Pakliže nevíte, co s volným časem, měli bychom tu pro vás jednu zajímavou alternativu. Nevýherní automaty, neboli coin-opy, s nimiž se v Praze můžete potkat také na Andělu v obchodním centru Carrefour ve třetím (resp. druhém) patře. Název Virtual Game Hall dává i laikovi jasné povědomí, čeho se tady může nadít. Ještě je potřeba říci, že herna se nachází vedle multikina Palace Cinema a že vyjma herní nabídky tu můžete za více než přijatelný peníz zapít případný žal z prohry či pořádně oslavit vítězství.
Virtual Game Hall jsme sice před nějakým časem mohli nalézt v Jungmannově ulici na Praze 1, ale posléze došlo k přestěhování (v jehož důsledku se však některé starší stroje vyřadily, ale dlužno říci, že jiné zase nakoupily) do výše uvedených prostor, kde byl provoz zahájen dne 12.10. 2002. Co se týče provozní doby, herna je otevřena každý den v rozmezí 11.00 - 23.00 hodin. A nyní konečně k jádru pudla. Co všechno a za kolik si zde můžete zahrát? Jedna hra (což znamená hraní do okamžiku, než se na obrazovce objeví nelítostné Game Over) stojí nějakých deset až dvacet kreditů, což je od typu automatu proměnná částka 8 - 30,- Kč. Některé kousky jsou pochopitelně dražší než jiné, neboť třeba takový simulátor Ferrari vyšel při koupi na nějakých 900.000,- Kč. Jsou tu však i stroje, jejichž pořizovací
náklady byly mnohem nižší, cca 80.000,- Kč. Určitou výhodou na tomhle podnikání může být skutečnost, že u většiny automatů se posléze mění pouze software, nicméně i tak je rozjetí tohoto byznysu v mých očích neuvěřitelně nákladná záležitost.
Co se tedy týče žánrové nabídky nechybí všeobecně oblíbené sportovní tituly stejně jako bojovky, střílečky a navrch pár příjemných speciálek jako ta ve stylu známého Stiga hokeje na táhla. Ale vezměme to pěkně popořadě.
Virtua Striker 2, Virtua Tennis, Virtua Beach Volleyball, Virtua NBA; v produkci Segy se pak v této oblasti asi nejlépe tváří Virtua Tennis.
Driving Party, Rolling Extreme, 18 Wheeler American Pro Trucker, Offroad Thunder, F355 Challenge, Harley Davidson & LA Riders, ATV Track, Sega Rally 1 & 2, Emergency Call Ambulance, Star Wars Racer; kolekce rozmanitých závodních kusů od Segy, Konami, Midway či pro mne osobně neznámé firmy Gaelco nabízí maximální vyžití pro všechny automobilové fanoušky.
Confidential Mission, Gunblade: Special Air Assault Force, Crisis Zone, The Maze of the Kings, House of the Dead 2, Star Wars Trilogy, Silent Scope 2, The Lost World: Jurassic Park, Police 24/7, Big Buck Hunter; tady se dočkáte využití opravdu bohatého palebného arzenálu čítajícího klasické pistole, přes automaty a odstřelovačky s teleskopickým hledím a konče umělohmotnou brokovnicí na lov vysoké. Vyčnívá The Maze of Kings, který přes své stáří stále vyhlíží skvostně, a Police 24/7, v němž aktivně uhýbáte před kulkami a schováváte se za objekty!
Sega Strike Fighter, Landing High Japan; vedle akčně laděného Strikera se stylovým joystickem se tu můžete pokusit zvládnout obtížné manévry přistávání a vzlétávání s velkým dopravním letounem, což v herně podle slov personálu pravidelně piloval jeden podezřelý nadšenec.
Gauntlet Legends, Tekken Tag Tournament, Virtua Fighter 4 Evolution; tento žánr zde kupodivu nebyl zastoupen až tolik, kterak by se čekalo, ale rozpaky nad starým Tekkenem bohatě vyvážil skvělý Virtua Fighter, přičemž zde prezentované nástavby se už brzy máme dočkat i na PS2.
Perfect Pool, Dance Station 3DDX, Jambo! Safari, kopaná a hokej na klasická táhla
Nyní se podívejme blíže na herní kusy, které jsme si vyzkoušeli takříkajíc na vlastní kůži.
Miky:
VIRTUA FIGHTER 4 Evolution
Jako první jsem se samozřejmě rozběhl ke kabinetu s touto fungl novou bojovkou. Přesněji řečeno, rozběhl jsem se tam s Robinem, což se neukázalo jako extra šťastné řešení, protože, a to si přiznejme, moje milovaná Vanessa dostala od nového týpka v sérii, jakéhosi kickboxera Brada, náklep hodný zaznamenání. Hra jako celek je ovšem naprosto fantastická a to zejména díky značně vylepšené grafice. Vše je hladké, rychlé, plynulé, radost pohledět. Vedle Brada přibyl i jakýsi hodně podivný člověk jménem Goh, jehož mrtvolná barva kůže nahání strach hned zpočátku. Přibyly samozřejmě i nové arény, zejména ta pod jakýmsi horským městečkem je jedním slovem exkluzivní. Celkově se nový Virtua Fighter hraje velice dobře a to i přes to, že na Dualshock uvyklé ruce se s arkádovou páčkou sžívaly vcelku těžce. Pakliže se tedy, stejně jako já, již nemůžete dočkat PS2 verze, vřele tento automat doporučuji jako velmi sladkou ochutnávku.
SEGA RALLY
Závodní klasika, která do značné míry ovlivnila vývoj žánru. Grafika sice vypadá jako z dob PSX (což ostatně taky je), což se v kombinaci s malou vzdáleností od obrazovky může zdát jako hodně nepříjemné, ale na hratelnosti nezpůsobil zub času vůbec žádnou škodu. Stále se
jedná o vynikající arkádu, kde se vyřádíte více než dosti. Osobně jsem u této hry strávil asi nejvíce času. Výborná dynamika, rozumně zpracovaná fyzika, příjemné a přesné ovládání volantem. Závodní akce, jak má být. Samozřejmě je ovšem nutno přenést se přes dnes již značně archaické zobrazení vodních ploch, vzdálených objektů a vizuálních efektů.
CRISIS ZONE
Jakýsi automatový mezistupeň mezi Time Crisis 1 & 2. Světelné pistole (možno hrát i ve dvou) jsou ovšem tvarovány netradičně do podoby jakéhosi malého samopalu, čímž přímo vybízejí ke střelbě od pasu. Daň za akční postoj se tak platí zejména ve formě snížené přesnosti střelby. Oproti Time Crisis se mi zdálo hraní Crisis Zone znatelně obtížnější, což má částečně na svědomí i poněkud zastaralejší a graficky monotónnější zpracování. Stopy po vašich střelách jsou totiž nepříliš výrazné, takže se v některých vypjatějších situacích musíte chvíli rozhlížet, kam že to vlastně pálíte. Zároveň i nepřátelé jsou agresivnější, takže pedál pro krytí bude v neustálé permanenci. Na můj vkus by tato hra mohla být o fous méně obtížná, ale s trochou cviku budete po pár pokusech ovládat všechny záludnosti jako zkušení pistolníci.
VIRTUA TENNIS
Vynikající záležitost z dílen Segy. I v dnešní době vás stále dokáže ohromit podařené grafické zpracování, které je snad ještě lepší než dvojková verze pro PS2. Naprosto drtivá je ovšem hratelnost, kdy v podstatě pouze pomocí páčky a jednoho tlačítka ovládáte komplet celou hru. Hra sice musela přistoupit na několik kompromisů v podobě praktické nemožnosti "trefit" out nebo mnoha svízelných situací, které hráči zvládají s překvapivou bravurou, ale paradoxně
právě proto se s naprostým přehledem ujímá titulu "Nejlepší tenis všech dob". Je totiž reálnému sportu nejvěrnější a zároveň i nejhratelnější. Nemá prostě konkurenci. Navíc se jedná i o dosti velikou výzvu, protože obtížnost roste zápas od zápasu opravdu citelně. První kolo jsme hráli ve dvou a můj namasterovaný Cedric Pioline vyprovodil Martinova Johanssona bez větších problémů z kurtu :-). V dalších kolech jsem již čelil oponentům počítačovým a v kole předposledním se jednalo o už opravdu tuhé maso.
ATV TRACK
Tak tahle hra je typickým příkladem titulu, který je v herně naprosto dokonalý, zatímco převod na domácí konzoli by dopadl přinejmenším neslavně. Jedná se o jakési závody na čtyřkolkách, které samy o sobě nijak zvláštní nejsou, ale dostávají neuvěřitelnou šťávu díky možnosti zasednout do sedačky zmíněné terénní čtyřkolky. Ta se pod vámi kroutí, naklání a cuká, čímž vyvolává pocit skutečné jízdy a maximálně tak zvedá úroveň akce. Zajímavý je i herní systém, díky němuž si na jeden kredit dobře zahrajete, i když nejste zrovna mistři světa, nebo když ovládací řídítka uchopíte poprvé v životě. Hodně sympatická záležitost.
18-WHEELER
Naprosto stejný případ jako čtyřkolka. Zatímco doma v křesle s ovladačem v ruce se jedná o neuvěřitelně nudnou záležitost, v herně na rozložitém křesle a za obrovským volantem jde o překvapivě zábavnou věc. Jízda je sice standardně těžkopádná, ostatně u kamionu by tři kila z místa čekal jen málokdo, ale právě ono místy hodně neurvalé kroucení velkým volantem vám dá docela zabrat. Vtip je totiž v tom, že náklaďáky se chovají úplně jinak než závodní
speciály, takže zejména při prvních pokusech si užijete mnoha přetočených zatáček, neodhadnutých vzdáleností a podobných libůstek. Překvapivě vysoká je i obtížnost, takže komplet celou hrou projedou pouze ti, kteří mají již dosti odježděno.
OFFROAD THUNDER
Zajímavá závodní akce od Midway. Nejedná se o nic převratného, ale člověk si užije rychlosti, krkolomných skoků, zrychlovacích bonusů a vůbec všeho, co k takovéto hře patří. Obtížnost se mi zde zdála naopak relativně nízká, protože již při prvních pokusech se mi dařilo dojíždět "na bedně".
F355 CHALLENGE
Tak a tady prosím přátelé pozor. Zdali jste nehráli F355, jako byste nebyli. A pokud jste ji hráli pouze na PS2 nebo Dreamcastu, nevíte, o čem ta hra vůbec je. Samozřejmě, že o realistické jízdě, ale domácí prostředí vám prostě za žádných okolností nemůže poskytnout takový jízdní zážitek jako perfektně tvarovaný kabinet se sportovním sedadlem se zabudovanými reproduktory a sportovním volantem s vynikajícně řešeným force feedbackem. Ve výsledku vás ani nebude nic nutit s někým závodit a budete si pěkně piánko v poklidu vychutnávat třeba osamocenou jízdu na prázdném okruhu v režimu Practice. Pokud ale ve vás tepe srdce závodníka pak vězte, že obtížnost se zde neliší od konzolových verzí. Celkové provedení je ale prvotřídní a hned při první jízdě nebudete věřit, že se jedná o tu samou hru, kterou znáte třeba z PS2.
BIG BUCK HUNTER
Zajímavá lovecká hra se světelnou pistolí, respektive světelnou brokovnicí, které jsem ale nepřišel na chuť. Čeká na vás několik kol, v nichž střílíte po jelenech, kachnách nebo třeba rybách, ovšem úspěšný zásah se zde rovná relativně dosti velkému zázraku. S Martinem jsme u tohoto automatu prostáli pár her a za nejvyšší klad bereme relativně dlouhou dobu pro hraní, naopak odradí časté čekání na konkrétní akci, mající pak mnohdy jepičí životnost. No nevadí.
DRIVING PARTY
Poměrně starší kousek, v němž závodíte v autech nejrůznějších značek, kubatur a výkonů ve stísněných uličkách italských měst. Není to nic extra, ale pobavit dokáže. Takový jakoby předchůdce Burnoutů v hodně netradičních prostředích. Každou chvíli se navíc objeví nějaká zkratka, která vás katapultuje na přední pozice. Ty ale po menších chybkách stejně ochotně ztratíte, takže se závodí až do úplného konce. Na grafice je již znát nějaký ten rok, ale stále se jedna o relativně dost solidní arkádu.
HARLEY DAVIDSON & LA RIDERS
A to nejlepší na konec. Nebo alespoň nejstylovější. Zasednete za řídítka chopperu v životní velikosti a na velké obrazovce si to hasíte vstříc časovému limitu, hustému provozu a checkpointům. Jedná se rovněž o již starší věc, čemuž odpovídá i grafické zpracování, ale tahle hra má prostě styl jako žádná jiná. Hratelnost je naprosto v pohodě jen s tím, že si zprvu musíte zvyknout na vratké naklánění motorky a přizpůsobit tomu tak přenášení hmotnosti na sedadle. Dost skvělé je i dynamické generování tras. Jinými slovy - nezačínáte pořád jednou a tou samou misí, ale pokaždé jinou. Nemusíte mít ale strach: obtížnost je velmi rozumná, takže první trasu zvládnete vždycky. Pokud si ovšem hned při rozjezdu nestojíte na brzdě, že Robine? :-). Parádní je i možnost dorazit k cíli několika možnými cestami, takže nejedete předem vytyčenými lokacemi. Je v ulicích hodně živo a jsou úzké? Proč to tedy nestočit na širokou dálnici? Je to na vás. Vedle Sega Rally mě tahle hra bavila nejvíce.
Robin:
Časy klasických maringotkových heren jsou ty tam. Tyto doby zůstanou pouze v našich srdcích a ve vzpomínkách. Časy, kdy jsme se marně těšili na každý příjezd světských i s jejich porouchanými, ale beztak velice zábavnými automatovými hrami, zná asi každý. Tohle však už je pryč a to díky stále se zlepšující technologii, která pronikla přímo do našich domovů. Jenže ruku na srdce, ne každý si domů může pořídit kopii Harleye nebo odstřelovačku, o různých speciálních kokpitech nemluvě. A i když si tedy doma hrajete ty nejlepší RPG, adventury či FPS, přece jen zbývá dostatek herních žánrů, které se hodí více do heren. Dnes jen málokdy naleznete v hernách klasické hopsačky, střílečky atd. Hraje se převážně to, co si domů pořídit nemůžete. Mezi výjimky patří nostalgické připomenutí Tekken Tag Tournament, který oproti PS2 verzi trochu pokulhává v grafickém provedení. Když jsme u těch bojovek, zajisté stojí za to zpomalit u nového Virtua Fighter 4 Evolution, který kromě vylepšené grafiky nabízí i dvě nové postavy. Převážně pro majitele PS2 se určitě vyplatí se jít podívat na to, co je brzy čeká. Jestli máte rádi sporty tak vás jistě uchvátí Virtua Tennis, jehož druhý díl je ve verzi pro PS2 u nás stále v nedohlednu - zde je první kapitola série prezentována rovnou třikrát, včetně jedné velké obrazovky, kde se jistě budete cítit jako na tenisovém kurtu. Nicméně i novinka v podobě plážového volejbalu ve Virtua Beach Volleyball stojí za pozornost, i když takové kočky jako ve verzi Dead or Alive Xtreme Beach Volleyball pro Xbox to zrovna nejsou. Velice slušný je kulečník, kde nafasujete přímo tágo, ale musím přiznat, že ten skutečný je přeci jen lepší.
Největší přednosti heren jsou ovšem ve hrách s přidanými speciálními periferiemi. Samozřejmě volanty i světelné pistole pronikly i do domácností, ovšem opravdový požitek a smysl z nich získáte právě v těchto hernách. Slavný Harley Davidson & LA Riders od Segy mne překvapil naprostou nelinearitou prostředí, kde skutečně záleží na vás, kudy se vydáte a zajímalo by mě, jestli je možné jej dohrát. Jinak zde najdete kluzáky á la Star Wars, terénní buginy, sanitku zachraňující nebohé a nebo safari jeep, ve kterém lovíte zvířata.
Dokonce se - po vzoru Japonska - u nás začínají objevovat první vlaštovky v podobě tanečních - skákacích her, ale za dobu našeho testování jsem na nich nikoho nezahlédl.
Poslední odstavec mého vyprávění patří střílečkám skrze světelnou pistoli. Většina her se beztak objevila na různých domácích konzolích a otázka tak spíše směřuje k tomu, kde se lépe hrají. Pokud porovnám takové tituly jako jsou Silent Scope a nebo Police 24/7 musím říci, že jednoznačně - a tady též s přihlédnutím ke grafické stránce - mi vyhovuje více automatové zpracování. V tomto žánru se navíc objevují desítky zábavných her z různých prostředí - jako Jurského parku, Hvězdných válek, dalekého Egypta a nebo se ocitáte ve vděčné roli nějakého toho tajného agenta; tahle rozrůzněnost na konzolích chybí a tak musím říci, že i v tomto ohledu je herna stále na čelním místě a nejspíš tomu bude v těchto žánrech i nadále. Navíc se stěží kdy dočkáme titulu s přibalenou odstřelovačkou…
Sleepless:
Návštěva automatové herny se hned zpočátku jevil jako vynikající nápad. Zejména kvůli tomu, že jsem si chtěl porovnat verze her na PS2 s těmi automatovými. Brzy po příchodu mi pak do oka padly coin-opy ze sportovní série od Segy - konkrétně Virtua Sports, kde jsem se po kratší rozcvičce u nepříliš povedené verze Tekken Tag Tournament jal testovat tenis. Tahle série, jež je velmi dobře známa jak z PS2, PC a Dreamcastu a u které jsem dosud za nejlepší považoval právě verzi z již mrtvé konzole od Segy, mi doslova učarovala a nyní musím konstatovat, že na první místo se posunula verze automatová. Ačkoli je obsahově automatová inkarnace Virtua Tennis totožná se všemi ostatními, vyniká kvalitou svého zpracování. Grafika je mnohem uhlazenější - oproti třeba PS2 - pohyby se zdají být přirozenější a to i při zpomalených záběrech, jež se automaticky rozeběhnou po každém fifteenu. Jediné, co lze automatové verzi vytknout, je ovládání, na které je třeba si delší dobu zvykat. S analogovou páčkou, popřípadě směrovým křížem se hra ovládá mnohem lépe než vyviklanou pákou coin-opu, alespoň tedy zpočátku. Je to zkrátka otázka zvyku. Nic to však nemění na tom, že se mi zdejší verze Virtua Tennisu moc líbila a mít tu možnost, neváhal bych si ji postavit do pokoje.
Jako druhý přišel na řadu Virtua Striker 2, což je fotbal, který se objevil kolem roku 1995 na Dreamcastu, kde však příliš nezabodoval. Musím říci, že ani automatová verze si mé sympatie nezískala. Vinu na tom nese zejména velice špatně umístěná kamera, která hřiště zabírá z bezprostřední blízkosti, kdy je prakticky nemožné kontrolovat hru, respektive přesně
nahrávat, či střílet. Kamera navíc na pohyb míče reaguje se zpožděním a tak vlastně přihráváte i střílíte naslepo s důvěrou v to, že tam někde je spoluhráč, který se přihrávky ujme. Překvapilo mě však stále kvalitní grafické zpracování. Postavy fotbalistů jsou velké a dobře rozpohybované, stejně jako publikum na pozadí. Co je to však platné, když hra samotná příliš nepobaví. Hráče se sklony k patriotismu rovněž nepotěší fakt, že mezi nabízenou zhruba třicítkou týmů chybí celek ČR.
Bylo na čase odpočinout si od sportu. Společně s Martinem jsme se tedy chopili světelných zbraní u automatu Confidential Mission a začali střílet po padouších. Hra samotná je zpracována podobným způsobem co Virtua Cop anebo skvělý Time Crisis (bez možnosti úhybných manévrů). Ani jedné z výše uvedených her se však nevyrovná. Grafika je stále na dobré úrovni, akce nepostrádá dynamiku, ale nutnost dobíjet zbraň výstřelem mimo obrazovku výsledný dojem dost kazí. Nábojů je totiž bez ohledu na aktuálně drženou zbraň zoufale málo a navíc není čas sledovat jejich indikátor. Proto se velmi často stává, že uprostřed střelby dojdou stejně jako štíty představující zdraví.
I přes výše zmíněné výhrady se jednalo o příjemný oddech před hraním dalšího sportu - Virtua NBA z roku 1999. Hned na první pohled tady zaujme grafika, která je navzdory stáří hry stále vynikající. Postavy hráčů jsou stejně jako u Virtua Striker velké a výborně rozpohybované. Lesknoucí se palubovka odráží dění na hřišti, fanoušci v hledišti fotí a skandují, zkrátka celé
to působí velmi příjemným a autentickým dojmem. Virtua NBA je klasická arkáda, jež se ovládá dvěma tlačítky, pomocí nichž se střílí, brání, doskakuje a blokuje. Zápas trvá přesně dvě minuty a budete-li šikovní, nastřílíte i více než třicet bodů. Díky malým rozměrům basketbalového hřiště není žádný problém s kamerou a tak se dá velmi lehce přecházet do rychlého protiútoku, který obvykle končí efektní smečí. Jako tečka za návštěvou automatové herny byl Virtua NBA ideální. I přesto však nejlepší dojem zanechal Virtua Tennis, jehož druhý díl na PS2 stále patří mezi mé oblíbené tituly.
Přišel čas to celé uzavřít. Jestliže vás v kapse tlačí pár desetikorun a nevíte, co s načatým večerem, Virtual Game Hall představuje příjemnou volbu pro vaše odreagování. Pro někoho může být příležitostné, pro jiného pravidelné. Ne, že by všechny zde prezentované coin-opové tituly byly neuvěřitelné pecky, ale sympatické rozrůznění i v rámci daného žánru slibuje, že se za své peníze nebudete nudit. A to je hlavní! Úplným závěrem přijměte naše pozvání na malý fotoseriál z prostředí 18 Wheeler s podtitulem "Řidič, ten tvrdý chleba má"!
