostech, které hra nabízí. Lze bojovat klasicky jeden na jednoho, jeden prostý souboj. Druhou možností je sestavit si družstvo. Jakmile jeden padne, do boje nastupuje náhrada. Na řadu přijde i možnost souboje s druhým lidským hráčem, a to jak na jednom počítači, tak i po síti. Právě ve hře člověka proti člověku je asi jediné lákadlo této hry. V takovém případě se dva lidé mohou pobavit, vyřádit a relaxovat, ovšem jen po tu dobu, než je přestane bušení do klávesnice a křik 
bavit.
Untouchable je hra jednoduchá a ,bohužel, z velké části nepovedená. Měl jsem možnost porovnat screenshoty s obrazovkami sejmutými z macovské verze. Převod evidentně nebyl příliš úspěšný, protože to, co na macu vypadá průměrně, na PC je zoufalé. Samozřejmě, i tato hra má možnost najít si své příznivce, ovšem pochybuj, že to budou herní profíci a fajnšmekři. Stejně tak z ní nejspíš nebudou nadšení ani obdivovatelé bojových umění, protože i béčkový film s podobnou tématikou jim předvede lepší akce. Největším přínosem je možnost doslova se vyblbnout s kamarádem. Ale maximálně hodinu.
Nejdokonalejší práci odvedli výrobci a distributoři při vymýšlení názvu. Poskytli mi totiž nádhernou výzvu, kterou nelze přejít bez reakce. A tak můj verdikt zní: Untouchable - nedotýkati se.
| Untouchable | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
