Wipeout HD

Wipeout HD

Wipeout HD - zdivočelá vznášedla

  • 19
Závoních her s auty jsou mraky. Ale taková vznášedla řítící se rychlostmi kolem 1000 km/h, to je teprve něco.
85

WipEout HD

Platforma: PlayStation 3
Výrobce: SCE Studio Liverpool

  • Úvod přístupný pro všechny
  • Skvělá prezentace
  • Hratelnost není bezduchá
  • Nerovnoměrné rozložení obtížnosti

Wipeout HD nabízí velmi kvalitní závodní vyžití, které je zase o něco blíže i úplným začátečníkům.

Herní karta

Wipeout HDKdyž jsme vloni zhruba o tomto čase hráli Wipeout HD na Tokyo Game Show, ani v nejmenším nás nenapadlo, že se vydání dočkáme zhruba až za rok. Každopádně je nová hra s rychlými vznášedly konečně tady, a všichni fanoušci mohou slavit. Ostatně, celá série nejenže v devadesátých letech pomáhala budovat image značky PlayStation, ale v prvé řadě šlo vždy o kvalitní herní zábavu.

Stejně je tomu pochopitelně i v případě Wipeoutu HD, který navíc částečně vychází vstříc i příležitostným hráčům. V minulosti totiž předchozí díly nemusely sednout úplně každému, zejména z důvodu místy vysoké obtížnosti. Pokud ale patříte k hardcore fandům série, nemusíte ještě odcházet, protože i Wipeout HD vám nabídne dost výzev.

Funguje to jako ovládání tanku, akorát v rychlostech kolem 1000 kilometrů za hodinu.

Wipeout HDAutoři to v tomto ohledu udělali pěkně mazaně, ale zároveň nádherně jednoduše. Zpočátku je zkrátka hra uživatelsky příjemná natolik, že si úspěchy potřebné pro postup dál dokáže připsat prakticky úplně každý, ale časem začne pochopitelně docela dost přituhovat. Pokud ale do té doby kouzlu Wipeoutu propadnete, máte o motivaci zlepšovat se a postupovat dál rozhodně postaráno.

Vedle rychlého závodu, u nějž si můžete navolit všemožné parametry jako počet kol nebo rychlostní třídu, nabízí hra sice již jen online radovánky a kampaň, ale rozhodně nemusíte mít strach, že byste za jedno odpoledne neměli co hrát. Kampaň sestává z osmi, řekněme lig, z nichž každá obsahuje několik závodů – v první je podniků šest a v každé další se jejich počet zvyšuje. Kritériem pro postup do vyšší ligy pak je úhrnný počet bodů získaných v lize stávající, přičemž za vítězství se udělují body tři, za druhé místo dva a za třetí jeden.

Dobré je, že není bezpodmínečně potřeba zvládnout všechno na zlato, protože Wipeout HDvětšinou stačí zajet zhruba polovinu závodů na bronz a ve zbytku získat stříbra a občas se vyhecovat i k nějakému tomu zlatu. Jak již ale bylo naznačeno výše, pokud vás hra chytí, stejně od ní neodejdete, dokud nebudete mít ze všech závodů zlaté medaile.

K dispozici je několik týmů, které jsou ovšem v prvé řadě reprezentovány různými typy vznášedel, kdy každé z nich disponuje jinými statistikami v kategoriích jako rychlost, ovládání či odolnost (když obrážíte mantinely přespříliš, vznášedlo se vám rozpadne, a do cíle tak nedojedete, respektive nedoletíte). Zkušenější a šikovnější piloti nemusejí odolnost příliš řešit, ale rychlost a ovladatelnost rozhodně jsou důležitými faktory při výběru závodního stroje před každým závodem.

Wipeout HDPravděpodobně se možná i dá vyhrát cokoliv v čemkoliv, ale tyto experimenty budou provádět asi již jen ti nejpokročilejší, kteří si před závodem mohou ještě i zvolit jednu z vyšších obtížností z celkových tří. Jistý vtip je ovšem v tom, že ačkoliv jsou rychlost a ovladatelnost důležitými kritérii při výběru vznášedla, jsou to ve skutečnosti svým způsobem pouze víceméně pomocné ukazatele.

Životně důležitou dovedností je totiž zvládnutí práce se „vzduchovými brzdami“. Tlačítky L2 a R2 se aktivuje brzda na příslušné straně vznášedla, takže se tím pádem daná strana stroje zpomalí, zatímco ta druhá strana pokračuje v letu původní rychlostí, čímž dochází k zatočení do „zpomalené“ strany. Funguje to tak trochu jako nezávislé ovládání pásů tanku, akorát že v rychlostech kolem 1000 kilometrů za hodinu.

Pokud neletíte nad magnetickým povrchem, tak se vznášedla chovají podle základní fyziky .

Wipeout HDZatáčet se dá samozřejmě i zcela klasicky prostřednictvím analogové páčky, což přinejmenším v prvních dvou ligách zcela dostačuje, ale postupem času se na tratích začnou objevovat stále ostřejší a záludnější zatáčky, v nichž bude potřeba vykrojit oblouk ostřeji a rychleji, takže se bez osvojení práce s brzdami rozhodně neobejdete.

Třeba již jen proto, že postupem času jsou na čím dál hůře dostupných místech (například na vnitřní straně ve výjezdu ze zatáčky) rozmístěny i urychlovací panely nebo místa pro sběr power-upů, bez nichž se v závodech rovněž prakticky neobejdete. Nabídka těchto dočasných vylepšení je slušná a zdá se i vyvážená – vedle všemožných zbraní (kulomet, miny, laserový paprsek, rakety) tu je například i zrychlení, dočasná nezranitelnost a docela vhod přijde překvapivě i autopilot, který nějaký čas vede váš stroj po nejrychlejší trase. Před nějakou nepříjemnou sérií zákrut nebo v nějaké divočejší situaci, z níž máte už oči navrch hlavy a jazyk téměř ukousnutý, se autopilot až překvapivě značně hodí.

Wipeout HDZávodních módů je několik, z nichž asi nejzřejmější je klasický závod, v němž se snažíte dojet do cíle na co nejlepší pozici za použití jakýchkoliv dostupných prostředků, tedy zbraní a ostatních power-upů. Přestože si počítačem řízení oponenti neodpustí čas od času nějakou tu levárničku a náhoda a štěstí nejsou této hře neznámými výrazy, tak se dá říci, že je potřeba zde jezdit svým způsobem i takticky. Pro dobrý výsledek je potřeba znát danou trať téměř dokonale včetně rozmístění urychlovačů a power-upů a bezhlavé používání zbraní rozhodně nevede k tak dobrým výstupům jako jejich použití ve správný čas na správném místě.

Vedle standardních závodů se tu pak setkáváme ještě i s turnaji (více závodů po sobě) nebo jízdami proti času, ať už se jedná o co nejrychlejší kolo z několika možných, nebo jednorázově zajetý daný počet okruhů. Vedle nich je ale potřeba zmínit psychedelický módu Zone.

Wipeout HDV něm jezdíte po okruhu, jenž by vám byl možná i dobře známý, pokud by zde nebyl přebarven jen do několika málo odstínů. Kroužíte po něm stále dokola ve speciálním vznášedle tak dlouho, dokud ho nerozmlátíte, přičemž účelem je projet daný počet zón, na něž je okruh pomyslně nasekán. Vtip je ale v tom, že váš stroj sám automaticky nebere rychlost a vy ho jen provádíte nástrahami trati. Rychlost ale není konstantní a postupem času se zvyšuje, čímž pádem v zatáčkách, které jste projížděli s prstem v nose, po chvíli zodpovědně drhnete svodidla a do toho se navíc každou chvíli celý okruh přebarví. Skutečně surrealistický zážitek, myšleno ovšem v tom nejlepším smyslu.

Wipeout – letící, multiplatformový

U našich loňských prvních dojmů z hraní se v diskusi objevila i mikropolemika o tom, kdy kde vlastně Wipeout vyšel či nevyšel, a tak je na místě v tom udělat trochu pořádek.

Wipeout – první díl vyšel v roce 1995 ještě pod značkou Psygnosis na PlayStation, Saturn od Segy a dokonce ještě i pro DOS.
Wipeout 2097 – v roce 1996 pro PSone. Saturn, Widows, Mac OS a Amigu
Wipeout 3 – známý též jako Wip3out, od tohoto dílu, jenž vyšel v roce 2000 pro PSone, se stává série exkluzivní záležitostí pro herní přístroje z rodiny PlayStation.

Ta vedle speciální edice Wipeoutu 3 pojímá ještě Wipeout Fusion pro PS2 (2002), Wipeout Pure (2005) Pulse(2007) pro PSP a dnes recenzovanou verzi HD. A aby byl výčet zcela kompletní, nesmíme vynechat ani Wipeout 64 pro N64 (1998).

Wipeout HDTento pocit pak ještě umocňuje tradiční elektronický soundtrack, jenž k sérii Wipeout jednak již od počátků neodmyslitelně patří a jednak k ní navíc sedne jako ona příslovečná tělesná část na hrnec. Na druhou stranu se i zde ale najdou nějaké ty horší kousky, z nichž konkrétně dva jsou dokonce zcela příšerné.

A když už jsme se dostali i k udělování záporných bodů, tak to vezmeme všechno najednou. Ve hře se objevuje již tradiční neduh, kdy tratě jsou sice fantaskní a zábanvé, ale v některých místech i dost nepřehledné. Okamžik, kdy jedete po rovině a najednou se „propadnete“ do hluboké rokle, určitě potěší, ale když následně stoupáte zase zpátky a před sebou vidíte v podstatě jenom zeď, tak to potěší už méně. Na druhou stranu to ale odpovídá výše uvedenému tvrzení, že tratě je potřeba se naučit.

Trochu nepříjemná je i možnost vyletět z trati. Pokud totiž neletíte nad magnetickým Wipeout HDpovrchem, tak se vznášedla chovají tak, jak bychom to podle základní fyziky očekávali, tedy že například po přejezdu terénní vlny chvíli letí vzduchem. Bohužel to ale omezuje a na některých tratích skoro až vylučuje použití super-zrychlení, protože v tomto okamžiku vás i malá vlnka dokáže vystřelit až někam za sedmero hor. Z té lepší stránky se to ale dá brát tak, že Wipeout HD je sám o sobě dost velká divočina, než abyste ho ještě v každé druhé zatáčce museli sami zrychlovat.

Asi nejvážnějším nedostatkem je tak jistá nevyváženost obtížnosti. Čas od času totiž narazíte na závod, který vás bude stát opravdu hodně úsilí, abyste pak ve vyšší lize získávali medaile s mnohem menšími problémy. Ne úplně ideálně se nám jeví i poněkud skokový nárůst obtížnosti mezi jednotlivými ligami, ale člověk holt nemůže čekat, že to bude po celou dobu taková pohodička jako v úvodu.

Wipeout HDI přes jisté výhrady ale rozhodně stojí za to dát této hře šanci, nehledě na to, že v tomto „žánru“ toho na výběr příliš není. Wipeout HD přestavuje rychlou závodní akci, v níž ale rozhodně nestačí pouze držet prst na akceleračním tlačítku. Vše je podpořeno nádhernou ostrou a barevnou grafikou, trendy elektronickým soundtrackem a hlavně akční hratelností se solidní hloubkou. Wipeout má zkrátka co nabídnout i dnes, po více než deseti letech od svého vzniku.


Hodnocení hry

Redakce

85 %

Čtenáři

82 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 113 čtenářů