V dnešní době všemožných akcelerátorů si už málokdo vzpomene na časy dávno minulé, kdy hry nebyly pouze grafickou záležitostí, ale na prvním místě byla hratelnost a čistá zábava. Jedním z této staré generace je i závodní titul Wacky Wheels, na který se pokusíme zavzpomínat. Když už jsme u toho vzpomínání, můžeme si i připomenout i historii předcházející tento titul.
Proč a jak vlastně hry vznikaly? Praprogramátoři se nudili a mimo své běžné pracovní povinnosti začali tvořit i prográmky, které byly určeny pouze a jen pro pobavení. Byly samozřejmě velmi jednoduché, neměly prakticky žádnou grafiku, pouze svůj základní princip - pobavit. Tehdy nikdo nemohl ani tušit, že se tato neškodná zábava jednou změní na tak gigantický průmysl, jakým dnes hry jistě jsou. Avšak ještě předtím, než se z her stala čistě komerční záležitost, jak ji známe dnes, vytvářely se hry taktéž komerčně, ale nikoli různé trilogie, tetralogie i pentalogie ála Tomb Raider. Tehdy se totiž vytvářely hry, které se nevyvíjely podle toho, co si žádá trh, ale nadšenci programovali hry, které nebyly o grafice a penězích, ale čistě o zábavě a hratelnosti.
Někdy v roce 1994 se také zrodila hra Wacky Wheels (dále jen WW) - nejbláznivější, nejzábavnější, nejhratelnější atd. závody motokár. Jako třešničku na dortu stvořili autoři piloty těchto motokár v podobě některých zvířecích miláčků, což se taktéž ukázalo jako geniální tah. Zde se sice může zdát, že hra se tím posune zásadně níže, co se týče věku hráčů, ale to je spekulativní. Vše je ztvárněno tak šíleně a abnormálně, že WW v klidu zabaví i silně odrostlé hráče.
Hned pro začátek by bylo dobré říci jednu zásadní věc. Hra je jak pro hráče jednoho, tak pro hráče dva, kteří však nemusí být nijak složitě propojováni (vzhledem k době vzniku to dá rozum). Teprve zde začíná ten pravý pařanský ráj, kterému nějaký obyčejný deathmatch v "Kvejku" nesahá ani... no sahá (ale nesahá - by Vreco), ale musíme si uvědomit, že píšeme z pohledu dnešních hráčů o hře z počítačového pravěku. Svou silnou atmosférou a hratelností však dokáže hra zaujmout i dnes. Dalo by se to přirovnat k multiplayeru Dooma, který už dnes také nikomu nic neřekne, ale stále je to skvělá zábava.
Ještě než začneme hrát, musím také upozornit, že tuto hru mám, i přes značně nerozvinutý český herní trh v té době, v originálu. Jak je to možné? Vcelku jednoduše, WW byla ve své době opravdu klasika, což dokazovalo i to, že jsme ji měli (respektive její shareware) nainstalovánu na všech několika počítačích mé tehdejší základní školy. Tyto byly vzájemně propojené a ve třídě se nacházelo hned několik náruživých hráčů počítačových her. O jejich kvalitách a zábavnosti svědčí jeden jasný důkaz, čímž je to, že ačkoli jsme měli ve škole k dispozici taktéž kus Duke Nukema, ve své době nevídanou to pecku, tito drsní pařani dali po vyučování, kdy bylo možné zahrát si nějaký ten multiplayer, přednost právě těmto směšným, až trapně roztomilým zvířátkům na motokárách před slavným Dukem! Jelikož byli ve své době z této hry všichni absolutně uneseni a já nebyl výjimkou, podařilo se mi zjistit, že plná hra je hlavně co se týče tratí a možností velmi, ale opravdu velmi hutná.
Vzhledem k tomu, že jsme hru doslova milovali (zjistil jsem, že Vreco na tom byl svého času stejně tak), začal jsem pátrat, jak hru získat kompletní. Je jisté, že když něco sháníte, prostě to neseženete. I já jsem dopadl stejně téměř všude, až jsem se jednoho krásného dne 
vypravil do ještě novotou zářící, prozatím fungující prodejny Score - a ona tam byla. Za nějakých 399,- Kč jsem ji převzal od prodavače a stal jsem se jejím vlastníkem, vlastníkem vysněné krabice obsahující mou vysněnou hru!
Po úspěšné instalaci z velmi sporadicky zaplněného cédéčka pak u mě mohl začít ten pravý herní ráj. Jednoduchá grafika, základní barvy a rozlišení 320x200. To byl tehdy standard a už se šlo do akce. První příjemná věc byla, že narozdíl od sharewaru zde již bylo přístupno všech osm herních postav, konkrétně panda, velbloud, sob (los?), kachna, žralok, nějaký skunk, slon a tygr. Každý, světe div se, tak nějak v rádoby 3D zpracování, protože při hře jsou vidět ze všech stran. To nás ale nesmí zmást, protože hra je samozřejmě kompletně ve 2D. Taktéž potěší to, že hned při prvním pohledu na menu hry zjistíme, jak rozlehlá a rozmanitá hra je. V zásadě se jedná o to, že na výběr jsou hned čtyři módy hry. Jako první a základní máme k dispozici Single player racing. Zde to vypadá asi tak, že si vyberete jedno zvíře, se kterým chcete závodit, a poté si zvolíte turnaj. Mezi tím jste dotazováni, zda chcete hrát v rychlém nebo pomalém módu, na kolik okruhů se závod pojede atd. Protože je hra rozlehlá, můžete také volit jak ze základních, tak z bonusových tratí. Ať vyberete kterýkoli, v obou máte na výběr tři turnaje, kde každý obsahuje pět tratí. Co se týče singleplayeru, můžeme si zde tedy zahrát na 30 okruzích. Pokud jste měli někoho, kdo by s vámi byl ochoten hrát, nastával dlouho očekávány Two player race. Herní systém je zde zcela stejný, pouze s tím rozdílem, že hrají dva hráči na jedné klávesnici. Technicky je to opět vyřešeno geniáním splitscreenem, což znamená, že obrazovka je rozpůlena na horní a dolní část. Každý hráč samozřejmě kouká na jednu z nich, ve které vidí celý závod kamerou viděnou zezadu z pohledu třetí osoby.
Třetí možnost je zahrát si Two player shoot out. Jestli jsem říkal, že minulý mód - klasický závod ve dvou je úžasně zábavný, je to opravdu nic proti tomu, co nabízí mód tento. A o co tedy půjde zde? Opět zde nalezneme zcela jiná hřiště, než je tomu u závodu, a tentokrát to bude tak, že tam nenajdeme žádnou silnici nebo cestu, ale prostě a jednoduše bitevní pole. Pro tento způsob hry tedy potřebujete taktéž živého spoluhráče, protože v době vývoje hry bylo naprogramování počítačového protivníka ještě opravdu silné kafe. Hřiště má vždy tvar čtverce a oba hráči se na tradičně rozdělené obrazovce ocitnou v protilehlém rohu hracího pole. Nyní už se každý rozjede, buď vstříc nepříteli nebo zvolí jinou taktiku (např. sbírání munice, o čemž až později) a souboj je nevyhnutelný. Po sestřelení soupeře kamarád exploduje a jeden bod se připíše na vaše konto, přičemž poté se level zrestartuje a začíná to samé znovu. Můžete si nastavit počet bodů na 5-20 a kdo dosáhne tolika úspěšných zásahů dříve, je vítěz.
A konečně jsme u módu posledního - Wacky duck shoot. Abychom si mohli hned představit, o co zde půjde, tak si představte již kultovní freewarovku Moorhuhn aneb zastřel si svou slepičku. Ano, slepičky sice nikoli, ale zde budeme střílet kachny. Systém je stejný jako u Moorhuhnu, máte časový limit a do jeho vypršení jezdíte po zvolené trati, po které všemožně jezdí alespoň tucet kachen a vy máte za úkol sbírat munici a co nejpřesněji ji využít směrem kachna. Každý zásah znamená explozi tohoto zvířete a jeden bod na váš účet. Kachny se objevují v dávkách, a když je všechny postřílíte, objeví se várka nová a vše od znova tak dlouho, než čas vyprší. Cílem je zapsat se do tabulky nejlepších, kde už jsou nějaké ty časy a jména předvolená, ale není velký problém je překonat. Tento mód není až tak brutálně zábavný jako ty předchozí, ale o zábavu se vám postará taktéž.
Nyní nastal čas říct si něco o tom, jak se to vlastně hraje. Na startu se objeví všech osm závodníků a vy mezi nimi a následuje závod o počtu kol, který jste si nastavili. Trasa je vymezena, ale pohyb záleží na vás, můžete využívat různých zkratek a co je hlavní a dělá hru tak zábavnou, je střílení ježků. Asi si říkáte, co to plácá, ale je to pravda. Ježci jsou ta několikrát zmiňovaná munice. Nacházejí se po celé trati, stejně tak při střílení kachen a jsou základní stavební kámen při boji dvou hráčů. Ježka seberete tak, že ho zahrnete do směru své jízdy, prostě přejedete. Jsou ztvárněni velmi vtipně a každý jinak - některý kouří dýmku, druhý má detektivní plášť apod. Za každého máte čtyři náboje, které střílíte klávesou Ctrl a ježka tím opravdu hodíte před sebe. Při závodu to znamená, že trefený nepřítel se několikrát otočí kolem své osy a hodně ho to zpomalí, pokud ale bojujete pouze spolu, tak je to vražedný nástroj. Kromě toho jsou tu i střely razantnější, které se objevují jen zřídkakde. Pokud se vám ji ale podaří sebrat, budete mít k dispozici pouze jediný výstřel -budou to tři ohnivé střely, které smetou opravdu vše, co se jim dostane do cesty. Po trati jsou tu k dispozici i bomby, které seberete a poté, když ji před někým vypustíte, a on o ni zavadí, určitě mu to nepomůže. Dále je tu třeba olej, který můžete v sekané zatáčce vylít a soupeř se na něm potom příjemně sklouzne.
Hrou vás provází také hned několik druhů povrchu, což je písek, asfalt... důležitá je voda, která je buď mělká a tak vás jen zpomalí, nebo také hluboká, do které se propadnete a těžce se v ní brodíte, přičemž z ní kouká pouze periskop. Trať oživují i další věci jako skokánek, který vás vymrští nějakých pár metrů, a nesmíme zapomenout na zrychlovadlo, které silně na několik sekund nažhaví motory (jakési turbo) a soupeře téměř předlétnete. V tom také spočívá ta obří zábava při závodu, kdy jedete a periferně vidíte, jak vás kamarád zaměřuje a střílí po vás. Střely jsou pomalé, takže se jim dá uhýbat a je to skutečně tak úžasné, že to žádná komerční hra prostě nahradit nemůže. Dovede to člověka tak nažhavit, že když jsem tenkrát zapojil sestru - odpůrce her, hned si WW zamilovala a když jsem ji při závodu ostřeloval, začínala úplně šílet a na moje slova "uklidni se, je to jenom hra" na mě zařvala "NENÍ"! Jistě uznáte, že když to dokáže takhle nažhavit dívku nesnášející hry, asi na tom něco bude. Ačkoli je to mezi hrami vykopávka a grafika je opravdu primitivní, docela by stálo za to i přes tohle se o hru zajímat a nedej bože si ji sehnat a doplnit si tak mezeru herního vzdělání, kterou jste utrpěli, pokud jste ji nezažili.
