V Singularity bojujete proti Rusům a pohybujete se časem

Tajemný ostrov, mutanti, cestování v čase a mysteriózní organizace. To vše najdete v akci Singularity.

Singularity

Tentokrát nejsou těmi zlými mystikou poblouznění nacisté, ale technologií posedlí Rusové. Hra je zasazena na ostrov nazvaný Katorga-12, kde Rusové během padesátých let experimentovali s velmi mocným prvkem zvaným E99.

Došlo k obrovské katastrofě, kterou Rusové ututlali. V roce 2010 je na ostrov poslán Nate Renko. Má vyšetřit zvláštní hodnoty radiace, které se na ostrově objevily. Místo hladkého přistání ztroskotá a dostane se do víru událostí. Třeba ostrov "skáče" z padesátých let dvacátého století do současnosti a zpět v nepravidelných intervalech.

Arzenál není vysloveně rozsáhlý, ale najdete tu několik použitelných a zajímavých zbraní.

Děj Singularity je standardní "béčkové" sci-fi o cestování v čase a nebezpečí, které kvůli tomu hrozí. Často se přesouváte mezi různými obdobími a sledujete, jak vaše počínání v minulosti změnilo budoucnost.

Občas vyvstanou otázky, na které nedostanete odpověď. Ale celkově příběh funguje slušně. I přes jistou kýčovitost zaujme. Pokud si tedy zvyknete, že na vás v jednu chvíli valí horda ruských vojáků, za vteřinu vybuchující brouci a vzápětí gigantické monstrum.

Herní náplň je ryze akční. Dění sledujete z pohledu první osoby a nutno poznamenat, že váš hrdina toho moc nenamluví. Vlastně ho skoro ani neuvidíte a neuslyšíte. Skromnost ve slovním projevu si vynahrazuje aktivitou na bojišti.

U sebe může mít dvě zbraně (občas i tři), jako například pistoli, odstřelovací pušku, granátomet a pár dalších kousků. Měnit je lze pouze u "automatů". Tam se doplňuje střelivo (příliš se ho nedostává), volí aktivní zbraně a zbraňová vylepšení.

Arzenál nepatří k těm rozsáhlým, ale najdete tu několik použitelných a zajímavých zbraní. Například takzvaný Seeker. Po vystřelení výbušného náboje lze řídit jeho směr, takže není problém zasáhnout nepřítele, který je v dálce a ještě skrytý za překážkou.

Nate získá ještě jednu zajímavou věcičku. Jmenuje se Time Manipulation Device (dále jen TMD). Jak název napovídá, umí manipulovat s časem. Hodí se jak v boji, tak i mimo něj.

Například umí nechat bleskově zestárnout nepřátele tak, že se rozpadnou na prach. Zmrazí čas v omezeném prostoru, zastaví granáty a rakety v letu a pošle je zpět. Popřípadě změní vojáky v mutanty, jež se vrhnou na nejbližšího živého.

Na TMD se spoléháte často. Jen kombinací střelby a schopností TMD dojdete úspěšně do cíle, protože nepřátelé jsou silní na jakékoliv úrovni obtížnosti. Někteří jsou citliví na různé druhy zbraní a jiné zase nejlépe odstraníte s pomocí určité schopnosti TMD.

Singularity je docela slušná řezničina.

S pomocí TMD se řeší i několik "hádanek". Například se ocitnete na místě, odkud zdánlivě není úniku. Stačí se porozhlédnout a objevíte rozmačkanou krabici. Pomocí TMD ji vrátíte zpět v čase, kdy byla bezchybně krychlovitá. Posléze se díky krabici dostanete na místo, kam jste předtím nemohli.

TMD vám také spraví schodiště, otevře zaseknuté brány, zprovozní rozbité přístroje nebo naopak zničí dvířka od trezoru.

Vypadá to jako prkotina, ale je to hřejivý pocit, když vidíte, jak se vám před očima opravují schody nebo dokonce most či vlak. Všechny tyto činnosti lze provádět jen na určitých místech, ne kdekoliv.

TMD ke svému chodu potřebuje energii. Dobíjí se samovolně nebo prostřednictvím nalezených kapslí. Časem zakoupíte vlastnosti, které dodají energii po zabití nepřítele nebo po sebrání nábojů pro klasické zbraně.

Stejně jako zbraně lze vylepšovat i TMD a pár vlastností u Natea. Pokud chytře investujete, pak si hraní výrazně ulehčíte.

Čas od času se zdá, že se hra otírá o hororový žánr. Nažene vás do temné chodby, nechá jen pár nábojů a vše okoření děsivými zvuky, které zní v pozadí. Ovšem v druhé polovině Singularity na hororové prvky rezignuje. Přibude střeliva a strašidelných momentů je méně, takže atmosféra už není tak silná.

Co ukuchtil Raven Software

Funguje od roku 1990 a za dvacet let své existence přineslo hitovky jako Heretic nebo Hexen. Mezi jejich dítka patří také například Soldier of Fortune nebo Star Trek: Voyager Elite Force. Následně se vhrnuli spíše komiksovým směrem, nastartovali dvě série, X-Men Legends a Marvel Ultimate Alliance. Na triko si poté vzali Quakea 4 a také Wolfenstina.

Autoři si ani tentokráte nebrali servítky a připravili pěkně brutální titul. Když se někomu trefíte do hlavy, jednoduše se rozprskne. Zbytek jeho těla ještě chvíli mává rukama, než se zřítí k zemi. Při zásahu výbušnou střelou se pro změnu do okolí rozletí jeho končetiny a zbytek trupu. Singularity je docela slušná řezničina.

Nepřátelé nejsou nejbystřejší. Několikrát se stalo, že někteří vojáci zvesela koukají opačným směrem, než jste vy, přestože střílíte jako zběsilí a dali jste o sobě vědět. Jiní se ani nepokoušeli skrývat a jednoduše vběhli do přímé střelby.

Úrovně jsou přímočaré, žádné veliké možnosti zkoumání okolí se nekonají. Slepých odboček je minimum a cesta k cíli je většinou jedna jediná. Přesto se vyplatí prozkoumávat každý kout. Často se tam skrývají náboje nebo součástky pro vylepšení. Ale ani přes lineárnost nemá člověk vysloveně pocit, že by byl omezován. Hra spíše jen tak nenápadně tlačí směrem, kam je třeba jít.

Hra běží na Unreal Enginu 3 a nevypadá vůbec špatně. Prostory jsou slušně detailní a skvěle stylizované. Na každém kroku narazíte na ruské propagační plakáty, nápisy, sochy vůdců a podobně. Moc pěkně vypadají i efekty TMD.

Najde se i pár výtek. První z nich je délka hry, která činí asi sedm až osm hodin, což je docela málo. Další pak směřuje k tomu, že je těžké vytvořit si vztah k hlavnímu hrdinovi, když o něm skoro nic nezjistíte. V animacích ho zahlédnete jen zběžně a nijak výrazně se neprojevuje.

Ale hlavní je, že Singularity hodně slušně pobaví. Sice krátce, ale intenzivně. Rozhodně lépe, než Wolfenstein. Raven Software si u nás tedy hodně napravil reputaci a jeho nejnovější dílko můžeme pochválit jako hodně povedenou střílečku, která určitě stojí za vyzkoušení.