Při hodnocení klasických MMORPG se v dnešní době nelze vyhnout srovnání s World of Warcraft. Milióny hráčů z celého světa na něj nedají dopustit a zbytek jej ze srdce nenávidí, ale zaslouží si náš obdiv už proto, že dokázal chytit do pasti dnes již více než osm miliónů předplatitelů. Virtuální Azeroth ze studia Blizzard Entertainment se stal živoucí legendou, mnohým hráčům změnil život (ať v dobrém, či špatném smyslu) a jako takový zůstane nesmrtelný, i když se jednoho dne brány Orgrimaru nemilosrdně zavřou a hráči se rozprchnou po ostatních fantastických světech. Ovšem vývojáři ze Sigil Games Online zvysoka kašlou na všechna MMORPG, ve kterých to jen trochu zavání jakýmkoliv zjednodušováním. Nechtějí nikoho vodit za ručičku a soustředí se převážně na hardcore hráče, kteří na takový přístup už dlouho čekali. Vanguard: Saga of Heroes tak nikdy nesrazí World of Warcraft na kolena a ani se o to nesnaží. Otázkou však zůstává, zda má hardcore MMORPG takového formátu v dnešní uspěchané době vůbec šanci na přežití.
Platíme za betatest!
Na to vám po měsíci testování zatím neodpovíme, stejně jako se v první části recenze nedozvíte naše hodnocení. Vanguard: Saga of Heroes je totiž natolik komplexní a zároveň rozporuplnou hrou, že vyřknutí finálního verdiktu by v této fázi bylo vůči vývojářům i samotným hráčům nefér. I když Sigil Games Online by si to rozhodně zasloužili, neboť v závěru ledna vypustili do světa titul, který měl ještě pár měsíců zůstat ve fázi bety. Nadšenci, co se do nového virtuálního dobrodružství pustili hned po vydání, se tak dobrovolně zapojili do jakéhosi placeného betatestu, i když se tak autoři pochopitelně netváří. Čas od času se hra updatuje a dojde k aplikaci dalšího patche, ale vzhledem k počáteční nestabilitě, problémům se sociálními servery (občas vaše postava změní vizáž!) a nespočtu více či méně závažných bugů by se záplaty měly objevovat jako na běžícím pásu. Vanguard: Saga of Heroes má rozhodně velký potenciál stát se vynikající MMORPG pro všechny fantasy chtivé hráče, ale stejně tak bychom hru mohli nemilosrdně ztrhat a uvrhnout do horoucích pekel za předčasný start. Proč se jí tedy zastáváme a netradičně volíme rozdělenou recenzi? Možná pochopíte při srovnání s RPG The Elder Scrolls II: Daggerfall, které bez patche nešlo ani dohrát, ale přesto se stalo legendou a zapsalo se do srdcí mnoha RPG pozitivních hráčů. Tyto dvě hry si v počtu bugů nemusí nic vyčítat, ale obě mají své kouzlo, jež chytne a nepustí. Jen jim dát šanci...
Tolik možností a tak málo času
Sigil Games Online nejsou troškaři a předvádí se již při výběru postavy. Pokud jste se na volbu hrdiny/hrdinky nepřipravovali předem, nabídka 19 ras a 15 povolání vám jistě parádně zamotá hlavu. Nebudeme zde uvádět kompletní výčet všech možností (od toho jsou ostatně oficiální stránky - www.joinvanguard.com, www.vanguardsoh.com), ale zmíníme jen některé zajímavosti. Ve hře si tedy vyberete z několika lidských či barbarských ras, nechybí tradiční zástupci ušlechtilých elfů, půlčíci, trpaslíci, orkové, goblini a jiné humanoidní rasy. Jednotliví představitelé národů virtuálního světa Telon se nerůzní jen vzhledem, ale dále se odlišují rasovými atributy, primární diplomatickou expresí, rasovou schopností a dalšími bonusy, jež se týkají převážně těžby a řemesla. Výběrem postavy si rovněž určíte domovské město a kontinent, na kterém se zpočátku budete pohybovat, ale o tom se rozpovídáme až o několik odstavců níže. S rasou také souvisí volba povolání, jelikož ne každý může dělat všechno - existují zde tedy jistá omezení, jimiž se musíte řídit. Profese se pak dle zaměření dělí do čtyř skupin na defenzivní a ofenzivní bojovníky, léčitele a kouzelníky. Vedle notoricky známých válečníků, rangerů, kleriků, čarodějů nebo druidů se zde objevují i netradiční povolání, jež přímo vybízí k otestování - např. Dread Knight, Blood Mage nebo Psionicist. Když si tedy v potu tváře zvolíte rasu, profesi a pohlaví, můžete se vesele vrhnout na úpravu vzhledu, jež vám zabere stejné množství času. Upravovat lze v podstatě cokoliv, od šířky ramen přes velikost poprsí až po barvu očí a odstín barvy vlasů. Nepřeberné množství úprav však trochu degraduje malé množství účesů pro jednotlivé rasy, což bije do očí zvláště při pobíhání po domovském městě.
Sám si vařím, sám si peru...
Nu což, kadeřníka v Telonu nejspíše nevedou, ale hlavu vzhůru, čekají vás důležitější věci na práci než pózování na módních přehlídkách! Jakmile se zrodíte kdesi uprostřed divočiny, začnete se zběsile seznamovat s herními mechanizmy a okolním prostředím. Ačkoliv se autoři zuby nehty brání srovnání s masovými MMORPG, interface z World of Warcraft jim přišel k dobru. Stejně jako jeho nevlastní bratříček není ideální, ale lze jej vcelku jednoduše modifikovat pomocí různých neoficiálních modů, které se na fanouškovských stránkách povalují. Stejným způsobem si pro zvýšení komfortu můžete třeba přidat do mapy místa s popisem lokací a NPC, ale jelikož "finální" verze hry běží teprve něco málo přes měsíc, nečekejte žádné zázraky. Na většinu věcí budete muset přijít sami, a když párkrát zabloudíte nebo se vydáte zcela jiným směrem, alespoň protáhnete ztuhlé svalstvo - hrdina potřebuje trochu pohybu a hardcore hráčům to tak maximálně vyhovuje (viď, Freddy... :-). A že se opravdu hodně naběháte (či najezdíte na různých mountech), o tom vás jistě nemusíme přesvědčovat. Herní prostředí je totiž skutečně obrovské a na základě rasové příslušnosti vaší postavy se jako startovní kontinenty nabízí Thestra, Kojan nebo Qalia. Vizuálně nejpřitažlivější je nejspíše Kojan, a to zvláště v oblasti lesních elfů a okolí města Ca'ial Brael. Ani Leth Nurae na Thestře není k zahození a mně osobně se moc zamlouvá přístav Khal i pouštní oázy v Qalii. Ve Vanguardu si zkrátka každý najde to své - i když jsou některé lokace očividně odfláknuté (svědčí o tom i úprava několika dungeonů v rámci nedávného Update #1), ostatní tyto nedostatky vyváží.
...proč se na to nevy*eru?
Než si však pořídíte koně, velblouda či jiný dopravní prostředek, docela se zapotíte. První mount zde vzhledem k rozlehlým lokacím přichází v porovnání s jinými MMORPG tituly poměrně brzy a rovněž není nijak drahý (lze jej dokonce získat jako odměnu za diplomatický quest), ale stoupání po levelech nejde ve Vanguardu zdaleka tak rychle jako v ostatních titulech. Lepší obrázek si můžete udělat při pohledu na naší postavu, s níž jsme zhruba po měsíci nemalého herního zápřahu dosáhli 16. úrovně adventure (maximum 50), 100 skillpointů v diplomacii (maximum 500) a 227 skillpointů v těžbě (maximum 500 pro každou ze dvou specializací), přičemž řemeslo jsme zatím zcela ignorovali. Při dalším postupu si budete moci pořídit rychlejší mounty (na vyšších levelech se dostaví i okřídlení tvorové) nebo vylepšit vlastnosti těm stávajícím - zatímco podkovička zrychlí běh, sedlová brašna umožní uskladnění většího množství předmětů. Podobně jako samotného hrdinu můžete vybavit i koně, což je skutečně pozoruhodný nápad. S tím se však Sigil Games Online nespokojili a dovedli jej do extrému - speciální výbavu tak budete potřebovat nejen v adventure, ale rovněž v dalších oblastech vývoje postavy, jimiž jsou diplomacie, těžba a řemeslo. V této části recenze se však budeme věnovat výhradně klasickému questování a zbylou zábavu si necháme na příště.
V šesti se to lépe táhne
Vanguard: Saga of Heroes se v případě adventure vývoje nijak výrazně neliší od svých kolegů v MMORPG žánru a nabízí zažitý systém questů. Během jejich plnění prozkoumáte spoustu herních lokací i dungeonů a nudné grindování naštěstí ustoupí do pozadí. Přestože vývojáři tvrdí, že v Telonu najdou uplatnění vlci samotáři i skupinoví hráči (maximálně šest hráčů ve skupině), tak trochu nás vodí za nos. Spoustu questů skutečně zvládnete bez cizí pomoci, ale budete muset být hodně opatrní. Pokud si navíc vyberete profesi, jež je na sólování vyloženě nevhodná, návštěvy nového virtuálního světa mohou být značně frustrující. Nejvíce srandy si tedy užijete se stálými hráči a k zahození ostatně nejsou ani pick-up grupy, a to z jednoho prostého důvodu. Vanguard: Saga of Heroes nepřiláká hráče-amatéry, kteří by svým neuváženým či dokonce provokativním chováním (jak tomu často bývá třeba v Guild Wars nebo World of Warcraft) způsobovali problémy. Samozřejmě na ně narazíte i zde, ale zdaleka ne v takové míře a hráčů je v "group oblastech" naštěstí plno (alespoň v těch, kam jsme zatím měli možnost nahlédnout). Ani nedostatek úkolů vás nebude trápit (do diáře se jich bohužel vejde jen dvacet) a jakmile se na některém z kontinentů začnete nudit, není nic jednoduššího než přeplout nebo se nechat teleportovat někam jinam. Boje jsou zdlouhavější, ale akční a k nejsilnějším útokům se dostanete pouze správnou kombinací speciálních schopností. Nestačí tedy pouze bezhlavě klikat, ale často zapojíte i šedou kůru mozkovou. Za nasbírané zkušenosti jednou za čas postoupíte na další level, přičemž od desáté úrovně budete odměňováni speciálními bodíky, jež dle vašeho uvážení investujete v rámci šesti různých vlastností (Strength, Constitution, Dexterity, Vitality, Intelligence a Wisdom). Je pochopitelné, že třeba Druid zvolí odlišnou kombinaci než Rogue a bude zvyšovat jiné hodnoty.
Tak trochu jiná pohádka
Vyzdvihování hry z úst tvůrců ze Sigil Games Online se neobešlo bez pravidelného srovnávání s prvním EverQuestem, jehož svět je již po několik dlouhých let stále aktivní a těší se nemalé oblibě i v dnešní době, kdy se po grafické stránce s novými MMORPG nemůže vůbec srovnávat. O návratu Vanguardu ke kořenům žánru svědčí i dungeony, jež nejsou instancované, ale i to má své klady a zápory. Přímo v dungeonu se utváří i rozpadají skupiny hráčů a do likvidaci nepřátel a plnění questů se tak můžete vrhnout v podstatě kdykoliv a na jakémkoliv místě (pokud prostor před vámi čistí nějaká jiná grupa). Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy dojde na zabíjení questových postav a namedů. Autoři do hry bohužel nestačili(!) implementovat slibovaný systém, který měl automaticky rezervovat namedy pro každou grupu zvlášť. Zdlouhavé čekání na respawn je tedy na denním pořádku a běda těm, kteří se vrhnou na nějaký oblíbený skupinový quest v herní špičce. Nutno však zdůraznit, že mnohým hráčům právě tento způsob vyhovuje a vzhledem k zábavnému skupinovému soubojovému systému může být několikahodinová likvidace nepřátel v dungeonu či jiné questové lokaci zajímavým zpestřením. Ostatně stejně rozporuplný je i tzv. corpse looting, kdy po smrti přijdete o značnou část zkušenostních bodů i všechny předměty (kromě těch v sedlové brašně a tzv. soulbind items) a musíte se pro ně vracet. Většina zkušeností se vám vrátí (snad kromě jednoho nebo dvou procent - tím si ovšem skutečně nejsme jistí, jestliže někdo ví přesnou hodnotu, vyjádřit se může v diskuzi) a nepřijdete ani o žádný z předmětů, ale pokud se do věčných lovišť odeberete třeba v nejnižším patře hardcore dungeonu, nejspíše si je necháte teleportovat k oltáři, zkušenostní dluh se prohloubí a kvalita předmětů nemilosrdně klesne.
Pokračování příště...
I na tento způsob hry si ale zvyknete a o to víc se budete snažit, aby vaše postava zůstala co možná nejdéle naživu. Hardcore hráči jej uvítají s otevřenou náručí a ostatní se dost možná vrátí zpátky k World of Warcraft, kde smrt postavy rozhodně není tak tragická. Mnohem závažnější je však špatná optimalizace a s ní spojená hardwarová náročnost hry, kdy ke spuštění v maximálních detailech potřebujete skutečně perfektní výbavu. Až poté si naplno vychutnáte hutnou atmosféru, jež přináší obyčejná vyjížďka na koni či plavba přepravní lodí, a srdce všech milovníků fantasy radostně zaplesá. A to jsme ještě neměli možnost vyzkoušet létající mounty, stavbu vlastních domů nebo lodí, s nimiž mohou majetní dobrodruzi brázdit vody Telonu. Už se nemůžeme dočkat, až bude za půl roku khalský přístav plný plachetnic a pobíhajících hráčů. Aby však Vanguard: Saga of Heroes přilákal více nadšenců a neodrazoval množstvím bugů a častými výpadky ty stávající, budou se muset zaměstnanci Sigil Games Online ještě pěkně otáčet. Dáme jim tedy pár týdnů k dobru a ozveme se zase v další části recenze, kde rovněž podrobně probereme diplomacii, těžbu a řemeslo.
***Jestli jsme vás již nyní patřičně naladili, vzplanuli jste touhou po Vanguardu a nechce se vám déle čekat, českou guildu Mor Do Kuli (MDK) najdete na evropském PvE serveru Gelenia. Hlásit se můžete u leaderů (Edodia, Jaris, Wardo).
