Předem a bez mučení se přiznávám, že toulání po světě magie, okřídlených koní a místech, kde vám klobásku ogriluje drak, mě vždy velice lákalo. No řekněte, tak například to samotné kouzlení. Není to dobrý nápad? Lusknete prsty a je vyluxováno, umyté nádobí a napsaná recenze. Nevím, že se na to ti vědci trochu nesoustředí. Nedá se ale nic dělat, pokud se chcete dnes vypravit do nějakého fantasy světa, máte jen několik možností. Tak za prvé vás přijali do školy v Bradavicích, tedy varianta ála Harry Potter, můžete zajít do kina, což je fajn, ale na moc dlouho to není, nebo se samozřejmě můžete zabořit do nějaké fantasy knížky, pochopitelně ale nakonec stejně poznáte, že počítač vám může nabídnout od každého trochu a navíc možnost přímo se zúčastnit, což je přeci to, o co nám jde.
V tom lepším případě se připojíte na internet a ve virtuálním světě ze sebe zchodíte všechny strasti všedního života, chytnete meč a vyrazíte na lov skřetů do blízkého lesíka nebo si jen prostě zajdete pokecat do hospůdky nebo.…. To je opravdový ráj. Bohužel, prozatím se musíme smířit s tím, že tento svět je pro většinu hráčů stále uzavřen ocelovými dveřmi s nápisem TELECOM. Na lepší časy se ovšem přeci jen blízká, protože The Elder Scrolls III: Morrowind je již za rohem. Zatím jsou tu ale i jiné možnosti jak uniknout do světa fantazie. Slyšeli jste třeba někdy o Warlords? Prý docela dobrá věc.
Pamětníci jistě vzpomenou na první tři díly této tahové strategie s ohromným světem plným desítek potvor, možností najímat hrdiny, hledání artefaktů a především úžasnou atmosférou. Od těch dní, kdy se mi po monitorech hemžily harpie a běhali skřeti už uběhl nějaký ten pátek. Dnes jsou ale v módě strategie v reálném čase a tak, snad krom nějakých Panthers a samozřejmě Heroes of Might & Magic, o zástupce tahových strategií téměř nezavadíte. Ponecháme stranou, zda se nám tento vývoj líbí či nikoliv a koukněme se, jak se to podepsalo na Warlords. Je to dnes již přes rok a půl, co se u nás objevily Warlords: Battlecry, tedy první realtimovka z tohoto světa, a sklidily vcelku dobrý ohlas.
Dnes mám tu čest říci, že pokračování s názvem Warlords: Battlecry II bylo již vypuštěno do světa. Zavede vás do říše Etheria, která je rozdělena na několik desítek menších území. Země je to sice velká, ale přeci jen pro 12 civilizací je to příliš málo. Váš úkol je tedy velmi jednoduchý. Vyberte si jednu z ras, zničte veškerý odpor a získejte tím nadvládu nad ostatními. Jak sami vidíte, příběh příliš komplikovaný není. No, ale nevadí, však hra vám to vynahradí v jiných částech. Takže se na to hned vrhneme. Začínáte na mapě Etherie, na níž je vyznačena poloha vašeho zámku a ostatních národů. Během dalších nájezdů, které budete podnikat na okolní provincie, se vám vždy po úspěšné bitvě dobyté území označí vaší vlaječkou. To samé platí i o ostatních národech, a tak můžete dobře sledovat jejich postup. Cíl vašeho dalšího útoku si vybíráte hned z několika okolních provincií, čímž je zajištěna poměrně velká svoboda ve volbě vaší další cesty. Je tedy jen na vás, zda vaše kroky povedou přímo od jednoho hradu k druhému nebo 
budete dobývat postupně vše okolo sebe a využívat tak bonusů z vyhraných bitev.
Každé území je totiž něčím specifické. Poměrně důležitou věcí je příjem „Crowns“ (korun), což jsou speciální body, které vám umožní například najmout nějakého dobrodruha či koupit si více bodíků k vaší armádě. Snad ještě podstatnější jsou ale bonusy, jež můžete získat. Každé území vám nabízí něco jiného, např. zvýšení obrany proti ohni, silnější stavby či bonus k rychlosti hrdiny. Je tedy zřejmé, že vydat se správným směrem je rovněž neméně důležité. Speciální výhodu pak získáte při dobytí hlavního sídla některého z národů. Tento druh pak totiž lze využít v další bitvě.
Ovšem asi tím nejdůležitějším, co po vyhrané bitvě získáte, je zkušenost pro vašeho hrdinu. Ten je totiž tím nejdůležitějším členem vaší armády. Z počátku je slabší než většina silnějších příšer, ale díky neustálému zdokonalování se z něj brzy stane ta nejmocnější zbraň. A výběr hrdiny je vůbec tím prvním krokem, který v kampani uděláte. Jeho rasa pak také určí, jaký národ povedete k vítězství. Warlords: Battlecry II jsou sice v první řadě strategií, ale díky vývoji vašeho hrdiny mají nemálo z RPG. Spojení těchto dvou žánrů není na poli počítačové zábavy žádnou novinkou, přesto si myslím, že zde to konečně funguje tak, jak má. V každé bitvě totiž získáte určité množství zkušenosti, díky níž pak postupujete na další úrovně vašeho vývoje. Již výběrem postavy určujete svůj další osud. Každá z dvanácti ras, z nichž jsou 3 nové, má totiž čtyři základní vlastnosti a nějakou specialitu. Síla, obratnost, inteligence a charisma - 
již z těchto vlastností poznáte, na jaké povolání se bude daná rasa hodit. To znamená, zda se stanete válečníkem, zlodějem, kouzelníkem nebo knězem. A je jasné, že z démona s extrémní silou a malou inteligencí nebudu dělat kouzelníka a naopak. Navíc jsou většině národů některá povolání zcela zakázána. Jen lidé a lesní elfové jsou jakousi všehochutí a jejich vyrovnané statistiky jim umožňují vybrat si ze všech povolání.
Na dalším stupni ve vývoji hrdiny ještě rozhodnete o dílčí specializaci daného povolání. Z kněze se může stát paladin, druid, léčitel či šaman, ze zloděje vrah, bard atd. A opět platí, že ne všem jsou otevřeny všechny možnosti. Tak například ani univerzální lidský válečník se nemůže stát Temným lordem, protože to je povoleno pouze Démonům a nemrtvým. Tímto sice končí výběr povolání, ale rozhodně ne vývoj vaší postavy. Při dalším postupu získáte body, které můžete rozdělit ve čtyřech kategoriích. V první je možnost zlepšit si svoje čtyři základní vlastnosti, v druhé připisujete body přímo dovednostem (celkem 10 - útok, kouzlení, trénink atp.) a ve třetí škatulce naleznete hrdinovy speciální schopnosti, které za příslušný počet bodů aktivujete. Na závěr jsou tu ještě kouzla, jež si musíte nejprve za body koupit a pak teprve vylepšovat. Hrdina navíc dokáže stavět a také konvertovat, což znamená, že si umí přivlastnit doly, které pak pracují pro něj.
Zkušenost si ovšem nesyslí pouze on. Každá jednotka, která se boje přímo zúčastní, získá "experience points", které se pak promítnou na jejích statistikách. Rozhodně ale nečekejte ten samý vývoj jako u hrdiny. Jednotkám se vylepšují statistiky, jako je útok, rychlost či dohled. V jedné bitvě by takové 
zlepšování bylo dosti zbytečné, ale díky možnosti přenést jednotky do další mise se z toho stává jedna z nejdůležitějších věcí, které mnohdy rozhodnou o úspěchu. Vytrénovaný voják může prakticky na počátku hry vletět mezi nepřátele a zničit je dřív, než postaví první budovu. Hlavně v první polovině hry, když už nějakého takového veterána máte, se jedná o silnou strategickou výhodu. Později už budou vaši protivníci natolik silní i z počátku, takže takováto jednotka bude sice silnou oporou vaší armády, ale bez pomoci příliš nedokáže.
Sytém hry je téměř shodný s většinou dnešních realtimových strategií. Začínáte, jak se říká, na zelené louce a prvním krokem bude většinou přivlastnění dolů. Těch jsou rovnou čtyři druhy - na kámen, zlato, železo a krystaly. Každá rasa potřebuje ke svým stavbám jiný poměr surovin, a tak třeba trpaslíci jsou náročnější na zlato a každý barák usaje z jejich pokladničky jeho značnou část. Pokud si zajistíte doly, můžete postavit první budovu. Jde o základnu, díky níž se otevírá cesta pro další. Její vylepšování (5 stupňů) vám zpřístupní nejen nové stavby, ale i některé speciální jednotky. Každá rasa má asi devět baráků, které jednak slouží pro stavbu vojska, ale také pro získání speciálních bonusů. V jedné zlepšíte brnění svým jednotkám, v další můžete obchodovat se surovinami a podobně. Pro ochranu základny jsou tu obranné valy a věže. Do každé z nich lze umístit až čtyři jednotky, přičemž střelecké zlepší útok a dostřel a ti na blízko rychlost a bojové schopnosti. Přesto však nejsou všemocné a bez další podpory s nimi základnu neochráníte.
Každý národ má k dispozici jiné stavby a jiné jednotky. Svými vlastnostmi jsou sice dosti podobné, ale jsou tu i některé rozdíly, které zvýhodní každý druh bojovníka pro něco jiného. Například jezdec na koni bude oproti ekvivalentní potvoře od nemrtvých (smrtce) sice rychlejší, ale postrádá zase útok na dálku. Na výběr máte přes deset jednotek za každou rasu, což je více než solidní. Nejsilnější z řadových bojovníků je velitel, který jako jediný člen vaší armády může také konvertovat budovy. Hrdina dokáže, jako správný vůdce, vaše jednotky navíc zlepšit, a tak v jeho "velitelském rádiu" získávají armády různé bonusy ke statistikám. Některé jednotky navíc dokáží ovlivnit nepřítele i jinak než přímým zničením. Z draků jde taková hrůza, že protivníci prchají v panice neschopni útoku, a i přítomnost okřídleného démona značně oslabí každou jednotku, která se sním střetne. Takovýchto odlišností v národech je opravdu hodně, a tak je hra za každý z nich zcela jiným zážitkem. A tím to ještě nekončí. Každá rasa má nějakou specialitu, která jí může pomoci vyhrát. Trpaslíci svou horlivostí při těžbě (umístění trpasličího dělníka do dolu dvojnásobně zvýší produkci), minotauři si můžou doplnit život sežráním ovcí, nemrtví neregenerují za světla, ale ve tmě dvakrát rychleji než ostatní národy a bleskové věže jsou silnější za bouřky. Jak vidíte, i denní doba a počasí hrají nemalou úlohu. A i denní dobu a počasí lze měnit. Některé jednotky či vaše kouzla to dokáží.
Koukněme se tedy trochu blíže na magii. Oproti dílu minulému přibyly dvě nové kategorie. To znamená rozšíření z osmi na deset, kde každá má deset kouzel, plus jedna, která je obecná pro všechny kouzelníky a má tři základní kouzla. Každé odvětví je přístupno jiné profesi a specializaci. 
Některé povolání ale vládnou více druhy kouzelnických sfér. Avšak pouze arcimág vládne všemi kouzly, což ovšem také žádá daleko více bodů pro jejich zpřístupnění. Jsou tu kouzla klasických tříd jako oheň, voda, nekromancie, ale i méně tradiční jako iluze či alchymie. Pokud si vyberete povolání mága, volíte ze specializací zaměřujících se na jednotlivé sféry, takže se z vás může stát třeba Pyromancer či Alchymista. Kouzla ale nejsou přístupná pouze mágům a knězům. Spousta válečnických a zlodějských specializací vládne také některým druhem magie.
Většina misí má velmi jednoduchý cíl - znič vše, co se hýbe a co postavili nepřátelé. Ale najdou se i takové, kde vyhraje ten, kdo zabije více jednotek v určitém čase, nashromáždí určitý počet surovin jako první nebo vylepší základnu na nejvyšší level. Je sice faktem, že mise jsou dosti stereotypní, protože prakticky stále jde o to být silnější, ale kupodivu mě to bavilo velmi dlouho. Ovšem co mě mrzelo nejvíce, byl fakt, že ihned v první misi máte možnost postavit všechny budovy a jednotky. Znamená to, že se vlastně nemáte na co těšit do budoucna. To, co uvidíte na začátku, už uvidíte stále. Mapy jsou však dosti rozmanité a na každé z nich jde vymyslet trochu jiná nejúčinnější strategie, a tak má hra stále náboj. Je to samo sebou dáno také neustálým narůstáním obtížnosti, která vás nenechá odechnout.
Inteligence nepřátel a také vašich jednotek dostála také jisté změny. Především jsou to nové typy chování, které jim můžete určit (např. agresivní, při nedostatku života uteč, používej kouzla), ale přeci jen se tu najdou mezerky. Klidně jsem přišel oklikou do nepřátelské základny a 
začal ničit budovy, a co se nestalo - nikde nikdo. Vidím, jak na druhé straně báze stojí pět lučištníků, ale nějak nereagují. Na druhou stranu mě potěšilo, když jsem viděl jak přichází nepřátelské vojsko po skupinkách a ne samostatně, jak jejich kouzelnicí inteligentně používají svá kouzla a asi nejroztomilejší je, když si protivník ve chvílích nouze vyvolává na pomoc golema, který může rozhodnout bitvu. Také mají vojáci tendenci příliš se vzdalovat od základny, pokud jim ovšem nenavolíte jiné typy chování, které nejsou pro obranu příliš vhodné.
A málem bych zapomněl na artefakty. Ty jsou další výhodou vašeho hrdiny. Získáte je buďto z nepřátelských velitelů nebo se válí v bednách na mapě. Vybavit se můžete klasicky mečem, brněním, přilbou, prstýnky a botami. Brnění sice nezlepšuje přímo obranu, ale může dát nějaký bonus k vašim vlastnostem, tedy například k životu, velení nebo trénování. Artefakty, ale i jiné výhody, lze získat za splnění úkolů, které dostáváte ze speciálních budov na mapě. Tak například za donesení 1000 železa se k vám připojí silná jednotka nebo po vyřešení hádanky naopak vy dostanete 3000 zlata.
Velkým pomocníkem při hraní je možnost hru zcela zastavit nebo jen zpomalit. Při hlídání dvou částí mapy je to prakticky nezbytný prvek. Svým jednotkám můžete v zastaveném čase rozdat úkoly a vše zařídit tak, jak nejlépe umíte. Je to silný strategický prvek, který vám například umožní vést útok na dvou frontách současně a ještě stavět v základně. Za to vážně dík a doufám, že se i další tvůrci rádoby strategií trochu přiučí.
Kritiky zatím příliš nebylo, tak ještě něco dodám. Příliš mi nevyhovuje systém ukládání. Máte jen jednu pozici, která se stále přepisuje. Po ukončení mise se automaticky vymaže, a tak se zpět již nevrátíte. To bych však byl ještě odpustil, prostě se autoři snažili omezit zapisování, daleko horším přestupkem proti občanským svobodám hráče ale označuji automatické ukončování mise. Pokud totiž splníte úkol, který vám byl dán, mise automaticky skončí. Proč nemůžu se svým hrdinou ještě zajít pro bednu, ve které leží artefakty? Proč nemohu zabít zbylé nepřátele? Připadám si jako blázen, když rychle běhám po levelu a vybírám bedny a na druhé straně mapy hlídám své jednotky, aby nezničily poslední budovu nepřítele.
Na závěr se ještě musíme kouknout na nedílnou součást her, a tou je grafika. Pokud se podíváte na obrázky, poznáte, že se nejedná o žádnou super krásu, ale na druhou stanu je vše pěkně barevné a do fantasy světa poměrně dobře zapadá. Jednotky jsou slušně rozhýbané a pohled na bitvu je vcelku působivý. Pokud se ale kouknete na obrázky z prvního dílu Warlords: Battlecry, budete si myslet, že jsem je použil i v této recenzi. Rozdíl je opravdu velmi malý. Autoři se chvástají předěláním tady toho a támhle toho, ale každý, kdo se koukne na oba díly, pozná, že příliš práce s grafikou neměli. A bohužel musím říci, že tato lenost se neprojevila jen ve vizuálním zpracování. Jednotky jsou vlastně tytéž, co jsme již viděli, stejná jsou i kouzla, budovy, suroviny, questové (úkolové) stavby atd. Je faktem, že byly přidány 3 nové rasy, nové sféry kouzel a byl pozměněn systém hry, protože narozdíl od prvního dílu, můžete začínat za jakoukoliv stranu.
Zvuk je na opravdu vysoké úrovni a hudba se dá poslouchat zcela samostatně. Je trochu škoda, že se neřídí momentálním stavem na obrazovce, ale i tak si zaslouží pochvalu. Je melodická, klidná a pohádková. Snad ještě více se mi líbilo namluvení jednotek. Sípání draka či hluboký hřmotný hlas démona, to je opravdu něco. Když pak řekne „ochutnej můj bič“, pochopitelně anglicky, čiší zněj opravdu surová síla. Pomocníkem při hraní je i tlukot srdce hrdiny symbolizující jeho zranění, což vás pochopitelně okamžitě upozorní na hrozící nebezpečí a zároveň zvedá bitevní atmosféru na maximum.
Kromě kampaně si můžete zahrát také přes deset map ve skirmish módu a zabojovat si tak s větším počtem nepřátel s libovolným nastavením parametrů hry. Nechybí pochopitelně ani síťová podpora, takže si přes internet nebo kabel můžete zahrát i s ostatními Warlords fanatiky. Také je přidán editor, který je vcelku velmi příjemně ovladatelný a mapu si na něm vytvoří téměř každý.
Nemusím snad říkat, že se mi hra velmi líbila. Snad to bylo cítit z poměrně optimisticky psaného článku. Je to dáno také tím, že jsem předchozí díl hrál jen chviličku, a tak mě zas tolik nevadilo, že se prakticky jedná stále o to samé. Nejde o dokonalou hru, ale těm, co s prvním dílem nepřišli do kontaktu, ji mohu směle doporučit, dokonce si klidně přičtěte dalších 10 procent k hodnocení. A ti, koho první díl bavil, se mohou těšit, že se znovu setkají se starými známými a navíc další spoustou nových vylepšení.
| Warlords: Battlecry II | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
