Wave Race: Blue Storm - na vlnách TSF

Máme v redakci GAMECUBE! To sice asi už víte, ale neodpustil jsem si vám to oznámit rovněž. Dokonce asi už i víte, že naše krabička je malá, krásná, lehká, milá, tichá, no hotová sestřička z Kramárov. Co ale patrně nevíte je, jak se na ní hraje, a proto jste dnes, jako vždy, na správné adrese. Co se pro začátek podívat na závody vodních skútrů?
Wave Race: Blue Storm

Samozřejmě, že v této hře jde v prvé řadě o vlny vodní, ovšem opět jsem neodolal a dovolil si malou reminiscenci na mé oblíbené české poetisty. Trocha poetiky totiž dnes není od věci, jelikož jsem se právě vrátil z prvního randez-vous s útlou kráskou z významného rodu Nintendo, jejíž krása hvězd se dotýká. První co mě na ní překvapilo, byla velikost, respektive malinkatost. Ovšem co jsem taky měl čekat u typické Japonky, že? Zpětně se tedy musím sám sobě podivit, proč jsem byl tak překvapen při prvním pohledu na miniaturní datové médium (prostě mini!). První rande se tedy docela povedlo, a že jste to vy, tak vám důvěrně sdělím i nějaké ty podrobnosti z jeho průběhu.

Dost už ale náznaků a pojďme rovnou k věci. Wave Race: Blue Storm je přímým následovníkem titulu , kterýžto slavil úspěchy (překvapivě) na starším předchůdci GameCube, na platformě Nintendo 64. Už podle názvu je docela zřejmé, že ve hře by mohlo jít o něco kolem vodních vln. Jelikož ale pracanti od velkého N nejsou zase až tak hloupí, jak by se mnohým mohlo líbit, tak rovnou zavrhli nejrůznější pokusy o ztvárnění surfingu či vodního póla, ale vrhli se na závody drsných a nezkrotitelných (no což, trochu jsem to přibarvil) vodních skútrů.

Již od prvních okamžiků běhu hry mě pojalo velmi silné podezření v tom smyslu, že autoři sice navázali na předchozí díl, ale že se snažili tuto novou kapitolu posunout do vod sice již probádaných, leč přesto jiných. Nebudu tedy chodit kolem kaše a rovnou na vás vybalím, že poté, co se Wave Race: Blue Storm párkrát svezete, uvidíte, že tyto skútry jsou prostě reminiscencí

Hlavním herním režimem v této hře je něco na způsob šampionátu. Jsou zde vypsána tři mistrovství (kterážto jsou ale v podstatě stejná), ve kterých soupeříte s dalšími sedmi soupeři. První mistrovství se sestává z pěti závodů, druhé z šesti a třetí (kdo by to byl čekal?) ze sedmi podniků, přičemž tyto se odehrávají vesměs na stejných tratích, respektive ve stejných prostředích, pouze s jinak rozestavěnými bójkami. Ano, i zde jsou tratě, jak je již ve hrách tohoto typu zvykem, vytyčeny barevnými bójkami, přičemž červené se musejí objíždět zprava a žluté zleva (ale možná že i naopak, ostatně správnou stranu vám naštěstí zřetelně ukazují i šipky na bójích). Tratě samotné jsou navrženy vcelku rozumně, takže se nejedná o závody v nějakém turbo stylu amerických dragsterů, ale ani o žádné spletité zatáčkové šílenství. Prostě se to (samozřejmě až na výjimky) dá vždycky docela dobře projet. Pokud ovšem nechytíte vlnu ... . Tratě, ač tedy rozumně designované, trpí místy vcelku nepříjemnou nepřehledností, a to jak záměrnou tak i neúmyslnou. Určitě nepatřilo mezi hlavní cíle vývojářů v některých úsecích hráče totálně zmást ve spleti nejrůznějších předmětů trčících z vody, poskakujících delfínů, skokanských můstků a vodních odlesků. Co však musím velmi ocenit je proměnlivost tratě v průběhu závodu. Nejkrásnějším příkladem je oblast Southern Island, kde závodíte okolo malého karibského Wave Race: Blue Storm ostrůvku, přičemž po prvním kole nastane mocný odliv a ve druhém kole tedy trasa dozná značných změn. Bójky zůstanou rozestavěny samozřejmě stále stejně, ale vlivem poklesu hladiny nyní můžete podjet místa, která v kole prvním podjet nešla, ale zase naopak třeba nemůžete již skočit přes střechu zatopené chýše, protože nyní už jste moc nízko a jednoduše tam nevyjedete.

Systém šampionátů je vcelku milosrdný, nápaditý a umí docela dobře motivovat. Nejde ani tak o to, odkroužit celý seriál a nasbírat co nejvíce bodů, jako dostat se do dalšího závodu. Vzpomínáte na medailový systém z SSX? Tak něco takového funguje i tady, přičemž kritériem pro postup není umístění v předchozím závodě, alébrž celkový počet získaných bodů. Pro postup do druhého závodu potřebujete tři body, což odpovídá šestému místu. Aby vás ale pustili do dalšího závodu, potřebujete mít už bodů celkem deset. Z toho plyne, že čím lépe zajedete první (a jednodušší) závod, tím hůře můžete skončit v závodě dalším. V podstatě by vám tedy mělo stačit motat se v první polovině startovního pole, což ovšem místy může být tak trošku problém.

Zaprvé tedy proto, že vaši soupeři jezdí více než solidně. Porazit sice jdou, ale nemyslete si, že když se nedej bože ocitnete na posledním místě, že budete opět v čele během půl kola. Na druhou stranu ovšem nutno poznamenat, že při dobré jízdě nebudete na úspěšnou stíhačku potřebovat čtyřiadvacetihodinovku z Le Mans. Vzpomínám si, jak jsem kdysi soptil u SSX (no Wave Race: Blue Storm jo, už zase), když jsem čas od času dostal od soupeřů ránu a jak mě dokázalo vytočit, když jsem se před velkým skokem dostal do vedení, abych ho vzápětí dole ztratil tím, že mi někdo ze soupeřů zezadu dopadl na hlavu. Teď už si bez toho tuto hru nedokážu ani představit. Něco podobného funguje i v Blue Storm, i když rozhodně ne v tak explicitní podobě. Protivníci sice rukama máchají taktéž, ovšem jejich hlavním zájmem je najet do vás skútrem, pokusit se vás vykolejit, rozhodit, naštvat.

V tomto titulu má ovšem stochastický element o poznání větší váhu než u mnou opěvované hry snowboardové. Zatímco na prknech se proháníte po předem postavených a upravených tratích, vodní skútry jezdí naprosto nečekaně po vodě. A voda se co? Voda se vlní. A znalci deterministického chaosu už vědí, že pohyb vodních vln na přírodní otevřené hladině se prostě nedá predikovat, zatímco ostatní tomu prostě budou věřit. Na tomto místě tedy vyseknu takovou menší poklonku vývojářům za opravdu dobře odvedenou práci při ztvárnění vln, která zaprvé působí hodně věrohodným dojmem a zadruhé se jim daří předstírat, že se generují náhodně. Jistě, v některých úsecích jsou samozřejmě standardně vlny vyšší než třeba jinde, ale měl jsem na mysli spíše jejich dovytváření před vámi jedoucími skútry, jež vypadá hodně věrně aniž by to mělo vliv na rychlost hry. Opravdu pěkné. Vlny jsou tedy druhým elementem, který zvedá obtížnost, a nutno říci, že docela příjemně a smysluplně. Je ovšem potřeba postavit se k této hře jako k čistokrevné arkádě, jinak patrně přijdete o nervy. No nenaštvalo by vás, že když zrovna jedete v čele závodu a chcete to co Wave Race: Blue Storm nejtěsněji říznout okolo bójky, pročež přijde vlna a odhodí vás na onu bójku, což vás citelně zpomalí? Pak přijde další vlna, která vás ještě kousek pošoupne, čehož důsledkem projedete kolem ukazatele po opačné straně než je potřeba. Nemusím snad dodávat, že v tu chvíli jste již jeden z posledních a můžete být rádi, že to někdy v tomto čase do vás navíc nenapálil nějaký torpédoborec z řad soupeřů, což by jistojistě znamenalo další koupání ve vodě a tudíž i další zdržení. No tak co, naštvalo by vás to, že jo? Tak se na to připravte, nebojte se, že se toho nedočkáte.

Výraznějším záporem pak je, alespoň tedy z mého pokřiveného pohledu, ovládání. Jelikož se tento odstavec bude sestávat ponejvíce z hardwarového okénka, můžete jej s klidným svědomím přeskočit. Ovládání samo o sobě je navrženo vcelku rozumně, respektive není na něm nic nedotaženého, nehledě na to, že na ovládání vodních skútrů v podstatě skutečně není co zkazit. Problém je bohužel v ovladači. Přestože jsme se na vnitroredakční schůzi usnesli, že v zásadě je ovladač dobře ergonomicky tvarován, musím říci, že herní realita je poněkud jiná. Gamepad se mi zdá zbytečně malý a tudíž jsem ho po celou dobu držel tak jaksi "na půl žerdi", abych měl v dosahu všechna tlačítka na horní straně a nikoliv pouze X a Y. Hlavní problém ovšem nastal s použitím postranních spínačů L, R a Z. Přestože jsou tyto spouště pouze digitální, mají pro mě naprosto nepochopitelně vysoký (a navíc ne zcela čistý) zdvih. Abych tedy mohl využít jejích funkcí, ve hře konkrétně dělat ostřejší a dynamičtější zákruty, musel jsem vždy docela nepříjemně a nepřirozeně zkroutit ruku, takže jsem v podstatě celou hrou prošel bez těchto Wave Race: Blue Storm funkcí. Poslední nedostatek ovladače se týká analogové páčky. Nintendo se nikterak zvlášť nepoučilo z ovladače pro N64 a páčku posadilo opět na poměrně malou kuličku (i když nutno říci, že nad starým ovladačem vítězí rozdílem minimálně deseti tříd). V důsledku toho může být ovládání směru skútru místy docela neradostné. Ne zrovna excelentní páčka ovšem zamrzí i v rovině obecné, zejména pokud si uvědomíme, že směrový kříž je na GC ovladači víceméně pouze na okrasu: je samozřejmě miniaturní a jeho provedení ve tvaru obyčejného plastového kříže mě nechává značně skeptickým k možnostem jeho využití a zejména reálné použitelnosti. Abych to ovšem shrnul, je potřeba říci, že použití ovladače je asi věcí vkusu, názoru a motorických schopností jednoho každého hráče.

Přestože ale ovládání není zcela ideální, je hratelnost tohoto dílka na více než solidní úrovni. Nintendo opět ukázalo, že dobré hry umí, a i když ne všechno z jejich dílen se stane kultem, jistou (a hodně vysokou) úroveň svých produktů udržet dokáže. K hratelnosti přispívá jak onen výše popsaný motivační systém, tak i skutečnost, že v rámci jednoho šampionátu nelze ukládat pozici mezi jednotlivými závody. Pokud nepostoupíte dále, musíte začít zase od počátku. Tato skutečnost ovšem hře paradoxně pomáhá, neboť se tak neplacatíte stále jen na jednom okruhu, který se vám nedaří, ale pohybujete se mezi několika prostředími. V tomto ohledu si myslím, že Blue Storm převyšuje i téměř posvátné SSX, kde jste se mohli uložit po třech úspěšných závodech na jedné trati. Mám sice dojem, že mezi jednotlivými šampionáty jsou docela veliké skoky, co se týče obtížnosti, ale tuto informaci berte trochu s rezervou vzhledem k mým částečným potížím s ovládáním.

Wave Race: Blue Storm Celá hra je oděna i v docela slušném grafickém kabátě i když nutno říci, že má viditelné problémy s antialiasingem. Ale tuto skutečnost hodlám hře dnes zcela odpustit a to z důvodu kontextu launchových titulů na ostatních next-gen konzolích. PS2 byla kostičkami provázena téměř celou první generaci her, o Xboxu mohu zatím říci nemlich to samé. Celkově je ale grafika velmi sympatická a hlavně barevná, celou dobu skutečně je na co koukat. Na druhou stranu je i zde znát onen typický Nintendo-blur, tak známý z her pro N64, ale v tomto případě je to ku prospěchu věci. Sice se mi zdá, že na některých místech, a asi i postavách, se polygony trochu zpátečnicky přišetřilo, ale alespoň je zaručeno, že se hra bude hýbat velmi, velmi svižně. Za celou dobu hraní jsem tedy nezpozoroval ani jediné, byť sebemenší, trhnutí obrazu. Krása. Velmi povedené jsou i nejrůznější efekty: vlnění a odlesky vody, vodní pěna za skútry, slunce, průhlednost vody. Tedy ne, že by mi z pohledu na vizuální část Wave Race spadla čelist, ale její prezentace se mi skutečně velmi líbí. A perlička na závěr: nejen v MGS2 stékají kapky vody po vnitřní straně obrazovky :-).
Nyní musím zmínit další patrnou inspiraci z SSX. Při hře jste svým trenérem zasypáváni prostřednictvím jakési vysílačky (a tady jsou v podstatě ty vlny TSF) nejrůznějšími hláškami o situaci v závodě, zejména o použití turba (koukám, že boost na vodě se jmenuje turbo), motory vrčí, voda šplouchá, poslouchat se to dá, takže netřeba tlumit televizory :-). Nakonec ještě tedy v rámci slušnosti doplním, že je zde možnost hrát i několik dalších módů od Wave Race: Blue Storm jednoho závodu, přes trikový režim až po multiplayer. Z nich stojí za zmínku pouze mód, v němž se snažíte nasbírat co nejvyšší bodové skóre na volně pohozených rampách, na nichž máte možnost předvést svůj kaskadérský um. Bohužel nabídka triků není nikterak široká a i jejich proveditelnost je místy diskutabilní. To je ovšem velká škoda, protože toto je ten bod, kde Blue Storm ztrácí na SSX jednoznačně nejvíce.

Jak to tedy shrnout? Hra Wave Race: Blue Stom rozhodně dokáže navázat na svého předchůdce. Rozhodně také dokáže dokázat sílu vývojářů od Nintenda. A v neposlední řadě dokáže na úrovni reprezentovat novou platformu. Bohužel, jde "pouze" o výborně provedenou arkádu, čerpající inspiraci odjinud a s ničím novým se tu nesetkáme. Škoda také nepříliš propracovaného trikového módu. Blue Storm je tedy typickým příkladem hry, která po dohrání přese všechno už člověka nemotivuje zkusit ji znovu, ale vždy se hodí mít ji doma někde po ruce. Děkuji za pozornost.

Wave Race: Blue Storm
Výrobce/Vydavatel Nintendo
Platforma GameCube
Multiplayer: ano, 2-4 hráči
Vibrace/Analog: ano/ano
Další ovladač: ano
Paměťová karta: ano, 12 bloků
Verdikt: Povedená arkáda slušně reprezentující novou konzoli od Nintenda.
Hodnocení: 70%


Témata: Slunce