Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Wild Wild Racing - promarněná možnost

  12:00aktualizováno  27. července 11:17
Původně jsem chtěl do názvu článku napsat ""promarněný nápad"", ale hned mi došlo, že na závodech buggin nic převratného není. Přesto by mohlo jít o příjemnou zábavu. A co jsem zjistil o Wild Wild Racing dalšího? To už jsem si nechal dovnitř článku...

Wild Wild Racing

Těžko říci, co všechno může být myšleno pod pojmem "autokros". Závody bugginek, jak je známe v podstatě jen my Středoevropané, mají ve všech koutech světa spřízněné disciplíny. O jakousi syntézu všech těchto závodních odrůd se snaží na PlayStation 2 firma Rage prostřednictvím titulu Wild Wild Racing. Zda se jim to povedlo či nikoliv, se dozvíte na následujících řádcích.

Do hry vás uvede jakés takés intro, které je tam spíše proto, že je zvykem do her intra vkládat než z jakéhokoli jiného důvodu. Pak se již dostanete do hlavního menu, které vám nabízí hru pro jednoho a dva hráče, volbu ukládání a nahrávání pozic a možnost nastavení, avšak pouze několika málo parametrů.

Z herních módů se již tradičně setkáme s rychlým závodem a jízdou na čas. Šampionát jsme už také v několika závodních hrách viděli. Za zmínku však stojí jejich provázanost, o které se zmíním za pár chvil, společně s posledním módem "Challenge". Do všech těchto režimů můžete nastoupit zpočátku jen ve třech vozítkách, ale postupně si dobrými výsledky odemykáte další, což se pro závodní hry už také stalo nepsaným standardem. Bohužel trošku zamrzí, že celkem je ve hře pouze devět vozů, ale jak uvidíte dále, stejně je ani všechny nevyužijete.

Dalším mínusem hry je totiž skutečnost, že ani s těmi několika málo vozidly není moc kde jezdit. Je nám totiž nabízeno "plných" pět závodních okruhů. A to, řekl bych, je neomluvitelný nedostatek, ať už by celá hra byla jakkoli skvělá.

Wild Wild Racing

Pojďme se tedy podívat, jak se to celé hraje. Dva hlavní režimy jsou "Championship" a "Challenge". Šampionát má tři úrovně: Beginner, Amateur a Pro. Začínáte samozřejmě jako začátečníci a po vítězství v sérii tří závodů na jedno kolo postupujete do kategorie Amateur. Zároveň se vám tím odemkne nová trať a tudíž se další turnaj jede po dvou okruzích v každém ze (nyní překvapivě již) čtyř závodů. Odměna za vítězství má úplně stejný charakter, tudíž ani nemusím psát, že v Pro šampionátu se jede na pěti okruzích po třech kolech. Manuál navíc říká, že s rostoucí obtížností rostou i schopnosti soupeřů. Nevím, nějak jsem to nepoznal. Zvýšení obtížnosti totiž spočívá v tom, že se na důvěrně známé trati otevřou nejrůznější zkratky a tím pádem občas absolutně netušíte, kam jedete. Ke cti hře ale musím napsat, že soupeři nejsou žádní neomylní Mikové Hakkinenové, a tudíž máte v podstatě v každém okamžiku závodu šanci na vítězství. Potěšilo mě zejména to, že když se vám nedaří, tak soupeři sice trošku zpomalí, ale začnou mít i kolize mezi sebou.

Druhým, a podle mě nejzajímavějším, režimem je Challenge. Má tři části: Quest, Skill a Stunt. V Questu jde o to, posbírat v časovém limitu s již odemknutým vozem písmena názvu některého zatím uzamknutého vozítka a tím si jej zpřístupnit. Ve Skillu musíte se svým novým "miláčkem" dostrkat míč porůznu kroucenou drahou do checkpointu, samozřejmě jste také tlačeni časem. No a ve Stunt máte za úkol projet v časovém limitu (jak jinak, že? :-)) překážkovou dráhu. Musím říci, že všechny tři části módu Challenge mě bavily víc než samotné závodění. Proto mě tedy pořádně ... ehm zamrzelo, když jsem zjistil, že tato část nelze Wild Wild Racing hrát zas až tak samostatně. Nejprve vám hra dovolí odemknout jedno nové auto, potom musíte vyhrát šampionát v kategorii Beginner a teprve pak máte možnost otevřít si další dvě bugginy. No a potom zase závody Amateur, atd.

No a pak je tu ještě jízda na čas, jejíž účelem není jen egoistický zápis do tabulky nejrychlejších časů, ale za trojnásobné pokoření nejrychlejšího času vás čeká odměna v podobě upgradu vozů.

Vozítka jsou vymodelována velice pěkně a po nejrůznějších výmolech a hrbolech se velice věrohodně hýbou a poskakují. Zvláště na modelu Kemono jsem za jízdy mohl oči nechat. Opravdu nádhera. Tím více pak zamrzí odfláknutý design tratí a jejich nešťastné zpracování. Tvůrci si zřejmě mysleli, že stačí na okruh "vymyslet" čas od času nějakou stoomdesátistupňovou zatáčku, případně jejich sérii, a že tím nám hráčům znepříjemní náš závodnický chlebíček. Do značné míry se tak stalo, nicméně až jaksi zprostředkovaně. Tratě jsou totiž vytyčeny tak nepřehledně, že si prostě napoprvé moc nezajezdíte, respektive vůbec. Trasu vám totiž určují nízké barevné obrubníky, které se ztratí z očí za sebemenším terénním zvlněním. A to je ještě ten lepší případ. Ten horší je, když vám cestu po šedém povrchu ukazují šedé kamenné zídky. I když třeba modrobílé obrubníky na šedobílém podkladu (Island) jsou také lahůdka. Bohužel musím konstatovat, že tato nepřehlednost postihla i můj oblíbený režim Quest, kdy jsou hledaná písmenka ztvárněna jako variace na šedou barvu a mnohdy i když vás signál upozorňuje, že se v okolí některého písmene nacházíte, tak se pěkně nahledáte, kdeže se Wild Wild Racingvlastně válí. S okruhy souvisí i další výtka. Zvyšování obtížnosti mezi kategoriemi v šampionátu je způsobeno pouze zmatením novými zkratkami, což vcelku brzy odladíte a máte tedy opět ty samé okruhy, co v předcházející kategorii. Jedním slovem odbyté.

Naproti tomu proti zvukům nemohu mít výhrad, přestože na hudbu si teď (něco přes hodinu po hraní) vůbec nevzpomínám. Nejvíce se mi totiž líbily zvukové efekty při jízdě. Motor broukal tak, jak bychom čekali, a jeho zvuk se měnil podle zátěže. Sice nic nového pod sluncem, ale potěšilo mě to.

Přesto všechno musím říci, že mě WWR bavilo. Sice se nedá mluvit o nějaké návykovce, ale takové drandění bugginkami terénem má něco do sebe. Přestože se vozítka chovají realisticky, jedná se díky širokým tratím a "solidárním" soupeřům spíše o arkádovou jízdu. Tím víc překvapí, že taková hra dokáže zaujmout i při absenci jakýchkoliv power-upů na trati a podobných arkádových věciček. Na tomto místě ale musím ještě jednou zalitovat nemožnosti hrát Challenge mód samostatně, protože závodění na stejných okruzích začne brzy nudit.

Sečteno a podtrženo, WWR jsou zábavné závody terénních vozů s relativně dobrou hratelností, povedenými modely jak aut, tak jejich chování, ale s odbytým designem a zpracováním tratí. Bohužel, hra ani nedokáže nijak motivovat k dalšímu úsilí. WWR bych viděl jako jasný příklad, kdy tvůrci vsadili na počáteční hlad po titulech pro novou konzoli. Škoda, mohla to být mnohem lepší hra. A proto toho dnes už víc nebude, protože o průměrné hře toho vlastně ani není co dalšího napsat.

Wild Wild Racing
Výrobce/Vydavatel Rage Games
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ano
Vibrace/Analog: ano/ano
Další ovladač: ano
Paměťová karta: ano, 1 slot
Verdikt: Zmařená příležitost na dobrou hru, tudíž pouze průměr. A takových ještě bude.
Hodnocení: 66%



Nejčtenější

Žádný milovník vláčků by si neměl nechat ujít český projekt Mashinky

Mashinky

V českých luzích a hájích se kutí mnoho zajímavých projektů. Jedním z těch nejsledovanějších jsou cenami ověnčené...

RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...



Speedrunner dohrál nejtěžší hru loňského roku za 50 minut

Cuphead

Pouhých 50 minut stačilo hráči s přezdívkou TheMexicanRunner k tomu, aby pokořil neskutečně obtížnou skákačku Cuphead....

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

KOMENTÁŘ: Lezou vám krkem hry pro každého? Nejste sami, ale máte smůlu

Far Cry 5

Při pohledu na herní průmysl vynikne jeden zajímavý rozpor. Velcí vydavatelé se snaží hráčům zprostředkovat herní...

Další z rubriky

RECENZE: Herní zpracování Pilířů země je lepší než knižní originál

Ken Follett's The Pillars of the Earth

Pilíře země jsou takřka tisícistránková historická bichle o stavbě monumentální katedrály ve smyšleném anglickém městě....

RECENZE: Pamatujete na sci-fi simulátor Descent? Overload je to samé

Overload - fotky z recenzování

Descent patří mezi ty hry, na které hráči kolem třicítky vzpomínají s nostalgickou slzou v oku, zatímco ti mladší...

RECENZE: Pillars of Eternity 2: Deadfire je úžasné námořní dobrodružství

Pillars of Eternity 2

Tak trochu ve smyslu „nespravuj, co funguje“ je druhý díl Pillars of Eternity spíše důstojným pokračovatelem než...



Najdete na iDNES.cz