Společnost Sony představila na letošním Tokyo Game Show velmi slušný lineup PS3 her, přičemž největší pozornost budí zcela jednoznačně Gran Turismo 5 Prologue z „vlastní stáje“ a Metal Gear Solid 4, který exkluzivně pro PS3 vytváří Konami (mimochodem, s dojmy z hraní MGS4 se na stránkách BonusWebu můžete setkat již v pondělí). Mimo to je zde ale i řada dalších skvělých her jako například nový Ratchet atd. Mezi nimi nás ovšem nejvíce zaujal Wipeout HD. Ostatně, aby taky ne.
Co se týče Wipeoutu, tak zde můžeme zcela zodpovědně říci, že pokud patříte k fanouškům série, nemůžete se na nový přírůstek do této série futuristických závodů netěšit. Pokud patříte k těm nejskalnějším, určitě byste se na něj těšili za jakýchkoliv okolností, ale znovu vás můžeme ubezpečit, že v případě HD se o celkově slabší díl rozhodně jednat nebude.
Jako krok k širším masám chápeme i rozumnou míru poškození vznášedel.
Pravdou sice je, že zpočátku hra zaujme v prvé řadě technickým zpracováním. Stylově vše lícuje, takže nové zjevení Wipeoutu poznáte samozřejmě na první pohled, ale na ten samý první pohled si nelze nevšimnout nádherně barevné, ostré a čisté grafiky. Jímá nás sice lehčí podezření, že by to mohlo být do jisté míry způsobeno těmi obřími a zjevně i značně kvalitními, a tudíž drahými zobrazovači, na nichž Sony své hry prezentuje, ale vizuální dojem, doplněný o spíše decentní efekty, je zkrátka naprosto vynikající.
A pozadu nezůstává ani hratelnost, která zůstává stále maximálně dynamická, ale nabyli jsme dojmu, že se poměrně dost přiblížila i „běžnému“ publiku. Jejím hlavním rysem je totiž vedle vysoké rychlosti zejména snadná přístupnost. Napoprvé je to sice docela peklo a zdá se, že bez dobrého zvládnutí práce se „vzdušnými brzdami“ nemáte na úspěch sebemenší nárok, ale tak při třetí jízdě jsme při ovládání vznášedla již cítili značnou jistotu. Je to samozřejmě ovlivněno mnoha dalšími faktory jako například postupným zvyšováním znalosti tratě nebo volbou závodního Feisaru, jenž je
obecně znám jako jednoznačně nejovladatelnější model, nicméně ani to neubírá na pravdivosti výše napsaných slov. Živě si totiž vzpomínáme, jak bolestné bývaly v začátky v předchozích dílech, respektive jak bolestivá bývala procitnutí v pozdějších fázích způsobená poznáním, že bez těch brzd to až do konce dohrát fakt nejde.
Brzdy ale mají poměrně nerovnoměrný náběh, takže při jejich použití zpočátku vznášedlo zatáčí poměrně laxně, aby vzápětí po několika málo okmžicích začalo zatáčku přiřezávat čím dál více poměrně brutálním zrychlením. To je ale druhou stranu dobře, protože ač to zní jako sebevětší paradox, jedná se o ve zdejším prostředí až nečekaně realistický prvek, protože v reálné praxi se z nuly na stoprocentní výkon během okamžiku jen tak něco nedostane (mysíme tím něco „normálního“, nikoliv žárovku). Navíc se ale ještě ukazuje, že to ve hře funguje téměř dokonale, přinejmenším tedy zatím rozhodně nejlépe ze všech dosavadních Wipeoutů. Ve výsledku se velmi rychle naučíte ovládat svůj stroj lépe než Niki Lauda a již ve třetí jízdě jsma začali být pyšní na některé ukázkově
projeté zatáčky nebo šikany. Pravda, k dokonalosti má v těchto fázích celá jízda ještě hodně daleko, ale pokroky jsou skutečně rychlé.
Objevili jsme zatím pouze dvě vady na kráse.
Jako krok k širším masám pak rovněž chápeme i rozumnou míru poškození vznášedel. Napoprvé sice asi budete rádi, když se vám podaří vůbec dojet do cíle prvního kola, ale i tak nám vyvážení poškození zdejších vehiklů připadalo jako poměrně benevolentní. Pokud tedy jízdu nepojmete vyloženě jako sabotáž vlastních týmových barev, snese vaše vznášedlo možná až překvapivě dost. Navíc to jde samozřejmě ruku v ruce s tím, jak se zlepšuje vaše jistota v ovládání, ale na druhou stranu je to i právě shovívast v ovládání, která vám umožňuje rychleji se učit hru ovládat bez toho, abyste se třásli strachy, že po dvou bouračkách končíte svou existenci jako hromada šrotu v plamenech.
Za zhruba hodinu hraní jsme objevili zatím pouze dvě vady na kráse. Tou první jsou bčasné poklesy frameratu. Nezaznamenali jsme žádnou souvislost
mezi zacukáním hry a počtem objektů na obrazovce nebo konkrétní lokací. Odhadem tak jednou za dva odjeté okruhy zkrátka došlo na snesitelné, ale zcela zřejmé trhání obrazu. Druhým nedostatkem, který jsme objevili pak bylo poněkud nesmyslné rozmístění power-upů a urychlovacích dílců. Již předchozí díly rády umisťovaly různé předměty do těžce přístupných, respektive těžce průjezdných, ale zároveň se vždy jednalo o značnou výzvu, která tak říkajíc oddělovala zrno od plev. Pokud jste tedy zariskovali, mohli jste průjezdem touto položkou získat značnou výhodu, ale pokud se vám to nepovedli, měli jste v tu chvíli vcelku problém. V HD verzi Wipeoutu se nám ale zdá, že například některé urychlovací dlaždice zde jsou čistě jen proto, aby vás donutily si zapamatovat, že na ně nemáte najíždět. Mnohdy vás totiž dokáží nakopnout buď rovnou do zdi nebo alespoň do nějké velmi nepříjemné situace. Ale možná, že nám ovládání do krve přeci jen ještš neproniklo tak, jak jsme si mysleli :-).
Index očekávání: 85%
