Historie firmy Nintendo je stejně zajímavá a stejně nepřímočará jako překlad jejího názvu; Nintendo je spojení písmen Kanji, tedy "nin-ten-do" a je pro něj možno aplikovat několik definic, z nichž nejlepší zní:
"Dělej vše, abys byl nejlepší, ale věz, že vše je nakonec v rukou božích."
Přenesme se tedy nyní na chvilku do dávných dob minulosti firmy, která, a souhlaste se mnou nebo ne, ovlivnila život každého, kdo jako jednu ze svých forem zábavy zvolil svět digitálních her.
Předehra
19. stol. se schyluje ke svému konci a v japonském hlavním městě Kyoto začíná jeden talentovaný řemeslník jménem Fusajiro Yamauchi s produkcí karet Hanafuda (Květinové karty) a aby mohl tento sortiment distribuovat, zakládá 22. května 1889 firmu Nintendo Koppei. Jeho zboží se brzy stává velmi populární po celé prefektuře Kyoto a není divu, neboť tehdy byly karty jediným legálním druhem hry, pročež klientelu v tu dobu tvořila hlavně Yakuza, která tyto karty posléze začala ve velkém odebírat - profesionální hráči mohou používat jeden balíček karet jen jednou. Roku 1902 se již karty exportují po celém Japonsku a navíc – byla uzavřena smlouva s firmou Japan Tobacco & Salt Public Corp. Důvod je prostý, tato firma má celou řadu prodejních míst po celém Japonsku. A z dříve malé firmičky Nintendo se pomalu začíná stávat největší výrobce karet Japonska.
Roku 1929 odchází F.Yamauchi do důchodu a jeho nástupcem se stává jeho zeť (má jen 2 dcery a tak provdá svou mladší - Sadu - se Sekiryo Kanedou, ovšem pod podmínkou přijetí jména Yamauchi), pod jehož vedením Nintendo dále posiluje; roku 1933 došlo k přejmenování firmy na Yamauchi Nintendo & Co. A o něco později byla založena nová distribuční společnost jménem Marufuku Co. Ltd., pod jejíž hlavičkou Nintendo prodává karty západního typu. Ovšem čas vymezený Sekiryovi se krátí a roku 1949 nastupuje do funkce prezidenta firmy syn sestry jeho ženy - Hiroshi Yamauchi.
Rozporuplné počátky
Hiroshi Yamauchi je již od mládí velmi arogantní člověk a dalo by se přímo říci rebel; jeho první kroky jsou dány poměry v rodině, vědom si vztahu vedení firmy k jeho matce je rozhodnut v poměrně krátké době s tímto vedením skoncovat a jak zamýšlel, tak také udělal. Roku 1951 přejmenovává firmu na Nintendo Playing Cards Co. Ltd., o rok později otevírá novou továrnu v Kyotu a roku 1959 se dostavuje jeho první velký úspěch a tím jest spolupráce s firmou Walt Disney na produkci hracích karet s Disneyho náměty. Ovšem velmi brzy dochází k útlumu, neboť Nintendo není schopno konkurovat levnému americkému dovozu. Je třeba hledat jiné aktivity a proto pokouší své štěstí na burze, roku 1962 se firma stává akciovou společností a roku 1963 dostává své dosavadní jméno Nintendo Co. Ltd. Poté začíná s výrobou instantní rýže, podniká v oblasti hoteliérství či v taxi službě (firma se jmenuje Daiya), ovšem bez výraznějších úspěchů. A jak se mnohdy stává, tyto nezdary přivedly Yamauchiho na cestu, která předurčila jeho další osud.
První kroky
Konec 60. let je pro Yamauchiho klíčový, neboť se spřátelí s Hiroshim Imanishim a Gunpeiem Yokoiem, aby ještě v roce 1969 založil nové oddělení pojmenované "Games". Smysl je jednoduchý - připravit něco opravdu "cool" pro nadcházející vánoční období. Yokoi, domácí kutil, zanedlouho přichází se zařízením Ultra-Hand (dřevěná paže vyzařující zelené světlo) a této nesmyslné věci se tehdy o vánocích po Japonsku prodalo 1,2 miliónu kusů; následují další a nutno podotknout velmi populární hračky jako "Love Tester" (princip - děvče se drželo s chlapcem za ruce a volnou ruku dali do přístroje, který měřil velikost jejich lásky, ovšem ve skutečnosti se měřil pouze srdeční tep). Tyto "vynálezy" by navzdory všemu asi nikoho dlouho neuživily, kdyby krátce na to nepřišel do firmy Masayuki Uemura, kterého přetáhli z koncernu Sharp. Uemura je fascinován objevem fotavoltických článků, z nich vytváří terč, na něhož se míří světelnou pistolí a tak vznikl první Light Gun Shooter. O fenomenální úspěšnosti tohoto zařízení asi nikdo nepochybuje. Tou dobou přichází do firmy další nový zaměstnanec Genyo Takeda, který pak tento koncept dále rozšířil; v Japonsku byl v 60. letech velmi populární Bowling, ale touto dobou zely haly prázdnotou a firmu napadlo využít uvedené prostory a postavit zde hliněné vojáky a střílet na ně - o detekci úspěšnosti se staraly právě solární články, systém byl dále automatizován a později byl ještě přidán 16mm film s vojáky a vy jste je museli trefit dříve, než oni vás. Celé to bylo posléze pojmenováno jako Wild Gunman a došlo dokonce k celosvětovému exportu!
Krize vytvořila legendu
70. léta jsou celosvětově známá jako období jedné z největších krizí v poválečné historii, přichází Velká ropná krize a s ní mnoho bankrotů. Yamauchi, vědom si vážnosti situace, začíná hledat nouzová řešení a nalézá je v oboru polovodičů a mikroprocesorů. Nintendo kupuje licenci na Magnavox a začíná s distribucí v Japonsku. Prvními pokusy byly různé varianty prvních komerčních videoher jako především Pong, přičemž tento artikl zaznamenal jistý úspěch a to přivedlo Uemuru na myšlenku vytvořit něco obdobného. Je rok 1977 a ve spolupráci s Mitsubishi společnost Nintendo uvádí první herní konzoli japonské produkce - Color TV Game 6. Systém obsahuje 6 variant tenisové hry. V následujícím roce přichází Color TV Game 15 a poté Blockbuster, umožňující hrát hru Night Driver. Konzole byly relativně úspěšné a Nintendo roku 1979 otevírá oddělení Arcade. Přichází rok 1980 a svět má nový hit a tím jsou elektronické kalkulačky. Což motivuje Yokoie k vytvoření herního zařízení Game & Watch, tedy přístroje do kapsy, který má hodiny a budík, navíc i jednu hru. Uvedené zařízení se stává hitem (v Česku jsou známy hlavně jeho ruské napodobeniny např. na motivy kresleného seriálu Jen počkej zajíci) a hlavně díky němu Nintendo expanduje do USA, kde ve městě New York zřizuje svou americkou pobočku, prezidentem je jmenován syn Yamauchiho sestry Minoru Arakawa. Nintendo produkuje pod vedením Yokoie coin-op projekty jako Sheriff či Hellfire, tyto hry však mají velmi slabou úroveň a vrcholem je titul Radarscope, který téměř potopí zmiňovanou americkou pobočku. Arakawa však nutně potřebuje nějaký hit, pročež se chystá celosvětové šílenství.
Roku 1977 přijde za Hiroshi Yamauchim jeho dávný přítel s prosbou, zdali by nezaměstnal jeho syna, který právě dokončil vysokou školu. Památná jsou slova Yamauchiho, který prohlásil: „Potřebujeme inženýry a ne malíře“, což téměř vedlo k rozpadu přátelství mezi oběma; tím malířem nebyl nikdo jiný než Shigeru Miyamoto. V roce 1980 je hotová hra jménem Donkey Kong, hra, ve kterou nikdo ve firmě nevěřil. Je o boji tlustého řemeslníka proti jeho domácímu zvířeti, jímž je opice, která jako pomstu za špatnosti, které na ní napáchal, unese řemeslníkovu přítelkyni a on ji musí osvobodit. Hra se po svém uvedení stala okamžitě hitem jak v Japonsku tak i v USA. Roku 1982 následuje pokračování pod názvem Donkey Kong Jr. a tato další kapitola zaznamená znovu úspěch. Ovšem v USA podává firma Universal na Nintendo žalobu, neboť Donkey Kong je až nápadně podobný filmu King Kong, pročež se Nintendo a Colleco (které distribuovalo tento titul na svých systémech) ocitají před soudem. Nintendo obhajuje poměrně neznámý obhájce Howard Lincoln. Výsledkem je nicméně krutá prohra firmy Universal a bohatší kapsa Nintenda o částku $1.8 miliónů, kterou soud žalobci vyměřil jako pokutu.
Nintendo Famicom/NES
Historie této konzole není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát, a vlastně příběh Famicomu bude i příběhem firmy v 80. letech minulého století.
Po úspěchu hry Donkey Kong si Yamauchi vytyčuje další cíl a tím je konzole, schopná přehrávat hry, které bude možno poté měnit za jiné - dokoupené. Potíž je ale ve skutečnosti, že tato idea není nijak revoluční, dokonce většina konkurence již tou dobou něco obdobného má anebo na něčem velmi podobném pracuje. Ale nebyl by to Yamauchi, kdyby si neusmyslel prosadit svou a tak se začíná pracovat na systému, jehož cena bude do 9800 jenů, a který bude výkonnější než konkurenční produkty. Tomuto podléhá veškerá aktivita a firma hledá někoho schopného takto levný čip produkovat. Nakonec nalézá, tou firmou je RICOH a ač původně nesouhlasí, nakonec je RICOH přesvědčen slibem odebrání 3 miliónů čipů v průběhu dvou let, pročež je podepsán kontrakt. Roku 1983 tak přichází na trh konzole, jež nese jméno Famicom (FamilyComputer). Systém je poměrně silně "ořezán", nemá klávesnici ani disketovou mechaniku z důvodů zachování co nejnižší ceny, ovšem přichází s výstupem, aby bylo možno vše dokoupit později. Konzole se především díky své nízké ceně okamžitě stává hitem No.1. Ovšem ne všechno jde tak dobře a mnoho zákazníků si stěžuje na skutečnost, že přístroj "zamrzává". V továrně v Uji City (část Kyoto) se toho roku schyluje k bouři, neboť technici hledají příčinu defektů. Po jejím nalezení Nintendo organizuje výměnnou akci a se ztrátou mnoha miliónů dolarů vše dává do pořádku.
Famicom se dobře prodává a roku 1984 rezignuje postupně veškerá domácí konkurence. Po úspěchu systému v Japonsku hodlá Nintendo pokořit další metu a tou jsou Spojené státy. Ovšem USA jsou trochu jiná káva, neboť konkurence zde svým přičiněním vytvořila z herního průmyslu nejméně potřebnou záležitost v lidském životě, odstrašujícím příkladem budiž Colleco ADAM nebo Atari, ale především pak hra podle filmu E.T., neboť celá série končí zakopána v poušti. Nintendo proto musí vymyslet jinou taktiku. Pročež dochází k rozhodnutí svěřit distribuci Famicomu firmě Atari. Přes počáteční rozpaky Atari nakonec souhlasí a je odhodláno stroj distribuovat, ovšem na výstavě CES představuje firma Colleco nelicencovanou verzi hry Donkey Kong a ATARI okamžitě od podpisu smlouvy odstupuje. Nintendo je tedy nuceno distribuovat systém samo a hledá někoho, kdo bude ochoten jejich hardware alespoň zkušebně prodávat. Až Arakawa nalézá v New Yorku obchodníka, který toto riziko podstoupí, ovšem pod podmínkou odkoupení všech neprodaných strojů zpět. Tak tedy roku 1985 firma experimentálně prodává první várku stroje NES (Nintendo Entertainment System), ale nikoli jako videoherní zařízení, ale jako hračku spolu s robotem R.O.B., světelnou pistolí Zapper Gun, ovladači a hrou Duck Hunt a Gyromite. Přístroj za $249 je téměř okamžitě rozebrán a firma roku 1986 přichází s distribucí NESu po celých Spojených státech. R.O.B je poté odstraněn a místo hry Gyromite je přidán Super Mario Bros., který už předtím vzal útokem Japonsko, snížena je i cena a to na $199.
Tou dobou probíhá reorganizace firmy z důvodu lepší flexibility při tvorbě her. Nintendo uvádí Disk System, jakýsi add-on k Famicomu umožňujícímu stahovat hry z automatu na prázdnou disketu. Hry takto distribuované jsou Super Mario Bros.2 (v Americe a Evropě pod jménem Super Mario Lost Levels jako součást Super Mario All Stars/ SNES) a především jedna z nejlepších sérií Metroid (inspirovaná filmem Alien’s), která uvádí první "Female Mega Star" jménem Samus Aran coby galaktickou policistku bojující proti pirátům. Hra je vyvíjena pod vedením Yokoie.
Famicom tou dobou vlastní asi 20% japonských domácností. A bude ještě lépe. Miyamoto dokončuje práce na prvním dílu jedné z nejrespektovanějších sérií všech dob, na hře The Legend of Zelda. Po uvedení na trh se z tohoto titulu stává obrovský hit a v Americe nabývá statutu první hry, které se "stand-alone" prodalo více jak 1 milión kopií - spolu se hrou Mike Tyson‘s Punch-Out, mající stejný osud. Roku 1986 poráží Nintendo v Americe konkurenci v poměru 9:1 a začíná jeho vítězné tažení světem. Většina "third party" firem přecházejí k Nintendu a ač nerady přijímají jeho tvrdou a omezující licenční politiku založenou na naprosto přesné registraci výrobců, kterým je prodávána licence spolu se zdrojovým kódem k Security Key Chip, zařízení, které zabraňuje v produkci čehokoliv nelicencovaného a tím dodržení standardu tzv. "Seal of Quality", což navíc vyžaduje po firmách exkluzivitu pro NES. Rok 1987 je ve znamení dalších úspěchů firmy, navíc Nintendo přemýšlí o modemu, je představen prototyp Game Boye a Arakawa pro tento handheld zvažuje licenci hry Tetris. Ale začínají se objevovat také první problémy, jež přináší Disk System. Toto zařízení, ač relativně úspěšné, totiž podléhá problémům rozšiřujícímu se pirátství, což nakonec přesvědčí exekutivu firmy k odklonění se od jeho distribuce mimo Japonsko. Nintendo uvádí ve Spojených státech západní verzi hry Super Mario Bros. 2 - titul se v Japonsku původně jmenuje Doki Doki Panic a hlavní hrdinou je poměrně ujetý orientální charakter. Tak tuto hru Nintendo předělá a zakomponuje do ní postavy ze světa Super Maria, pročež tak vzniká Super Mario Bros. 2, hra, která přichází ve stejnou dobu jako pokračování Zeldy. Titulu SMB2 se prodává celosvětově kolem 10 miliónů kopií, což napomůže vzniku kultu Super Maria, který má vlastní TV Show, komiksy, ostatně stejně jako Link a další "Merchandise". Ovšem na tu největší bombu tehdejšího světa videoher si musí lidé počkat až na konec roku 1988, tehdy totiž Shigeru dokončuje projekt, jenž naplno ukazuje skutečné možnosti videoherního průmyslu. Hru, která udělá z tohoto odvětví skutečného konkurenta filmovému průmyslu a tímto počinem je po 24 měsících ve vývoji titul Super Mario Bros. 3 - jenž je ještě dnes považovaný za jakýsi milník historie.
Už slyším, jak mnozí čtenáři tvrdí, jací jsou to Nintendo monopolisti apod., ale je to zcela to samé, jakoby někdo prodával v obchodě kopírovaný software a to není samozřejmě legální. Navíc si myslím, že jiné nejmenované firmy by zvolily řešení alespoň o řád tvrdší.
Je tu konec 80. let a Nintendo uvádí na trh systém GameBoy a firma Universal pak film The Wizard (v Česku pod názvem Čaroděj). Film je o nesmělém chlapci, který nemá přátele a místo nich má NES a jeden sen vyhrát Mezinárodní Nintendo Soutěž, což se mu splní a on se posléze dostává do finále, v němž je poprvé představena již shora avizovaná hra SMB3. Film je takovou příjemnou idylkou pro všechny příznivce firmy, navíc Nintendo za tuto reklamu dostalo ještě od Universalu zaplaceno.
Nintendo posléze otevírá v USA značkové obchody a to již přichází 90. léta a s nimi jedny z nelepších roků pro platformu NES, ale také první opravdová válka ve videoherním průmyslu - na scénu totiž vstupuje 16-ti bitová Mega Drive od firmy Sega.
Ačkoliv ne všechno s Famicomem bylo tak ideální - např. modem pro tento systém skončil poměrně fiaskem (jen 130 tis. domácností se připojilo), je přesto tento systém (spolu s GameBoyem a PSX) jednou z nejúspěšnějších konzolí všech dob. Nintendo Famicom/ NES byla totiž platforma, jíž se prodalo více než 65 miliónů a měla v Americe a Japonsku tržní podíl přesahující hranici 90%!
To be continued.
