Představovat někomu Worms by bylo asi nošením dříví do lesa. Na PC či Amize u nich mnohý hráč utratil nejednu volnou chvilku, a potvrdil tak mimoděk pravidlo, že jednoduché principy bývají nejúspěšnější. Ale kdyby přece snad někdo nevěděl... (kdo zná Worms, přeskočí zrakem na další odstavec). Základem hry je boj dvou skupin (na GBC dvou, na PC i více) roztomilých červů proti sobě. Ve chvíli, kdy přežívají na obrazovce jen červi jednoho týmu, hra končí, a vítězný tým má bod. A co se děje mezi tím? Hráči (nebo hráč a počítač) se střídají v tahu jednotlivými červíky. Každý červ se může plazením, přískoky, či za využití nějaké speciální techniky (v GBC verzi pouze JetPack) přesunovat na strategicky výhodnou pozici. To jest takovou ze které pak pomocí přítomného mohutného arsenálu zbraní může zdecimovat červa-nepřítele. A že opravdu je z čeho vybírat - krom neomezených zbraní pro každou příležitost (bazooka, granát, karatistický kop na blízko) jsou tu i zbraně omezené počtem použití (omezení pro hráče, ne pro červa) - dynamit, rána baseballovou pálkou, sekera, brokovnice, dokonce letecký naváděný útok... Z nebe se občas snese na padáku i bedna se zvláště nebezpečnou výzbrojí - ovečkou, banánem, či armaggedonovou bombou. Obzvláště banán bych doporučoval nepodceňovat (a békající splašená ovca také není k zahození - by Vreco). Na jeden tah je nastavitelný časový limit, takže není radno příliš otálet. Časový limit je i na celou délku klání, po jeho uplynutí nejprve nastane armageddon (všem dosud žijícím červům zbude jen jeden život), a navíc potom každé kolo stoupá voda - takže vítěz je znám obvykle velmi brzy. Zápas však může skončit i remízou, pokud nepřežije nikdo.
Relativní jednoduchost hry (čímž určitě nemyslím stupidnost) také umožnila snadnou konverzi posledního dílu hry, Worms Armageddon, i na hardwarově nepříliš výkonné stroje - krom GBC také na Sinclaira. Verzi pro ZX Spectrum jsem bohužel neviděl, ale o té tu ani dnes nemá být řeč. Řeč je o verzi gameboyové, kterou jsem naopak viděl, a vídám každý den několik hodin během posledního týdne, protože je prostě skvělá!
Hned po prvním spuštění si každý určitě musí všimnout fantastické grafiky, která si nikterak nezadá s PC verzí. Náhodně generované hrací plochy jsou opravdu nádherné, plné ručně kreslených scenérií z několika prostředí (džungle, sníh, techno, poušť a další). Stránka Nintenda sice tvrdí, že všechny obrazovky jsou předem připravené, ale já bych řekl že to není pravda - ve stejném prostředí jsou si podobné, ale přesně stejné nikdy ne. Screenshoty, které jsou u tohoto review, ani zdaleka nevystihují můj dobrý pocit ze hry. Zmenšené a na LCD to vypadá opravdu jinak, lépe, radostněji.
Hudba. Většinou nezaujme, ale ani neurazí. Navíc se dá vypnout. Každé prostředí má vlastní hudbu. Samotnému se mi vyloženě nelíbila jen jediná skladba - myslím, že to byla zasněžená krajina, která je skutečně depresivní a otravná a skládá se z jediné stupnice hrané neustále nahoru a dolů. Zvukové efekty jsou jako tradičně na GBC slabší. Obzvláště pro člověka zvyklého na juchání, pískání a škrunkání červíků v PC verzi je to skoro ticho až zarážející, obvyklé mluvené hlášky jsou nahrazeny textem, skrolujícím tiše úplně nahoře na obrazovce. Ale to se dalo čekat. Zaměřování, let střely, chůze, skoky, výbuchy - jakýsi zvuk tam je, ale já bych TAK chtěl aspoň oblíbené 'baj bááj' (be-ééé - by Ovca).
O zbraňovém arsenálu jsem se už letmo zmínil v prvním odstavci. Ten kdo ho frajersky vynechal, může jen litovat, protože si ho teď stejně přečte :-). Krom výše vyjmenovaných zbraní jsou tu i další pomůcky. Oblíbený teleport, kterým se lze přenést kamkoliv na obrazovku. JetPack, umožňující létat a dostat se na jinak nepřístupná místa - náhrada vystřelovacího lana z PC verze, jehož ovládaní by bylo na directpadu asi nemožné. Blow Torch pro bourání tunelů zdaleka nemá takový strategický význam jako jeho PC obdoba, protože lze razit jen horizontálně.
Ovládání. Když jsem spouštěl hru úplně poprvé, z ovládání jsem měl dost obavu - nedovedl jsem si dost dobře představit, jak by bylo možné ho nějak akceptovatelně vyřešit. No, nakonec se to podařilo za cenu vynechání všech feature vyžadujících přesnost zaměření (lano, blowtorch šikmo). V základním režimu na directpadu doprava/doleva pohybuje červem, nahoru/dolů mění úhel výstřelu (u zbraní kde to má smysl), 'A' skáče, 'B' provádí akci. Po stisku 'SELECT' lze directpadem skrolovat celou hrací plochu, 'A'/'B' vybírá zbraň. Zažije se to rychle, funguje to skvěle.
Nastal čas zmínit se i o negativních vlastnostech hry. Trochu mi vadila zvolená barva červů obou týmů - bílá versus růžová. Když nejsou opravdu ideální světelné podmínky, občas se to trochu plete, především necvičenému oku. Také inteligence počítačem ovládaných červíků není z nejvyšších. Sice potěší, že jimi vypočtená trajektorie není strojově přesná, ale bohužel opačný případ také není zrovna ideální. Trefují se s jistotou asi jen v případě přímé viditelnosti, jinak je větší síla větru většinou pekelně rozhodí. Nikdy jsem je neviděl vypracovat si lepší pozici tím, že by se přesunuli na jiné místo, nebo si dokonce prorazili cestu k nepříteli. Přitom zbraně jinak používají docela účelně, a to kupodivu včetně teleportů. Škoda, já bych silnějšího soupeře uvítal, přece jen zatím jsem z těch několika desítek her prohrál jen jednou, a to ani nejsem zvláště dobrý hráč.
Slabší AI bohužel nenapraví ani multiplayer. A to nejenom proto, že nemám s kým hrát. Bohužel se nedá hrát ve dvou po kabelu, ale pouze na jednom Gameboyi. Autoři to prezentují jako přednost. Mno, vzpomínám rád na ty mohutné bitvy, kdy se pět lidí mačkalo u stolu a zápasilo ve Wormsech na PC. Ale mačkat se u jednoho GBC, byť jen ve dvou? Zkoušel jsem to se sestrou, ale zábava se nějak nedostavila... částečně díky neustálému předávání a přetahování o přístroj, a částečně díky tomu, že její AI je ještě o něco horší než ta počítačová.
Poslední malinkou výtkou je neexistence SRAM na cartridge, když už je tu možnost měnit si nastavení hry, a pojmenovat si svůj vlastní tým, tak bych si to celkem rád i uložil.
Jaký je tedy závěr? Wormsové jsou hra, která sice po pár desítkách minut omrzí, ale zítra vás bude bavit znovu. Grafika excelentní, ovládání vychytané, a hlavně - můžete hrát v tramvaji či ve škole a kochat se závistivými pohledy nešťastníků bez Gameboye.
