Zajímalo by mě, jestli se tam objeví Ciri, přeci jen naznačovala, že v podobném světě přebývala.

Level scaling prosím ne, to je zabiják realističnosti a příběhu. Hráč si pak připadá jak idiot, když jde v rámci sidequestu vyhubit partu otrhanců, sužující nebohé vesničany, a narazí na elitní jednotku špičkové vybavených bijců, kteří kdyby prodali jen šperky ze svých (level scaled) beden, mohli by si koupit celý okres i s vesničany a přilehlým hradem.

Tuhle situaci si mimochodem dobře pamatuji ze Skyrimu, kde jsem navíc při zadání úkolu dostal popis lupičů v tom smyslu, že jsou to hladoví chudáci, které do lesů vyhnala bída.

Skyrim měl proti Oblivionu relativně citlivej level scaling. Jednotlivé oblasti měly jen určité rozpětí levelů a pod nebo nad tímto rozpětím jste potkával soupeře nastavené na minimální nebo maximální level oblasti. To rozpětí bylo třeba 5 nebo 10 levelů. Nemám rád level scaling, ale ve Skyrimu to nebilo to do očí tak jako v Oblivionu. Ve skyrimu se třeba i na nízkém levelu dala sehnat slušná výbava, potkat silné soupeře atd.

Oblivion ale byla fakt tragédie. Nejvíc mě iritovallo to, že jaká monstra na jakém levelu člověk potkával bylo fakt jak podle tabulky.

No jsem zvedavy. Zaklinac me nechytil. Je to krasny a tak, ale Geraltem uz jsem byl, kdyz jsem hral jednicku. A ta mela kolem 100 hodin a to se clovek ani nemusel moc snazit to natahovat. Prosel jsem si v trojce tutorial, a odlozil to na dlouhe zimni vecery, a behem tech jsem se k tomu nedostal. Zaclo mi nejak vadit, ze nemuzu v RPG hrat za svoji postavu ..

Zaklínač měl dobrý příběh a hezkou grafiku, ale měl hodně rezerv. Největší slabinou byly souboje. Tak na 90% soupeřů stačila stále stejná taktika.

Další slabinou bylo řešení questů. Jejich zápletka sice bývala nápaditá, někdy originální, někdy velice vtipná, dialogy zajímavé, ale většinou byl postup: vyzpovídej pár lidí, prozkoumej a sleduj stopy, pak se Geralt bez jakékoliv kreativity ze strany hráče domákne, co je třeba udělat, nakonec udělej nějaké rozhodnutí nebo zabij zmetka.

Kdyby to nebyla hra zasazená do světa Sapkowského, mého oblíbeného autora, asi by mě až tak moc neoslovila.

Zaklínače jsem tedy i na nejvyšší obtížnost hrál spíš jako jakési vyprávění příběhu,

Potrápil jsem se jen v pár soubojích v datadiscích.

Svět také neměl příliš žijící dojem. Většina postav kromě těch hlavních a a spojených s questy prostě sloužila jen jako kulisa. To je samozřejmě problém mnoha her. Chápu že u her z 90. let nebylo možné nasimulovat "realistické" chování každé postavy. Ale dnes bych očekával v tomto směru od AAA titulů trochu víc. To není výtka jen k Zaklínačovi.

"Svět také neměl příliš žijící dojem. Většina postav kromě těch hlavních a a spojených s questy prostě sloužila jen jako kulisa."

Nic proti, ale za prvé nesouhlasím a za druhé ještě nikdo se k úrovni Zaklínače 3 v téhle oblasti ani nedokázal přiblížit, takže je to trochu srovnávání vysněné hry s realitou

Podobný živý a rozsáhlý otevřený svět jako Zaklínači se podařilo již před lety vytvořit v Gothicu, který měl ale zase rezervy v příběhu a tragické ovládání. Přesto minimálně na první dva Gothicy vzpomínám s láskou

Gothic měl skvělo krajinu. Tam udělali skvělou práci s tím, jak na omezený prostor nacpat co nejvíc plochy. Ale ve vztahu s hlavní postavou to byl svět extrémně sterilní. V podstatě to nejhorší z klasického sandboxu a hry s předdefinovanou postavou, ale tehdy to stačilo

Level scaling a ještě automatický jo?

To jako někam vlezu, dostanu na zadek. Vrátím se tam později řádně nabušený a ejhle, ti wopičáci jsou najednou taky nabušení...

Zaklínač má z mého pohledu nejlepší možný námět. Je to sice věc názoru, ale CP se mu po této stránce nemůže vytrovnat.

Mě se hlavně líbilo, že člověk nemusel přepínat mezi xy různými zbraněmi, nahánět náboje a podobně. To mě dycky děsně otravuje u "stříleček"

"Silně bych se přimlouval za automatické zvyšování úrovně nepřátel" - tohle považuji za jeden z nejhorších konceptů, co kdy vznikly.

Vidlák, který právě vylezl z chatrče potká draka a umlátí ho šutrem, protože drak má stejný level jako on :P. O 100 levelů později potká stejného draka a zase jsou vyrovnaní. Co takhle nějaká výzva?

Než tuhle pitomost tak to ať levely zruší rovnou, protože NEDÁVÁJÍ SMYSL. Je to jen číslo, které má oponent shodné s tebou, abys nebrečel, že je moc silnej...

Klepal jsem si na čelo u Skyrimu kdy smečka dvou vlků byla často výrazně nebezpečnější než jeden drak - protože level scalling.

Pokud magickou věž chrání mocný nekromant - tak ho přece nemůžu umlátit klackem bez jakéhokoli výcviku. Level scalling je berlička pro méně schopné programátory na jedné straně a casual děti, aby nefňukaly "já jsem po prvních pěti minutách vlezl do nějaké věže a tam mě na jednu ránu zabil nějaký chlap v černé robě. Beeeee... Já už to hrát nebudu je to blbá hra....

Dostanu na p.rdel a mám, něco v hlavě, tak pochopím, že na tohoto dacana ještě nemám a vrátím se na něj, až jsem ready.

Ano LS je hrozná hloupost, když jsem největší nuzák tak jsou pro mě vlci stejná výzva jako když jsem zachránce světa

A myslím, že ani v "o víně a krvi" nebyl LS...bestie tam byly akorát na vyšší výchozí urovni...později, když jsem se naučil jak na ně ale nebyly taková výzva jako prvně

Největší problém Cyberpunku bude v tom, že ho všichni budou srovnávat se Zaklínačem. Myslím, že CRP svou kvalitu už ukázalo, takže nemám moc strach co z toho vznikne a neskutečně se těším ...

Tak ten level scaling se myslím nikde neosvědčil. Je to hezká myšlenka na papíře, ale v praxi pak člověk musí postupovat extrémně opatrně a velmi optimalizovat svůj build, jinak v podstatě de-leveluje. Kromě toho bych celkem rád taky viděl, že se moje postava zlepšuje a to je u level scaling problem. Vzpomíná si ještě někdo na Oblivion a jeho bandity u cesty v glass armor? K čemu je mi, že se moje postava tak zlepšuje a získává super vybavení, když každý pobude v lese dělá zároveň totéž? To už je rovnou lepší řešení se na nějaké levelování úplně vykašlat a udělat akční hru s prvky RPG, která půjde proti konvencím a ty prvky RPG nebudou přesouvání pár procent čísel sem a tam, ale skutečné hraní role a volby.

Větší volba v oblasti postavy je sice dobrý nápad, ale je třeba si uvědomit, že to půjde proti příběhu a v takovém světě se nebudeme cítit tak doma nebo že na nás reaguje. Čím větší variabilita postavy, tím víc musí být celý příběh i svět koncipovaný neutrálně. Otázkou je, jestli chceme tuhle cenu zaplatit a jestli CDPR nemá radši dělat to, co umí, než jenom vytvářet další šedý sandbox. Já osobně si radši zahraju hru, která jde orientací na příběh jako JRPG, ale v duchu západní kultury. Takových na trhu opravdu moc není.

Postava Geralta měla ve své předloze jak velkou výhodu tak nevýhodu. Nevýhodou je omezení vzhledu, způsobu boje. Výhodou je právě to vyprávění příběhu, jak píšeš. Jsem zvědav, jak se s tím Poláci popasují, ale věřím jim.