Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Virtua Athlete 2K - olympiáda od Segy

  12:00aktualizováno  25. prosince 4:53
Rok 2000 je rokem olympijským, takže není divu, že se v jeho druhé polovině objevila relativně početná skupina atletických simulací. No a pozadu nezůstala ani Sega, jejíž sportovní tituly byly vždy kvalitní, a vypustila na trh Virtua Athlete 2K.

Virtua Athlete 2K

Rok 2000 je rokem olympijským, takže není divu, že se v jeho druhé polovině objevila relativně početná skupina atletických simulací. Bohužel, většina z nich měla životnost počítanou spíše na dny než na týdny či měsíce, takže bylo daleko efektivnější posadit se před bednu a strávit dva týdny u skutečné olympiády.

Pravda, byly kousky lepší i horší. Sydney 2000 (odkaz vede na PC recenzi, ale verze pro Dreamcast je takřka totožná - já bych jí dal ale o něco méně než 70 %) za moc nestála, International Track & Field pro PS2 byl už zábavnější a verze pro Dreamcast možná vůbec nejlepší. Když jsem se dočetl, že své želízko do olympijského ohně chystá i Sega, zaradoval jsem se - jejich sportovní hry jsou prvotřídní. Dopadlo to dosti překvapivě. Virtua Athlete 2K vypadá vedle Virtua Tennisu, Virtua NBA a NHL2K jako naprostý žebrák.

Co rozhodně nikoho nepřekvapí je základní princip. Hratelnost tradičně spočívá v bušení do tlačítek, které bylo v tomto typu her poprvé použito někdy před sto dvaceti lety. Virtua Athlete 2K Jasně, nápad to byl na svou dobu dobrý a dlouhou dobu byl nedílnou součástí žánru, dnes už je ale podle mého názoru čas na něco nového. Možná nejde tak docela změnit běh na sto metrů, ale chtělo by to alespoň trochu zakomponovat obratnost a postřeh. Trochu odhodlání v tomto směru ukázali jak tvůrci Sydney 2000, tak autoři International Track & Field a i když šly oba týmy spíše cestou zařazení nových disciplín z jiných sportovních odvětví, právě tohle asi bude to pravé ořechové. A tím se dostáváme k největšímu problému Virtua Athlete.

Má pouhých sedm disciplín. SEDM. Ještě jednou to zopakuji, aby to bylo opravdu jasné - Virtua Athlete obsahuje pouhých sedm disciplín. Ne osm, ne devět ani deset (což by už začalo být únosné). Sedm. Pro srovnání - méně měl snad pouze původní Track & Field vydaný začátkem osmdesátých let (6). Všechny současné hry mají podstatně více - Track & Field pro PS2 oněch minimálních 10, Track & Field pro Dreamcast 12, totéž i Sydney 2000. Takže opravdu bída. Zde je jejich výčet a pokud byste je snad nedokázali spočítat, vězte, že jich je sedm. Což OPRAVDU není moc.

Virtua Athlete 2K

  • 100 m běh
  • Skok do dálky
  • Hod koulí
  • Skok do výšky
  • 110 m překážky
  • Hod oštěpem
  • 1500 m běh

    A aby toho nebylo málo, výška, dálka a oštěp jsou navíc postaveny na naprosto stejném principu - tedy co možná nejrychlejší rozběh a pak nastavení úhlu odskoku nebo odhozu. Koule je otázkou jediného stisku tlačítka, že by někoho bavila stovka považuji za nepravděpodobné a překážky o moc atraktivnější nejsou. Takže jedinou „inovací“ je běh na 1500m. V uvozovkách proto, že to spíše připomíná hodinu tělocviku na základní škole. Nápad je zajímavý - máte určitou vytrvalost a té je třeba v průběhu běhu přizpůsobovat rychlost. Výsledkem ale je, že na začátku pořádně zasprintujete, pak následuje kousek svižnější chůze, pak zase rychle, pomalu, rychle a takhle stále dokola. Cokoliv jiného vede k horšímu času. Autoři navíc zařadili komickou vložku v podobě odrážení - narazíte na soupeře a odrazíte ho o několik metrů. K popukání.

    Virtua Athlete 2K

    Bodování funguje jako v desetiboji. Za své výkony dostáváte body, které jsou postupně sčítány a na konci je stanoven vítěz. A to je vše. Nejsou tu žádné bonusy, nic. Vlastně ano - za vítězství získáte nové „zájmy„, které můžete přiřadit ke své postavě. A to je také jediná originální myšlenka hry, která však nebyla využita tak jak by se slušelo - můžete si vytvořit vlastního atleta, přiřadit mu jméno, zemi (včetně České republiky), tretry, ponožky, dres a tři zájmy. To, že se zajímá o hip-hop nebo judo však nemá ani ten nejmenší efekt na jeho výkon, takže smysl veškerý žádný.

    Vždy se snažím nalézt na sebehorší hře i něco pozitivního, ale u Virtua Athlete to není jednoduché. Hru, která vás udrží pět až deset minut jsem totiž ještě neviděl a odolnější je snad jen multiplayer, ale to je spíše deviza tohoto žánru - jakákoliv podobná hra je i v multiplayeru daleko zábavnější. A i obvyklá silná stránka Dreamcastu, tedy grafika, tady vypadá směšně. Prostředí není špatné, ale motion capture byl proveden atlety trpícími průjmem. Škoda.

    Po několika opravdu prvotřídních hrách (jmenovitě Crazy Taxi, Virtua Tennis a Metropolis Street Racer) tedy konečně důkaz, že i na Dreamcast existují špatné hry. Virtua Athlete ale není sama o sobě úplně špatná, má však velmi krátkou životnost a především je na trhu řada lepších her stejného žánru. Takže ruce pryč.

    Jak by podle nás měla vypadat ideální atletická hra?

    Recenzenti jsou mrchy. Neustále si stěžují, kritizují a bez špetky zodpovědnosti zaříznou ambiciózní projekt. A co je vůbec nejlepší, nic neriskují. Tady je můj velmi stručný návrh na ideální atletickou hru.

    Moje vysněná atletická hra má licenci seriálu Golden League a najdete v ní několik desítek nejlepších atletů a všechny disciplíny ve kterých se o zlatou cihlu soutěží. V režimu Single Event závodíte v jediné disciplíně a motivací je tu odesílání výsledku na internetový žebříček, kde se bojuje v měsíčních intervalech (každý měsíc můžete odeslat pouze jeden výsledek) a samozřejmě nechybí ani žebříček nejlepších výsledků všech dob. Virtua Athlete 2K Hlavní je však režim Career, kde si na počátku vytvoříte vlastního borce a přiřadíte mu mezi osm atributů (rychlost, síla, vytrvalost atd.) předem stanovený počet bodů. Další body můžete získat nastavením tréninku (nic komplikovaného a přehnaně realistického, jen zde specifikujete na co se borec v daný týden zaměří) a především absolvováním několika jednoduchých mini her odehrávajících se na tréninkovém hřišti či v posilovně (tak trochu ve stylu Sydney 2000, ale s lépe zvládnutým systémem). V následném desetiboji (skladba disciplín je ovšem upravena tak, aby nebyla stereotypní) se pak váš borec chová podle toho, v jakých atributech byl vytrénován a je např. lepší v silových disciplínách než ve vytrvalostních. Můžete tedy podat sebelepší výkon, ale pokud jste cpali body do rychlosti, oštěpem daleko nehodíte. Stejný desetiboj můžete absolvovat i v režimu Decathlon, který je stejný jako v Career, ale s přednastaveným borcem - rozdíl je v tom, že i tady můžete výsledek odeslat na internet.

    Samotné disciplíny se samozřejmě nezbavují zaběhlého systému bušení do tlačítek, ale nejsou zdaleka postaveny jen na něm a mnohem důležitější než rychlost je například přesnost odrazu a nastavení úhlu. Tak co říkáte? Zkrátka a dobře - udělat z jednoduché arkády něco komplikovanějšího s prvky taktiky. Berte ho jako námět do diskuse, který můžete bez špetky zodpovědnosti zkritizovat.

    Virtua Athlete 2K
    Výrobce/Distributor Sega
    Platforma Dreamcast
    Multiplayer: ano, 2-4 hráči
    Vibrace/Analog: ano/ano
    Paměťová karta: ano
    Verdikt: Další z řady atletických her. Tahle je nejhorší. A má jen sedm disciplín.
    Hodnocení: 37%

  • Autor:




    Nejčtenější

    Naughty Dog
    Herní vývojář nařkl svého zaměstnavatele ze sexuálního obtěžování

    Ani videoherní průmysl není osvobozen od kauz sexuálního obtěžování. Vývojář David Ballard zveřejnil nařčení, že byl v prestižním studiu Naughty Dog vystaven...  celý článek

    Age of Empires: Defintive Edition
    Legendární strategie Age of Empires v nové grafice se vrátí až příští rok

    Nečekaný odklad na poslední chvíli postihl modernizovanou verzi kultovní strategie Age of Empires. Navíc to vypadá, že hra bude k dispozici pouze přes...  celý článek

    Layton's Mystery Journey
    Nová hrdinka, stará a dobrá hratelnost. Recenze Layton's Mystery Journey

    Další díl z hádankářské série Professor Layton vyměnil hlavního hrdinu za hrdinku, je o něco víc „casual“, jinak ovšem zachovává všechny dobré stěžejní prvky....  celý článek

    Cuphead
    RECENZE: Nesnesete pomyšlení na to, že prohráváte? Cuphead není pro vás

    Kdyby ve 30. letech existovaly videohry, určitě by byly dvourozměrné a zatraceně těžké. Stejně jako Cuphead.  celý článek

    Tekken 7
    Lidé chtějí tutoriály, ale pak je ani nehrají, říká producent Tekkena

    Jak donutit hráče, aby se vaši hru opravdu naučili, když se jim nechce trénovat? Nejlépe speciálním příběhovým módem, myslí si Katsuhiro Harada, producent...  celý článek

    Další z rubriky

    Tekken 7
    Lidé chtějí tutoriály, ale pak je ani nehrají, říká producent Tekkena

    Jak donutit hráče, aby se vaši hru opravdu naučili, když se jim nechce trénovat? Nejlépe speciálním příběhovým módem, myslí si Katsuhiro Harada, producent...  celý článek

    Netrpělivě očekávanou rubačku ze světa Pána prstenů jsme bohužel nedostali k...
    Jatka ve Středozemi. Prvních pár hodin Shadow of War obrazem

    Jednu z nejočekávanějších her podzimu hrajeme již třetí den a ještě stále nejsme na konci. Přečtěte si zatím naše dosavadní dojmy.  celý článek

    Layton's Mystery Journey
    Nová hrdinka, stará a dobrá hratelnost. Recenze Layton's Mystery Journey

    Další díl z hádankářské série Professor Layton vyměnil hlavního hrdinu za hrdinku, je o něco víc „casual“, jinak ovšem zachovává všechny dobré stěžejní prvky....  celý článek

    Najdete na iDNES.cz



    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.