Také v herním průmyslu funguje pořekadlo o štěstí v neštěstí. V případě dosud nepříliš známého titulu Wet to bylo opravdu velké štěstí. Hra totiž vůbec nemusela vyjít, ale teď je z ní jeden z tajných tipů řady herních odborníků.
Jak je to možné? Inu, na počátku všeho stála aktivita vývojářského studia A2M, kterému se zachtělo vytvořit originální akci. A dokonce si na ní našlo vydavatele v podobě společnosti Sierra/Vivendi. Tato firma nicméně Wet příliš nepropagovala, a tak o hře nikdo nic moc nevěděl.
Pak ale přišla ještě větší rána. Jak známo, Vivendi se spojilo s Activisionem a výsledkem byla dalekosáhlá restrukturalizace, jejíž součástí bylo také škrtání v herním portfoliu. Odnesla to celá řada her, mezi nimi také Wet. Na rozdíl od těch, co měly aspoň jméno, neměl Wet nic, a tak A2M pomalu mohli začít balit fidlátka.
Ale tu se na jako na bílém koni zjevil v poslední době velmi aktivní herní subjekt jménem Bethesda a značku i s dosavadním vývojem koupila. A2M tak mohou ve tvorbě svého vysněného projektu pokračovat, navíc s partnerem v zádech, který si skutečně uvědomuje jeho velký potenciál a míní ho podporovat.
Pokud jste o Wet dosud nic neslyšeli, vězte, že jde v zásadě o drsnou akci z pohledu třetí osoby. Takových je ale dvanáct do tuctu. Takže, co tu máme dále? Ach ano – nejsilnějším trademarkem nemá být nic jiného než tematická příchylnost k béčkovým akčním filmům sedmdesátých let, které s takovou zručností a úspěchem aktuálně adaptuje režisér Quantin Tarantino.
Pokud se na Wet podíváme blíže, zjistíme, že hra skutečně Tarantinovy filmy připomíná. Například takový Kill Bill. Hlavní hrdinokou Wet je rovněž žena – mladá a živelná Rubi. O jejím pozadí (myšleno životním, nikoliv fyzickým) se na počátku mnoho nedozvíte. Uvidíte akorát, že je pořádně naštvaná. Ale proč a na koho? To je příznačně utajeno a poodkrýváno útržkovitou formou až v průběhu hry.
Příběh má být samozřejmě patřičně střelený, respektive nadsazený. Zase jednou půjde o dobro a zlo, nicméně jedním z atributů těchto béčkových akcí je uvědomění si vlastní banality a schopnost z ní udělat výhodu.
Prezentované akční scény z Wet silně připomínají právě Kill Bill, dokonce jeho ústřední scénu Crazy 88. 
Rubi pobíhá mezi desítkami nepřátel a jakoby neohroženě je jednoho po druhém, nebo klidně i více najednou kosí. Choreografie hry se zdá být bezchybná – zejména ona kombinace z brutálního a elegantního přístupu ohromuje.
Wet se nezdá být obyčejnou akcí. Naopak. Je to akce svébytná, která představuje unikátní bojový model. Rubi totiž dokáže nejen střílet z plejády zbraní, ale zároveň drtit nepřátele nablízko. Do toho navíc běhá po stěnách, přeskakuje či převrhává předměty, létá vzduchem, skáče protivníkům na krk – zkrátka vše, co si jen dovedete představit.
Dá rozum, že základem hry je komplexní kombo systém, protože všechny vyjmenované elementy ani zdaleka nepůsobí tak skvěle, když se využívají samostatně. Naopak,
je zapotřebí je co nejvíce kombinovat. To znamená, že se perete s jedním protivníkem a zároveň střílíte po dalším, který je vzdálen.
Otázkou zůstává, zda se pro tak zběsilou jízdu podaří vytvořit ovládání, které by bylo zároveň přístupné, ale ne zase přehnaně zjednodušeně. Hráč by měl mít vždy pocit, že hrdinku kontroluje, i když to v tomto případě nemusí být nutně kontrola každého pohybu. Jistě se stane, že si zamačkáte páté přes deváté. Nicméně by nebylo dobré, aby bylo příliš záležitostí zautomatizovaných. Potom hrozí riziko stereotypu a rychle přešlého ohromení.
Zbraněmi tvůrci ani omylem nešetřili. Můžete se těšit jak na solidní kousky pro kontaktní boj, jako jsou samurajské meče nebo katany, ale zajímavé nádobíčko pro střelbu. Z obouruč pistolí můžete vystřelit 
kolikrát se vám zachce, ovšem ze samopalů a brokovnic budete muset náboje počítač – tam neomezené nebudou. Ovšem větší nouzí byste ani tak trpět neměli.
Důležitým aspektem hratelnosti je také prostředí, respektive návrh úrovní. Ty mají být bojovým orgiím maximálně přizpůsobeny. Takřka vše je interaktivní a tím pádem zničitelné nebo aspoň použitelné v boji. Vězte tedy, že po takové bojové pasáži vznikne velký nepořádek.
Úrovně jsou různě rozfázované. Většinu času poběžíte po víceméně lineární cestě a budete kosit řadové nepřátele. Tu a tam se ale dostanete do takzvané bojové arény, tedy většího prostoru, kde se na vás vrhnou přinejmenším desítky protivníků. Teprve když jich vymydlíte předepsané množství, otevře se cesta dále.
Jinde zase narazíte na obávané bossy, s nimiž strávíte aspoň několik minut, než konečně padnou. Ve složitějších částech úrovní se hodí použít takzvané „Rubi vision“, tedy širší vidění, díky kterému si můžete rozplánovat akrobatické, choreografické a akční kousky. Jinak by ale kamera měla být dynamická a neklást nepříjemné překážky.
Za zmínku také stojí mód zběsilosti, do kterého se Rubi čas od času dostane. Tehdy se obrazovka zabarví do ruda a různé efekty jsou viděné v netradičních barvách. Stojí to opravdu za to a jde o maximální možnou stylizaci. V tomto módu budete samozřejmě i mocnější a rychlejší.
Právě o onu stylizace jde ale i ve zbytku hry. Technologie je sice velmi slušná, my se však těšíme především na netradiční vizuální pojetí. Dost už bylo přehnaně realistických záležitostí. Zajímavá grafika může být silným motivátorem k dalšímu hraní. Zmiňme také plány na kvalitní dabing s hereckými osobnostmi.
Ačkoliv je Wet zatím spíše v mediálním stínu, stále více z něj vykukuje. A začíná to vypadat, že se na podzim tohoto roku dočkáme opravdu zajímavé hry, která může naplnit potenciál černého koně.
