Minulý díl seriálu o webových hrách se soustředil na české fantasy strategie. Na zoubek jsme se podívali těm nejhranějším: Melior Annis a Red Dragon 2, ale též zatím ne zcela dokončené, leč velmi nadějné Monarchii. Dnešní část druhá je věnována pohledu do úplně jiného světa: světa, kde se dvaadvacet borců v trenýrkách honí za kulatým nesmyslem za řevu zaplněných tribun, sprostých nadávek trenérů a občasného pronikavého hvizdu rozhodcovské píšťalky – a též světa, kde se přehazují velké částky peněz, bojuje o sponzory, dohadují megalomanské hráčské trejdy a slaví velká vítězství i porážky. Řečeno slovy prostými: pobavíme se o trojici fotbalových manažerů. Prvním pánem na holení bude Hattrick, jediný mezinárodní, s obrovskou fanouškovskou základnou a tradicí, dalšími pak menší, ale neméně záživné české projekty MIFA (označována za nejlepší manažer svého druhu na českém internetu) a její konkurence IFL. Dost už ale úvodů, přejděme k prvnímu adeptovi na fotbalový trůn…
Hattrick
Hattrick, sídlící na adrese Hattrick.org, je původem švédská hra, jež dosáhla během několika let svého provozu ohromujícího rozsahu a statisícové hráčské komunity v mnoha desítkách zemí světa. A právě tato komunita je zdaleka největším trumfem, neboť právě díky ní má Hattrick obrovské množství týmů a hráčů v databázi, neustále živý přestupový trh a obklopuje se celou řadou různých magazínů, stránek s tipy, triky a zpravodajstvím, a dokonce i pomocnými prográmky, jimiž mohou hráči efektivněji ovládat své týmy a kupříkladu předpovědět pravděpodobný výsledek chystaného utkání.
Po základní registraci (vyžaduje se pouze několik osobních údajů, hra je přístupná zcela zdarma, ačkoliv za mírný poplatek je možné si zpřístupnit některé bonusové funkce) je třeba vyčkat několik dní, načež je hráči přidělen nový tým v nejnižší soutěži vybraného kraje. A celá zábava může začít. Hráč může o chodu klubu rozhodovat v rovině ekonomické (nákup a prodej hráčů, sponzoři…), manažerské (výstavba stadiónu, starání se o zaměstnance klubu) i trenérské (tréninkové plány hráčů, zápasová taktika).
Základem každého fotbalového týmu jsou pochopitelně jeho zaměstanci – realizační tým, ale hlavně sami hráči. Do začátků hráč dostává povětšinou podprůměrnou squadru s jednou či několika málo hvězdami. Každý plejer je charakterizován celkem osmi atributy, postihujícími jednotlivé fáze hry (chytání, bránění, přihrávky, hra na křídle atp.), dále ve výpočtu jeho kvalit hraje roli aktuální forma, zkušenosti a případný zhoršený zdravotní stav. Jednotlivé vlastnosti je možné zlepšovat pomocí tréninku – ten se stanovuje vždy na týden dopředu a hráči si mohou vybrat jen jednu ze zmiňovaných osmi vlastností, na jejímž zlepšení budou u svých hráčů pracovat, což je záludné a umožňuje velké množství kombinací. Účinnost tréninku záleží dále na tom, na jakém postu hráči hrají, zda v daném týdnu stihli odehrát alespoň jedno soutěžní či přátelské utkání a taktéž na věku – mladší fotbalisté se učí lépe a rychleji.
Kvalitu tréninku ovlivňuje též úroveň trenéra a dále počet dalších zaměstnanců klubu, mezi něm patří trenéři brankářů a asistenti. Mezi další důležité persóny patří ekonomové, tiskoví mluvčí a další. Zázemí doplňuje stadión, jenž je rozšířitelný o místa čtyř typů – od prostých teras k stání až po VIP lóže pro nejčestnější hosty a sponzory.
Všechno snažení manažerské směřuje pochopitelně k zápasům samým. Každou sobotu od 11:30 se v českých krajích hrají ligová utkání, přičemž sezóna má 16 týdnů reálného času, 14 kol a 8 účastníků v každé jednotlivé skupině, z níž vítěz získá možnost bojovat o postup na vyšší úroveň. Vše doplňují ještě pravidelné středeční pohárové zápasy, poté, co mužstvo z prestižní soutěže vypadne, nahradí pohár utkání přátelská, v nichž je možné vyzkoušet i hráče širšího kádru, náhradníky a mladé talenty. Hattrick nabízí poměrně dosti široké možnosti taktiky – několik variant rozestavení (nejčastější jsou 4-4-2 a 3-5-2), individuální příkazy pro hráče, styl hry celého mužstva (normální, presink, prešovský beton, útok po křídlech, útok středem) a volby kapitána mužstva či pořadí hráčů určených na pokutové kopy.
Nejživějším místem Hattricku je trh s hráči. Prodej probíhá v několika krocích – prodejce nastaví požadovanou cenu, načež hra určí datum vypršení jeho nabídky. Pokud na ni někdo zareaguje a na hráče přihodí, čas provedení transakce se o pár minut posune. Největší boj se pochopitelně strhává o kvalitní hráče těsně před limitem vypršení, a tak se leckdy konečná částka vyšplhá pořádně vysoko.
O Hattricku by se dalo psát ještě dlouho. Postižena zatím kupříkladu vůbec nebyla rovina reprezentačních výběrů (i juniorek), jež se pravidelně utkávají a mají své trenéry volené z řad nejúspěšnějších hráčů, nutnost starání se o vlastní mládežnický výběr a jeho pravidelné financování, či Hattrick Live – utilitku zprostředkovávající v podstatě cosi jako přímý přenos z každého zápasu podobně, jako tomu bývá na českých zpravodajských webech v případě reálných ligových utkání.
Hattrick je hra přehledná a v zásadě časově dosti nenáročná, bohatě postačí dvě až tři návštěvy týdně. To ji činí ideální pro masovou zábavu – a kdo si chce vyhrát, má k dispozici obrovské množství vedlejších prográmků, analyzátorů a vyřádí se i na přestupovém trhu. Vezme-li se v úvahu obří rozsah a návyková hratelnost, nezbývá, než poprvé v krátké historii seriálu o webových hrách udělit stoprocentní hodnocení. Fantastický svět kulatého nesmyslu v podání švédských autorů si je zaslouží…
|
MIFA
MIFA je oproti Hattricku projektem značně komornějším, byť by to nikdo na první pohled asi neřekl. Stránka hry zaujme už od počátku výtečným designem – logo s fotbalovým míčem jako hlavním prvkem, ale i další grafické vychytávky na stránce příjemně navnadí. MIFA je projektem ryze českým, to ale automaticky neznamená jakýkoliv předsudek. Ostatně v odborných kruzích bývá označována jako s přehledem nejlepší svého druhu na celém českém internetu. Jak to doopravdy je ukázalo měsíční testování.
MIFA nabízí v zásadě tytéž manažerské možnosti jako Hattrick (ostatně v tomto je obtížné přijít s něčím "novým", aby hra zároveň udržela realistickou atmosféru fotbalu). Po nepříliš komplikované registraci obdrží hráč vlastní klub a je na něm, aby ho v co nejkratší době zvelebil dostatečně, aby bylo možné ho zařadit do některé z ligových soutěží. Podmínkou je stavba velkého a nezbytnými prostorami vybaveného stadionu a nákup a trénink kompletní základní jedenáctky a alespoň čtyř náhradníků.
Do začátků dostává každý hráč poměrně slušnou finanční částku, za níž může jednak nakoupit vhodné posily pro svůj kádr, jednak zvelebit prostory fotbalového svatostánku. Možnosti výstavby stadionu jsou jedním z velkých trumfů MIFY i oproti kultovnímu Hattricku – zatímco tam lze stavět jen různé druhy míst pro diváky, MIFA nabízí možnost staveb tréninkových, regeneračních, či klubových prostor, stánků s laskominami pro diváky, nových míst, investice do marketingu klubu, či juniorské akademie, která vylepší práci s mládeží a v dlouhodobějším horizontu vyprodukuje i nějaké ty mladé talenty a budoucí hráčské celebrity.
Podobně jako v Hattricku je i zde nutné starat se o servisní zaměstnance a realizační tým klubu. Konkrétně jsou klíčovými postavami trenér, masér, týmový lékař a skaut, na jejichž kvalitách závisí velmi úspěchy klubu v utkáních. Hráči jsou charakterizováni několika vlastnostmi, celkově je však RPG systém MIFY jednodušší a transparentnější než u Hattricku. Důležitý je pochopitelně i trénink, jenž je podobnou alchymií jako u konkurenčních manažerů. S hráči bují i v MIFě živý trh. Ze začátku si asi málokdo bude moci dovolit skutečně kvalitního plejera, neboť jejich ceny se pohybují vysoko nad hladinou rozpočtu začínajícího týmu, s úspěchy v lize a s rozšířením fanouškovské základny se ale zlepší i ekonomická stránka věci.
Oproti Hattricku je v MIFě živěji i v oblasti zápasů samotných. Hrát je možné dokonce každý den, i když ne vždy to samozřejmě jsou zápasy soutěžní – povětšinou jde jen o přátelská utkání. Není pochopitelně nutné hnát vše do krajnosti a snažit se využít možnosti maximálně, nicméně zkušenosti jsou zkušenosti a mít za hráče těžkými utkáními prověřené a protřelé vlky se pochopitelně vždycky hodí.
V MIFě pochopitelně fungují základní mechanismy pro žluté a červené karty (i případné disciplinární tresty, pokud jejich počet přesáhne rozumnou mez), čas od času dojde ke zranění a přijdou na řadu lékaři. Hraní v průběhu sezóny zpestřují vedlejší soutěže, různé poháry a též i zápasy reprezentačních výběrů. Celkem se v MIFě vyskytují kluby z deseti evropských zemí (Anglie, Česko, Itálie, Německo, Polsko, Španělsko, Švédsko, Slovensko, Francie a Rusko).
MIFA je vizuálně na výši, nabízí komplexní herní zážitek a její ovládání přitom není překomplikované. Mírnou nevýhodou proti Hattricku je nutnost častějších návštěv a větší starosti s týmem, což ale na druhou stranu leckomu může vyhovovat. Komunita okolo hry nedosahuje megalomanských rozměrů Hattricku, komu se však svět největšího a nejlepšího fotbalového online manažeru na světě znechutí, najde zde kvalitní alternativu.
Bohužel, technické problémy v poslední době nutí přidat ještě malý dodatek – MIFA bohužel byla před několika týdny na pár dní zcela přerušena a stránky jsou i v současnosti stíhány nepříjemnými výpadky, takže není jisté, jak a kdy bude opět vše zprovozněno s jistotou. Kdo by se tedy rád zapojil do hry, raději nechť vyčká, jak se situace vyvine…
|
IFL
IFL je taktéž ryze českým projektem, který je o několik měsíců starší než nyní mírně oblíbenější MIFA. Nabízí nicméně zábavu pro hráče z různých zemí. Po opět velice stručné a prosté registraci je hráči přidělen klub ve zvolené lokalitě a založen též pomyslný virtuální účet s penězi. Vůbec prvním úkolem ve hře se tak stává nákup základní jedenáctky fotbalistů, aby bylo možné nastoupit k utkáním. Ve hře funguje rozdělení fotbalistů do tří druhů – amatéři, volní hráči a hráči pod smlouvou.
Trh s hráči funguje v IFL pod výraznějším diktátem počítačového systému, jenž určuje minimální ceny, za něž je možné toho kterého fotbalistu získat. Volní fotbalisté jsou nicméně k dispozici vždy a bez handrkování – stačí jim jen nabídnout přijatelnou smlouvu a na pár sezón si je tak pojistit. V nákupu hráčů funguje řada pravidel a omezení, nutné je myslet například na to, že v každém týmu mohou hrát maximálně tři cizinci, čímž se prakticky eliminuje hledání talentů v cizích ligách a hráči se tak musí více soustředit na výchovu vlastních plejerů.
Každý hráč je charakterizován čtyřmi hodnotami – silou v útoku, při bránění, v záloze a v brance. Každý den dochází k přepočtu všech těchto hodnot dle aktuální formy a typu tréninku. Trénink probíhá formou generalizující, neboť se nastavuje jen úsilí, jaké má hráč do vylepšování svých schopností vložit, a to v procentech.
Nabízelo by se pochopitelně nastavit rovnou stovku, nicméně s vyššími čísly roste riziko "utavení" či dokonce zranění. Nestačí ovšem jen trénovat – tím lze vylepšit schopnosti jen do určité hranice, zbytek už musí přinést zkušenosti ze samotných soutěžních zápasů.
Ve chvíli, kdy má hráč fotbalistů v týmu dostatek a nadefinuje si jejich možné sestavy, může se vydat do dobrodružství prvního utkání. Přátelské zápasy je nutno nejprve domluvit, a to buď žádostí přímou adresovanou určitému klubu, nebo nepřímým vyvěšením na nástěnku, kterou čtou jiní manažeři a rádi žádosti vyhoví. Přáteláky jsou výhodné co do trénování herních schopností, taktéž za jejich hraní získávají manažeři lehký finanční bonus, na druhou stranu se mohou hráči unavit a dokonce zranit, což je vždy velká nepříjemnost.
Manažer v IFL se musí starat nejen o trenérskou práci, nýbrž i o zázemí týmu. Investovat lze do vytváření popularity týmu ve společnosti (reklamní kampaně a jiné podpůrné činnosti), budování infrastruktury a stadionu (velikost a kvalita hraje roli při větším diváckém zájmu), šikne se pak možnost získat peníze další komerční činností – to jsou různé fanouškovské obchody a suvenýry. IFL má velmi propracovanou a složitou finanční stránku, v níž se počítá s ručením majetkem klubu za investice, různorodé jsou i možnosti získání peněz půjčkou, takže pro začínající hráče není prakticky jiné volby, než pečlivě nastudovat help a zařídit se podle v něm poskrovnu roztroušených rad do začátků.
Vrcholem IFL je přihlášení do mistrovských soutěží, které je provázeno jednou nepříjemnou nutností. Platí se za ně totiž, a to rovné dvě stovky korun českých. Mistrovské soutěže jsou klasické několikaúrovňové systémy lig, v nichž se hrají pravidelně zápasy každý s každým, postupuje se a sestupuje dle předem daného klíče a vůbec se děje vše, nač jsou hráči podobných titulů zvyklí.
IFL vypadá ze všech projektů nejsložitěji a nejobtížněji – a je pravda, že hrát ji opravdu dobře vyžaduje velké úsilí. Nicméně část složitosti padá na vrub zdaleka ne přehlednému ovládání, které je hlavně pojato výrazně odlišně od webových standardů. Dá se na něj zvyknout, ale není to vůbec legrace. Řadu hráčů asi odradí nutnost vstupního poplatku pro mistrovské soutěže, přesto však nelze IFL rozhodně jen tak zavrhnout. Pravdou ovšem je, že v konkurenci české MIFY a nepřekonatelného švédského Hattricku má jen malou naději na zaujetí většího počtu nových hráčů.
|
