NALOŽTE LYŽE, SÁNĚ A PRKNA – VYRÁŽÍME NA HORY!
Kdyby v recenzi šlo o to shrnout obsah hry jednou větou, bylo by to tentokrát docela jednoduché: hráč má za úkol postavit co nejlepší a nejvýdělečnější lyžařské středisko v jedné z mnoha lokalit. Konec, zvonec, bečka, tečka. Bohužel, recenze je žánr, který vyžaduje přece jen text trochu sofistikovanější, na což musím nakonec chtě-nechtě přistoupit i nyní.
Ve VSPM se od hráče očekává, že s počátečním obnosem závisejícím na zvolené obtížnosti (od milionu a půl po 300 000) vybuduje v horách doslova od píky výdělečné lyžařské středisko, které poskytne sportovní vyžití lyžařům, snowboardistům, běžkařům i sáňkařům. Konkrétně to znamená stavět vleky, sjezdovky, starat se o jejich údržbu a funkčnost, ale také budovat ubytovací kapacity, restaurace, bary, různé budovy sloužící primárně k zábavě, a to vše pokud možno tak, aby nic nepřinášelo příliš velké ztráty.
SJEZDOVKY A VLEKY
Základem každého střediska jsou sjezdovky a vleky. Sjezdovky se dělí do tří skupin – sjezdové, běžecké a sáňkařské. Navíc je jejich charakter určen ještě barvou – od zelené (nejlehčí) po černou (nejobtížnější, jen pro zkušené lyžaře). Jejich stavba je záležitostí několika minut, není ale úplně bezproblémová. Princip je jednoduchý a každý ho hned pochopí – určíte začátek a pak pokládáte jednotlivé body, mezi nimi se vytvoří samotná trať, pokud si zapnete čtvercovou síť, pak je vidět i přibližný sklon. A v tom je právě problém: přibližný. Protože hra není 3D, ale jen izometrická, a nabízí jen omezené množství pohledů, má hráč vždy jen přibližnou představu o tom, jak jeho sjezdovka vypadá, a tak se často stává, že přehlédne nepříjemný úsek, kdy se lyžaři
budou muset třeba dokonce šplhat do kopce, což mu pak dají samozřejmě patřičně sežrat ve chvíli, kdy ji otevře.
Vleků máme několik typů podle výkonnosti a kapacity, jedná se o klasické pomy, sedačkové lanovky a všechno to, co lyžaři z našich i zahraničních hor znají. Ke každému vleku je dobré najmout několikačlennou obsluhu, čas od času je potřeba jeho zařízení zkontrolovat mechanikem. Tím starosti o něj končí – se sjezdovkami je to ale horší. Na každé sjezdovce musí být jeden údržbář s pluhem, který zpracuje příděly nového sněhu a nahrne z okolí na sjezdovku bílý prach i v období oblevy. Druhou nezbytností je pak přístupnost lékařského ošetření, protože návštěvníci padají a lámou si všelijaké kosti v těle poměrně často (zvlášť když jsou sjezdovky neadekvátně barevně ohodnocené… :o).
UBYTOVÁNÍ, OBCHODY, ZÁCHODY A JINÉ NEZBYTNOSTI
V centru střediska může stát několik základních typů budov. Jednak jsou to samozřejmě ubytovny: chaty různých velikostí a kvalit, dále pak restaurace, bary, půjčovny lyží, obchody s lyžařským oblečením a nezbytné servisní objekty jako lyžařské středisko, kde si mohou návštěvníci zakoupit permanentky, mapa střediska či třeba veřejné toalety. U všech budov je sledována oblíbenost u zákazníků a rentabilita.
Je možné měnit cenu nabízeného zboží (logicky), ale také jeho kvalitu, což se projeví na denních nákladech za danou budovu. Je tedy třeba dobře vážit, zda se vyplatí zkvalitnit zboží při daném počtu zákazníků, či zda zákazníci ještě vydýchají vyšší cenu…
Na začátku není nabídka budov příliš široká a skoro se může zdát, že byli hráči o něco ošizeni. Ale kdeže. To jen Microids nebyli schopni vzdát se nejnerealističtější věci ve všech tycoonech: laboratoře, kde se vynalézají nové budovy. Takže vedle přímých nákladů na výstavbu a provoz střediska a nepřímých na nepříliš účinnou reklamu je třeba ještě financovat několik směrů „vývoje nových technologií“, čehož výsledkem bude nová super-mega-extra-bombastická chata pro dvaatřicet lyžařů najednou. Ehm. Ehm, ehm, ehm.
NÁŠ NÁVŠTĚVNÍK, NÁŠ PÁN
Umělá inteligence návštěvníků ve VSPM je na slušné úrovni. Každý má nějaké požadavky od střediska, které se mu ve větší či menší míře plní postupem času, jak navštěvuje sjezdovky, bary, restaurace a ubytovací zařízení. Delší sledování ukázalo, že chování návštěvníků je poměrně realistické, snad jen škoda, že jejich animace není na nejvyšší úrovni a pozorovat vynikajícího lyžaře při sjezdu není takový požitek, jaký by mohl být.
TECHNICKÉ ZPRACOVÁNÍ A DALŠÍ ZÁPORY
Není všechno stříbro, co se bíle leskne (jako krabice VSPM). Mezi hlavní zápory hry můžeme počítat vedle již zmíněné nepřehlednosti a přebujelosti herního interface, ve kterém aby se pekelník vyznal, především technické zpracování. Nemohu samozřejmě nezmínit problémy se stabilitou, kdy se hru nepodařilo vůbec rozběhat na systému s gigahertzovým Athlonem, GeForce 4 Ti 4200 a 384 MB RAM (to celé pod WinXP), zatímco na starším počítači s třístovkovým Celeronem a Voodoo 3 fungovala bez potíží.
Jako druhý zápor se pak dá označit zpracování grafické a absence jakékoliv hudby (když nepočítám intro). Přece jen, neustále se opakující zvuky rolby a vleků se brzy omrzí a vytvořit alespoň kratší hudební smyčku přece není takový problém. Grafika se pak nedá označit jinak než – podprůměrná. Ano, někdy je dokonce i roztomilá, po většinu času je ale jen technicky nedokonalá, objekty mají příliš ostré hrany, animace lyžařů je zoufalá a při velkém přiblížení se všechny objekty tak nechutně rozpliznou, že má divák nutkání naplnit chymusem (thx Dildoguy) pytlík od svačiny, který zahlédl periferním viděním vedle na stole.
Takže abychom to shrnuli: máme tu zoufale neoriginální, ale řemeslně docela dobře zpracovaný tycoon, tak trochu nestabilní, mírně nepřehledný a technicky zaostalý, ale nehraje se zase tak špatně. Výsledek? Průměr, na víc to tentokrát nestačí. Pět procent navíc je za českou lokalizaci.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
