Koronavirová opatření, která uvěznila amatérské i profesionální cyklisty doma, spustila doslova boom virtuální cyklistiky. K dispozici je mnoho různých specializovaných řešení. Významnou část trhu okupuje i česká společnost Rouvy, celosvětově nejpopulárnější je však platforma Zwift. Ta byla vytvořena už v roce 2014, ale až v posledním roce pronikla i do širšího povědomí.
Zwift používají k tréninku i profesionální jezdci.
Její princip je poměrně jednoduchý: stačí mít k dispozici oficiálně podporovaný trenažer se snímači rychlosti a kadence (nejlevnější se prodávají v řádu nižších jednotek tisíců korun) a aplikaci Zwift nainstalovanou na nějakém chytrém zařízení. Po úspěšném spárování pak už systém sám vyhodnocuje nasbíraná data a díky tomu může posunovat vašeho virtuálního avatara po mapě.
Jde o jednoduché a elegantní řešení, které využívají při tréninku i profesionální závodníci, loni se tak například jela i náhrada za Tour de France (viz článek). Největší smysl má však pro poloprofesionální nebo amatérské jezdce, kteří díky němu mohou snadno porovnávat výkony s ostatními.
Alternativou Zwiftu může být i český simulátor Rouvy.
Vzhledem k tomu, že loni byla většina velikých cyklistických akcí zrušena, všimla si virtuálních sportů i mainstreamová média. Vedle formule 1 (psali jsme tady) pak závody na kole patřily mezi ty divácky nejvděčnější. Jenže jak už to tak bývá, když se do věci zamotají peníze a sláva, uchýlí se někteří k podvodům. Zatímco u skutečné cyklistiky je největším problémem doping, v digitálním světě je možností mnohem víc.
Jedním z prvních načapaných cyklistů byl v roce 2019 brit Cameron Jeffers, který přišel o vítězství v prestižním závodě British eRacing Championship proto, že si neférovým způsobem obstaral lepší virtuální kolo. Kdo by čekal, že toto klepnutí přes prsty další podvodníky odradí, byl by na omylu. Naopak podobných snah stále přibývá a stávají se stále více sofistikované.
Počátkem letošního února Zwift oznámil, že diskvalifikoval dvě závodnice a dal jim půlroční zákaz účastnit se oficiálních závodů pořádaných pod jeho hlavičkou. Němka Selma Trommerová prý dodatečně upravila svůj zápis ze závodu a naměřené hodnoty „vylepšila o 9 %, Izraelka Antonina Reznikovová pak prý dokonce o 32 %. Na podivný nesoulad v naměřených hodnotách upozornily automatické kontrolní algoritmy a obě jezdkyně svůj trest přijaly. Nabízí se však samozřejmě myšlenka, kolika jiným podvádění prošlo.
Ověřovací mechanismus Zwiftu je poměrně komplexní a pro oficiální závody vyžaduje, aby jezdec nahrával svá data na dva nezávislé měřící přístroje, v domácích podmínkách však stejně nejde všechny okolnosti ohlídat. Různých možností nastavení zařízení je prakticky neomezeně a systém musí mít i jistou toleranci. Není možné, aby byl závodník diskvalifikován po dvouhodinovém šlapání jen proto, že mu na chvíli vypadlo připojení k internetu.
Dá se proto předpokládat, že podobné pokusy podvádět se budou v budoucnosti jen množit. I v tomto případě by si tak měli lidé uvědomit, že online prostor už dnes není od toho „skutečného“ nijak oddělen a konání na internetu může mít vážné dopady. O tom se přesvědčil například závodník Nascar Bubba Wallace, který loni přišel o sponzora proto, že se v záchvatu vzteku odpojil od probíhajícího závodu (psali jsme tady).
