| Pro rychlejší orientaci v testu klikněte na jeden z níže uvedených kapitol. | |
| Genius SpeedWheel 3 MT | Genius Trio Racer FF |
| Logitech Formula Force EX | Saitek R220/R440 Force |
| Závěrem a vyhodnocení | |
Genius SpeedWheel 3 MT
Obsah balení a instalace
Krabice volantu SpeedWheel je o něco větší než všechny ostatní testované produkty, jelikož obsahuje i řadicí páku, jejíž přítomnost zvětšuje velikost samotného volantu. Vnitřní uspořádání je samozřejmě nahuštěno, tudíž by k vám neměl dorazit nefunkční volant. Ovšem i když je nahuštěno, tak je balení vcelku chudé na vybavení. Uvnitř najdeme jen základnu volantu s pedály, manuálem a CD s ovladači. SpeedWheel ke svému provozu nepotřebuje žádný napájecí adaptér či přídavný úchytný systém.
Instalace probíhá naprosto bezproblémově. Pár kliknutí při instalaci ovladače z CD a následné připojení volantu do USB portu stačí ke správnému chodu. Smutnou stránkou věci je pro někoho možná absence originálního software, jelikož volant potřebuje jen ovladač, který se projeví v Ovládacích panelech v Herních zařízeních. Ovšem na chudou správu zapomeňte, lze zde nastavovat kde co, více čtěte v kapitole Ovladače.
Zpracování a ergonomie
Dílenské zpracování řadí nejenom volant mezi tu kvalitnější sféru, ale i Force Feedback, kterým tento produkt oplývá, a to i bez přídavného síťového napájení. Jedinou vadou na kráse jsou, bohužel, přísavky umístěné zespodu volantu. Ty totiž tvoří dvě řady po dvou, celkem jsou tedy čtyři. Ovšem zadní řada se díky nevyváženému zatížení obou řad neustále „odlepuje“ od stolu, což má za následek horší stabilitu volantu a nutnost během závodu volant přisávat ke stolu. Možným řešením tohoto problému je stůl s kvalitním povrchem, ovšem i zde se mi sem tam volant odlepil.
Volant má rám ve tvaru písmena „T“. V samém středu je pak logo společnosti obehnané oranžovým kruhem, které však, jak se na první pohled může zdát, není nijak podsvícené. Z celkového úhlu pohledu není SpeedWheel žádným sluníčkem, na celém jeho povrchu není totiž žádná LED dioda. Po stranách od středu je dvojice dostupných stříbrných elipsovitých tlačítek a dole potom dvojice podlouhlých tlačítek. Ty jsou však špatně dostupné pokud máme obě ruce na volantu. Pro jejich používání je nutnost sundat jednu ruku. Na horizontální ose volantu je použita oranžová guma, která má za účel zvýšit pohodlnost během řízení. Jedná se však o obyčejnou gumu, která není tak pohodlná jako v případě volantu od Logitechu. V horní části volantu jsou pak ještě dvě tlačítka tvarem uzpůsobená pro procházení například menu hry a naopak na straně druhé osmisměrný poziční klobouček. Z druhé strany volantu je pak příjemné překvapení - další čtveřice tlačítek. I když tento produkt disponuje řadicí pákou, tak jsou v zadní části volantu páky pro řazení. A jsou hned čtyři. Celkově jsme se dostali na počet 12 tlačítek. Volantem lze otáčet do každé strany v rozmezí 90°.
Uchycení volantu vede do základny, jehož ústí připomíná motor letadla. Základna je z černého plastu a hned napravo od volantu je možné řadit díky řadicí páce. Tvarem připomíná typ závodního speciálu. Jedná se však o provedení, díky němuž řadíte postupně nahoru a dolu. Další věcí, která někomu může vadit, je fakt, že je potřeba překonat poměrně velkou vzdálenost v každé straně pokud chcete zařadit jinou rychlost. Takovéto provedení tedy může zpomalovat samotného jezdce a jeho výkony.
Na levoboku základny volantu je port pro kabel s konektorem RJ-11, tedy pro připojení pedálů. Pedály jsou dva, brzda a plyn a jsou zabudované v dostatečně velké základně s úpravou povrchu proti skluzu nohou. Kvalitní zpracování vás čeká i zde.
Upevnění, technologie a dojmy z jízd
O upevnění základny volantu ke stolu jsem se již zmiňoval. Dvě řady o dvou přísavkách na spodní straně základny jsou jediným možným uchopením ke stolu. Vše by pracovalo správně, pokud by ale váhové rozložení na ně působící bylo rovnoměrné. Takto se totiž zadní řada přísavek odlepuje od povrchu stolu a na vás je, pro zajištění lepší stability, neustále přilepovat základnu zpět ke stolu. Kvalitnější povrchy také nezaručují stálou přilnavost, čas od času se stejně odlepí.
O technologii Force Feedback se starají dva motorky, jeden levý jeden pravý. Nejedná se však o technologii Force Feedback v pravém slova smyslu. SpeedWheel disponuje pouze vibracemi, nikoli „zasekáváním“ volantu a podobnými záležitostmi. To ho staví do velice nevýhodného postavení. Ovšem pokud se spokojíte s vibracemi, jejichž intenzitu lze skvěle vyladit díky ovladačům, není nad tím třeba lámat hlavu.
Jak jsem říkal, volant přenáší atmosféru ze hry jen v podobě vibrací. To je určitě škoda, jelikož zpětné zasekávání volantu a podobné efekty přinášejí mnohem větší realistický zážitek. I tak ale, pokud si vyhrajete s intenzitou vibrací vám vyhovující, je možné „dělat i s kašpárkem velké kousky“. I řazení probíhalo bez nejmenších problémů, stačí si zvyknout na dráhu nutnou k zařazení jiné rychlosti a vše jde jako po másle.
Ovladače
Absence originálního software je vyvážená díky propracovaným ovladačům integrovaných přímo do Herních zařízení přímo v Ovládacích panelech. Díky nim je tedy možné překalibrovat volant pro správný chod, jelikož při zapojení do USB se žádná automatická kalibrace nekoná.
Základní nabídka nastavení volantu je věnována ověření funkčnosti tlačítek, jejichž celkový počet se rovná 12 kusům. Další záložka ve Vlastnostech volantu je uzpůsobena právě pro ono testování a ladění výkonu vibrací. Je možné si vybrat jednu ze sedmi úrovní intenzit vibrací. A nakonec bohatého nastavení je zde možnost upravit nastavení různých dalších sil.
Genius Trio Racer FF
Upozornění: Jelikož u nás byl tento model již testován, přikládáme jeho kopii. Avšak s novými ilustračními fotografiemi.
Obsah balení a instalace
V balení tentokrát nenajdeme nic navíc jak už to tak bývá, ale jen to co je k provozu potřeba. Mluvím o samotném volantu a pedálech, dále o šroubovacím držáku k přidržení volantu na stole, o speciálních úchytech na stehna, o napájecím adaptéru a samozřejmě o manuálu a ovladačích na CD.
Zde není co vymýšlet, tak tedy stručně a rychle. Nejdříve je potřeba připojit volant pomocí USB portu k počítači, posléze nainstalovat software. Pro ověření, že rozpoznání hardware proběhlo v pořádku, stačí sledovat červenou diodu přímo ve středu volantu. Pokud svítí, je vše v pořádku. Takto si lze ověřovat i po instalaci ovladačů, nejen při prvním připojení.
Zpracování a ergonomie
Pojďme se už ale podívat na samotný volant a jeho příslušenství. Velikostně se neliší od většiny volantů dostupných na našem trhu. Ono i celkově se moc neliší, ovšem podpora tří platforem už je o něčem jiném. Volant tvoří plný kruh a po horizontální ose je pogumován a zdrsněn z důvodu lepšího držení a lepšího pocitu z jízdy. Středová část je nabarvena na červeno pro sportovní a agresivní vnímání. U gamepadů známých z konzolí jsou vždy čtyři hlavní tlačítka, každé s jiným piktogramem. A pokud má být tento volant nejen pro PC, ale i pro tyto konzole, musí zde být také to samé. Proto je na volantu čtveřice tlačítek, které připomínají onen gamepad. Uprostřed volantu jsou také důvěrně známá tlačítka „Left“ a „Right“ s pozičním kloboučkem. Pod ním pak ještě trojice tlačítek „Select“, „Mode“ a „Start“.
Nezapomínejme však ani na LED diodovou indikaci, kterou zde také najdeme. Kombinací trojice jinak barevných diod dostáváme různé módy řízení, kterých je dohromady šest. V podstatě se nejedná o nic jiného než o změnu citlivosti volantu, která se v každé hře hodí jiná. Pro požadovanou změnu stačí stisknout Select a směr vpravo na pozičním kloboučku.
Druhá strana volantu pak skrývá ještě dvojici „pák“, které mají sloužit především k řazení, když už s volantem není dodávána řadící páka. A nutno dodat, že s nimi řazení jde vcelku pěkně a hlavně umístění těchto pák nijak nebrání v plynulém řízení a soustředění. Suma sumárum má volant modelu Trio Racer k dispozici 13 tlačítek plus poziční klobouček.
Druhá nejdůležitější část potřebná k ovládání vozu ve hrách jsou pedály. Ty se k volantu připojují pomocí vestavěného PS/2 portu.
U tohoto modelu jsou k dispozici jen dva pedály, a to plyn a brzda. Jejich odpor při sešlapávání není ani malý, ani velký, jednoduše zlatý střed. I majitelé větších nohou se na tyto pedály bez problémů vejdou. Kabel je také dostatečně dlouhý, ovšem pokud ho nemůžete vést nějak stranou, bude se při řízení občas trochu plést.
A na závěr této kapitoly jsme se dostali až ke kalibraci zařízení, které probíhá naprosto automaticky a to bezprostředně po startu PC. Volant se nejdříve protočí úplně doleva, poté úplně doprava a pak se vycentruje. Rozmezí volantu je cca 160°. Je proto vhodné ještě před startem PC položit volant na stůl, kde mu nic nebude bránit v protáčení. Nejednou se mi stalo, že volant ležel na zemi když v tu se začal protáčet a tím samozřejmě i jezdit po podlaze.
Upevnění, technologie a dojmy z jízd
Podíváme-li se z výšky na volant, uvidíme také základnu, která skrývá motorek pro všem známou funkci s názvem Force Feedback, zkráceně FF. Ta umožňuje pomocí vibrací a zvýšení odporu během otáčení s volantem přiblížit závodění realitě. Jak se ovšem dočtete dále, tato funkce se ani jednou nezapnula a dokonce si i myslím, že ji ani volant nemá.
K této základně se dá připojit dvojice držáků pro uchycení buďto na stole, což je známější varianta, či naopak na stehnech. K připojení těchto držáků jsou zespoda této základny nakresleny šipky znázorňující směr a místo přichycení. Subjektivně mi více vyhovovalo umístění na stole, jelikož více napodobovalo auto a to jak výškou, tak i stabilitou. Zde ale pak také záleží na výšce stolu. Při uchycení na stehnech je potřeba trocha citu než si zvyknete že volant není až tolik stabilní.
Ze základny pak ještě vede kabel, který se rozbočuje do trojice konektorů – pro PC, XBox a PlayStation 2. A naopak do základny je možno zapojit napájení motorku díky přiloženému síťovému adaptéru, který má na starost jak funkci Force Feedback, tak i lepší pocit při točení volantem díky většímu odporu. Tento adaptér není potřeba používat, jelikož si volant vystačí s napájením z portů platforem, avšak pro lepší pocit ho doporučuji používat.
Stěžovat si zde musím na funkci Force Feedback, jelikož se jedná o prvek, který u tohoto sortimentu hraje svou roli při nákupu. Volant byl testován na hrách Need for Speed: Underground, Underground 2, Most Wanted a Carbon. Ani v jednom z těchto titulů i při spuštěných vibracích přímo ve hře jsem nezaznamenal jakoukoli podporu. Bojím se tedy, že Trio Racer nepodporuje Force Feedback jakožto funkci, která se projevuje vibracemi, ale jen jako funkci, která mění odpor volantu.
Ovladače
Zde není moc co k popisování. Ovladače Genius totiž jen uzpůsobují ke spolupráci správu herních zařízení obsaženou ve Windows. Zde se Trio Racer hlásí jako „USB Steering Wheel“. Možnosti nastavení zde nejsou nijak bohaté, podívejme se ale na to, co máme k dispozici. Nejdříve je to možnost zkalibrovat zařízení, což je u tohoto modelu víceméně zbytečné, jelikož se kalibruje samo (viz. kapitola „Bližší pohled“). Druhou možností je ozkoušení jednotlivých os, tlačítek a pozičního kloboučku. Zde je tlačítek na výběr pouze 12, „Start“ na PC zřejmě roli nehraje, to až na konzolích.
Logitech Formula Force EX
Obsah balení a instalace
Všem známá zelená Logitech barva, kterou tento výrobce vybavuje všechny své produkty, je samozřejmě přítomna i na balení tohoto volantu určeného nejen pro simulátory formulí. Uvnitř se po složitém vybalování nachází perfektně zabalený volant s pedály a dalším příslušenství. I když na něj tento model není nijak bohatý, ba naopak, najdeme v balení také adaptér pro napájení ze sítě a manuál s ovladači. Ovšem co chybí zde, tak Logitech vynahrazuje požitkem z jízdy. O tom ale až kousek níže…
Instalace produktu probíhá naprosto svižně a bezchybně. Po připojení volantu do USB (pro poznání nově přidaného hardware není ani potřeba volant napájet ze sítě) je nejlepší čas pro instalaci ovladačů z přiloženého disku. Ten nejenže nabízí samotné ovladače, nýbrž i službu GameSpy Arcade či Roger Wilco pro hlasovou komunikaci. Okamžitě po nainstalování se rozběhne detekce, kalibrace a následná kontrola. Kalibrace se provádí manuálně tím způsobem, že si software vyžádá vaši spolupráci v podobě centrování či maximálního otáčení. Po této fázi je vše připraveno pro zvuk vyhřátých motorů.
Zpracování a ergonomie
Již z balení na vás koukají tučné texty oplývající kvalitní zpracování a použití různorodých materiálů, které umocňuje pocit a celkový vjem jízdy. Začnu jak jinak než volantem. Barevně je Formula Force EX naprostý standard, i když sportovní standard. Kombinací červených postranních gumových úchopů a černé kostry se volant vnímá jako pořádný dravec. Na tomto fakt mu pak už jen připadá celkový design, který přímo kopíruje volně prodávané volanty pro závodní auta.
Zmínil jsem již červenou gumu po stranách volantu. Musím říci, že první pocit byl naprosto úžasný. Guma se výborně drží a při hraní je řízení a držení volantu maximálně příjemné, ale stejně tak i dodává určitou agresi do stylu jízdy, jelikož přidává na sebedůvěře. Jeho výroba je prováděna nejmodernějším možným lisováním za pomoci plynu, kdy konečný produkt nemá žádné vady a je maximálně účelný. Zbytek samotného volantu je už pak trochu oproti gumě po stranách ochuzen. Je totiž „pouze“ z plastu s hrubou povrchovou úpravou.
Střední část plná tlačítek a také neustále aktivní LED diody už jen podtrhují onu dravost. Po pravé straně této středové části jsou umístěna tlačítka s popisky 1 až 4 a jedno další stříbrné tlačítko. Nalevo je pak poziční klobouček s dalším tlačítkem. O kousek níže jsou další čtyři programovatelná tlačítka, proto také nemají žádné popisky. Odvrácená strana volantu pak samozřejmě skýtá prostor ještě pro dvě další páky, které ve většině případů slouží k řazení. Jejich stisk vyžaduje poněkud větší dráhu, než jakou potřebují například tlačítka vpředu. I přesto jsou ale velice snadno dostupná všem velikostem rukou.
Pedály plynu a brzdy, které svým designem připomínají skutečné pedály dostupné ve sportovních vozech, jsou relativně blízko u sebe. Majitelé větších chodidel tudíž budou mít problém při sešlapování jednotlivých pedálů. Avšak ti co používají jen jedno chodidlo, ti jsou za vodou. Samozřejmostí je podpora různých úrovní intenzity, kdy vůz jede rychlostí závislé na intenzitě sešlápnutí pedálu. Komunikace s volantem probíhá pomocí paralelního portu. Proti skluzu je základna pedálů chráněna čtveřicí lepivých gumových podložek umístěných v každém rohu.
Upevnění, technologie a dojmy z jízd
Upevňování základny volantu jde pouze ke stolu, a to klasickým způsobem. Úchopy jsou „integrované“ přímo v oné základně, stačí je tedy šroubovitým pohybem hned za volantem povolit, správně a pohodlně polohovat a připevnit. U tohoto modelu je nutné upevnit opravdu pořádně až na doraz, jelikož se mi nejednou stalo, že se mi základna posunula skoro na samou hranu stolu z důvodu nekvalitního připevnění.
Většina výrobců také nechává v názvu svých volantů či v jejich popisu technologii s názvem Force Feedback. Mnohdy se ale stává, že se nakonec jedná o neplnohodnotnou, nepovedenou či vůbec nijak nesouvisející technologii a uživatel si tak domů přinese levný šmejd s rádoby zpětnou silovou vazbou. Logitech také inzeruje použití této technologie, ovšem v jeho podání se jedná o skutečnou trefu do černého. O vibrace a realističtější pocit se stará kvalitní elektronika, která však musí být napájena z dodávaného síťového adaptéru. Pokud tomu tak není, nepocítíte všechny nerovnosti či bouračky apod. Bohužel ale natočení volantu se pohybuje od centrální pozice pouze v rozmezí 100° do obou stran, což je skutečně málo.
Samotné zážitky z jízdy jsou dle mého subjektivního hodnocení naprosto úžasné. Volant skvěle reaguje na všechny nerovnosti a stejně tak i na kolize. I při rychlých akceleracích se chová realisticky. Co mě však naprosto dostalo, bylo chování při puštění volantu v zatáčce. Volant se choval stejně tak, jako ten pravý v autě. Vracel se postupně ze strany na stranu až se postupně dostal do roviny. Skutečně propracované chování má za následek výjimečné pocity z jízdy.
Ovladače
Ovládací software se povedl, ostatně trochu jsem o něm už mluvil ze začátku tohoto testu. Zaměřím se už proto jen na hlavní aplikaci. Nese název Logitech Profiler a sám si při prvním startu skenuje PC a hledá závodní hry, jenž pak zařazuje do své databáze, ve které je pak možno přiřadit naprosto jiné funkce tlačítkům ve všech různých simulátorech. Další možností, která zvyšuje už tak vysoký potenciál ovladačů, je možnost spravovat několik různých profilů například několika různých hráčů.
Saitek R220/R440 Force
Upozornění: Vzhledem k drtivé shodě modelů R220 a R440 budeme uvádět nejdříve shodné vlastnosti, např. tvar, uchycení, atd. Teprve poté v dané kapitole odlišnosti, zpravidla pouze u R440. Na ilustračních obrázcích je model R440.
Obsah balení a instalace
Rozměry standardní balení, a naprosto totožné s modelem R440 též od Saiteku s jednoduchou grafikou, má však velice složitý vnitřní systém uspořádání. Doteď nevím, jak se tolik věcí mohlo do té krabice vejít. Tímto také upozorňuji, že Saitek je v tomto testu vítězem co do počtu částí volantu :) Jinak je vše pečlivě zabaleno a vnitřní nahuštění také brání jakémukoli rozbití při neopatrném zacházení. Uvnitř tohoto bezedného balení postupně najdete samotný volant se dvěmi dalšími díly a pedály, ke kterým pak patří ještě jeden díl. Pokud připočítám ještě manuál se záručním listem a víceméně zbytečné prohlášení, které stejně nikdo nečte, tak je to vše.
Vzhledem k tomu, že model R220 nemá žádnou potřebu ovladačů, tak je instalace velice jednoduchá, i když trochu zapeklitá. Po připojení pomocí USB se totiž nic nedělo. Volant sám o sobě nijak nedává znát že je funkční, resp. že je napájen z USB a je připraven k užívání. Ani Průvodce přidáním hardware nic nehlásil. Proto se ani vy nelekejte, pokud se vám stane to samé. Najdete ho v Ovládacích panelech pod Herními zařízeními. A vzhledem k tomu, že nemá vlastní ovladače, je třeba si vystačit s kalibrací dostupnou ve Windows.
Druhý testovaný model od Saiteku už díky integrované technologii Force Feedback možností instalace ovladačů oplývá. Na přiloženém CD však najdete i pokročilý software pro správu tlačítek a profilů. Díky barevným LEDkám na čele volantu, o nichž bude samozřejmě řeč, si lze také po připojení ověřit funkčnost volantu – stačí otočit volantem na jakoukoli stranu pro jejich rozsvícení.
Zpracování a ergonomie
Logitech tvarem svého volantu připomínal spíše provedení pro formule, kdežto Saitek díky dvěma barevným tlačítkům po obou stranách připomíná spíše závodní variantu pro rychlá auta. Doménou veškerého příslušenství i volantu samotného je černý plast v kombinaci s uhlovými prvky, jako například gumou pro uchopení po stranách. Ta je maličko lepivá, proto se vám nebude chtít sundat ruku z této části. V otázce ergonomie a ze subjektivního pohledu mi však její provedení nevyhovuje z důvodu malého místa pro prsty. O kousek výše totiž kus místa ukrajuje malinký výstupek pro dvě barevná tlačítka. O kousek níže pak další cenné místo ubírá rameno držící volant na základně.
Zepředu jsou tlačítka tedy celkem čtyři a za volantem jsou další dvě páčky. Ty však nejsou součástí ramen volantu, jak to známe z konkurenčních produktů, nýbrž části spojující volant a základnu. Zde také nevím, zda-li je to šťastná volba. Páky jsou totiž vzdáleny od volantu, musí se tedy zvedat prsty, aby se vůbec páky dalo „sešlápnout“. Ovšem v tom momentě ztrácí řidič tolik potřebnou kontrolu nad volantem.
Základna volantu má na několika místech povrchu díry pro „nasávání vzduchu“, které slouží k estetickému vzhledu. Pedály jsou též z hlediska inovace novinkou. Jejich uchycení totiž není v „podlaze“, nýbrž nad podlahou. Dráha je však stejná – nejvíce výkonu z motoru vymáčkneme sešlápnutím pedálu až k zemi. To už zřejmě nikdo nezmění :) Uchycení nad podlahou má ovšem i své nevýhody, a to že v podání Saiteku stačí větší silou sešlápnout pedál, třeba v zápalu jízdy, a je tu dost vysoká šance, že celé jeho uchycení urvete. Dostupná je dvojice pedálů – brzda a plyn. Velikostně se příliš neliší, i když brzdový pedál je o minimální část větší. Pedály jako samostatný díl nemají žádnou předložku, tu je potřeba přimontovat jako další díl. Propojení s volantem pak má na starost síťový RJ-45 kabel.
Model R440, který se od R220 liší podporou technologie Force Feedback, má trochu jinak provedenou čelní stranu a též i disponuje konektorem pro připojení síťového adaptéru. Čelní strana se liší jen o přidanou čtveřici indikačních LED diod. Ty jsou jednotlivě odstupňovány procenty (25, 50, 75, 100) a jejich účelem je informovat jezdce uživatele, na kolik procent elektronika zabírá. Tato originální funkce je zajímavým zpestřením, i když o jejím hlubším významu pochybuji.
Upevnění, technologie a dojmy z jízd
Upevňování základní části volantu lze uskutečnit pouze ke stolu a to staronovým způsobem. Starým proto, jelikož se jedná o klasické uchycení pomocí šroubu. A novým proto, že je potřeba nejdřív pár dílů k základně přidělat, než se vůbec lze do nějakého připevnění pustit. Nejdříve se tedy k volantu připevní díl, který obemkne hranu stolu. Teprve poté se do připraveného otvoru došroubuje šroub, jenž pak zajistí stabilitu volantu. Za absenci fotografií tohoto systému se omlouváme.
Technologická stránka produktu R220, jakožto další stránka úspěchu, je poměrně zanedbaná. Žádná vyspělá technologie, resp. Force Feedback není doménou tohoto volantu. Důkazem je i fakt, že si R220 vystačí s napájením z USB. Dokonce ani žádné centrování není potřeba, jelikož se volant sám vrací do vycentrované pozice. Dojmy z ježdění jsou poněkud slabé. Cítil jsem se spíše jako pasivní jezdec, který sice zatáčí a šlape na pedály, ovšem necítí pod sebou žádnou vozovku či bahnitý terén. Absence technologie Force Feedback je opravdu znát.
Kdežto R440, to už je jiný příběh. Výkonné motorky uvnitř základny volantu zaručují úžasné zážitky z jízdy na jakémkoliv terénu. Ona kvalitní elektronika ve spolupráci s technologií Force Feedback přímo volá po nějaké té jízdě. Saitek R440 je v tomto ohledu skutečně propracovaný, i když na volantu by mohlo být více tlačítek pro dokonalejší zážitek a hlavně ovládání vozidla.
Ovladače
Ze začátku této stránky jsem se již zmiňoval, že model R220 trpí absencí jakýchkoli ovladačů. Jedinou možností kontroly funkčnosti tlačítek či kalibrace volantu je použití této funkce ve Windows. I bez originálních ovladačů se však dá bezproblémově připravit volant na nadcházející „challenge“.
Na druhou stranu, propracovanější R440 už dokáže dojmy z jízdy předělat k vlastnímu obrazu. Ovladače v Herních zařízeních dokážou jen zkontrolovat funkčnost všech tlačítek a také nasimulovat konkrétní situace ze závodů. V praxi to vypadá tak, že po stisknutí některého z tlačítek sebou začne volant házet a vibrovat v závislosti na konkrétní situaci (skok, nitro, oddělaný motor). Jde o názornou ukázku schopností volantu a musím uznat, že se jedná o naprosto přesvědčivou ukázku.
Ovšem pokud doinstalujete z CD zvláštní software, který Saitek přikládá k většině svých produktů, tak dostane do rukou možnost pracovat s profily a s makry. Tyto pokročilé možnosti však ale využijí jen „hardcore“ hráči. V běžném domácím prostředí je skoro nepoužitelné.
Závěrem a vyhodnocení
Střední třída v herních periferiích je žádanou oblastí trhu mnoha zákazníků. Tento test nám ukázal, že se dá víceméně spolehnout na osvědčené značky, i když si za ně musíme v některých případech připlatit oproti konkurenci, která jak vidno, s nížší cenou ztrácí na kvalitě a na přenášených pocitech během jízdy. V podstatě můžeme doporučit jen první dva umístěné produkty, jelikož jen s nimi budete ze hry maximálně spokojeni.
1. místo - Logitech Formula Force EX
Logitech je známý výrobce kvalitních výrobků, proto jsem se i se stejnou myšlenkou na tento volant těšil. A dle objektivního hlediska výrobce znovu nezklamal. Do rukou se mi dostal, a stejně tak může i vám, skvělý volant se skvělými vlastnostmi a velice kvalitním provedením. Pocity při jízdě byly zdaleka nejlepší ze všech testovaných volantů. Force Feedback bez výjimky fungoval tak jak měl a i když realitě se nevyrovná žádný z volantů, tak tento se jí blíží sáhodlouhými kroky. Potenciál volantu stoupá s použitím ovladačů přímo na míru s možností práce s jednotlivými hrami či s prací s několika různými profily. Střední třídě z těchto 5 testovaných produktů tedy jasně vévodí Logitech Formula Force EX, který bez problémů seženete kousek pod 2 tisíci korun.
2. místo - Saitek R440 Force
Druhé místo si nezaslouží nikdo jiný než Saitek R440. I ten je na vysokém levelu, co do požitků ze hry víceméně srovnatelný s Logitechem, ovšem neoplývá už tak kvalitním zpracováním. Držení není tak pohodlné, uchycení zbytečně složité. Ovšem tyto „kosmetické“ vady jsou nic v porovnání podání vibrací, zpětných záběrů volantu, atp. S cenou na stejné hladině jako Logitech získává Saitek R440 Force stříbrnou příčku.
3. místo - Genius Trio Racer FF
To, co dává Trio Raceru na ceně a bronzové příčce je poměrně kvalitní provedení spojené s univerzálností tohoto volantu. Je totiž lákavé mít doma volant podporující trojici platforem a šestero různých módů citlivosti. Bohužel, to co produkt sráží dolů, je fakt, že Trio Racer údajně podporuje technologii Force Feedback. Opak je pravdou, u tohoto volantu totiž žádná taková funkce není, pouze zvětšení odporu při řízení po zapojení síťového adaptéru. To nám, jako konzumentům, nestačí. Za cca 1500,- Kč se nám do rukou dostane univerzální volant, ovšem na úkor pocitů z jízdy.
4. místo - Genius SpeedWheel 3 MT
SpeedWheel je, dá se říci, na stejné úrovni s Trio Racerem. I když v tomto případě už můžeme mluvit o částečném pokusu o Force Feedback v podobě pouhých vibrací, zpracováním se Trio Raceru nevyrovná. „Průměrná“ guma použitá na volantu není žádný zázrak a i když zde máme k dispozici ještě řadící páku, tak se jedná o provedení vhodné spíše do hračkářství. Tomu všemu odpovídá i cena, která je o něco málo více jak 1000,- Kč.
5. místo - Saitek R220 Force
Opožděný bratříček silnějšího a vypracovanějšího modelu R440 bohužel žádnou slávu nesklízí. Veškeré přednosti, které by ho táhly kupředu, naprosto chybí. Žádné ovladače, které by zajistily lepší chod na všech systémech, žádný Force Feedback, který by z průměrného závodu udělaly dechrvoucí honičku... Pokud se rozmýšlíte nad tímto produktem a nezáleží vám na absenci vibrací a zpětné reakce, nemáte co ztratit. Pokud ale chcete z arkád či simulátorů něco málo mít, určitě si připlaťte nějakých šest stovek na volanty z prvního a druhého místa. Za ten zážitek to určitě stojí.
Za zapůjčení volantů Genius SpeedWheel 3 MT a Trio Racer FF děkujeme internetovému obchodu 100mega.cz.
Za zapůjčení Logitech
Formula Force EX, Saitek R220 a R440 děkujeme internetovému obchodu Alza.cz.
