Wall-E – robotí láska ve videohře

Další animák od Pixaru zasáhl naše kina. Samozřejmě nesmí chybět doprovodná videohra, kterou nebude mít nejspíš nikdo rád.

Wall-E

Nenávidím počítačové animáky. Od té doby, co tahle móda dorazila na tenhle svět a děti si ji oblíbily, již nemám lehké spaní. Ostatně tyhle animáky mohou za všechny krize v mém manželství. Když nějaký takovýto vypečený kousek dorazí do našich kin, tak mám manželku andílka. Andílka, který mi uvaří, vyvenčí psa i vypere. Jenže běda, jakmile na ni přijde řada, aby šla na nějaký povedený film, obvykle od Pixaru nebo Dreamworks.

Jenže, ať jsem se bránil, jak jsem se bránil, tentokrát byla řada na mě a já chtě nechtě musel na snímek Wall-E, či chcete-li po česku Vall-I, s dětmi jít. Jaké bylo však moje zděšení, když mi kurýr donesl i stejnojmennou hru k recenzi. Síly pekelné si vybírají krvavou daň za nezbedné mládí.

Některá puzzle nepatří k nejlehčím.

První, co mě u filmu i u hry naštvalo více, než neochotný prodejce popcornu v kině, byl hlavní hrdina příběhu. Zakrslý a pro děcka nesmírně roztomilý robůtek Wall-E. Pro malé jistě originální, ale mně by nesmělo táhnout na čtyřicet a za „totáče“ by se ke mně nesměla dostat betamax kazeta s filmem Číslo 5 žije v němčině. Wall-E je totiž prachsprostá liliputí kopie robota ze zmiňovaného filmu.

Druhé, co mě zarazilo, byl příběh. Ne, že bych mu věnoval až tak velikou pozornost, ale je opravdu jako pozadí vhodná Země, na které již nikdo nežije a akorát jí od miliard tun odpadků uklízejí roboti? Ne, už týden se děcka ptají, kdy že zmiňovaná odpadková katastrofa přijde. A to mám ještě v živé paměti Auta s gigantickýma očima, po jejíchž shlédnutí nechtěl synátor půl roku jezdit naší škodovkou, aby ho náhodou nesežrala. Ekologický podtext hry i filmu je tak patrný, ale tvůrci by měli trochu více přemýšlet, co příběhem v dětských myslích vyvolají.

Hra představí stejně jako film dvojici hlavních hrdinů, kterých se ujmete v hratelné podobě. O Wall-Em už byla řeč a tím druhým je supermoderní ženský robot Eve, do kterého se Wall-E samozřejmě ve filmu i ve hře zamiluje, až budou lítat matičky.

Každý level ve hře je tématicky jiný a je rozdělen do několika úrovní. Ty za Wall-Eho jsou asi myšleny jako hlavní a nutno podotknout, že pro děti okolo 8 let nejsou špatně provedené. S robotem budete jezdit, skákat, měnit se v krychli a z odpadků tvořit jiné krychle, se kterými budete řešit docela nápadité hlavolamy. Některé slouží jenom jako závaží, jiné nabijete magnetickou energií a otevřete s nimi dveře a jiné zase explodují a uvolní vám cestu. Některá puzzle však nepatří k nejlehčím a i mně trvalo chvíli, než jsem na ně přišel, takže těžko si představit, jak si s nimi poradí mladý mozek nezocelený chmelem. No, možná lépe.

Levely za Eve se nesou ve stylu svižnější hratelnosti. Narozdíl od Wall-Eho, který jezdí na pásech, umí Eve levitovat, a tak se prohání v úrovních, jak chce. Jediným omezením jsou naše „oblíbené“ neviditelné bariéry. Kromě toho zvládá Eve, která vypadá jak žárovka, střelbu a skenování prostoru nutné k postupu.

Z technického hlediska je Wall-E působivý.

Mimo úrovní, které budete prozkoumávat, budete s Eve také závodit. Ano, v úzkých levelech budete jezdit tak trochu s nadsázkou jako ve Wipeoutu a střílet do překážek, které vám leží v cestě. Tyto úrovně nejsou obvykle dotažené do konce, ale i když v nich naleznete časový limit, tak to nevadí, protože je budete mít hodně rychle za sebou.

Wall-E jako hra je však hybrid se vším všudy a nabízí toho více. Dalším druhem levelů je kombinované hraní. Funguje stejně spolehlivě, jako když hrajete tenis ve Wii Sports. S tím rozdílem, že nejste na večírku, kde teče proudem absinth a již od začátku to chápete. Obě postavy se totiž ovládají najednou a prostě využijete jednotlivě jejich schopnosti, jako střílení u Eve nebo tvoření odpadních krychlí u Wall-Eho.

Poslední, co hra nabízí, je čistokrevné střílení ve vesmírné lodi, které připomíná doby minulé – automatové. Na tuto část se docela hodí Zapper, ale kupovat si ho kvůli této hře rozhodně nemusíte.

Z technického hlediska je stejně jako na filmovém plátně Wall-E působivý. Jelikož jsme smíření s menším hardwarovým výkonem Wii, tak mě překvapila jeho vizuální podoba. Je dobrá, na obrazovce se toho děje hodně, což má ale na druhou stranu za výsledek nižší snímkování a jeho častou dýchavičnost.

Multiplayer – znásobená nuda

Člověk by si i řekl, že když hra pojednává o dvou zamilovaných plecháčích, tak se hra více hráčů ponese v duchu kooperace. I když oba roboti v singleplayeru opravdu spolupracují, tak v multiplayeru se ničeho takového nedočkáte. Celý je totiž založený na deathmatchi. Ano, nevinný robot Wall-E bere do rukou lasery, aby s nimi mohl zlikvidovat až tři své klony na jedné konzoli. Zní to debilně a takové to opravdu i je. Ani děti to se mnou nechtěly hrát, a to měly již všechny volné hodiny hraní na celý týden vyčerpané.

Hudbu jsem nepostřehl a zvuky jsou přiměřené. Nechybí Wall-Eho otravné a dětmi tolik populární kvíkání a pískání a ty jeho zvuky, které se špatně popisují. Pohybové ovládání, kterým se může Wii verze chlubit oproti těm ostatním, funguje dobře. To, co tady ale hodně zlobí, je kamera. Špatně reaguje, špatně se pohybuje, špatně se nastavuje a prostě je celá špatná.

Kolem a dokola není Wall-E úplně špatná hra. Na rozdíl od filmové verze, u které jsem usnul a která určitě dostane cenu akademie, jsem se u ní docela bavil. Bohužel jen krátkodobě, protože celá její náplň se dokola opakuje. Ale vzhledem k tomu, že manželka nebyla v kině na animáku, takže ji nestihne noční bolehlav, tak jsem šťastný muž, protože jsem i recenzování tohohle titulu přežil bez újmy.

Koupit ho ale sobě nebo dětem? To ne. Je to přeci jenom průměr a na trhu jsou lepší věci. Pokud ale vaše dítko miluje kopii Čísla 5, tak touhle hrou moc nezkazíte. Já jen doufám, že budu ještě ženatý, až dorazí do kin Vesmírní opičáci, jejichž herní podoba se pro nás na Wii taky chystá.