Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Wolfenstein 3D – jak jsem vyhrál válku

  12:00aktualizováno  31. července 5:02
Zakladatel žánru first-person shooter se vrátil! A s ním hlavní hrdina Blazkowicz, který se tak znovu ocitá ve vězeňských kobkách hradu Wolfenstein, kde na pozadí Druhé světové svádí svou soukromou válku nejen o vlastní přežití. Vítejte na platformě GBA, kde se tak objevuje další doomovka v pořadí…

Wolfenstein 3D

Už je to tak. Ačkoliv se nám ze všech stran snaží naznačit, kterak je handheld GBA slabý ve 3D aplikacích, vývojáři toto info spolehlivě ignorují a jako na běžícím páse se pouštějí do konverzí starších FPS nebo přímo vymýšlejí exkluzivní tituly pro tuhle malou konzoli do kapsy. Na jedné straně je pravdou, že díky hardwaru GBA se v těchto hrách stěží kdy nadějeme nějakého výrazného kvalitativního pokroku - a tím nemyslím grafický engine - ale pokud vám ke štěstí stačí instantní likvidace nepřátel, evokující tak samotné kořeny svého žánru, nemůžete ani v případě Wolfensteina nějak výrazně pochybit. Ale všeho do času!

Jsme opět v letech Druhé světové války, píše se rok 1943. Spojenecký agent William “B.J.“ Blazkowicz je vyslán na důležitou misi, na níž má odhalit tajný program Třetí říše, v němž jde o jakousi snahu o postavení perfektní armády – krycí název je Operation Eisenfaust. Blazkowicz je však při akci zajat a uvězněn v kobce hradu Wolfenstein. Při útěku se pak budete muset v jeho kůži utkat nejenom s německými vojáky…
Wolfenstein 3D Sluší se ještě připomenout, že konverzi této hry (jež se v roce 1995 dostala do Síně Slávy magazínu Computer Gaming World) mají na triku Stalker Entertainment (v licenci id Software), což je americké vývojářské studio sídlící v Dallasu.

A je také nutno podotknout, že verze pro GBA vypadá naprosto identicky se svou původní předlohou, tedy tak, jak ji hráči měli možnost hrát v roce 1992. Celé vaše putování hrou je rozčleněno na téměř sedm desítek poměrně rozlehlých úrovní, které se sice snaží navodit dojem různorodosti, ale absence stropu a jednoduché textury zdí napovídají, že oproti ostatním doomovkám na tomto místě Wolf dosti ztrácí. Pravda, ne až zase tak mnoho, protože díky již zmiňovanému slabému výkonu GBA ve 3D ani konkurence nenabízí nějaký úchvatný 3D svět, ale tento je zpravidla alespoň rozmanitější a interaktivnější.
Wolfenstein 3D Wolfenstein vám k interakci nabízí toliko časté dveře (sem tam je potřeba najít nějaký ten klíč), časté nepřátele a často a porůznu se povalující munici a nezbytné uzdravovačky. Wolf je do jisté míry koncipovaný jako . Každá úroveň je vlastně jakýmsi labyrintem místností a postup vpřed je tak částečně rozmělněn častými odbočkami. Představte si takový rozlehlý dungeon rozložený na jednom podlaží, se spoustou místností a přítomností někdy i hodně nepříjemného bludiště chodeb, což vám při absenci mapy párkrát celkem zdařile zamotá hlavu. A to tím spíše, že design úrovní je přese všechnu snahu příšerně jednotvárný a tohle nevylepší ani občasné zpestřující prvky, jako jsou plakáty samotného führera na stěnách či nějaký ten objekt v místnosti (klasicky stůl či váza s blíže neidentifikovatelnými květinami). Některé herní úseky jsou pak docela peklo, neboť v orientaci vám pomáhá jen velmi málo styčných bodů, mezi něž lze zařadit padlé a v krvi ležící protivníky. Takže nemáte-li smysl pro orientaci v prostoru, můžete si směle připočíst dalších pár hodinek herního času navíc!

Wolfenstein 3D

Váš zbrojní arzenál není nikterak bohatý, ale vzato kolem a dokola to ani příliš nevadí, stejně byl mou nejoblíbenější zbraní průrazný samopal. Navíc, když spustíte salvu jako první a nenecháte soupeře vydechnout, ten vcelku logicky a pod tíhou vašich “argumentů“ nedokáže pozvednout a zacílit zbraň, natož vypálit. Což je hodně příjemný a vcelku logický prvek, který v jiných – mě známých – doomovkách není vůbec brán v potaz a poněkud tak ulehčuje celkově vysokou obtížnost tohoto titulu. Co jsem však absolutně nepochopil je význam několika životů, anžto vás to po smrti znovu hodí na začátek úrovně a připraví vás to o drtivou většinu získaného bohatství bodového a zbraňového. Možnost strafování je prima, ale to vás neochrání před škodnou rafinovaně schovanou za četnými rohy a výklenky levelů, kde pak stačí opravdu velmi málo, abyste se odebrali na pravdu boží. Radost vám neudělá ani příležitostné zasekávání se za překážkami, což nepříjemně zpomaluje váš možný ústup a ruku v ruce s pomalým otáčením to může mít vpravdě Wolfenstein 3D katastrofální následky pro našeho hrdinu, jehož ikona ve spodní části obrazovky jasně naznačuje, kterak jste na tom bídně. I když lze rychlost otáčení předefinovat (a částečně tak urychlit), stále to není dostatečné. Takže znovu se nabízí ono známé rčení: Opakování je matka moudrosti? Ve wolfensteinově praxi určitě. Ale někdy je to docela otravné.

Co dále nepotěší je absence multiplayeru! Omluvou pro tento fakt není skutečnost, že ani v originálním Wolfovi nebyl implementován, protože na GBA by tu tuto funkci měla mít každá podobná hra a tady by se takový kooperativní postup na způsob již citované Dark Areny velice šiknul. Na druhou stranu to, co Wolf na Arenu ztrácí v uvedeném ohledu, si zase plně vynahrazuje vysokou AI nepřátel. Zatímco Arena nabízela veskrze tupé typy oponentů, němečtí vojáci ve Wolfovi často nepříjemně překvapí. Zahájíte střelbu a hle, za vašimi zády se vynoří hlídka, která zaslechla hluk. A ani dveře nejsou pro případné humanoidní oponenty velkou Wolfenstein 3D překážkou. To takhle vstoupíte do místnosti s několika protivníky, zahájíte palbu a vzápětí před početní přesilou rychle vycouváte ven, pročež už musíte hledat nějaký vhodný úkryt, neboť je jisté, že za vámi obyvatelé dané místnosti ihned vyrazí. Zkrátka čeká vás svět, v němž si musíte dávat pozor na každém rohu a chyby se tvrdě trestají. Nemluvě o bossech! Díky skutečnosti, že se vše odestává na jednom podlaží, nemusí tolik mrzet, že se náměr zbraně pohybuje jenom v defaultní výšce, a nepřítomnost zaměřovacího kříže vyvažuje jistá benevolence v rozsahu zásahových ploch, takže i střela jdoucí evidentně vedle potencionálního cíle si jej mnohdy najde.

Co ještě říci? Že vedle hodně podprůměrného vizuálního zpracování se ani hudební doprovod nijak zvlášť nevytáhl, ze zvukových efektů si vzpomínám na charakteristický zvuk při otevírání častých dveří a zejména neustálé hlášky nepřátelských vojáků, kde tou zdaleka nejfrekventovanější byl smrtelný výkřik poté, co se museli po mé domluvě Wolfenstein 3D olovem odebrat do věčných lovišť. Ale o tomhle to není. Pakliže pominete odbytou audiovizuální stránku, zůstává tu dobrá hratelnost s relativně chytrými a přizpůsobivými oponenty (což je dosti zásadní pozitivum), přičemž konečnou známku pak sráží zejména ten fakt, že je Wolf jen další doomovkou v pořadí - pro GBA - a jako další žánrový představitel pro případného zájemce nenabízí za jeho peníze vůbec nic nového pod sluncem. Narozdíl kupříkladu od plošinovek, které jsou na této platformě neuvěřitelně různorodé!

Wolfenstein 3D má tedy jeden zásadní problém a tím je jeho načasování pro herní trh. V době, kdy už je venku Doom, mi přijde trochu zvláštní, že si někdo vzpomněl na Wolfa. Nebo-li je škoda toho pozdního příchodu na GBA. Pokud by chronologie vydávání FPS nabídla nejprve Wolfensteina a teprve poté ostatní, mohli bychom se na zdejší dobrodružství dívat i méně kritickým okem. I tak to však není zkušenost úplně k zahození a při přímé konfrontaci s Dark Arena bych si pro singleplayer spíše vybral zde recenzovanou klasiku.

Wolfenstein 3D
Výrobce/Distributor Stalker Entertainment / BAM! Entertainment
Platforma GameBoy Advance
Vibrace: ne
Ukládání pozic: ano
Multiplayer: ne
Verdikt: Nostalgické ohlédnutí kazí hodně jednoduchá audiovizuální stránka a pár hloupých nedotažeností, na druhou stranu je délka hry spolu s její vysokou obtížností výzvou pro všechny příznivce žánru FPS.
Hodnocení: 55%

Autor:




Nejčtenější

The Orange Box
Risk, který vyšel. Legendární The Orange Box oslavil desáté narozeniny

Už je to deset let, co vyšel slavný The Orange Box od firmy Valve. Nápad vydat tři nové, zcela odlišné hry v jedné krabici, byl sice na první pohled šílený,...  celý článek

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser’s Minions
Hopsavé RPG je zpět a krásnější. Recenze Mario & Luigi: Superstar Saga

Netradiční, avšak stoprocentně funkční a zábavná kombinace RPG a hopsačky se ukázala jako recept na hit. Proč si tak nezopakovat díl, kterým to vše začalo?  celý článek

Mafia: The City of Lost Heaven
Legendární první Mafia je opět v digitální distribuci

Fanoušci nejpopulárnější české hry všech dob si konečně zase mohou koupit její digitální kopii.  celý článek

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Call of Duty: WWII
Američan na webu prodával kradené kopie Call of Duty: WW2

V americké Indianě byl zatčen muž za přeprodávání fyzických kopií dosud nevydané hry Call of Duty: WWII.  celý článek

Další z rubriky

Impact Winter
RECENZE: Postapokalyptický Impact Winter vás odnaučí milovat zimu

Očekávaný simulátor přežití Impact Winter vám ukáže, že konec světa bude pěkně ledový. Jako vedoucí skupiny přeživších se budete muset postarat nejen o sebe,...  celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Life is Strange: Before the Storm
RECENZE: Nový díl Life is Strange není jen pro holky, rozpláče každého

Life is Strange je zpátky, a i když máme tentokrát více výhrad než minule, pořád je to hra, která prakticky nemá konkurenci.   celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Tyhle maminky na eMimino.cz jsou na tom stejně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.