Série sci-fi RTS Ground Control (1. díl z roku 1999 je dokonce zdarma ke stažení) od švédských vývojářů Massive Entertainment měla vždy poměrně pevné jádro svých fanoušků, těch však nikdy nebylo tolik, aby naplnili firemní kasu tak, jak si management představoval. To mělo v zásadě dva důsledky. Tím prvním je fakt, že Massive nemohl nadále moc dobře existovat v pozici nezávislého studia, tudíž došlo k jeho koupi jedním z největších vydavatelských domů – Vivendi Universal. Druhý následek je zřejmě mnohem smutnější, jelikož naznačuje, že dalšího Ground Control se již nedočkáme. Jenže Vivendi si talentované autory nekupovali pro nic za nic a zahálet je rozhodně nenechají. Proto už se ve Švédsku zuby nehty (doufejme, že zapojí i ruce a mozek) pracuje na novém ambiciózním titulu jménem World in Conflict.
Na začátku si každý zvolí upřednostňovanou skupinu vojáků ze čtyř druhů: tankisté, letectvo, pěchota nebo podpora.
Bond. Larry Bond, upřednostňuje svůj pohled na svět protřepaný nemíchaný. Tenhle člověk se již léta zabývá psaním knih o zemích, které rády válčí. Jedna Korea proti druhé, USA proti Francii a vůbec nejraději samozřejmě USA versus Sovětský
svaz. Nyní se autor mnoha bestsellerů rozhodl stvořit příběh k World in Conflict a věru, že si příliš originality nedovolil. Zůstává tedy při starém: SSSR, zmítaný hlubokou hospodářskou krizí, zaútočí zprvu nenápadně, později otevřeně na americkou demokracii. Abychom byli kompletní, doplňme, že se tak děje v roce 1989, čímž pádem jen nám tu předkládána jakási alternativní historie. Nebudeme zastírat, že nás premisa hlavní zápletky neusadila do němoty, zvláště, když se autoři ohánějí nálepkou profesionálního spisovatele, nicméně jsou nám slibovány nejrůznější, prozatím neventilovatelné, dějové zvraty, a i kdyby nenastaly, jsou u strategií důležitější přeci jen jiné hodnoty.
Jako třeba multiplayer. Massive Entertainment jsou zhruba v 60% vývoje a trochu paradoxně jako první zbastlili hru více hráčů, která již působí velice bytelně, má potřebný náboj a především nápad, jenž podle nás omlouvá veškeré další případné nedostatky a činí z World in Conflict adepta na převelice hranou síťovou záležitost. Ale nebudeme vás již déle napínat, jdeme na věc. 
Až 16 hráčů se rozdělí do dvou týmů, pochopitelně budou reprezentovat buď SSSR nebo USA, případně válečné složky, jež je reprezentují. Na začátku si každý zvolí upřednostňovanou skupinu vojáků ze čtyř druhů: tankisté, letectvo, pěchota nebo podpora. Díky omezenému počtu bodů si pak můžete kupovat určité jednotky odpovídající vašemu popisu práce. Čím mocnější tank, regiment, případně houfnici si pořídíte, tím významnější bodový odečet vás čeká. Jako tankový velitel si z kupodivu moderního a neméně obsáhlého výběru zvolíte dva Abramsy a jeden Bradley tank a jdete na věc. Ale ještě předtím si z velké výšky, jež nabízí úchvatný rozhled po parádním 3D terénu, zazoomujeme až k zemi, abychom se přesvědčili, zda jsme opravdu nekoupili nějakého toho zajíce v pytli a můžeme být konkurenceschopní. Naprosto volný pohyb s kamerou dnes již nepřekvapí, pohled na úžasné detaily jednotek ale už ano. Ty by se totiž mohly směle rovnat se svými kolegy z mnoha nových akčních titulů.
Nebudeme zastírat, že nás premisa hlavní zápletky neusadila do němoty, zvláště, když se autoři ohánějí nálepkou profesionálního spisovatele, nicméně jsou nám slibovány nejrůznější, prozatím neventilovatelné, dějové zvraty, a i kdyby nenastaly, jsou u strategií důležitější přeci jen jiné hodnoty.
V tom už se ale rozviřuje akce. Kolegové z raketové artilerie již nažhavili své miláčky a vyslali několik střel, které si to naslepo sviští zataženou oblohou kamsi směr nepřítel. Zároveň probíhá spolupráce letectva v podobě helikoptér a pěchoty, jež je mohutnými ocelovými ptáky převážena do, kdesi ve středu mapy umístěné, vesnice. Tam je společným cílem obou týmů, podobně jako v Battlefieldu, ovládnout vlajku a jelikož ani nepřítel na sebe nenechává dlouho čekat, spouští se lítý boj. Rakety létají vzduchem, tanky válcují stromy, aby se dostaly do výhodnějších střeleckých pozic, bombardéry s napalmem ničí vše, co trefí a tlaková vlna se postará o další bonusy – takto spektakulární válka snad v žádné jiné RTS ještě k vidění nebyla. Za každý povedený odstřel nepřátelské jednotky nebo nějaké to povedené dobytí dostáváme příjemný počet bodíků, které záhy proměňujeme v nové jednotky. Časem se otevře i cesta ke speciálním technologiím, jako jsou špionážní droni apod.
Bum, byla to atomovka, jejíž neuvěřitelně krásný a děsivý výbuch zároveň nám dal zapomenout dokonce i na naší prohru.
Prezentace končila ve velkém stylu. Když se nám na hlavním bojišti podařilo zlikvidovat i poslední ruský Hind, chtěli jsme sebrat přeživší jednotky a vydat se na finální ofenzívu, jež by dodělala i protivníkova mini vojska roztroušená po mapě. V tu chvíli jsme si všimli naším směrem letící střely. „Jak ta by nám v téhle chvíli mohla uškodit,“ ptali jsme se s lehkým úšklebkem. Bum, byla to atomovka, jejíž neuvěřitelně krásný a děsivý výbuch zároveň nám dal zapomenout dokonce i na naší prohru. Elegantní závěr, řekli jsme si a už se nemůžeme tohoto mixu Battlefieldu a Command and Conquer dočkat, protože i kdyby v singleplayeru nabízel sebekonvenčnější hratelnost, vždycky zde bude impozantní multiplayer, jehož zábavnost je běžnými novinářskými prostředky nezpochybnitelná už v této fázi vývoje. Když k tomu připočteme grafické zpracování jakoby z jiného světa, dali bychom ruku do ohně za to, že se nám tu rodí jedno z nejpříjemnějších překvapení začátku příštího roku. Jen se trochu bojíme, aby po marketingové a tím pádem i prodejní stránce, nedopadl podobně jako jeho nevlastní bratříček Ground Control. Mírné obavy jsou v tomto případě na místě – o hře se totiž prozatím mnoho nemluví, nepíše, nezpívá. A to je špatně. Doufáme v brzkou pozitivní změnu!
Index očekávání: 90%
