Druhý přídavek k Wolfensteinovi dokazuje, že střílení nácků se neomrzí

V novém DLC k Wolfensteinovi sice tentokrát hrajeme za tajnou agentku, náplň je však pořád stejná: mordovat nácky po desítkách. A je to pořád zábava!

Všichni jistě víte, že loňský Wolfenstein (naše recenze) se nadmíru povedl, však jste si ho také zvolili jako nejlepší hru roku 2017. A po prvním přídavku nazvaném The Adventures of Gunslinger Joe (naše recenze) už také víte, že navzdory změně hlavního hrdiny, hratelnost zůstává stejná a navzdory reklamním slibům je Wolfenstein pořád jen střílení nácků ve velkém.

Všechny prostory v přídavku působí, jako byste v nich už někdy byli.

Nic na tom samozřejmě nemění ani v druhém DLC nazvaném The Diaries of Agent Silent Death. Autoři se sice tváří, že tentokrát to nebude zběsilá akce, ale využijete spíš opatrné plížení, jenže ruku na srdce – kdo by chtěl ve Wolfensteinovi čekat na mezeru v pohybu stráží, když je může prostě postřílet? Takže ano, levely jsou nyní více uzpůsobeny tomu, abyste se jimi mohli potichu protáhnout, jenže popadnout do ruky brokovnici je mnohem zábavnější a také efektivnější.

Pokud vás plížení nebaví, nemusíte se s ním vůbec zabývat.

Příběh tu prakticky neexistuje a trojici misí pojí dohromady jen několik obrázků úmyslně brakového komiksu. Tentokrát se podíváme do hollywoodských filmových studií, v podstatě na tom však nezáleží. Pořád jsou to ty stejné chodby a hlídají je stále ti stejní náckové jako minule. Výsledek proto působí lacině, ale co naplat, stále jde o jednu z nejlepších stříleček, jaké kdy spatřily světlo světa. A když se člověk skvěle baví, ani nepřemýšlí nad tím, že už to vše někde viděl.

Z celého Hollywoodu uvidíte jen tuto ulici a několik filmových studií.

Jediným podstatným negativem je herní doba. Za 250 Kč získáte maximálně hodinu zábavy, což rozhodně není optimální. Po pravdě řečeno delší dobu jsem strávil komunikací s technickou podporou než samotným hraním. Z nějakého důvodu se mi totiž DLC nepřidalo do knihovny přesto, že jsem majitelem Season passu. Nejsem rozhodně sám, komu se tento problém objevil, a diskuse na Steamu jsou plné rozhořčených lidí. Jelikož jsem nechtěl, abyste museli na recenzi čekat, než moje reklamace doputuje na to správné místo, vyřešil jsem to tak, že jsem si DLC koupil, dohrál a poté požádal o refundaci.

Jinak je však Wolfenstein po technické stránce naprosto příkladná hra a na mé mainstreamové GeForce 1060 s 6 GB lítá v 60 snímcích na ultra detaily v širokém rozlišení 2560x1080. A přitom vypadá skvěle! Myslím, že číselné hodnocení je tentokrát trochu zbytečné a sami nejlépe víte, jestli další nášup toho samého za ty peníze stojí. Já ho rozhodně doporučuji, už jen proto, že se hra příliš neprodávala, takže se regulérního pokračování zřejmě jen tak nedočkáme.