Jedni jej označují za spasitele, druzí v něm vidí obyčejného vraha. Pracuje a plní tajné úkoly pro Vatikán, který ho pověřuje likvidací zlých mytologických bytostí. Nicméně právě on vždy prožívá poslední vteřiny života s lidmi / bestiemi, které smrt vysvobozuje, a na tento krátký okamžik jim propůjčí jejich původní podobu. Hra podle očekávaní vychází z filmového snímku, jenž se právě promítá v kinech, což může být jedno z kritérií, proč hru rovnou zatratit, případně se na ni naopak těšit. Film podle očekávání u větší části recenzentů "hlavního proudu" nesklízí nijak slavné hodnocení (čest výjimkám), ovšem cílové skupině (mezi kterou se počítá i autor recenze) se líbí – nejedná se samozřejmě o žádnou psychologickou sondu ani aspiranta na Oscara, ale kdo má tenhle druh filmů rád, zklamán nebyl. A právě jim je určena tato hra/recenze.
Hry podle filmů naplňují před vydáním hráče zvědavostí, slibují prohloubení zážitku z filmu, nicméně většinou pak následuje docela obyčejné zklamání. Hra je vydána nikoliv kvůli hře a hráčům, ale coby součást prodejní strategie filmu. Druhá obava se pak týká toho, zda-li se autoři drží přesně osnovy filmu, čímž sami sebe připravují o mnoho herních prvků a hráče pak o dlouhý herní zážitek. Obou zmíněných nešvarů se však dnešní kousek vyvaroval. Hra sice začíná zcela stejně jako filmová předloha, tedy
krátké představení v Paříži, kdy si to Van Helsing rozdá s panem Hydem, nicméně další dění už na filmový příběh jen volně navazuje.
Autoři nám vycházejí vstříc a hned při sebrání tohoto klenotu proti nám posílají asi stovku malých skřetů. Supr :).
Cíl se nemění – jedeme na šálek čaje s hrabětem Drákulou, který už na zdejším světě podle Vatikánu přesluhuje. S tím souvisí i ochrana princezny Anny, posledního člena rodu, jenž svůj život zasvětil boji proti zlu. Společné zůstávají hlavní postavy, některé klíčové scény (ale rozhodně ne všechny), dabing, příjemná hudba a vydařené atmosférické podání celé Transylvánie.Stylem se Van Helsing zavděčí všem hráčům, kteří se chtějí pokochat pěknou grafikou a pořádně si zabojovat s nepřáteli a naopak se moc nechtějí zdržovat řešením hádanek, popřípadě nudným blouděním. V praxi zde existuje pouze jedna cesta jak postupovat dále, kterou doplňují menší či větší odbočky (zejména kvůli bonusovým místům). Jenže během hry si to hráč ani neuvědomí – prostě prolézá komplexem obrazovek, ze kterých vede jeden, maximálně dva východy. Občas je nutné se vrátit, ale žádný ze záseků by neměl zabrat více jak pět minut. Jde především o boj a tak se podrobněji podívejme, co všechno Van Helsing se zbraněmi umí a jaké používá.
Na zbraních je sympatické, že se vám všechny budou během hry hodit – tedy žádné nepoužitelné kousky do počtu. Po příjezdu do depresivní Transylvánie si musíme vystačit s otočným ostřím do každé ruky na blízko a s dvojicí pistolí na dálku. Pistole se na začátku hodí k odstřelování méně početných skupinek, osamocených jedinců či sestřelu létajících potvor, ovšem prim samozřejmě hraje kontaktní bitva. Ta předkládá tři standardní kombo kroky, po kterých následuje drobná časové prodleva,
každopádně škálu úderů drobně rozšiřuje zbrojnice dostupná vždy po dokončení úrovně. Dvojici pistolí brzy doplní brokovnice, která sice udělí větší damage, ale déle se nabíjí. Následuje schopná a filmem proslavená kuše střílející jednu šipku za druhou – tu musíme dokonce použít během hry i ke dvěma "hádankám". Svého užití se dočká i zbraň střílející elektrické výboje, ta se hodí především proti duchům, ale díky ní uvedeme v pohyb i několik zařízení vyžadujících elektrický impuls. Ve dvou třetinách hry vystřídáme ale i otočná ostří za dvě velmi účinné zahnuté šavle. Teprve těsně před koncem ale do rukou dostaneme něco, co všechno zatím zmíněné překonává – něco na způsob rotačního kulometu. Autoři nám v těchto okamžicích samozřejmě vycházejí vstříc a hned při sebrání tohoto klenotu proti nám posílají asi stovku malých skřetů. Supr :).
Ke každé zbrani existuje něco jako "lepší munice", ačkoliv střeliva máme do každého kousku neomezeně. Prakticky jde o to, že pokud stiskneme tlačítko a máme k dané zbrani sebranou onu vylepšenou munici, zbraň se stane dočasně účinější (tj. dokud nám nevyprší modrá energie). Energie pro účinější zbraně se doplňuje likvidováním nepřátel, s čímž souvisí i to, že pokud se vrátíme do navštívené obrazovky, objeví se tam znova nepřátelé (ale již v menším počtu). Z nepřátel také vypadávají bonusy, které po každé úrovni máme možnost utratit v již zmíněné zbrojnici – za boosty a nové údery. Z herních zajímavostí zmiňme vystřelovací
kotvičku, pomocí které Van Helsing překonává velké výškové rozdíly. Zachytit lano lze, aby to k něčemu bylo, pouze na předem
určených místech, která se vždy zvýrazní. V případě, že je nevidíte přímo, ale indikuje je pouze ikonka na liště, se můžete zcela
Van Helsing zdárně kombinuje přechody mezi ponurým exteriérem působivé transylvánské krajiny a klasické hradní interiéry.
jistě těšit na "tajnou" místnost. Během hry narazíme i na hodně míst, která otvírá výstřel určené zbraně – většinou se vyplatí se po získání kýžené zbraně kvůli odměně vrátit.
Van Helsing zdárně kombinuje přechody mezi ponurým exteriérem působivé transylvánské krajiny, které převažují, a klasické hradní interiéry. Příběh se odehrává výhradně přes in-game scény, zbytek obstarávají popisky ukazující se po stisknutí příslušného tlačítka. Jelikož se jedná o akční hru, nemohou chybět strážcové úrovně – každý z nich cyklicky nebo náhodně
střídá určité typy útoků, na které existuje protiakce. Výhradu bych měl snad akorát k jedné z Drákulových nevěst v předposlední úrovni, která mi přišla podstatně těžší než finální souboj s hrabětem. Konec se nese přesně v duchu filmu, akorát trochu urychleně – jedna dvě nosné hlášky a konec. Přitom film dokázal po bezprostředním finální souboji vytěžit dramatickým záběrem, hudbou a prodlevou mnohem více (ne, nemyslím tím ten záběr na oblohu :). Po dohrání hry se dále zpřístupní volba další obtížnosti a se stejnou výbavou se můžeme pustit do hry znovu - pokud se vám chce odemknout všechny podvůdky. Jeden z nich třeba zbaví hru všech textur, druhý nechá textury rotovat a... další blbiny. Pevná kamera pro každé místo mi přijde poměrně v
pohodě, i když nic není vždy dokonalé (třeba jeden záběr u mlýna) - jinak ale převládá spokojenost. K negativu bych možná přičetl i relativní krátkost – osobně jsem hrál po tři dny každý den nějakou tu hodinku, ale jinak lze bez vážnějších problému Van Helsinga za den dohrát. Jak z toho ven? Pokud máte rádi klasické střílečky a líbil se vám film, je tu obrovská pravděpodobnost, že vás zaujme i hra. Na hru roku to sice stačit určitě nebude, protože nabídka je poměrně pestrá a dostačující, ale počítáno na zábavu a zážitek, hraje se to dobře. A jestli vám snad film nic neříká, potom je resumé poměrně jasné...
|
| Van Helsing | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
