Je zjevné, že úmysl je v jádru chvalitebný. Jeho implementace však hledí především na zájmy zákazníků a tím i Steamu samotného. Nejvíce mohou trpět tvůrci her krátkých, velmi obtížných, či s nezvyklou náplní.
O co přesně jde? Největší herní distribuce Steam začátkem června zavedla pravidla pro vracení peněz za zakoupené hry. Doposud bylo finance možné získat zpět jen ve velmi ojedinělých případech a neexistovala pro to oficiální procedura. Peníze jste zpravidla obdrželi v situaci, kdy hra byla zásadním způsobem nefunkční a vaše žádost prošla zákaznickou podporou.
Od června je ale možné vracet jakékoliv hry, které jste nehráli déle než dvě hodiny a nevlastníte je více než čtrnáct dní (podmínky podrobněji).
Oficiální web navíc uvádí, že je v ojedinělých případech možné zažádat o vrácení peněz, pokud tyto podmínky nesplňujete. Hráči v souvislosti s tím hlásí, že se jim podařilo vrátit i tituly vlastněné třeba půl roku a s větším počtem odehraných hodin.
Zkusili jsme vrátit hru. Po rozkliku galerie zjistíte, jak proces probíhá.
Steam pracuje s řadou potenciálně problematických konceptů. Ty zpravidla fungují výtečně pro zákazníky, zvyšují množství prodaných kusů a tím pádem i výdělky Steamu. V dlouhodobém horizontu však některé z nich vývojáře mohou poškozovat.
Schválně, kolik máte v knihovně her, které jste nikdy nehráli? Doposud z toho tvůrci alespoň získávali peníze. Ale nehrané hry „za babku“ z nás nevytvářejí fanoušky, co si koupí i další titul. Nabízí se námitka, že byste titul přece hráli, kdyby hra byla dost atraktivní. Realita je ale trochu jiná.
V potaz totiž musíme brát psychologii. Jakmile je něco lehce dostupné, tolik si toho nevážíte. Existují i studie, podle kterých si hru zakoupenou mimo slevovou akci zahraje více lidí.
Steam navíc své uživatele slevovými akcemi bombarduje a řada z nás si již navykla čekat s nákupem na zvýhodněnou cenu. Tím se cena her fakticky snižuje a není vyloučené, že právě to v posledních letech přispělo k rozkouskování titulů do stahovatelného obsahu, za který se platí navíc. Cena tak zůstává stejná jen na oko.
V současné době je na Steamu každý den možné objevit citelné slevy pro řadu titulů.
Koncept je příliš jednostranný
Možnost vracet hry do čtrnácti dní zní skvěle. Z vývojářského pohledu to však zas takové terno není. Steam totiž profituje v libovolné situaci. Pokud si hru necháte, zůstane službě zhruba 30 %.
Pokud hru vrátíte, výchozí nastavení nabízí vyplácení kreditů do peněženky Steam Wallet. Autoři titulu tak o peníze přijdou, pro distribuci však zůstávají v oběhu, a získá je tak jako tak.
Vracení her navíc upevňuje vztah mezi Steamem a jeho zákazníky. Je to motivace pro nákup právě tam a provozovateli služby je jedno, jestli si koupíte Super Střílečku 13, nebo za vrácené peníze raději zvolíte Nejnovější Strategii: Ultimate Edition.
Steam z libovolné situace vždy vychází jako vítěz a v souvislosti s tím někteří vývojáři hovoří o tom, že by část vrácených peněz měla jít i z kapsy Steamu. Tedy, že by měli alespoň kus částky obdržet i tvůrci hry. Pádným argumentem pro to je například způsob, jakým se obchod staví k vracení peněz kvůli slevové akci.
Nejčastěji vlastněné hry na Steamu, informace pocházejí z roku 2014.
Pokud totiž hru nakoupíte do čtrnácti dnů před slevou, můžete titul vrátit a zakoupit ho za výhodnější cenu. Jenže rozdíl mezi penězi z prodeje má větší dopad právě na vývojáře.
Řada lidí totiž na Steamu nakupuje masově, a ušetřené peníze tak využije na jinou hru. A pokud se v mezičase rozhodne, že titul vlastně ve slevě vůbec nechce...
Další komplikaci představuje fakt, že jsou podmínky pro vrácení her nastavené především s ohledem na velkorozpočtové produkty. Nezávislé hry často pracují s jednoduchými principy, či je jejich herní doba krátká. Dvě hodiny tak mnohdy mohou postačit k tomu, abyste se s hrou plnohodnotně pobavili a své peníze získali zpět.
Vývojáři také kritizují absenci jakékoliv zpětné vazby. V současné době od Steamu nezískávají žádné informace o tom, proč k vrácení hry došlo.
Nejnovější hra od provozovatele služby je DOTA 2, která využívá free2play a vyšla před dvěma lety.
Není tak zjevné, jestli titul obsahuje například závažnou technickou chybu, je příliš obtížný, výkon vašeho počítače je nedostačující či vás jen nebaví. Bez zpětné vazby přitom tvůrci situaci mohou řešit jen těžko.
Podle neoficiálních informací je navíc proces automatizovaný, a lidem se tak daří vracet absurdní množství her. Někdy jsou to počiny vlastněné třeba i půl roku. Většinu doposud zmiňovaných bodů je možné přitom řešit drobnými změnami pravidel. Existuje však ještě jedna zásadní hrozba.
Blíží se invaze free2play her?
Možnost vracet tituly s odehranou dobou kratší než dvě hodiny může proměnit návrh her prodávaných na Steamu. Vývojáře totiž situace může vést k úpravě principů. Tím je například neustálý přísun nových úkolů, abyste v libovolnou chvíli chtěli pokračovat v hraní.
Pokud Steam pravidla nezmění, dojde i úpravám žánrů. To v některých případech znamená jejich „bastardizaci“ či eliminaci z katalogu.
Vhodný příkladem jsou například jednoduché arkádové tituly či nesmírně těžké roguelike hry, kde jsou herní seance krátké a jejich zábavnost roste s počtem odehraných hodin.
Z počátku totiž absolutně nevíte, jak hrou postupovat, a smrt je stejně častá jako tikání vteřinové ručičky (více o žánru). Řada prvků se mezi průchody mění a za dvě hodiny potenciál titulu nestihne „vykvést“. A v případě, že hry lze jednoduše vracet, většina lidí ani nebude mít motivaci se o to pokoušet.
Zavedení možnosti vracet hry také může vést k nárůstu her s obchodním modelem free2play, kde se platí za drobné mikrotransakce. Ty totiž vracet nelze a nulovou pořizovací cenou bourají vstupní bariéry.
Jak však ukázal trh s mobilními hrami, trend povětšinou vede k vývoji přihlouplých hříček s nulovou obtížností a uměle vytvářenou potřebou k utrácení peněz.
A na takovém modelu ve finále tratí všichni. Vývojáři - protože to vede k přílišné saturaci trhu a vskutku výdělečné jsou jen ty nejpopulárnější hry. Hráči potom kvůli hře, která není navrhovaná se zábavností jako hlavním kritériem, nýbrž jako titul, jenž má na každém kroku motivovat k nákupům a odemykání prvků či rozličných posílení.
Řada lidí navíc jen „surfuje“ mezi tituly, které jsou v základu zdarma. A jakmile přijde první potřeba platit, berou nohy na ramena a instalují další hru. Je tohle opravdu budoucnost, po které toužíme i u počítačových her?
