Ve stínu Havrana

  3:25aktualizováno  10. července 2001 1:26
Ve stínu Havrana
Myslím, že na konci hry toho o své cestě věděl Severín ještě méně než na začátku

"Poslyšte příběh o poctivém mnichovi jménem Severín, který při svém modlení studoval erotické časopisy a na své cestě za poznáním skoro svedl jednu městskou pannu a jednu sexy šamanku."

"Oh, Bóže! Oh, Bóže! Proč zrovna já musím být mnichem! Všude kolem tolik krásných ženských, a já na "tam to" nesmím ani pomyslet. Tedy alespoň se o to snažím, i když tělo chce jinak. Tohle mi byl čert... pthuj!, ehm, dlužný. A ještě k tomu mě teď vyhnali z kláštera... Ale vždyť ta kniha s nahotinkama nebyla vůbec moje! Zabavil jsem ji těm mladejm rošťákům, abych je uchránil před spáry pekelnými, ale vysvětlujte to starému opatovi. V té eufóriji (tohle nejni překlep ani chyba - pro neúnavné rejpaly by Vreco) popadl sekeru a chtěl ze mě vyhnat mou prý ďábelskou duši. Když chtěl Severín přistát, musel vyhodit jediné závaží které měl... sebe Já se ale nedal, nasadil jsem si svůj rambošátek (mimochodem, je i s podpisem Silvestra Stalona) a bránil se. Smůla byla, že jsem při souboji s opatem vypadl z okna přímo do studené řeky. Ach jo, taková smůla! Kdybych jen věděl, že po tomhle seskoku budu hlavní hrdinou nějaké pitomé adventůry a budu muset poslouchat příkazy všelijakých malých pišišvorů za monitorem, raději bych si nechal opatem setnout hlavu. A navíc TEN PITOMÝ SEN! "Najdi Svoji CESTU!", "Najdi Svoji Cestu!" (...poslouchej svou žízeň, najdi svoji pravdu... ehm, promiňte - by Vreco), tohle se v tom snu opakovalo neustále. A já nevěděl kde jsem a co tu pohledávám. Proč já jsem jen v dětství rozbil sousedovi to okno. Kdybych to neudělal, nedostal bych se za trest do kláštera, opat by mě nechtěl zabít, nevypadl bych z okna a tudíž bych ani nemusel hledat žádnou zpropadenou cestu. Jako každý jiný bych vyrazil do světa a v každé osadě bych zanechával své početné potomky. Jé, panečku, to by byla nádhera..."

Jó, nádhera by to možná byla, ale tak leda ve snu. Severín, náš mnich, je totiž skutečně mnich a protože je mnich, tak je to mnich a když je někdo mnichem, tak je mnichem a vůbec, co to tady kecám. Prostě kdyby Severín nebyl mnich, nebyla by teď tady tahle nová veselá československá (no spíš slovensko-česká, když developeři jsou slováci :o) - by Vreco) adventurka.

Po celou hru jsem se těšil že tuhle kozu jednou podojím... A zase nic

Oba dva piráty Severín v míru přesvědčil o výhodách skoku vstřemhlav do vody s dělovou koulí v náručí...

Udivuje vás to slovo "československá"? No, tak to jste zřejmě nečetli žádné z našich preview na tuhle gamesu. Po celé téhle zemi po sobě zanechá Severín nezapomenutelné stopy Havrana totiž vyrobil původní slovenský tým Raibow Rhino a trochu jim s tím pomohla česká firma Cinemax, která se nakonec postarala i o distribuci. Já si ale myslím, že v tomto případě můžeme bez zábran hovořit o tuzemském projektu, vždyť i tak jsme se Slováky jedna ruka (o čemž svědčí i naše spolupráce se slovenským herním magazínem Riki... - by Vreco).

Informace o Havranovi se objevily doslova za pět minut dvanáct, možná i později. Autoři drželi vše v absolutní tajnosti zřejmě po vzoru Dreamlandu, který se taktéž objevil jako blesk z čistého nebe. Já osobně jsem od Havrana nečekal zrovna málo. Zpočátku mě všemožné chválomluvné informace o hře nechávaly v klidu, ovšem po dohrání hratelné demoverze se mi zdálo, že by Havran mohl být docela dobrou a zábavnou záležitostí. Proto těch 12 dní, které uběhly od vydání dema do vydání kompletní verze, jsem strávil v mírném napětí a očekávání, že si zahraju zase jednu pořádnou tuzemskou adventuru.

S úsměvem na tváři jsem v pátek 4. 6. 99 přebíral od pošťáka balíček o podezřelých rozměrech se zpětnou adresou firmy Cinemax. Ve svém kutlochu jsem jej rychle rozbalil, a řeknu vám... začaly se u mě objevovat první střípky zklamání. Severín je příkladný mnich - jakmile uvidí sexy kóču, hnedle staví stan Design krabice je předpotopní (podobný hrám od Vochozky z let 95 - 97) a v manuálu je na těch 8 stránkách napsáno skutečně jen to nejnutnější. Ale co, řekl jsem si, tohle přece nemá na hru samotnou žádný vliv a počal jsem dceru... ééé, tedy HRU instalovat. Jenže co čert nechtěl, z těch střípků zklamání se začal pomalu skládat už celý obrazec, a to ve chvíli, kdy na obrazovce probíhalo intro hry. Zde se začaly projevovat první neduhy hry. Jedním z nich byly nepřirozené, i když přiznávám, že komicky vypadající animace postaviček. Dalším neduhem se mi zdálo obsazení jediného, i když skvělého dabéra (Jiří Lábus) do rolí všech postav. Jinak ale intro jasně nastínilo, že tahle hra bude komedie sama o sobě, a tak jsem ještě pochopitelně neházel flintu do ječmene.

V rychlosti jsem prošel prvních pár lokací a provedl několikero úkolů (obsah demoverze), až jsem se dostal do Města (to velké M je na místě, tohle město se totiž jmenuje Město). V těchto chvílích jsem se ještě bavil docela dobře, ono sledovat Severína v kostýmu kobyly běhající po polisku a pronásledované nadrženým hřebcem, to bylo skutečně k popukání. No a podobných vylomenin prováděl Severín kvanta, navíc jeho komentáře ke všemožným předmětům taktéž hýřily vtipem. Prostě všechno bylo fajn... až do chvíle, kdy jsem poprvé zatuhnul. Přišel na řadu systém všechno-na-všechno, který nikdy nezklame, ale provádět ho tady, to bylo skutečné šílenství. V každé lokaci je totiž okolo 15 aktivních předmětů, doslova každá květinka nebo každý šutr se hlásí pod kurzorem. Navíc když předmět vytáhnete z inventáře a kliknete s ním na nesprávné místo na obrazovce, zmizí vám z kurzoru a vy jej musíte znova vytahovat. Na tohle všechno jsem samozřejmě už zvyklý z podobných adventurek, ale právě u Havrana mi to přišlo někdy až otravné...

Procházka na čerstvém vzdu... eeeehm... tedy vlastně... v čerstvé vodě

V téhle chvíli jsem se nekonečně nudil. Chodit neustále do stejných lokací a klikat vším na všechno. A navíc neustále poslouchat ten drzý Severínův komentář "Ať mi někdo odpoví, proč hraje adventury, když to neumí..." Nakonec ale byly zákysy, kterých se najednou nakupilo několik, překonány, i když mě to stálo hodně duševních sil. Zhruba v polovině hry se Severínovi podařilo uniknout z města a od té chvíle nabralo vše jiné grády. Konečně jsem věděl přesný cíl mého putování, hra začínala být mnohem zajímavější jak po příběhové, tak po technické stránce. Navíc všechny šílené nelogičnosti pominuly a já se začal bavit opravdu dobře. Smutné však bylo, že za pár hodinek po téhle příjemné změně prostředí hra skončila... No co už, všechno jednou končí, ale musím říci, že se Severínovi podařilo (nebo nepodařilo?) svou cestu najít až nepříjemně brzy (to víš, cesta do nejbližšího krámu, kde prodávají jeden nejmenovaný nápoj, netrvá zase tak dlouho - by Vreco).

Teď, když se na Havrana dívám s krátkým odstupem času, musím přiznat, že i přes všechny neduhy, co jsem mu vyčetl, to je docela dobrá adventurka. Chvílemi byla velmi zábavná, chvílemi velmi nudná, ale celkově se to dalo. Huble buble gugle fugle, řekl kanibal. Těší mě, Severín, řekl mnich a zdvořile se uklonil Jako velké mínus považuju nízkou rozsáhlost hry (pouze 40 obrazovek, 60 použitelných předmětů a kolem 20 hovořících postav, což je zhruba na úrovni hry Polda a asi jen na třetinové úrovni Dreramlandu). Havrana i přes občasné tvrdé zákysy dohrajete v pohodě za dva dny klidného hraní, což je za opravdu málo. No a ještě je tu náš Jirka Lábus. On je dobrej. Fakt je, ale svůj hlas moc měnit nedokáže. Když potom v hospodě po sobě křičí 5 opilců, absolutně nemáte představu kdo zrovna hovoří. K dispozici nejsou ani titulky, které by tohle všechno někdy usnadnily. Ale jinak jeho hlas dodává hře tu pravou atmosféru.

Technické zpracování už jsem tak trochu nakousl, takže ho teďka dojím. Kvalita skenerované grafiky je dost kolísavá. Ačkoliv jsem očekával že hra by mohla svou grafikou překvapit, neboť první obrázky i demo nevypadaly vůbec špatně, byl jsem docela zklamán. Exteriéry (převážně lesy) jsou fakt nádherné, zato interiéry jsou děsně "upatlané", no fakt hrůza (nejhorší je to právě ve městě, kde strávíte polovinu hry a pokud zatuhnete, jakože asi jo, protože je tu spousta nelogičností, budete se na tu nehezkou grafiku dívat docela dlouho :o(). Animace ujdou (i když jsou udělány hodně komicky a pohyby jsou nerealistické), postavy se sice skoro nehýbou, ale jinak tady potkáte hopsající zajíce, kozy, ptáky (taky hopsající) atd. Hudba (hraná na akustickou kytaru) je klidná, sice nenápadná, ale příjemná a spolu se zvukovými efekty (šum větru, hukot vody) vytváří zdravé podhoubí pro atmosféru hry.

Ve stínu Havrana
Výrobce: Rainbow Rhino
Distributor: Cinemax
Minimální konfigurace: Pentium 90 MHz, 16 MB RAM, 6x CD, HDD 20 MB
Doporučená konfigurace: Pentium 166 MHz, 32 MB RAM
3D karty: ne
Multiplayer: ne
Verdikt by Big Peter: Velmi humorně pojatá, ale i poměrně krátká a místy i mírně nudná kreslená adventurka.
Verdikt by Vreco: Škoda těch nelogičností a občasného chaosu. Slovenští hráči nechť si přičtou bodík.
Hodnocení 6/10
Top 5 Adventure '99
Quest for Glory 5 - Dragon Fire 9/10
Dreamland: Final Solution 8/10
LIATH 7/10
Ve stínu Havrana 6/10
POLDA 6/10

Havran jako celek je dobrá parodie na všechno možné. Setkáte se zde se zajímavými akcemi, které jste už někde předtím viděli. Tak třeba když jste uvázaní u kůlu a před vámi stojí hlídající kanibal - kůl vysunete, ukloníte se i s kůlem a zarazíte kanibala do země (něco podobného bylo ve Vinetouovi). Nebo když Severín šplhá po laně s nataženýma nohama, hraje ve hře stejná melodie jako v seriálu Jen Počkej Zajíci, kde vlk šplhal obdobným způsobem. Prostě a jednoduše řečeno: u téhle hry se zasmějete, to je jisté. Otázka ovšem je, jestli dokážete překousnout občasnou nudnost, pár tuhých zákysů a jestli vám bude takhle krátká hra stačit. V případě, že ne, si budete muset ještě nějaký ten pátek počkat, aspoň do doby, než vyjde další očekávaná česká adventura - Horké Léto 2.

Autor:


Témata: Havrani, Hodinky, Manuál, Vtip

Nejčtenější

Po šesti letech nezbylo z peněz z Kickstarteru nic, vývojář se zhroutil

Limit Theory

Ambiciózního vesmírného simulátoru Limit Theory se bohužel nikdy nedočkáme. Jeho jedinému vývojáři Joshi Parnellovi...

Herní rekordman má 1 720 platinových trofejí. Vypadá, jako kdyby nespal

Herní rekordman Hakam "Hakoom" Karim

Bahrajnec Hakam Karim, vystupující pod přezdívkou Hakoom, se stal oficiálním držitelem Guinnessova rekordu v počtu...



Chystaný seriál podle Zaklínače už zná představitelky Ciri a Yennefer

Netflix vybral herečku Freyu Allanovou (vlevo) do role Ciri z chystané...

Netflix vybral herečky do rolí dvou nejdůležitějších ženských postav chystané seriálové adaptace Sapkowského knih....

Podívejte se na záběry z natáčení scén pro brutální Mortal Kombat

Fotky ze zrušeného projektu Mortal Kombat HD

Když v roce 1992 vyšel první díl Mortal Kombatu, otřáslo to herním světem. Doslova gejzíry krve a brutální chvaty,...

České Mashinky přidávají nové dieselové lokomotivy a řadu vylepšení

Mashinky

Vývoj vynikající strategie Mashinky zdárně pokračuje vpřed. Nejnovější vylepšení hru nijak zásadně nemění, ale přidává...

Další z rubriky

RECENZE: State of Mind je i přes spoustu chyb zajímavým sci-fi příběhem

State of Mind

Ambiciózní novinka od německých adventurních specialistů z firmy Daedalic detailně rozpracovává témata, nad kterými se...

Šťastný je ten, kdo si nepamatuje minulost? Recenze We Happy Few

We Happy Few

Dlouho očekávaná survival akce z dystopického světa je konečně tady. Má cenu se do ní pouštět, nebo si radši máte dát...

RECENZE: Banner Saga 3 láká na špičkové tahové souboje a epický závěr

Banner Saga 3

Každý příběh jednou dospěje do konce a tak to je i s oblíbenou Banner Sagou, která třetím dílem vše v epickém stylu...



Najdete na iDNES.cz