Persson působil například ve společnosti Midsplayer, která vytvořila úspěšný titul Candy Crush Saga. Markus však chtěl vytvářet své vlastní hry a lákala ho nezávislá scéna. Líbilo se mu, že tam programátor o projektu mnohdy zcela rozhoduje.
Průnik do této sféry však vyžadoval vývoj ve volném čase. A jednodušší proto bylo vydělávat si programováním neherních aplikací, po kterém měl větší chuť vyvíjet hry doma. Přešel proto do společnosti Jalbum, která vytvářela software pro správu a sdílení digitálních fotogalerií.
Původně to vnímal pouze jako zdroj obživy, po čase ho však práce v Jalbumu začala bavit. Pozitivně hodnotil i jeho ředitele Carla Manneha, který byl podle Markusova názoru dobrým podnikatelem. Manneh se ostatně později stal manažerem studia Mojang, které Markus založil.
Ale to bychom předbíhali. Programátor nejprve potřeboval inspiraci pro svůj vlastní projekt. Jednou z prvních her, které ho nasměrovaly, byl nadstandardně obtížný titul Dwarf Fortress (více o jeho žánru).
V tom tvoří grafiku pouze barevné znaky z klávesnice, nabízí však velmi propracovanou simulaci. Ve hře se staráte o trpasličí pevnost a každá postavička má vlastní povahu. Hra má propracovaný fyzikální model a titul nelze vyhrát. Každou pevnost po nějakém čase čeká zkáza.
Persson však zbožňoval ještě další dvě hry. Jednou bylo stavění zábavního parku v titulu RollerCoaster Tycoon, kde dokázal hodiny vytvářet vlastní horské dráhy. Druhou pak strategie Dungeon Keeper, ve které hráč v jeskyni buduje temné doupě. To vybavuje rozličnými pastmi a osidluje monstry, která zlé království pomáhají bránit před nepřáteli.
Jistou inspiraci Markus pravděpodobně čerpal i z titulu Wurm Online, který pomáhal vytvořit, a hráči v něm měli obdobnou svobodu v úpravě herního světa jako v Minecraftu.
Markus dopředu věděl, že se jeho vlastní projekt nebude zaměřovat na příběh. Důležitější mělo být prozkoumávání světa. Pustil se tedy do programování titulu, na který hráč původně nahlížel podobně jako na tradiční strategie. Tedy z ptačího pohledu. A hru bylo možné ovládat jako bůh, který zadával příkazy myší.
O pár dní později však narazil na novou hru, která předznamenala budoucnost jeho vlastního projektu. Šlo o nezávislý projekt Infiminer, v němž je možné těžit suroviny a stavět z kostek vlastní kreace. Infiminer však měl být titulem zaměřeným na síťovou hru, ve kterém týmy soupeří v těžení minerálů. Stavění objektů mělo sloužit především ke zpomalení nepřítelova postupu.
Hráči však titul brzy začali využívat k tvorbě vlastních budov, předmětů a rozličných struktur. Infiminer pravděpodobně mohl být titulem, který by doznal obdobné popularity jako později Minecraft. Na internet však unikl zdrojový kód hry a lidé začali vytvářet řadu drobných mutací, kvůli kterým pak jednotlivé verze hry nebylo možné propojit po síti. To herní komunitu příliš rozdrobilo.
Autor projektu Zachary Bart tak hru vydal s open source licencí. Komunitní úpravy tedy posvětil. Vášnivým příznivcem hry se však v mezičase stal právě Markus Persson, který titul přijal jako hlavní inspiraci pro svůj vlastní projekt.
Strategie se tak proměnila na titul hraný z vlastního pohledu a grafika se cíleně stala kostičkovanější. Následovalo několik dnů programování, po nichž hra počala získávat tvář. Začátkem května 2009 pak Markus na server YouTube nahrál video, ve kterém demonstroval základy hry. Titul zatím neobsahoval příliš mechanismů, významné bylo především náhodné generování světů.
Persson se v popisku videa svou inspirací ani nijak netajil. Napsal totiž: "Toto je hodně raný test klonu Infimineru, na kterém pracuji. Pokud to někdy dokončím, bude v tom propracovanější správa zdrojů a materiálů."
Po diskusích na fórech pak hru pojmenoval Minecraft. To lze volně přeložit jako těžařské řemeslo. Název však byl i poklonou klasickým titulům Warcraft a Starcraft. A hra měla také podtitul Order of Stone, čímž Persson pro změnu odkazoval na svůj oblíbený seriál Order of the Stick. Podtitul však odstranil ještě před vydáním hry.
Nezvyklý obchodní model
Markus si pro vývoj stanovil určitou filosofii. Tou byla otevřená diskuse o titulu, pro kterou pravidelně aktualizoval blog. Popisoval nové prvky, nastiňoval své uvažování o budoucím vývoji a žádal hráče, aby sdíleli své názory. Rozhodl se také pro časté aktualizace, které mnohdy přinášely jen drobné změny či záplatu konkrétního problému.
Další filosofií byl obchodní model hry. Rozhodl se, že peníze za nákup bude vyžadovat obratem. Jinak by bylo obtížné určit dobu, kdy je hra již v dostatečně pokročilé fázi. Cena se však měla měnit podle etap vývoje, a pro úvodní alfa verzi tak byla výrazně nižší. Hru tehdy bylo možné koupit za třináct dolarů, tedy přibližně za 260 korun.
Markus však tvrdí, že za úspěchem obchodního modelu nebyl nijak důmyslný plán. Vývojář jednoduše následoval svůj instinkt a uspěl. "Chápal jsem, že oranžový cákanec s nápisem 'poloviční cena' funguje opravdu dobře. A to jsem měl na stránkách během alfa fáze," vysvětluje svůj přístup.
Úvodní prodeje nicméně považoval za dočasné a nevěřil, že by mohly dlouhodobě stoupat či vůbec složit jako zdroj obživy. Jenže popularita hry se zvyšovala, množily se diskuse na fórech i články v herních médiích. A prodeje rostly čím dál rychleji. Markus si pak spočítal, že stačí prodat přes dvacet her denně a může ve své stávající práci podat výpověď.
Tento příběh popisuje kniha Minecraft: The Unlikely Tale of Markus 'Notch' Persson and the Game that Changed Everything, která letos vyšla v angličtině. Na serveru Wired.com lze objevit ukázku, jež právě tuto příhodu přiblížila.