Starší z vás si jistě vzpomenou na dlouhé chvíle strávené u prvních dvou dílů této výborné série tahových strategií, většina ostatních si pravděpodobně pamatuje alespoň na díl třetí. Nedávno vyšlo i další volné pokračování této ságy, a to hra s názvem Warlords Battlecry, která se však již trochu odklání od původní myšlenky, a proto se jí nebudu v tomto článku zabývat. My si v dnešním ohlédnutí připomeneme první tři díly, které ve své době patřily mezi nejlepší tahové strategie z fantasy prostředí.
První díl vyšel již roku 1989 a stejně jako u dílů dalších se o to postarala společnost Red Orb Entertainment. A o co vlastně ve hře Warlords šlo ? Hráč se ocitl v roli velitele jednoho z království (k dispozici bylo nejen několik lidských říší, ale také království elfů, trpaslíků, obrů a podobných fantasy ras) a jeho úkolem bylo získat nadvládu nad celým kontinentem. Bylo možno zvolit si různou sílu jednotlivých nepřátel a autoři již tehdy mysleli na multiplayerovou hru, takže jste se mohli utkat i s kamarády. Hráč začínal s jedním městem a jedním hrdinou, v průběhu času se snažil vybudovat co největší armádu a podmanit si další města. Každé město bylo specifické jednotkami, které bylo možno vyrábět. Pokud byl hráč v peněžní tísni nebo nepovažoval město za příliš důležité, nemusel ho po dobytí obsazovat, ale mohl se rozhodnout pro jeho vyrabování. Z měst však plynul stálý finanční užitek, a jelikož peníze byly potřebné k financování náboru i udržování vašich vojsk, bylo samozřejmě
nejlepší mít ve své moci co největší počet měst. Co se týče jednotek, byl jich poměrně velký počet – od klasické pěchoty, lehké jízdy a rytířů přes elfí střelce, pegasy a gryfy až po trpasličí bojovníky, obry a skřetí jezdce na vlcích. Ve hře byly i některé speciální jednotky, jako draci, čarodějové a démoni. Tyto tvory však nebylo možno najmout ve městech, ale jen na některých speciálních místech – v různých hrobkách, ruinách a jeskyních. Velice důležitou úlohu ve hře hráli také hrdinové, kteří občas sami nabídli (za tučný peníz) své služby. Kromě celkem slušné bojové síly také disponovali schopností prozkoumávat již zmíněné ruiny a podobná místa, kde mohli kromě silných spojenců nalézt i magické předměty či hromady zlata. Kromě těchto tajemných lokací mohly vaše jednotky (nejen hrdinové) zavítat i k různým chrámům a oltářům, kde byli požehnáni a zvýšila se tak jejich bojová síla. Grafika sice byla i na svou dobu trochu jednoduchá, ale myslím, že to tehdy vůbec nikomu nevadilo (mně tedy rozhodně ne) a většina stratégů dohrála tuto skvělou smažbu několikrát, pokaždé za jiný národ. Jediné, co nás asi všechny mrzelo, byla skutečnost, že ve hře byla připravena jen jedna mapa – na druhou stranu, co od hry na dvě diskety (a to ještě k tomu amigácké s kapacitou 720 kB) můžeme chtít víc.
Díky obrovskému úspěchu se o pár let později objevilo pokračování této vynikající tahovky – hra Warlords II. Myšlenka byla v podstatě úplně stejná, ale autoři nám již připravili
několik (myslím, že pět) kontinentů pro naše strategické řádění. Grafika nedoznala výraznějších změn, ale nikomu to moc nevadilo. Tento druhý díl navíc obsahoval některé novinky, jako například zlepšený vývoj hrdinů a možnost produkovat ve městech i některé speciální jednotky. Ač bychom dneska takové pokračování označili spíš jako datadisk, nic to nezmění na skutečnosti, že po svém vydání donutila hra Warlords II většinu stratégů k nepřetržité pařbě hluboko ve svých brlozích.
V létě roku 1997 pak firma Red Orb Entertainment konečně vypustila na herní trh třetí pokračování ságy Warlords, které neslo podtitul Reign of Heroes. Oproti starším dílům přibylo opravdu mnoho vylepšení – začněme třeba u technického zpracování. Grafika je již sice dávno překonána, ale i dnes působí celkem líbivým dojmem. Hru lze spustit i v rozlišení 1024x780, což je i v současnosti velmi slušné. I když se samozřejmě nejedná o 3D grafiku, působí už pěkným prostorovým dojmem, navíc kromě měst a geografických útvarů najdeme na hlavní mapě i mnoho dalších detailů, které sice pro hru nemusí být důležité, ale dodají krajině na reálnosti. Autorům se docela povedly i animované vojenské jednotky a vůbec lze říci, že grafické zpracování bylo ve své době nadprůměrné. Hra obsahovala i animované sekvence, ale to bylo již celkem běžné. Zvuková stránka hry nevybočovala z průměru – atmosférická hudba a zvukové efekty při pochodu, boji a podobně.
Autoři však připravili několik změn i ve hře samotné. Tou hlavní je možnost hrát celé tažení, i když samozřejmě stále můžete hrát i jednotlivé scénáře či náhodně vygenerovanou mapu. V hlavní kampaňi se hráč ujímá velení nad vojsky Sirianského království v boji proti temnému lordovi a jeho přisluhovačům. Hráč však bohužel může ve svých městech produkovat jen vlastní jednotky (i když tedy zaberete skřetí město, nebudete moci skřetí bojovníky najmout), což je sice vcelku logické, na druhou stranu to však snižuje rozmanitost ovládaných vojsk. Je však pravda, že se k vám alespoň občas přidají (za příslušný žold) některé jednotky vašich spojenců (například elfů a trpaslíků). Další podstatnou změnou je pojetí hrdinů – každý národ má totiž svá speciální povolání se specifickými vlastnostmi a dovednostmi. Tak například lidští hrdinové se rekrutují z řad vcelku klasických bojovníků, paladinů a kleriků, u elfů najdeme kromě bojovníka i generála a hraničáře, na straně zlých sil se pak objeví třeba i šaman či nekromant. Se získáváním zkušeností a postupem na vyšší levely se mohou hrdinové učit některým dovednostem, a to nejen bojovým (zvýšení síly, hitpointů apod.), ale například i užitečným magickým schopnostem. Ve hře je totiž také použita magie, která je získávána z některých měst a speciálních předmětů. Tuto magickou energii pak můžete používat při kouzlení svých hrdinů – většina kouzel může působit libovolně dlouho a průběžně tak odčerpává vaši magii. Každé povolání má samozřejmě své specifické dovednosti, takže například bojovníka nenaučíte kouzlo rychlosti, ani kdybyste se rozkrájeli. Dalším
vylepšením týkajícím se hrdinů je přijímání úkolů. Ve městě může váš hrdina získat quest, aby zabil určitého nepřítele, získal konkrétní město a podobně. Za splnění takového úkolu pak hrdina získá nejen zkušenosti, ale také odměnu v podobě silných spojenců či odkrytí tajné lokace s pokladem. Když už mluvím o těchto lokacích, místa jako brlohy nestvůr, ruiny, hrobky, chrámy a oltáře ve hře samozřejmě zůstala a plní stejnou funkci jako dříve. Autoři však navíc obohatili jinak jednotvárná města, takže k některým z nich je přiřazena kovárna, důl, farmy a tak dále. Tyto doplňky plní různé účely – některé z nich zlepšují finanční příjmy plynoucí z daného města, jiné zajišťují produkci silnějších jednotek a podobně. Lidé z Red Orb se skutečně snažili obléci klasickou hru do nového kabátu nejen po stránce technického zpracování, ale i zakomponováním mnoha novinek do herního systému.
Závěrem musím říct (a doufám, že se mnou většina z vás bude souhlasit), že série Warlords patří mezi nejlepší tahové strategie, které se kdy na trhu objevily. První dva díly již dnes asi mnoho hráčů neosloví, ale díl třetí je i po téměř čtyřech letech velmi kvalitní zábavou, a to nejen pro zapálené stratégy, ale v podstatě pro všechny, kdo holdují fantasy dobrodružstvím. Pokud tedy zrovna nemáte co dělat a nezaujala vás momentálně žádná z nových her, neváhejte, sežeňte si Warlordy a pusťte se do hraní – nebudete litovat.
