Varování:
Hned v úvodu bychom chtěli upozornit, že následující řádky mohou z vynikajícího příběhu hry leccos odhalit, ale zároveň dodáváme, že jsme se podle nejlepšího vědomí a svědomí snažili všechny věty formulovat tak, aby se to nestalo. Buďto se tedy zmiňujeme o věcech známých už dlouho před vydáním hry nebo dané situace pouze popisujeme bez toho, abychom naznačovali jejich řešení, příčiny či následky.
Proměna Ethana Marse
Je všeobecně známo, že na začátku hry je architekt Ethan Mars 
spokojeným otcem šťastné rodiny. To se ovšem v mžiku změní poté, co ztratí staršího syna Jasona. V následujích okamžicích pak sledujeme Ethana změněného k nepoznání. Je zarostlý, zpustlý a jeho oblečení vyvolává dojem, že už ho nemá cenu prát.
Změnou prošlo i jeho chování, takže místo relaxovaného úspěšného muže tu máme zlomeného melancholika, který si vše ještě zhoršuje sledováním starého videa se svými syny. Ze stylové rezidence se přestěhoval do řadového domu, který podle všeho pamatuje ještě Marii Terezii a zvláštní je i jeho vztah k synovi Shaunovi.
"Na papíře" to nezní jako něco světoborného, ale díky celkově skvělému provedení z této změny doslova mrazí v zádech. Navíc je to hned na začátku hry, kdy je šok o to silnější.
Shaun Mars
Shaun Mars je zajímavé dítě. Moc nemluví, do ničeho se sám moc nehrne a nejradši by po škole jen sledoval animované seriály v televizi. Na druhou stranu 
ale není divu, když má otce v takovém stavu. To vyvolává i řadu otázek. Proč žije Shaun s Ethanem? Kam se poděla matka? Nebo proč bylo dítě svěřeno do péče otci, který navštěvuje psychiatra?
Shaun Mars v některých částečně působí, jako by vypadl z japonského hororu, kde často největší zlo představují děti. Ze Shauna sice zlo přímo nevyzařuje, ale ještě víc je na něm vidět to, čím se vyznačuje celá hra: pocitem, že se každou chvíli něco stane a sranda to zrovna nebude.
Asi nejhorší to je v okamžiku, kdy je Shaun po škole s otcem na hřišti. Oba sedí na lavičce a pokud mu Ethan nenavrhne, že by si třeba mohli zablbnout na houpačce, tak Shaun bude jen dál sedět a hledět. Pokusy o nějaký rozhovor samozřejmě nikam nevedou.
V kontrastu s prostředím dětského hřiště se ve výsledku jedná o až neuvěřitelně tísnivou scénu.
Závislost agenta Jaydena
Drogy sice ve hrách nepotkáváme každou chvíli, ale v principu to není novinka. Vtip je v tom, že zatímco dosud se ve hrách různé 
podpůrné prostředky využívaly víceméně jen jako doping pro superhrdiny, v Heavy Rain trpí jedna z postav těžkou závislostí.
Agent FBI Jayden funguje po většinu času normálně, ale když na něj přijde abstinenční stav, jde mu téměř o život. Proto u sebe pořád nosí dávku látky zvané Triptocaine.
V momentech, kdy ho ovládáte, máte samozřejmě možnost ovlivnit, jestli si Jayden pro zlepšení nálady "šlehne" nebo zda ho to raději necháte "rozchodit". Vizuální ztvárnění je ale tak přesvědčivé, že si budete připadat, jako byste problémy měli sami. Obraz je roztřesený, rozmazaný a houpe se, takže skoro na vlastní kůži cítíte, jak je Jaydenovi špatně. A to ještě ani nebyla řeč o jeho krví podlitých očích.
Jump, they say
Jedna z nejzajímavějších situací celé hry evokuje známou 
píseň od Davida Bowieho. Alespoň tedy její název. Ethan Mars nejprve utíká před svými pronásledovateli, aby se vzápětí dostal na střechu a dospěl k jejímu okraji. Co teď? Situace je zkrátka neřešitelná, ačkoliv nabízí dvě možnosti.
Zaprvé můžete skočit, což při výšce střechy není zrovna ideální, a nebo se můžete nechat chytit. V danou chvíli ale obě možnosti zavání brzkým koncem. Díky tomu zažijete ještě o něco větší nervy než v celém zbytku hry a zároveň je to jeden z momentů, kdy se rozhodujete čistě podle vlastního úsudku a přestanete vnímat, že vlastně hrajete videohru.
Boj o život
Velmi slušně vynervovat dokážou i situace, kdy se něco pokazí už 
hodně kvalitně. Třeba zůstanete uvězněni v autě, z něhož je potřeba se dostat ukrutně rychle. V daných chvílích se na obrazovce objeví spousta kontextových symbolů, přičemž přinejmenším napoprvé vůbec netušíte, co který dělá.
Klidně se tak stane, že začnete nesmyslně šlapat na pedály, místo abyste popadli nejbližší tuhé těleso a vymlátili sklo. Věřte, že když se nakonec ven dostanete, budete vystresovanější a udýchanější než samotný hrdina.
Péče o dítě
Typickým příkladem, co s vámi hra dokáže udělat, je moment, kdy musíte přebalit a nakrmit dítě. Ve skutečnosti to samozřejmě udělat nemusíte, ale velmi 
pravděpodobně to při prvním hraní uděláte. Proč? Protože se k tomu snížili i členové takového spolku rozzlobených cynických mužů, jakým je redakce BonusWebu.
Zkrátka a dobře, budete cítit, že je správné to udělat, tak to uděláte. Takže budete to uřvané děcko rozbalovat, zabalovat, krmit, uspávat a když ho budete pokládat do kočárku, možná i cuknete analogovou páčkou o něco víc, než je třeba, takže ho budete muset uspávat znovu.
Zároveň je to nejlepší podpůrný argumetnt pro tvrzení, že hry hrajeme hlavně proto, abychom mohli dělat to, co bychom v reálu rozhodně NIKDY nedělali.
Recepční v motelu
Plejádu zajímavých hlavních postav dotváří i sestava vedlejších. Mezi nimi 
zcela jednoznačně vyniká recepční v motelu. Už na první pohled vypadá naprosto retardovaně, ale na ten samý první pohled je zřejmé, že si o sobě myslí, že je playboy té nejvyšší světové extratřídy.
Na svět se dívá přes hodně silné brýle, při řeči kvákavým hlasem huhňá asi jako když Iveta Bartošová zpívá koledy a na adresu Madison pronáší rádoby chlapácké komplimenty, za jaké bychom se styděli i na střední škole.
Je to zkrátka typický představitel kategorie "Ten si o to říká", kterému na základce musela přiletět rána pokaždé, když něco řekl. A jen tak na něj nezapomenete.
A samozřejmě: Madison ve sprše
Co k tomu dodat? Snad jen, že z našeho pohledu není tato pasáž až tak 
památná. Rozhodně není ani kdovíjak "vypovídající" a měli jsme dojem, že i grafika mohla být v této scéně lepší. Ale když se o tom všude tak mluví, tak jsme sem tento moment zařadili alespoň z povinnosti.
Madison je sama o sobě moc fešná mladá dáma, ale nebojíme se říci, že když je oblečená, sluší jí to víc. Zejména, když se vypraví do jistého mondénního klubu a začne tančit.
Jinými slovy tím chceme říci, že Heavy Rain není vynikající hrou proto, že tady můžeme šmírovat nahou ženu ve sprše, ale proto, že nabízí opravdu unikátní herní zážitek, a to v mnoha směrech, O tom jste si už jistě přečetli v naší recenzi.
