Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V práci se hraje méně, lidé se bojí o místo

aktualizováno 
Podle programátora Robert Kleinera je nejvíce patologických hráčů ve státní správě.

Robert Kleiner

Robert Kleiner je šéfem společnosti Truconnexion, která vyvíjí programy na hlídání lidí při práci s počítačem v zaměstnání. Podle něj jsou nyní hlavním fenoménem sociální sítě. Nového nástupce Solitairu, tradiční „kancelářské“ karetní hry, podle něj určit nelze. Firemní počítače prý dnes zaplavují stovky her, které rychle přijdou a zase odejdou.

* Myslíte, že tuzemské firmy zatím počítačové hry na pracovišti tolerují?

Asi není nějaký jeden postoj českých firem. Dnes už jsou společnosti, které vám spočítají hodiny strávené na počítači a internetu na mimopracovní činnosti a nekompromisně vám je odečtou z dovolené. O několika takových případech vím. Ale stále je mnoho firem, které nad tím mávnou rukou, když to nepřekračuje nějakou mez.

* Jsou tyto rozdílné přístupy příznačné pro určité obory či konkrétní profese?

Dá se vysledovat jedna základní zákonitost. Tam, kde jde o povolání duševního charakteru, kde lidé pracují v myšlenkovém presu, v těchto případech si lidé i v průběhu pracovní doby potřebují duševně odpočinout. Zde pak většinou nelze trvat na absolutním zákazu sociálních sítí, her či něčeho podobného. Pak jsou ale firmy, které jsou tvrdě orientované na výkon, a ty se snaží ze svých zaměstnanců dostat co nejefektivnější pracovní náplň v pracovní době. Snaží se z nich, jak se říká, vymáčknout maximum. Tam často neobstojí argument, že po zahrání vaší oblíbené hry byste pracoval kvalitněji.

Profil
Robert Kleiner (44) Vystudoval ČVUT v Praze, titul MBA získal na Nottingham Trent University. Začínal jako programátor a také jako metodik sportu. Dnes je spolumajitelem a ředitelem pro strategii a rozvoj společnosti Truconnexion, která dodává softwarová řešení pro firmy. Je ženatý, má dvě dcery. Jeho hlavními zájmy jsou sport a také pohyb v přírodě.

* Je třeba rozdíl mezi českou a zahraniční firmou?

Ano, často je to také o přístupu vlastníka firmy. Určitě existují kultury, které žádné rozptylování v práci neuznávají. Takovým případem jsou třeba firmy asijské. Tady v Evropě je to mnohem mírnější.

* V jakých konkrétních oborech se třeba v práci „paří“ a kde je to naopak tradičně zakázané?

Určitě se to více omezuje ve výrobních firmách. Na druhé straně většina kancelářských profesí v tomto směru bývá benevolentnější. Tradiční v tomto smyslu mohou být třeba IT společnosti, ale také třeba média, reklamní agentury. Prostě všude tam, kde se vytváří nějaká nehmotná duševní hodnota. Přeci často platí, že ta nejlepší myšlenka vás napadne vmomentě, kdy děláte něco úplně jiného. Třeba surfujete na internetu či hrajete hru. Často to může přinášet inspiraci, firmy se u takových profesí snaží hlavně o to, aby se zaměstnanci v práci cítili dobře.

* Co je nyní nejčastějším a nejoblíbenějším únikem v práci? Co je nyní „in“?

Stále jsou to asi sociální sítě. Je to velký fenomén a ještě nějakou dobu jím zůstanou. Je třeba říci, že to není nic nového. Lidé vždycky v práci hledali oddych kontaktem se známými, dříve si ale především volali, protože jiná možnost nebyla. Sociální sítě jdou ještě dál, nabízejí nové široké možnosti mezilidské komunikace, sdílení fotek, videí a zážitků. Ale ve své podstatě je to stále stejné, potřeba komunikovat s blízkými.

* Tím, že možnosti internetu jdou stále dál, vnímáte, že se zvyšuje čas, který lidé na pracovišti stráví právě takovými činnostmi?

Pokud se objeví nový fenomén, vždycky přijde vlna zájmu. Časem ale opadne a vydrží u ní je ti skalní. Možnosti sice rostou, lidé to sice vyzkouší, ale že by se tento čas v práci zvyšoval, to si nemyslím.

* Vy také měříte, kolik Češi průměrně v práci stráví času nepracovními aktivitami na internetu. Změnilo se to nějak v posledním roce?

Ano, první měření jsme provedli asi před rokem a vyšlo nám, že Češi takovými aktivitami stráví asi 1,5 hodiny denně. Letos je už vidět, že se lidé poté, co proběhla všeobecná ekonomická krize, trochu zalekli, a ten průměr o půlhodinu poklesl. Lidé si práce více váží a bojí se, že firmy je mohou také více hlídat. Je to i o tom, že firmy se musely naučit být efektivní. Ti lidé, kteří tento průměr zvyšovali, už třeba ve firmách nepracují. Zde je vidět, že krize některé věci ozdravila. Lidé už se v práci tolik nenudí a nemají tolik času na hraní a brouzdání po síti.

* Kde ale podle vašich zkušeností zůstalo nejvíce patologických hráčů, kteří průměr zvyšují?

Je to bohužel ve státní správě. Je to logické. Ve státní správě zatím o žádnou efektivitu nejde. Personální audit státní správy je zaklínadlo - nikde to neproběhlo.

* Zažil jste přímo, že podobné přestupky byly třeba důvodem k výpovědi? Řeší to firmy takhle ostře?

Ano, to se skutečně stává. Známý je třeba případ městských úřadů, které rozjely akci odhalování patologických hráčů v práci. Opravdu několik z nich bylo odhaleno, hráli několik hodin denně, což vedlo k okamžitému rozvázání pracovního poměru. Důkazy hovořily jasně. Výpisy byly dost detailní, takže jejich propuštění nebyl problém.

* Jak vůbec fungují takové odhalovací systémy? Rozpoznají třeba, kdy mám Facebook jen otevřený v prohlížeči, aniž bych se jím zabýval?

Ony rozpoznají nejen spuštěné programy, ale přesně zjistí, který ten program je aktivní a aktivně využívaný a co se v něm děje. Jsou inteligentní natolik, že rozpoznají, že máte třeba Facebook otevřený, ale nepřispíváte do něj, nic do něj nepíšete, neklikáte v něm. Stejně jako se dá zachytit detailní výpis webových stránek.

* Co ale hry samotné, jak se vyvíjí zájem o ně? Dříve byly klasickou kancelářskou hrou karty Solitaire. Je dnes nějaký šlágr?

Hodně se to posunulo právě směrem k sociálním sítím. Ale lidé jsou hraví a určitě hry v kancelářích stále hrají. Ale řekl bych, že se ta herní oblast rozdrobuje do stále menších táborů s krátkou životností. Ať už to jsou jednoduché, ale chytlavé hry, které obsahují různé marketingové kampaně, nebo další desítky a stovky her dostupných na internetu. Určitě je tu další skupina lidí, kteří naopak vyhledávají kvalitní a propracované hry. Hry spějí k co největší realističnosti a to si mnozí patologičtí hráči neodepřou ani v práci. Tam tradičně vedou 3D střílečky, simulátory či strategie.

* Kdybyste měl určit jeden dva tituly, které v kancelářích dominují, které by to byly?

To asi nejde. Myslím, že dnes už neexistuje žebříček tří nebo pěti her, které by se daly brát jako dominantní. Her přibývá a jejich obliba se rychle mění a přelévá. To, co se hrálo v kancelářích před měsícem, se už tam nemusí hrát dnes.

* Nástupce Solitairu tedy vybrat nelze?

Nelze. Karty měly jedinečnou výhodu, že byly součástí operačního systému, tudíž uživatel nemusel být ani na internetu. Ke kartám měl přístup každý úředník, každý pracovník v kanceláři. Dnes už je ale prakticky každý on-line, tudíž výběr je daleko větší.

* A co hry na Facebooku? Ty jsou pověstné svou návykovostí.

Určitě, návykovost takových her je právě v tom, že mi je doporučí kamarád na sociální sítí a já tu hru s ním navíc sdílím. Právě takovéto hry možná vytlačují ony karty a podobné z minulosti.

* Dá se na hrách či na onom sociálním kontaktu během pracovní doby vidět i něco pozitivního?

Určitě ano. Jeden z pozitivních momentů je vzdělávání. I při hrách nebo fungování na sociálních sítí se musíte něco naučit, aktivně se seznamujete s funkcemi výpočetní techniky. Musíte si s tím poradit. Nějak vás to rozvíjí, stejně jako třeba stavebnice Lego. To je užitečné právě pro starší generaci, která se k počítačům dostává velmi obtížně, a to hlavně proto, že se jich často bojí. Navíc v rámci sociálních sítí sbíráte informace z celého světa.

Autor:


Témata: simulátor

Nejčtenější

Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...

Konec dohadů. Unreal, nebo Quake?

Střílečka Quake je šestnáct let stará a stále září.

Pokud byste si museli vybrat, dáváte, případně dávali jste přednost značce Quake, nebo raději konkurenci v podobě...



Hry a porno generují největší příjmy z virtuální reality

Pornografická videa v VR

Největším motorem v oblasti virtuální reality jsou hry a porno videa. Vyplývá to z úniků dat Valve a analýzy...

Lepší než GTA? Ohlédnutí za prvním dílem Red Dead Redemption

Red Dead Redemption

Původní Red Dead Redemption patřilo s přehledem k nejlepším hrám minulé generace konzolí. Cenami ověnčená kovbojka...

Vynikající střílečka Insurgency je dočasně zdarma

Insurgency

Multiplayerová střílečka Insuregncy dostane 18. září nepřímé pokračování nazvané Sandstorm. Aby její autoři zvětšili...

Další z rubriky

Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...

ANKETA: Hráli jste jako malí nepřístupné hry?

Duke Nukem

Nedávný průzkum mezi britskými rodiči ukázal, že více než polovina jich dovolí hrát dětem hry pro dospělé. Vypadá to...

KVÍZ: Poznáte DOSové klasiky podle obrázku z krabice?

Kvíz -  Poznáte DOSové klasiky podle obrázku z krabice?

Tentokrát to bude opravdu těžké. V následujícím kvízu naleznete výřezy z originálních krabic těch největších herních...



Najdete na iDNES.cz