Existují hry, které v 90. letech hrál každý, kdo měl doma počítač. Prince of Persia, Perestroiku či třeba Prehistorica znají i lidé, pro které jsou jinak počítačové hry španělskou vesnicí. A mezi takové tituly bez debat patří i Winter Challenge od firmy Accolade.
Mezi státy, jejichž vlajku můžeme reprezentovat, bohužel chybí Česká republika, nechybí však Sovětský svaz.
Spoustě lidí přitom tento název nic neřekne, tenkrát jsme jí prostě všichni říkali Olympiáda. Což je poněkud paradoxní, jelikož autoři ve skutečnosti nedisponovali oficiální licencí. Nikde tu proto nenajdeme ani jedno logo s pěti kruhy, natož jména skutečných sportovců. Ono to však ve výsledku vůbec nevadí. Na jména tehdejších hvězd už by si dnes stejně nikdo nevzpomněl a navíc je tu možnost vytvořit si postavu vlastní. Hra je přitom vrcholem genderové rovnosti a tak spolu navzájem mohou závodit ženy i muži.
Skoky na lyžích jsou tou nejzábavnější disciplínou ve hře.
Winter Challenge nabízí celkem osm zimních disciplín: jízdu na saních a na bobech, běh na lyžích, sjezd a slalom, biatlon, rychlobruslení a skoky na lyžích. Kromě trénování samostatných disciplín si hráč může vybrat i turnaj, kde je musí absolvovat postupně všechny.
Zpracování samotných sportů má kolísavou úroveň. Nejzábavnější je skok na lyžích, kde se nejprve musíte naučit správnou techniku odrazu, poté udržet rovnováhu během letu a nakonec precizně přistát, což není žádná sranda.
Zato rychlobruslení by v této hře nebavilo ani Martinu Sáblíkovou..
Přesným opakem této krátké a intenzivní jednohubky jsou pak rychlobruslení, běh na lyžích a biatlon. Veškerá jejich náplň spočívá jen v tom, že několik minut zběsile řežete do klávesnice, protože tempo, kterým tlačítko mačkáte, určuje rychlost pohybu vašeho virtuální atleta. Vzpomínám si, že mi tyto disciplíny rodiče zakazovali hrát, protože prý ničily klávesnici.
Když jsem si teď zkusmo hru znovu vyzkoušel, nedokážu příliš pochopit, proč to tenkrát byl takový hit a jak jsem u ní dokázal vydržet i několik hodin vkuse. Jediné co tu člověk může dělat je pilovat časy na jednotlivých tratích a to se rychle okouká.
Když si nedáte pozor můžete vyletět i mimo trať.
Zato technické zpracování má dodnes své nepopiratelné kouzlo. Kombinace pixelovatých postaviček s vektorovovými tratěmi vypadá roztomile a potěší oko řadou detailů. Každý závodník má například svoji barevnou kombinaci oblečení, takže se pohled na stále stejné tratě jen tak neokouká.
Rok po vydání Winter Challenge přišlo Accolade i s letní variantou, která nabídla lehce vylepšenou grafiku a samozřejmě i nové disciplíny. Kajak, parkur, lukostřelba, běh přes překážky, skok do výšky, skok o tyči, cyklistika a hod oštěpem už tentokrát tolik nesázely na demolování klávesnice a hra byla díky tomu o dost zábavnější.
Kolik vymlácených enterů mají na svědomí tyto závody na běžkách?
Přestože lze mít vůči oběma titulům spoustu výhrad, jsou tím nejlepším zpracováním olympiády, jaké jsme kdy na počítačích měli. Salt Lake City, Turín i Vancouver se dočkaly drahých oficiálních titulů, bez výjimky však vždy skončily strašným průšvihem. Kromě oficiálního loga tyto hry neměly co nabídnout. Žádný div, že v posledních letech už žádné olympijské hry raději ani nevycházejí.
Bohužel samotné Accolade na úspěch Winter a Summer Challenge nenavázalo a kromě ždímání značky Test Drive a několika golfových her už z tohoto týmu nic výrazného nevypadlo. Své působení proto tiše ukončili v roce 2000.
