Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Urban Reign - městské nepokoje

  12:00aktualizováno  16. ledna 5:30
Město sužují nejen kriminální gangy, ale i korupce na nejvyšších místech. Proto není jiné cesty než abyste nápravu sjednali opět vy. Tentokráte ovšem pěkně ručně a stručně.

Urban Reign Mohlo by se zdát, že klasickým pouličním mlátičkám již ty nejlepší časy s nástupem současných konzolí skončily. Tedy ne že by se již nevyráběly, ale přeci jen již dnes povětšinou nedokážou hráče oslovit tak, jako tomu bylo v dobách, když byly aktuální tituly jako kupříkladu Double Dragon nebo Final Fight. Na jejich tradici se dnes snaží navázat japonské Namco, které má s vývojem mlátiček přeci jen již nějaké ty zkušenosti.

V případě Urban Reign se sice nejedná o klasickou scrollovací záležitost, ovšem odkaz výše zmíněných her je zde více než patrný a dá se říci. Že prakticky vůbec nevadí, že je celá hra rozdělena do mnoha desítek misí, kdy se každá z nich odehrává v uzavřeném prostoru daných arén. Ty jsou ovšem i tak mnohdy poměrně dost (téměř až zbytečně) rozlehlé a navíc disponují velmi slušnou dávkou interaktivity. Velmi mnoho předmětů podléhá vaší destrukční zkáze a čas od času se objeví i předmět, jenž můžete použít jako zbraň.

Urban Reign

Hra na to, o jak úzkoprofilový žánr se jedná, nabízí slušnou nabídku všeho možného.

Rozhodně se nedá říci, že by u tohoto typu her byl příběh stěžejním aspektem, takže v podstatě stačí vědět, že tady nějaký je. Točí se samozřejmě okolo války gangů ve fiktivním městě, do níž se zapojujete coby mstitel-drsoň, který nezná bratra. I když vlastně zná, ale k tomu se zcela jistě ještě dostaneme. Hlavní hrdina je životem zhrzený a mnoha bitkami zocelený maník, ovšem kdyby se ve městě nepotulovala další slušná řádka podobně vytvrdlých borečků, nebylo by tady samozřejmě co hrát, což by byla docela škoda.

Hlavní, a v podstatě jedinou náplní této hry je mlácení všech okolo. Urban Reign ovšem dokazuje, že i obyčejná pouliční mlátička může i dnes být zpracována tak říkajíc s láskou, což se na jejích kvalitách projeví. V každé bitce se proti vám postaví Urban Reign jeden či více soupeřů a vaším úkolem není přirozeně nic jiného než je všechny zčutat do krychličky dříve než se to podaří jim s vámi. Hned v prvních okamžicích hraní vyjde najevo, že Namco má s vývojem tohoto typu her již vcelku slušné zkušenosti a přestože Tekken Force ani Devil Within, tedy minihry z posledních dvou dílů Tekkena, byly zcela zřejmě spíše do počtu, nechávali si tvůrci to nejlepší pěkně v suchu a teple šuplíku.

Hra totiž na to, o jak úzkoprofilový žánr se jedná, nabízí velmi slušnou nabídku všeho možného. Na začátku do hlavního režimu sice vstoupíte s předem danou postavou, ovšem hratelných bijců je zde skutečně převelice slušné množství. Jako třešnička na dortu pak je přítomnost Paula Phoenixe a Marshalla Lawa, tedy bojovníků, které dobře známe právě z Tekkena. Samozřejmě ale nejsou přístupní hned od začátku, ale musí se pěkně odemknout, což platí i pro řadu dalších bonusových borců. Pokračovat můžeme přes vcelku velmi pestrou nabídku různých bojových stylů, kdy každý z přítomných vyznává nějaký bojový styl, takže tady vedle pouličních bitkařů nacházíme kupříkladu i karatisty nebo třeba wrestlery. Každý styl má samozřejmě svá pro i proti a je Urban Reign potřeba se tomu při hraní přizpůsobit. Dalším plusem je přítomnost několika dalších režimů vedle již zmíněného příběhového. Délka hry jako takové sice není ani přes značnou dávku misí nijak velká (každá mise trvá zhruba jednu až několik minut), ovšem Urban Reign je přesně ten typ hry, který si jako relax klidně pustíte někdy i opakovaně po dohrání, aniž by vás k tomu musela nějak extrémně motivovat.

V prvních zhruba třiceti misích bojujete sami, pak se k vám přidá banda dalších individuí.

Navíc hra obsahuje i jakýsi „RPG systém“, který vám umožňuje průběžně vylepšovat své vlastnosti a bojové schopnosti. Za každou vítěznou bitku totiž získáte i nějaký ten bodík, který následně máte možnost přidělit do jedné z kategorií, které určují vaši výkonnost. Kdo byste čekali klasické charakteristiky jako útok, obrana a případně délka životního ukazatele, pak vězte, že v zásadě máte pravdu, ale zdejších charakteristik je tady mnohem víc. Samozřejmě nesmí chybět vylepšování síly úderů, ale dále zde máme i ničivost chytaček, sílu speciálních útoků, kvalitu práce s nejrůznějšími chladnými Urban Reign zbraněmi a preciznost útoků na jednotlivé části těla. V „obranné fázi“ pak můžeme vylepšovat celkovou výdrž a odolnost hlavy a horní a dolní části těla. Jak tedy vidno, přichází Urban Reign částečně se systémem, po němž já osobně volám v bojovkách již několik let. Tělo místních bitkařů je sice rozděleno pouze na tři zóny, ale pokud budete neustále útočit pouze na jednu zónu, přinese to s sebou efekt oslabení této tělesné části a následný útok na stejnou oblast je pak ničivější. Upřímně řečeno, pokud to nemáte vyloženě v zadání mise, až tak to využívat nebudete, respektive spíše asi v již poměrně pokročilejších fázích hry, ale i tak je fajn si zkusit nasazovat nepříteli na nohu páky tak dlouho, až mu ji zlomíte.

Jet Li v akci

Pokud bychom na PS2 hledali kvalitní hru podobného ražení jako je Urban Reign, jako první si většina z nás jistě vzpomene na akci Rise to Honour, která se mimo jiné pyšnila tím, že v hlavní roli jsme zde našli virtuální podobu Jeta Li. Od toho se odvíjel rovněž i celkový projev hry, která představovala nonstop kung-fu akci. Zajímavý byl i ovládací systém, kdy bylo potřeba vychylovat pravou analogovou páčku do směrů, kterým jsme chtěli udeřit či kopnout a hra již sama našla příslušný pohyb tak, aby to vypadalo co nejlépe. Je třeba uznat, že se tento systém autorům povedl na jedničku s hvězdičkou, jelikož akce byla naprosto plynulá, divoká, a díky velkému množství pohybů i vizuálně atraktivní. Problémem zde byla stejně jako v Urban Reign obtížnost, kdy někteří bossové byli poněkud tužšího ražení a do „okolní“ hry tak moc dobře nezapadali.
Z poslední doby můžeme jmenovat ještě velmi slušnou záležitost The Warriors od Rockstaru, ovšem odkaz této hry k původním zakladatelům není až tak patrný. Tvůrci se navíc do jisté míry opět snažili o kontroverzní dílo, přičemž onen povědomý pocit "jako tehdy před léty" se poněkud vytrácí.

Urban Reign V prvních zhruba třiceti misích bojujete zcela sami, ale pak se k vám přidá banda dalších individuí, z nichž si do každého boje budete moci vybrat parťáka. A co z toho plyne? Zejména to, že již tak poměrně dosti bohaté možnosti boje jsou navíc rozšířeny o týmové útoky. Když se bude držet poblíž vašeho soudruha, můžete si vzít některého z grázlíků do práce společnými silami, což je nejen efektní, ale i efektivní. Když již byla řeč o bojových možnostech: postavu ovládáte v podstatě pouze jediným akčním tlačítkem, které je vyhrazeno jak pro údery, tak i pro kopy a hra „vybírá“ příslušné techniky víceméně tak, aby to vypadalo dobře. Samozřejmě v kombinaci s dalšími tlačítky či analogovou páčkou provedete techniku, kterou potřebujete, takže to není zase až tak pouze o zběsilém mačkání jednoho tlačítka (minimálně druhé pro úhyby, případně třetí pro chytačky budete muset stejně mačkat tak jako tak). Zmíněný ovládací systém přidává do hry více hloubky než tomu bylo kupříkladu u vcelku nedoceněné a dnes již zapomenuté akce Rise to Honour, přičemž výsledný dojem ve fázi, kdy vám ovládání přejde plně do krve, je minimálně stejně kvalitní. Když chytíte dobrý rytmus, lítá kolem všechno ať už to peří má nebo nemá.

Urban Reign Za celkový vizuální dojem musíme autory rovněž velmi pochválit. Vzhledem k omezeným prostorům a relativně nízkému počtu postav tak může grafika vypadat skutečně velice líbivě, i když by jí co to technické kvality možná šlo i něco vyčíst. Každopádně je to ale velmi dobře zamaskováno. Chválíme i hudbu, jelikož autoři nevsadili na módní hip-hopový soundtrack, ale vyhrává nám zde poctivý řízný rokec, který je zde v podstatě vcelku nenápaditý a stále na jedno brdo, ale ke hře sedne naprosto perfektně. Pohyby postav jsou ztvárněny vcelku dobře, i když by se jim samozřejmě dalo leccos vytknout, ale různé bojové styly poznáte na první pohled a o žádný pohyb robota Emila se samozřejmě nejedná.

Hra má ovšem samozřejmě i řadu záporů, jejichž počet se ovšem bude lišit u každého jednotlivého hráče. Mnohým bude vadit třeba i samotný žánr, někomu bojový systému a jinému třeba zrovna ta muzika. Co ovšem bude vadit prakticky všem je délka hry. Misí je zde sice hromada, ale jejich trvání se vyznačuje prakticky handheldovými parametry, což se ale ukazuje jako

Klady a zápory

Plus Líbivá grafika
Plus Instantní akce
Plus Spousta hratelných postav
Plus Různé bojové styly

Mínus Místy podivné výkyvy v obtížnosti
Mínus S trochou snahy se dá dohrát i za lehce prodloužené odpoledne

velké plus, pokud sháníte něco, co byste si pustili třeba jen na půl hodinky a zároveň se za tu dobu posunuli někam dál a pak jste to mohli zase vypnout. Druhou poměrně vážnou chybou je místy poněkud nevyvážená obtížnost. Zejména v začátcích hry se vám bude stávat, že budete všechny drtit jako na běžícím pásu, ale pak se najednou objeví něco jako boss, s nímž budete mít značné problémy. Bude totiž používat pohyby či chvaty, které vy neumíte, ale vaše vítězství pak na druhou stranu bude odměněno tím, že se vám některý z těch speciálních pohybů odemkne.

Ve výsledku se ale jedná až o překvapivě kvalitní hru v daném žánru, který v poslední době přeci jen poněkud stagnuje. Nebojím se dokonce říci, že Urban Reign je ukázka toho, co lze z pouličních mlátiček v současné době „vytřískat“. Pakliže máte podobné akce rádi, neváhejte. Pro mě osobně je Urban Reign hrou, která mě v tomto žánru po dlouhé době dokázala skutečně vtáhnout a to i přesto (nebo že by typicky právě proto?), že jsem v ní kromě neustálého mlácení a rychlého rozdělování bodíků nedělal vůbec nic jiného.

Urban Reign
Výrobce/Vydavatel Namco/Sony
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ano
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 118 kB
Verdikt: Velmi osvěžující počin na poli v poslední době poněkud stagnujícího žánru.
Hodnocení: 75% (info)



Nejčtenější

Žádný milovník vláčků by si neměl nechat ujít český projekt Mashinky

Mashinky

V českých luzích a hájích se kutí mnoho zajímavých projektů. Jedním z těch nejsledovanějších jsou cenami ověnčené...

Umělá inteligence od Elona Muska už teď poráží profesionály ve hře Dota 2

Organizace OpenAI slaví s vývojem umělé inteligence spoustu úspěchů.

Vývojáři projektu OpenAI, u jehož zrodu stál vizionář Elon Musk, představili umělou inteligenci, která je schopná...



RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...

Speedrunner dohrál nejtěžší hru loňského roku za 50 minut

Cuphead

Pouhých 50 minut stačilo hráči s přezdívkou TheMexicanRunner k tomu, aby pokořil neskutečně obtížnou skákačku Cuphead....

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

Další z rubriky

RECENZE: Far Cry 5 na Marsu baví vtipem a nudí zbraněmi

Far Cry 5: Lost on Mars

V Lost on Mars, jak se jmenuje druhý přídavek pro akci Far Cry 5 , se vydáme na rudou planetu bojovat proti arachnidům....

RECENZE: Agony měl šokovat zpracováním pekla, ale je to nudné béčko

Agony

Výlet do pekla by nechtěl asi zažít na vlastní kůži nikdo, ale taková virtuální exkurze ve hře, to je jiná. Madmind...

Z velkých království trosky. Recenze Total War Saga: Thrones of Britannia

Total War Saga: Thrones of Britannia

Total War se tentokrát podívá na Britské souostroví roku 878 našeho letopočtu na konflikt mezi Vikingy a ostrovany....

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz