Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Way of the Samurai 2

  12:00aktualizováno  25. července 7:53
Samurajské tituly jsou poněkud specifickou kastou videoher. Ať se již jedná o pojetí veskrze akční, nebo naopak velmi realistická, nejedná se většinou o nějak převratně úspěšné tituly, co se prodejnosti týče. Nastane nyní změna?

Way of the Samurai 2 Tato hra je v mnoha ohledech velice zvláštní. Kombinuje mnoho velice zajímavých prvků počínaje atraktivní samurajskou tematikou a konče zajímavým bojovým systémem, ale hned v úvodu je potřeba říci, že celkový dojem je poněkud dosti rozpačitý. A podobně jako bylo naznačeno již v perexu, i u této hry se budou důvody této „podivnosti“ hledat poměrně těžce, protože jednotlivé dílčí aspekty jsou zpracovány dosti solidně, ale bůhví proč je výsledný celek poněkud nemastný a neslaný.

Zpočátku vypadá všechno naprosto skvěle. Hra se odehrává v době, kdy je jasné, že éra ctihodných samurajů se již rapidně a nenávratně blíží ke svému konci a vy jako jeden z posledních žijících mohykánů přicházíte do neznámého města. Hned při vstupu vás potkají nějací tři vypasenci a ihned poznají, že jste cizinec. Navíc i váš úbor působí na první pohled archaicky a celkově jste tedy docela pro smích. No nedivte se, je to podobné, jako kdybyste třeba dnes nosili účes á la Beatles. No, i když, dnes se vlastně za módní a „cool“ považuje prakticky kdejaká hrůza. No každopádně si vás ale tito tři čuníci začnou dobírat a než se vzpamatujete, budete postaveni před záludnou nutnost jim odpovědět. Hmm, ale kterou z možností si vybrat? „Pánové, násilí je přece zbytečné,“ nebo „Táhněte z cesty, vy tlustý prasata“? Jako šlechetný muž vychován čistými ideály samurajů jsem zvolil samozřejmě první možnost, což se ukázalo jako poněkud chybné rozhodnutí, jelikož jsem v rámci in-game animace (čímž chci Way of the Samurai 2 naznačit to, že v tu chvíli svého hrdinu neovládáte, a tudíž nemůžete vůbec nic dělat) dostal takovou nakládačku, že bych se o tom raději ani nezmiňoval. A od té chvíle se začal naplňovat můj osud.

Pokud první, co uděláte, bude umlácení volně se procházejícího občana katanou, vaše pověst bude okamžitě dosahovat záporných hodnot.

Hra Way of Samurai 2 je v lecčems unikátní. Třeba hned tím, že se nejedná o čistokrevnou akční adventuru, jak by se na první podhled mohlo zdát. Je totiž říznutá lehčími RPG prvky, ale zároveň se nesoustředí pouze na jednoho hrdinu, případně skupinku udatných reků. Hned v úvodu totiž máte na výběr z několika postav, které pak můžete dle své libosti pojmenovat a obléci. S nimi pak postupujete příběhovou stopou (abych pravdu řekl, příběh jsem prakticky vůbec nesledoval, viz první odstavec a závěr), která je ale dosti pozoruhodně větvená, přičemž její různé odbočky volíte jak odpověďmi v dialozích (docela často budete muset při některém z rozhovorů zvolit odpověď, která je vašemu srdci nejbližší), nebo i chováním k ostatním a plněním úkolů, které vám zadají. Teď si k tomu připočtěte skutečnost, že tyto příběhové propletence mohou vyústit v patnáct různých zakončení a je jasné, že trvanlivost hry bude rozhodně vyšší než na dva, tři víkendy. Takže až sem zatím pořád paráda.

Way of the Samurai 2 V pozitivním trendu budeme ale pokračovat i nadále. V mnoha případech se můžete rozhodnout nejen co řeknete, ale i co uděláte. Pokud přijdete do města a první, co uděláte, bude umlácení volně se procházejícího občana katanou, nemůžete se pak divit, že vaše pověst bude okamžitě dosahovat záporných hodnot a po městečku se rozkřikne rychlostí blesku. A následně se tím pádem nemůžete divit, že se k vám občané budou chovat jinak než kdybyste pomáhali starým babičkám s nákupem. Stejně tak je potřeba hlídat si stav peněz ve vaší kapse. Mnoho věcí, včetně jídla či upgradů vašich mečů, si totiž musíte kupovat a rozhodně není nejlepším řešením vlézt do restaurantu, nadlábnout se za dva a pak zjistit, že nemáte ani vindru. Budete zase za somráka a místní hlídači pořádku si s vámi už poradí. Skvěle rovněž působí i zadávání úkolů. Popravdě řečeno, kdybyste se občas nepodívali do menu, asi byste ani nepoznali, který z úkolů je hlavní a který vedlejší, takže když uvidíte opodál postávat fešnou slečinku, tak neváhejte a hurá k ní. Třeba vám poví leccos zajímavého a než se nadějete, budete zase vědět o jednom sidequestu, který můžete splnit. Ale samozřejmě nemusíte. Nebylo by ale vhodné, kdyby předchozí řádky vyvolaly v nebohém čtenáři pocit, že se jedná o nějakou samurajskou obdobu Vice City. To ani náhodou, lokace jsou svou rozlehlostí oproti VC vyloženě směšné a přechod mezi nimi se děje prostřednictvím lokací na mapě, ale na druhou stranu i tato zde prezentovaná omezená volnost potěší.

Way of the Samurai 2

Velmi dobře je zde implementováno i blokování výpadů soupeřů, které zde není jen tak do počtu či pro srandu králíkům.

Občas ale nezbývá, ať už chcete nebo ne, tasit meč a postavit se svým protivníkům na odpor se zbraní v ruce. I v tomto ohledu se autoři rozhodně nenechali zostudit, takže máme tu čest s bojovým systémem, který nestaví pouze na mocně rychlém drcení tlačítek, ale na druhou stranu se nestává ani poněkud nudnou záležitostí založenou na opatrném vzájemném obcházení soupeřů, vyčkávání, a jednom smrtícím záseku. Váš hrdina se postupem času učí i nová úderová komba, respektive pevně dané tlačítkové kombinace, které vyvolávají silnější a rychlejší útoky, takže se boj stereotypním jen tak nestane. Velmi dobře je zde implementováno i blokování výpadů soupeřů, které zde není jen tak do počtu či pro srandu králíkům, ale má zde skutečně svůj nezastupitelný význam, což hodnotíme rovněž velmi pozitivně.

Kam kráčíš, samuraji?

Samurajské hry to nemají lehké, těžko ale říci čí je to vlastně vina. Každopádně ale faktem zůstává, že pokud se našinec chce zabavit nějakou hrou se samurajskou tematikou, či tematikou příbuznou, nemá moc na výběr. Buď jsou zde vyložené sekanice typy Dynasty Warriors, o něco menší sekanice jako kupříkladu 7 Blades a nebo taktická a realistická vyčkávaná jakou představují dva díly Kenga. Way of the Samurai 2 je ještě jiná kasta, něco mezi všemi třemi výše uvedenými, ale přesto to na nějaký výraznější zápis do videoherní historie asi stačit nebude.

Way of the Samurai 2 Z předchozích řádků by se tedy mohlo zdát, že vše je v nejlepším pořádku a Way of the Samurai 2 tak bude jasnou volbou pro akce chtivé hráče. Ale věřte nebo ne, není tomu tak. Hra jako celek je totiž překvapivě fádní. Sám za sebe musím prohlásit, že přes to přese všechno, co zde bylo napsáno, mě hra nijak zvlášť nebavila. Nedokázala mě vtáhnout, proto i přiznávám, že vlastně ani netuším, o co v příběhu vlastně jde. Je to převeliká škoda, ale momentálně absolutně netuším, co by mohlo být pro tuto hru tím pravým impulsem, který by ji okamžitě katapultoval k hranici osmdesátiprocentního hodnocení. Takhle se ale jen o titul, který vás sice dokáže zabavit, ale do zlatého fondu svých herních zážitků jej velmi pravděpodobně nezařadíte. Snad za to může i poněkud obyčejná grafika, která sice plní svůj účel, ale rozhodně nemá ambice čímkoli vyrazit dech. Naopak lze ale pochválit velmi stylové ozvučení, respektive namluvení postav, které při rozhovorech místo toho, aby chrlily celý text, jen něco vyheknou něco (pravděpodobně japonsky), co docela přesně vyjadřuje jejich náladu či postoj k dané problematice. Ale málo platné, ani to už hře Way of the Samurai nepomůže, aby se mi zdála lepší než jen sice dobrou ale málo výraznou a přitahující.

Way of the Samurai 2
Výrobce/Vydavatel Spike/Capcom
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 134 kB
Verdikt: Solidně odvedená práce, která se ale zcela jistě do prodejního mainstreamu nezařadí.
Hodnocení: 68% (info)



Témata: Fond, účes

Nejčtenější

Pornoparodie nejpopulárnější hry současnosti není vtipná ani vzrušující

Pornoparodie na hru Fortinte nazvaná Fortnut

Hra Fortnite, oblíbená především mezi nezletilými hráči, se dočkala své pornoparodie. A výsledek je přesně takový, jaký...

Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...



Konec dohadů. Unreal, nebo Quake?

Střílečka Quake je šestnáct let stará a stále září.

Pokud byste si museli vybrat, dáváte, případně dávali jste přednost značce Quake, nebo raději konkurenci v podobě...

RETRO: Sexy střílečku SiN potopil revoluční Half-Life i vlastní chyby

SiN

Letos slavíme dvacet let od vydání kultovní střílečky Half-Life, jejíž sláva zcela zastínila méně známou střílečku SiN....

Vynikající střílečka Insurgency je dočasně zdarma

Insurgency

Multiplayerová střílečka Insuregncy dostane 18. září nepřímé pokračování nazvané Sandstorm. Aby její autoři zvětšili...

Další z rubriky

RECENZE: Agony měl šokovat zpracováním pekla, ale je to nudné béčko

Agony

Výlet do pekla by nechtěl asi zažít na vlastní kůži nikdo, ale taková virtuální exkurze ve hře, to je jiná. Madmind...

RECENZE: V týmové akci Earthfall likvidujeme mimozemšťany po stovkách

Earthfall

Earthfall je v jádru jen kopie kultovní kooperativní akce Left 4 Dead. Ale je tak dobře udělanou kopií, že nám to ani...

RECENZE: Far Cry 5 ve Vietnamu jde cestou Ramba, tiché zabíjení netřeba

Far Cry 5: Hours of Darkness

Hours of Darkness je první placené rozšíření střílečky Far Cry 5. Jako jednohubka na dvě až tři hodiny svůj účel splní....



Najdete na iDNES.cz