Válečné peklo vrcholí. Ve střílečce Killzone 3 zachraňujete Zemi

Poslední zbytky pozemských sil se musí pokusit zabránit masivní invazi na naši planetu. A při tom pokud možno i přežít. Střet s krutým protivníkem z planety Helghan jde do finále.

Killzone 3

Série Killzone si v minulosti vybudovala skvělé renomé především díky  intenzivní válečné akci, při níž hráč řešil mnohdy pouze jediný úkol: přežít. V kombinaci s dobrým a uvěřitelným příběhem jsme pak dostali výsledek, jenž je nyní po zásluze zapsán ve zlatém fondu akčních her. Platí to zejména o úžasném druhém dílu.

Killzone 3

Díl třetí kráčí v jeho šlépějích a přichází s akcí místy ukrutnou tak, že by se dala krájet. Jen po skvělém předchozím dílu to už neohromí tak, jako minule. Zároveň si člověk rychleji všimne i několika menších nedotažeností. Ty sice nemají prakticky žádný vliv, ale přesto zamrzí.

Příběh bezprostředně navazuje na konec předchozího dílu, i když to zprvu není vůbec patrné. Začínáte totiž v roli vojáka nepřátelského Helghastu. Brzy ale převezmete kontrolu nad hlavním hrdinou Sevchenkem, zvaným Sev, který vyfasoval hlavní roli i v předchozím dílu.

Killzone 3

Pokud jste dohráli minulý díl, jistě si pamatujete, že tehdejší závěrečné vítězství bylo poněkud opožděné, a tím pádem i víceméně zbytečné. A smrt hlavního helghanského předáka Visariho na tom nemohla už vůbec nic změnit. Ozbrojené síly Helghastu nyní podléhají velení generálů, kteří půl roku po Visariho smrti připravují tvrdý odvetný úder.

Trošku nepříjemné je, že na Helghanu zůstala již jen poslední hrstka pozemských jednotek pod velením člověka, jenž lidově řečeno "nemá koule". Z toho plynou časté, většinou ale jen názorové konflikty uvnitř jednotky. Hlavně starý známý parťák Rico to občas překousává hodně těžce.

Růžové to ovšem není ani na generálním štábu Helghastu, kde hlavní velitel musí válčit zároveň i s vysoce postaveným dodavatelem zbraní pro helghanskou armádu. Tyto aspekty pak ve výsledku dávají příběhu i přes vcelku jednoduchou zápletku značnou sílu a budete se těšit na jeho každý další posun.

Killzone 3

Občas ovšem stejně lehce zakroutíte hlavou. Autoři si například mohli odpustit zhruba dva na poměry Killzone až přespříliš patriotické dialogy. A finále na kosmické lodi taky úplně nezapadá do koloritu špinavých mariňáků bojujících v prvé řadě o přežití a pokud možno zdravý návrat na Zemi.

Dlužno dodat, že to všechno v rámci příběhu dává smysl a skvěle působí i použití vesmírného výtahu, což je reálná, v současnosti vyvíjená technologie. Na Helghanu už ji mají a funguje jim velmi uspokojivě.

Co se týče hratelnosti, budete od samotného začátku naprosto jistě vědět, že toto je zkrátka Killzone, a to nejen z důvodu oranžově žhnoucích očí vojáků Helghastu. Autoři na vás v rychlém sledu připravili několik hodně intenzivních přestřelek, které jsou průběžně prokládány úseky strávenými v různých dopravních prostředcích, včetně vznášedel nebo chodícího robota.

Killzone 3

Celkově má složení misí tak našlapanou dramaturgii, až by se chtělo říci, že dobrou první třetinu hry vůbec "není čas, ptát se, kdo je kdo". Jdete zkrátka z akce do akce.

Škoda, že je hra kratší, než by se nám líbilo. Dá se dohrát řekněme za dva večery. Na druhou stranu, než by měl být zážitek nějak rozmělněn do delší herní doby, to raději volíme kratší, ale maximálně nabušenou jízdu.

V souvislosti s tím pak skvěle působí i zařazení relativně krátkého úseku ke konci hry, kdy se neděje nic jiného, než že jdete s Ricem koridorem mezi haldami jakéhosi šrotu. Netrvá to dlouho, ale na zdejší poměry vám to bude připadat jako věčnost, až z toho dostanete snad i trochu strach. Pokud to byl opravdu záměr autorů, pak klobouk dolů.

Dokonce je tu jedna mise, kde se musíte plížit a skrývat. A jak známo, tento typ úkolů je pro hráče akčních her druhým největším trestem, hned po eskortních misích. Nebudeme si nic nalhávat, ani tady to není žádná hitparáda. Ale tato pasáž je zpracována velmi svědomitě, přichází v ten pravý okamžik a není zbytečně dlouhá. Proto zde má své místo, má smysl a bez ní by to nebylo ono.

Killzone 3

Vlastní akce se nese v intencích předchozího dílu, což je jedině dobře. Akční složka byla už minule vynikající, takže není potřeba se pouštět do zbytečných experimentů. Základem je přesná střelba v menších dávkách a zodpovědné krytí za různými objekty.

Chutným dezertem k hutné akci jsou pak techniky pro boj zblízka, nezřídka značně brutální. Pokud je nepřítel ve vhodné vzdálenosti, stačí stisknout tlačítko, a Sev mu třeba zakroutí krkem, podřeže ho nebo mu vypíchne oči. Tyto techniky přijdou vhod i v případě, že potřebujete protivníka vyřídit potichu zezadu. A ještě tím ušetříte střelivo.

Otázkou zůstává, nakolik je dobře nebo špatně, že čas od času vůbec nemáte ponětí, odkud na vás někdo střílí. Na jednu stranu to dodává prožitku na autenticitě, na stranu druhou to někoho může místy i poněkud frustrovat.

Pohybové ovládání

Killzone 3 přichází i s novým speciálním nástavcem pro pohybový ovladač Move ve tvaru útočné pušky. Tvar i rozvržení nástavce jsou docela promyšlené. Potěší například výsuvná pažba nebo vlastní spoušť, díky níž nejsme odkázáni pouze na zadní tlačítka ovladače Move, jenž tím pádem může být umístěn tak, aby se daly pohodlněji využít jeho další prvky.

Hraní s touto sestavou je velmi příjemné a intuitivní, když například dobíjení se provádí vykloněním do strany. Pohybem "po obrazovce" se míří a když najedete zaměřovačem k jejímu okraji, tak se rozhlížíte. Ve hře je ale možné nastavit velikost "mrtvé zóny", takže v krajním případě se s mířením posouvá i kamera.

Chválíme i umělou inteligenci nepřátel. Většinou se chovají docela rozumně, když se snaží měnit pozici za různými překážkami. Párkrát ale vysloveně překvapili, když zorganizovali jakési obklíčení. To tak střílíte, dobíjíte a zase střílíte a najednou zjistíte, že jste v pasti.

Killzone 3

Z grafického hlediska již dnes hra neohromí, ale pořád je to velmi slušně odvedená práce. Dojem bezútěšnosti a zdevastované planety, kterou se přehnala válka, je stále dokonalý. Platí to i o drtivé většině postav. Na těch chlapech je prostě vidět, že už leccos zažili a pomalu toho začínají mít dost. V drtivé většině případů je špičkový i dabing, díky němuž věříte skoro každému slovu, které daná postava říká.

Pro soutěžně laděné hráče je k dispozici multiplayer. Ten se chlubí v prvé řadě novým režimem, v němž se dynamicky střídá několik typů cílů a úkolů. Upřímně řečeno, když jsme to viděli poprvé, tak jsme chvíli nevěděli, co a proč máme dělat teď a co potom. Pokud ale zjistíte, kdy co sledovat a kde si co přečíst, tak s tím dále není nejmenší problém.

Ani Killzone 3 není úplně bez chyb, ty jsou ale většinou jen technického rázu. Občas se stane, že skrytého nepřítele, kterému prokazatelně míříte na hlavu, nemůžete trefit za žádnou cenu, a dvakrát za celou hru doskočil v dané situaci dost nečekaně nějaký objekt.

Killzone 3

Asi nejhorší je ale občasné zamrznutí hry, přičemž se to netváří jako chvilkové nahrávání dat. Z nějakého důvodu se obraz i zvuk na jednu až dvě sekundy zastaví a pak rozjedou znovu naprosto plynule. Dobré alespoň je, že hra takto zamrzne celá, tedy se v tu dobu neděje vůbec nic. Rozhodně po "rozmrznutí" nezjistíte, že jste mezitím zemřeli, a ani si pohybem analogových páček nezměníte pohled.

Ani to ale nemůže Killzone 3 sebrat status vynikající střílečky nabité akcí a doprovázené poutavým příběhem nejen o jedné válce, ale i o několika konkrétních lidech. Sice neohromí tak jako předchozí díl, ale to je dáno v prvé řadě tím, že vychází na stejnou konzoli. Na další válečný šok si ale rádi počkáme do příští generace hardwaru. Tahle válka totiž naštěstí asi jen tak neskončí.